Rusové ani Číňané, nepokoušejte sílu posledního císařství světa. Japonské ponorky dostanou game-changer, hypersonické střely

Japonské ministerstvo obrany v srpnu 2026 zveřejnilo rozpočtovou žádost pro fiskální rok 2027, která obsahuje zcela novou položku: vývoj podvodně odpalované hypersonické střely určené pro ponorky námořních sil sebeobrany JMSDF. Nejde o pouhou modernizaci stávající výzbroje. Jde o záměr dát jedné z nejtišších konvenčních ponorkových flotil na světě zbraň, kterou současná protivzdušná obrana dokáže zachytit jen s velkými obtížemi. A právě v tom spočívá skutečný zlom: ne jen v rychlosti střely, ale v kombinaci neviditelného nosiče a prakticky nezachytitelné munice.

Poslední císařství a jeho tichá flotila

Označení „poslední císařství“ je novinářská zkratka, ale opírá se o fakt: Japonsko je jedinou zemí na světě, jejíž hlava státu nese titul císaře. Dnešní Japonsko je samozřejmě parlamentní monarchie, císař Naruhito plní ceremoniální roli. Vojenskou sílu však země buduje s razancí, která připomíná spíš mocnost s imperiálními ambicemi, byť oficiálně jen v mezích sebeobrany.

Japonská obranná bílá kniha z roku 2025 pojmenovává hrozby bez diplomatických obálek. Čína je v ní označena za „dosud největší strategickou výzvu“, Rusko za akutní bezpečnostní problém v bezprostředním okolí japonských ostrovů. Obě země navíc prohlubují vzájemnou vojenskou koordinaci, což Tokio znervózňuje dvojnásob. Čínské námořní a vzdušné síly systematicky zvyšují tlak kolem sporných ostrovů Senkaku i v prostoru Tchajwanského průlivu. Ruské bombardéry a válečné lodě se pravidelně objevují v blízkosti japonského vzdušného prostoru a teritoriálních vod.

Odpovědí Tokia není jen diplomatický protest. Je to rozpočet.

Tři programy, které se nesmí zaměňovat

V běžném zpravodajství se japonské ponorkové raketové programy často slévají do jednoho. Ve skutečnosti jdou tři odlišné linie vedle sebe a každá řeší jiný problém.

• Ponorková řízená střela – již pořizovaná, nehypersonická, určená pro nejnovější třídu ponorek Taigei. Odpaluje se z torpédometů ráže 533 mm, které jsou standardní výbavou japonských konvenčních ponorek tříd Taigei, Sórjú i starších Ojašio. Jde o zbraň s delším dosahem než torpédo, ale bez hypersonické rychlosti.
• Podvodně odpalovaná hypersonická střela – zcela nový program, který se poprvé objevil v rozpočtové žádosti pro fiskální rok 2027. Ministerstvo mluví o „vysoce přeživatelné podvodní platformě“ jako nosiči, ale konkrétní třídu ponorek ani přesný způsob odpalu zatím nezveřejnilo.
• Výzkum podvodního vertikálního odpalovacího zařízení (VLS) – samostatná studie, která zkoumá možnost instalace vertikálních sil do budoucích ponorek. Pokud by uspěla, ponorky by mohly nést větší a těžší střely, než dovolují klasické torpédomety.

Právě existence třetí linie naznačuje, že Tokio zvažuje dvě paralelní cesty: buď hypersonickou střelu zmenšit tak, aby prošla torpédometem, nebo postavit novou generaci ponorek s vertikálními šachtami. Obě varianty mají své výhody i limity a ministerstvo si zjevně nechává obě otevřené.

Proč je ponorka s hypersonickou střelou noční můrou protivníka

Pozemní odpalovací baterie má pevnou pozici, kterou satelity odhalí. Letoun musí vzlétnout z letiště, které lze zasáhnout v první vlně úderu. Ponorka je jiná kategorie.

Japonské diesel-elektrické ponorky třídy Taigei patří k nejtišším na světě. Jejich lithium-iontové baterie (Taigei je první třída na světě, která je používá sériově) umožňují delší ponor bez nutnosti spouštět hlučné dieselové motory. Výtlak činí přibližně 3 000 tun pod vodou, posádku tvoří asi 70 osob. Když taková ponorka vypluje na pozici a odpálí střelu letící rychlostí přes Mach 5, protivník čelí dvojitému problému: neví, odkud střela přiletí, a nemá dost času na reakci.

