Moderní protiletadlová obrana dokáže z určité části eliminovat převahu nepřítele ve vzduchu. To však neznamená, že by letadla neměla proti raketám obranu.
Důležitou roli v získání převahy nad nepřítelem již od první světové války tvoří i vzdušná převaha. Bez ní dnes větší konflikt už v podstatě není možné vyhrát. Ovšem i když máte převahu ve vzduchu, nepřítel ji může významně narušit kvalitní protiletadlovou obranou. O tom se přesvědčil Izrael v Jomkipurské válce, ale i Američané nad Vietnamem. Protiletadlové rakety dokážou sestřelit i nejlepší stíhačku. Ale existuje proti nim i obrana.
Irák disponoval silnou protiletadlovou obranou
Když Spojené státy a další země útočily na začátku roku 1991 proti Iráku, věděly, že má hustou protiletadlovou obranu sovětského typu, a musely se s ní vypořádat. To se jim z velké části podařilo, původní integrovaná obrana byla rozdrobena na lokální části a posléze zlikvidována. Ale i tak pro letce, kteří prováděli bojové operace nad Irákem, znamenala nemalé nebezpečí.
S tím se museli vypořádat i letci, kteří dostali za úkol zaútočit na výrobnu raket severně od Bagdádu. Cíl byl důležitý, a byl proto i náležitě bráněný. Kolem bylo rozestavěné protiletadlové dělostřelectvo. Ale větší nebezpečí pro moderní stroje představují protiletadlové rakety, které americké letectvo označuje zkratkou SAM. Na majora ET Tulia, který pilotoval F-16 Falcon, jich ten den mířilo hned šest.
Obrana byla velmi silná
Když se americké stroje přiblížily k cíli, přivítalo je protiletadlové dělostřelectvo. Většina granátů explodovala někde ve výšce mezi třemi až čtyřmi tisíci metry. Ale připraveny byly i zbraně, které byly schopné dostřelit do výšky nad osm kilometrů.
Jako první do oblasti přiletěly specializované protiradarové americké letouny vyzbrojené raketami HARM. Ty mají za úkol zasáhnout a zničit aktivní radiolokátory, s jejichž pomocí protiletadlová obrana zaměřuje přilétající stroje. Jejich piloti útočící kolegy varovali, že obrana je velmi hustá.
Z toho, co zažil major Tulie, je k dispozici video. Ukazuje, jak se musel vyhýbat raketám, které na jeho F-16 mířily. Nejprve jedna přilétala směrem od cíle. Po chvíli se další objevily v zadní polosféře jeho letounu. Proti takovým střelám existuje vyzkoušená obrana. Počkat a asi čtyři sekundy před dopadem prudce uhnout tak, aby naváděcí systém rakety nestačil reagovat a raketa minula cíl.
Únik zaměřeného letounu musí být zvolen tak, aby letadlo nezasáhly ani fragmenty po předpokládané explozi vzdalující se rakety, protože ta většinou nemá dost paliva na to, aby se obrátila a zaútočila znovu. Ačkoli video je černobílé a zrnité, dokazuje, že vypořádat se s takovým nebezpečím není vůbec jednoduché. Zaznamenalo nejen divoké, ale viditelně promyšlené manévry pilota F-16 se strojem.
Je slyšet i hluboké dýchání, které svědčí o tom, jak je podobná situace pro pilota fyzicky i psychicky náročná. I to je důvod, proč piloti musejí být ve špičkové fyzické kondici. Na pozadí znějí hlasy, jak spolu piloti komunikují. I jejich vzrušení dokazuje, že šlo o velmi náročnou akci, která letce zatížila ve všech ohledech.
Jak se letadla mohou nejlépe bránit protiletadlové raketě?
Zdroj: Wearethemighty
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 16872
Události
|
PŘEČTENÍ: 24382
