Pentagon rozkrývá rozsah ztrát: armáda ztratila přes 40 letounů včetně F-35. Írán zvolil taktiku boje i přes obří následky

Číslo 42 se poprvé objevilo pohromadě v aktualizované zprávě Congressional Research Service z 13. května 2026. Nejde o jednu pentagonskou tabulku, kterou by někdo odtajnil a položil na stůl. Analytici CRS poskládali dílčí prohlášení velitelství CENTCOM, záznamy z rozpočtových slyšení a mediální zprávy do mozaiky, která teprve dohromady ukazuje rozsah amerických ztrát nad Íránem a v celém regionu. Pentagon sám přitom žádný kompletní souhrn bojových ztrát nevydal. Právě proto je kongresová syntéza tak důležitá a právě proto je číslo 42 s největší pravděpodobností průběžné, nikoli konečné.

Co se skrývá za číslem 42

Řekněme si rovnou: 42 neznamená 42 sestřelených stíhaček. Bilance zahrnuje zničené i poškozené stroje, pilotované i bezpilotní, a mechanismy ztrát sahají od nepřátelské palby přes přátelskou palbu až po havárie ve spojeneckém vzdušném prostoru a úmyslné zničení vlastních strojů, které už nešlo evakuovat. Rozpad podle typů vypadá takto:

Největší pozornost přitahuje F-35A. Podle Air & Space Forces Magazine z 19. března letoun zasáhla íránská pozemní palba, pilot provedl nouzové přistání na regionální americké základně a jeho stav byl stabilní. Íránská strana tvrdila, že šlo o pasivně infračerveně naváděný systém protivzdušné obrany. Americká armáda konkrétní zbraň dosud veřejně nepotvrdila. CRS vede stroj jako poškozený, nikoli zničený.

Írán vsadil na válku opotřebení

Nejsilnější zpráva se neskrývá v jednom zasaženém stealth letounu. Skrývá se v šíři opotřebení. Tankery, AWACS, záchranné vrtulníky, speciální operační stroje, dvě desítky dronů, to je infrastruktura, bez které moderní letecká kampaň nefunguje. Každý ztracený KC-135 znamená méně paliva ve vzduchu pro stíhačky. Každý zničený MQ-9 je díra v průzkumném pokrytí. Každý poškozený MC-130J komplikuje speciální operace.

A přesně to byl, podle všeho, íránský záměr. Širší zpráva CRS z března 2026 popisuje strategii pokračujícího aktivního odporu: odvetné raketové a dronové údery na americké základny v regionu, útoky na námořní dopravu v prostoru Hormuzského průlivu, regionálně rozprostřené operace místo kapitulace. Režim v Teheránu věděl, že konvenční válku s USA vyhrát nemůže. Vsadil proto na to, že americkou technologickou převahu promění v nákladnou válku opotřebení a donutí Washington počítat nejen zásahy na íránské cíle, ale i vlastní účet.

Ten účet roste. Comptroller Pentagonu Jules W. Hurst III na slyšení 12. května zvýšil odhad nákladů operace na 29 miliard dolarů, z toho 24 miliard připadá na opravy a náhradu techniky. To je číslo, které mění politickou dynamiku v Kongresu.

Co zaplatil Írán

Bylo by zavádějící mluvit jen o amerických ztrátách. Podle oficiálního fact sheetu CENTCOM k 1. dubnu 2026 americké síly zasáhly přes 12 300 cílů, poškodily nebo zničily více než 155 íránských plavidel a systematicky ničily velitelská centra, objekty Revolučních gard, systémy protivzdušné obrany, raketové pozice i výrobní kapacity dronů a raket. CRS mluví o „značných škodách způsobených Íránu i celému regionu“.

Přesto režim pokračoval v boji. CRS pracuje se scénářem „oslabeného, ale přetrvávajícího“ Íránu, který zůstává schopen regionálního donucování. Devastace vnitrozemí nevyřadila schopnost odpálit raketu na základnu v Zálivu nebo vyslat dron na tanker v Hormuzu. A právě tato asymetrie, masivní americké údery na jedné straně a přetrvávající íránská schopnost zdražovat kampaň na straně druhé, definuje charakter konfliktu víc než jakýkoli jednotlivý sestřel.

Srovnání, které kulhá, ale mluví

Přímé porovnání s předchozími americkými operacemi je metodicky ošidné. CRS do svých 42 počítá zničené i poškozené, pilotované i bezpilotní, bojové ztráty i havárie. Při operaci Odyssey Dawn v Libyi roku 2011 USAF potvrdilo ztrátu jednoho F-15E kvůli technické závadě. V Iráku a Afghánistánu se používaly jiné metodiky a časové řezy. Přesto: řád desítek strojů v jediné operaci je proti nedávným americkým leteckým kampaním mimořádný. Naposledy se americké letectvo potýkalo s podobnou intenzitou ztrát v éře, kdy protivník disponoval integrovanou protivzdušnou obranou, a to je přesně to, co Írán nabídl.

Co to znamená pro Česko

Česká republika má v realizační fázi nákup 24 letounů F-35. Ministerstvo obrany počítá s dodáním prvních dvou strojů v roce 2030, o rok dříve, než se původně plánovalo. Debata o F-35 v české armádě tedy už dávno není teoretická.

Zjištění z Epic Fury automaticky nezpochybňují smysl českého nákupu. Jeden poškozený F-35A z desítek nasazených strojů není statistika selhání platformy. CRS ale výslovně otevírá otázku, zda ztráty nevyžadují úpravu taktik, postupů a způsobu rozmístění letounů, větší rozptýlení na základnách, tvrdší ochranu proti dronům a raketám, rychlejší potlačení nepřátelské protivzdušné obrany. To jsou lekce, které se týkají každého budoucího provozovatele F-35, Česko nevyjímaje.

Operace Epic Fury ukázala něco, co se v éře precizních zbraní a stealth technologií zdálo nepravděpodobné: i technologicky slabší protivník dokáže proměnit americkou leteckou kampaň v nákladnou válku opotřebení. Číslo 42 přitom nemusí být konečné. Pentagon svou vlastní bilanci stále dluží.