Hypersonická rychlost sama o sobě zkracuje reakční okno obrany na zlomek toho, co nabízí konvenční střela s plochou dráhou letu. Japonská agentura ATLA popisuje svou hypersonickou řízenou střelu jako zbraň s kombinací skrámžetového a náporového pohonu, schopnou manévrovat ve výškovém pásmu, kde současné systémy protivzdušné obrany hůře predikují bod zachycení. Přidejte k tomu odpal z neznámé pozice pod hladinou a dostanete zbraň, která komplikuje celou obrannou geometrii protivníka, od rozmístění radarů po nasazení záchytných střel.

Jak si Japonsko stojí ve srovnání s velmocemi

Rusko provozuje hypersonickou protilodní střelu 3M22 Cirkon (v NATO označení SS-N-33) s udávanou rychlostí kolem Mach 8–9 a dosahem přes 1 000 kilometrů, odpalovanou z hladinových lodí i ponorek třídy Jasen-M. Čína testuje hypersonické kluzáky řady DF-ZF nesené balistickými raketami DF-17 s dosahem odhadovaným na 1 800–2 500 kilometrů, byť zatím primárně z pozemních odpalovačů. Spojené státy vyvíjejí program Conventional Prompt Strike (CPS), který má dát ponorkám třídy Virginia Block V podvodně odpalovanou hypersonickou schopnost, podle oficiálního harmonogramu amerického námořnictva ve fiskálním roce 2028.

Japonsko je oproti všem třem ve fázi rozpočtové žádosti a raného vývoje. Přesné označení střely, dostřel, rychlostní profil ani typ hlavice nebyly zveřejněny. Jádrový program pozemní hypersonické řízené střely běží od roku 2023 a stále není dokončen, takže podvodní derivát bude logicky následovat s dalším zpožděním. Operační nasazení před koncem této dekády by bylo mimořádně ambiciózní; realisticky lze počítat spíše se začátkem třicátých let.

Přesto by bylo chybou japonský program podceňovat. Tokio nesází na jednu zázračnou zbraň, ale buduje celou podmořskou architekturu úderu. Ve stejné rozpočtové žádosti se objevuje i výzkum odpalovacího modulu pro bezosádková podvodní vozidla. Japonsko zároveň doplňuje výzbroj americkými střelami Tomahawk, norskými JSM a americkými JASSM, čímž vytváří vrstvenou strukturu, kde hypersonická ponorková střela bude špičkou pyramidy, ne jedinou kartou v ruce.

Odstrašení, ne útok

Japonská obranná strategie rámuje všechny tyto programy jako prostředek odstrašení a v krajním případě protiúderu v mezích sebeobrany. Tokio explicitně nepřechází k útočné doktríně, ale posouvá hranici toho, co „sebeobrana“ znamená. Střely s velkým dosahem mají zastavit invazní síly na dálku, dřív než se přiblíží k japonským ostrovům. Hypersonická munice z ponorek tento koncept posouvá o úroveň výš: protivník musí počítat s úderem z libovolného směru, z platformy, kterou nedokáže spolehlivě sledovat.

Pro NATO, které s Japonskem prohlubuje spolupráci v rámci Individually Tailored Partnership Programme od roku 2023, je silnější Tokio vítanou zprávou. Aliance sama zdůrazňuje, že bezpečnost euroatlantického a indopacifického prostoru je neoddělitelná. Silnější japonské odstrašení může uvolnit část amerických kapacit pro evropské spojence, nebo naopak zintenzivnit soutěž o munici, loděnice a špičkové technologie. Obojí je reálný scénář.

Japonsko tímto krokem nevyrovnává skóre s Ruskem ani Čínou v hypersonických technologiích. Dává ale najevo něco podstatnějšího: že země s císařem v čele státu, s třetím největším hospodářstvím planety a s jednou z nejtišších ponorkových flotil na světě nemá v úmyslu čekat, až se rovnováha sil v západním Pacifiku definitivně převáží v její neprospěch.