Video: jak vypadá imploze ponorky demonstruje cisternový vagón a simulace, i z odolné konstrukce se za vteřinu stane placka

Ačkoliv jsou mnohé ponorky velmi odolné, neznamená to, že se mohou pustit do jakékoliv hloubky. Co se s plavidlem stane, pokud jde příliš hluboko, ukazuje simulace.

Vojenská ponorka na hladině i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Vojenské ponorky jsou plavidla postavená tak (a pomiňme teď jejich bojové schopnosti), aby vydržela tlak vody pod hladinou i v relativně velikých hloubkách, ale i tak jsou jejich možnosti limitované. Obvykle se pohybují v hloubce několika stovek metrů, ty nejlepší zvládají i kolem kilometru (existují však i speciální, která vydrží tlak v mnohem větší hloubce, dokonce i na dně Mariánského příkopu). Jakmile ale dojde k výraznému překročení jisté hranice, tlak vody může ponorku rozdrtit. Několik podobných nehod je zaznamenáno.

Tlak dokáže trup okamžitě rozmačkat

Co se stane, když ponorka překročí mezní hranici (a že obvykle vydrží o něco více, než je udáváno papírově), ukazuje dobře simulace ve videu níže. K pokusu však nebyly zvoleny ponorky, ale cisterny, které na demonstraci stačí; princip jejich „zmačkání“ byl pak opačný – jejich trup nerozdrtil tlak zvenku, ale postaral se o to podtlak uvnitř. V okamžiku, kdy se dostal pod nějakou kritickou hranici, konstrukce se v určitý moment okamžitě zhroutila. Následky byly devastující, ocelová cisterna se v některých případech doslova proměnila v placku.

A přesně totéž se může stát s ponorkou, ale v závislosti na ponoru jsou následky odlišné – v nějaké větší hloubce může prakticky dojít k jejímu úplnému rozlámání. Za 2. světové války třeba vydržely hloubku jenom kolem 100 m, případně o několik desítek více, ale v současné době zvládají moderní jaderné ponorky hloubku kolem půl km, ovšem velice záleží na typu. Námořníci jsou cvičeni, aby ponorku drželi v limitu, protože v případě imploze v hloubce několika set metrů pro ně zhroucení trupu znamená okamžitou smrt; rozdrtí je tlak vody.

Ponorky se nedokázaly vynořit a podlehly tlaku

I v moderní historii došlo k několika tragédiím, kdy vojenské ponorky implodovaly. Posledním známým případem je nehoda argentinského plavidla ARA San Juan, které pocházelo z poloviny 80. let 20. století, a papírově se zvládlo ponořit do hloubky 300 metrů. Naposledy se ozvalo 15. listopadu 2017, zprávy hovořily o požáru. O rok později byl vrak ponorky nalezen v hloubce 906 metrů značně poškozen implozí trupu. Na její palubě zahynulo 44 lidí.

Bachmut, aktuální situace (červen 2023)

Názor: kdo dnes doopravdy drží otěže moci v Bachmutu, který Rusko sice dobylo, ale zdaleka ho nemá pod kontrolou

Podobné události se ale nevyhýbají ani plavidlům s jaderným pohonem. Třeba americké námořnictvo ztratilo v roce 1963 ponorku USS Tresher se 129 lidmi na palubě. Podle závěrů se začala zaplňovat vodou a posádka s ní nedokázala vyplavat na hladinu. Její trup implodoval v hloubce kolem 730 metrů; podle průzkumu provedených po více než 20 letech se Tresher doslova rozpadla. Všechny podrobnosti o nehodě se na veřejnost dostaly až v roce 2020.

Vojenské ponorky jsou nicméně „nic“ ve srovnání se speciálními plavidly pro hluboké ponory, jedná se o tzv. batyskafy. Ty se v moři dokáží toulat doslova kdekoliv, dokonce i na dně Mariánského příkopu, který je nejhlubším místem na světě – jeho hloubka vychází na 10 994 metrů a nejhlubší ponor s lidskou osádkou byl do 10 927 metrů. Zmíněný batyskaf (existuje jich mnoho různých) je zkonstruován právě pro tyto případy, například nějaká experimentální plavidla však nemusí vždy dopadnout dobře.

Simulace imploze ponorky ARA San Juan

Jaké další případy imploze ponorky znáte?

Diskuze Vstoupit do diskuze
85 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články