Obyvatelé Ruska žili dlouho v přesvědčení, že se válka na Ukrajině dotýká jen mobilizovaných, případně lidí z oblastí v těsné blízkosti hranic s napadenou zemí. Ta je ovšem vyvádí z omylu, když čím dál častěji útočí i na cíle vzdálené i desítky až stovky km. Teoreticky se tak dá říci, že oplácí již rok trvající dronové útoky na města, ale Ukrajinci si obvykle vybírají vojenské nebo vládní cíle, i když omylem či při sestřelu mohou trefit i civilní budovu.

Drony doletí i stovky kilometrů

Jako první drony dlouhého doletu začala Ukrajina používat upravené sovětské bezpilotní letouny Tupolev Tu-141, ale v zásobě jich měla jen omezené množství. Přesto s nimi dokázala zasáhnout třeba základnu strategických bombardérů a minimálně některé poškodit. V současné době však Ukrajinci vyrábí hned několik typů sebevražedných dronů delšího doletu, který by měl vycházet na alespoň 500 km (u dronu Morok až na 800). Dokazují to útoky podnikané v Moskvě nebo Rostovu na Donu, kam s nimi museli Ukrajinci ze svého území doletět.

Hello Moscow👋🔥

The SBU shares photos of the new Ukrainian drone «Morok» which can carry an explosive substance for 800 km (it can fly to Moscow)

The drones were manufactured as part of a joint initiative of the Security Service of Ukraine and FUIB Bank.

1 Drone -… pic.twitter.com/HXAP7c4rcj

— Cloooud |🇺🇦 (@GloOouD) September 8, 2023

Odhalit takové drony sice není tak obtížné, ale ani jednoduché. Nebývají velké, rozpětí jejich křídel se pohybuje v rozmezí několika metrů, a létat mohou velmi nízko, čímž se vyhýbají radarům. Jejich operátoři také pochopitelně volí takové trasy, aby obcházeli stanoviště protivzdušné obrany. Hlavně proto se je obráncům (v tomto případě ruským) daří opakovaně sestřelovat až třeba u Moskvy nebo jiných měst, ale úspěšné útoky ukazují, že ruská obrana rozhodně není 100%. I když navíc některé drony zničí, lze je celkem snadno nahradit.

I malá hlavice nadělá velké škody

Sebevražedné drony jsou levnou a relativně účinnou zbraní, ale mají mnohá omezení. Rozhodně se nevyrovnají třeba řízeným střelám, oproti nimž mívají hlavici těžkou maximálně několik desítek kilogramů. Nezvládnou tak zničit odolnější cíle, ale proti správně vytipovaným, případně při nárazu do správného místa, je-li to možné, jsou smrtelné. Zničit dokáží třeba stojící vojenský letoun, Rusové už jich takto ostatně několik ztratili, a dnes proto staví proti dronům třeba drátěné střechy. Hodnotný je ale i zásah skladiště paliva nebo nějaké vládní budovy.

Íránský sebevražedný dron Shahed 136 je primitivní, ale levný a obrana proti němu složitá. Ukrajinci mohou použít Gepardy nebo Tungusky

Ruské obraně údajně daří, alespoň podle jejích hlášení, většinu útoků zastavit, ale už jenom skutečnost, že se jim musí v takové míře věnovat, je vysilující. Drony nutí armádu rozmisťovat prostředky protivzdušné obrany na velikém území, takže nemohou být jenom u fronty. Navíc i zničení dronu třeba protiletadlovou střelou je úspěch, protože takováto střela je většinou mnohonásobně dražší než dron, a odčerpává tak zdroje z vojenských výdajů.

„Sklepe“ i nesestřelitelný Kinžal, MIM-104 Patriot střílí na Ukrajině po všem ruském hned 5 typy střel, nejschopnější je PAC-3 MSE

Nakonec je ještě vhodné dodat, že Ukrajinci měli teoreticky možnost útočit na takto vzdálené ruské cíle i dříve, neboť obdrželi střely dlouhého doletu – kupříkladu Taurus z Německa nebo Storm Shadow (ve Francii SCALP) z Velké Británie. Ty se ale musela zavázat nepoužívat k odstřelování cílů na ruském území, pročež hledala jiné cesty. Výsledkem jsou tak právě sebevražedné drony s dosahem ve stovkách km.