Vyhnout se 6 protiletadlovým raketám vyžaduje excelentní pilotáž a také trochu toho štěstí

Moderní protiletadlová obrana dokáže z určité části eliminovat převahu nepřítele ve vzduchu. To však neznamená, že by letadla neměla proti raketám obranu.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Důležitou roli v získání převahy nad nepřítelem již od první světové války tvoří i vzdušná převaha. Bez ní dnes větší konflikt už v podstatě není možné vyhrát. Ovšem i když máte převahu ve vzduchu, nepřítel ji může významně narušit kvalitní protiletadlovou obranou. O tom se přesvědčil Izrael v Jomkipurské válce, ale i Američané nad Vietnamem. Protiletadlové rakety dokážou sestřelit i nejlepší stíhačku. Ale existuje proti nim i obrana.

Irák disponoval silnou protiletadlovou obranou

Když Spojené státy a další země útočily na začátku roku 1991 proti Iráku, věděly, že má hustou protiletadlovou obranu sovětského typu, a musely se s ní vypořádat. To se jim z velké části podařilo, původní integrovaná obrana byla rozdrobena na lokální části a posléze zlikvidována. Ale i tak pro letce, kteří prováděli bojové operace nad Irákem, znamenala nemalé nebezpečí.

iZdroj fotografie: David Nolan / Public Domain
S-75 Dvina (SA-2)

S tím se museli vypořádat i letci, kteří dostali za úkol zaútočit na výrobnu raket severně od Bagdádu. Cíl byl důležitý, a byl proto i náležitě bráněný. Kolem bylo rozestavěné protiletadlové dělostřelectvo. Ale větší nebezpečí pro moderní stroje představují protiletadlové rakety, které americké letectvo označuje zkratkou SAM. Na majora ET Tulia, který pilotoval F-16 Falcon, jich ten den mířilo hned šest.

Obrana byla velmi silná

Když se americké stroje přiblížily k cíli, přivítalo je protiletadlové dělostřelectvo. Většina granátů explodovala někde ve výšce mezi třemi až čtyřmi tisíci metry. Ale připraveny byly i zbraně, které byly schopné dostřelit do výšky nad osm kilometrů.

Jako první do oblasti přiletěly specializované protiradarové americké letouny vyzbrojené raketami HARM. Ty mají za úkol zasáhnout a zničit aktivní radiolokátory, s jejichž pomocí protiletadlová obrana zaměřuje přilétající stroje. Jejich piloti útočící kolegy varovali, že obrana je velmi hustá.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain
F-16 s raketami AIM-120 AMRAAM (nahoře), AIM-9 Sidewinder (uprostřed) a AGM-88 HARM

Z toho, co zažil major Tulie, je k dispozici video. Ukazuje, jak se musel vyhýbat raketám, které na jeho F-16 mířily. Nejprve jedna přilétala směrem od cíle. Po chvíli se další objevily v zadní polosféře jeho letounu. Proti takovým střelám existuje vyzkoušená obrana. Počkat a asi čtyři sekundy před dopadem prudce uhnout tak, aby naváděcí systém rakety nestačil reagovat a raketa minula cíl.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY SA
9K33 Osa (SA-8)

Únik zaměřeného letounu musí být zvolen tak, aby letadlo nezasáhly ani fragmenty po předpokládané explozi vzdalující se rakety, protože ta většinou nemá dost paliva na to, aby se obrátila a zaútočila znovu. Ačkoli video je černobílé a zrnité, dokazuje, že vypořádat se s takovým nebezpečím není vůbec jednoduché. Zaznamenalo nejen divoké, ale viditelně promyšlené manévry pilota F-16 se strojem.

Je slyšet i hluboké dýchání, které svědčí o tom, jak je podobná situace pro pilota fyzicky i psychicky náročná. I to je důvod, proč piloti musejí být ve špičkové fyzické kondici. Na pozadí znějí hlasy, jak spolu piloti komunikují. I jejich vzrušení dokazuje, že šlo o velmi náročnou akci, která letce zatížila ve všech ohledech.

Jak se letadla mohou nejlépe bránit protiletadlové raketě?

Zdroj: Wearethemighty

Diskuze Vstoupit do diskuze
53 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články