Americká obrněná rota vjela do cvičného prostoru v Bavorsku a během minut ji ukrajinské drony sledovaly z každého úhlu. Simulované ztráty přicházely tak rychle, že některé jednotky musely být vraceny do hry znovu.
Ráno 22. dubna 2026 projela kolona bojových vozidel pěchoty Bradley jedinou branou do výcvikového prostoru Hohenfels. Kapitán Allan W. Watson, velitel takzvané Blackhawk Company z 3. obrněné brigády 1. jezdecké divize, později popsal, co následovalo: ukrajinská brigáda bezpilotních systémů Nemesis měla jeho vozidla na obrazovkách ještě dřív, než zaujala první pozice. Cvičení Combined Resolve 26-07, probíhající od 9. dubna do 10. května, mělo americkým jednotkám ukázat, jak vypadá boj proti protivníkovi s trvalým dronovým přehledem. Ukázalo víc, než čekal kdokoli ze zúčastněných.
Deset dní pod neviditelným okem
Širší rotace trvala měsíc a zapojila celou brigádu, ale Watsonova rota měla vlastní desetidenní fázi. Proti ní stála Nemesis, od 1. listopadu 2025 formálně 412. samostatná brigáda bezpilotních systémů ukrajinských ozbrojených sil, jednotka s více než deseti tisíci bojovými misemi za sebou. Západní média ji často stále označují jako „412. pluk“, ale v době cvičení už šlo o brigádu s rozsáhlou frontovou zkušeností z více než čtyř let války.
Nemesis fungovala jako součást OPFOR, simulovaného nepřítele. Její operátoři nasadili přesně ty metody, které denně používají proti ruské technice: trvalé pozorování shora, rychlé předávání souřadnic a okamžité přidělování simulovaných zásahů. Podle The Wall Street Journal byly ztráty amerických jednotek na brigádní úrovni tak vysoké, že rozhodčí museli některé „zničené“ prvky vracet do hry jako nové, aby scénář mohl pokračovat. Bradley M2A4, vozidlo s bojovou hmotností 36,3 tuny, motorem o výkonu 675 koní (503 kW), maximální rychlostí 66 km/h a kapacitou až deseti osob, se ukázal jako snadno čitelný cíl, pokud se pohyboval po předvídatelných trasách.
Co velitel roty odmítá
Watson svůj pohled na cvičení publikoval začátkem září 2026 jako komentář na serveru Task & Purpose. Nešlo o popření ztrát, ty potvrzuje. Šlo o odmítnutí mediálního rámce, který z celé rotace udělal jednostranný výprask.
Jeho argumenty jsou tři. Za prvé: rota se adaptovala během hodin, ne dní. Změnila způsob přesunu, opustila obvyklé cesty a začala využívat strmé rokle, zalesněná údolí a takzvaný mrtvý prostor, místa, kam dron obtížně nahlédne. Za druhé: i pod dronovým tlakem plnila bojové úkoly, ztrácela i vyhrávala. Za třetí, a to je možná nejdůležitější bod: ve druhé polovině cvičení přešla Nemesis na stejnou stranu a předávala americkým vojákům své zkušenosti. Watson mluví o mistrovské lekci v levném létání na velké vzdálenosti a v řízení celého řetězce od nalezení cíle po doručení účinku.
Spor tedy není o tom, zda drony zabíjely. Spor je o to, co si z toho vzít. Mediální zkratka říká „americká armáda nezvládá drony“. Watsonova verze říká „americká armáda se učí drony zvládat a tady je návod“.
Čtyři věci, které zabraly
Watson ve svém textu popisuje konkrétní taktické změny, které jeho rota zavedla pod tlakem:
- Maskování a signatura shora. Vojáci se naučili dívat se na vlastní pozice očima dronu, ne ze země, ale z výšky. Každá pozice se hodnotila podle toho, jak vypadá na termovizi a v optickém spektru shora.
- Maximální rozptyl. Vozidla i pěšáci přestali operovat v kompaktních formacích. Čím větší vzdálenost mezi prvky, tím obtížnější je pro jednoho operátora pokrýt celou jednotku.
- Stromy místo otevřeného terénu. Bradley pod hustou korunou je pro dron prakticky neviditelný. Rota začala systematicky využívat zalesněné úseky k ukrytí techniky.
- Rokle a mrtvý prostor místo cest. Opuštění silnic a zpevněných tras ve prospěch strmých svahů a terénních zlomů, kam drony nemají přímý výhled.
Watson to shrnuje jednou větou: když jeho vojáci začali manévrovat tak, že se lovci z Nemesis cítili jako lovení, tlak ze vzduchu polevil. Nejde o technologické řešení. Jde o disciplínu, terénní cit a ochotu opustit pohodlné návyky.
Proč americká armáda nemá plošnou obranu proti dronům
Otázka, která se nabízí, zní jednoduše: jak je možné, že nejsilnější armáda světa nemá funkční protidronový systém v každé rotě? Watson na ni odpovídá přímo, jeho brigáda nebyla součástí programu Transformation in Contact a neměla k dispozici protidronové schopnosti, které by chtěla.
Na systémové úrovni je obraz složitější. Podle zprávy GAO se americký program Family of Counter-UAS Systems stal formálním akvizičním programem teprve v červenci 2024, po šesti prototypových iteracích. Na jaře 2026 probíhaly první polní testy systému Golden Shield u 1. jezdecké divize, tedy přesně u té divize, jejíž brigáda cvičila v Hohenfelsu. A teprve v červnu 2026 vznikla ve Fort Drum specializovaná C-UAS Academy pro systematický výcvik.
Americká armáda problém rozpoznala, ale mezi rozpoznáním hrozby a plošným zavedením ochrany zeje mezera. Úprava doktríny už běží, aktualizovaný FM 3-0 pracuje s konceptem „ochrany před nepřetržitým pozorováním“ jako se standardem, nikoli výjimkou. Jenže doktrína na papíře a schopnost v poli jsou dvě různé věci.
Co si z toho vzít v Česku
České ozbrojené síly provozují obrněná vozidla CV90, Pandury i starší BVP a čelí stejnému problému: plošná ochrana proti dronům zatím chybí. Odborné publikace AČR přitom dospívají k překvapivě podobným závěrům jako Watson, základem ochrany před drony je utajení, vysoká mobilita a kvalitní maskování ve všech spektrech. Detektory a přenosné rušiče jsou převážně u specializovaných útvarů a ani dobře nakonfigurovaný protidronový systém nezajistí stoprocentní ochranu.
Experimentální cvičení Drone Shield 2024 ve Vyškově testovalo české systémy STARKOM a DPET. Česká armáda se v roce 2022 účastnila Combined Resolve a v srpnu 2026 se Česká republika i Ukrajina společně zapojily do cvičení Saber Junction 26, které výslovně pracovalo s lekcemi z elektronického boje a bezpilotních systémů. Přímou spolupráci AČR s brigádou Nemesis z otevřených zdrojů potvrdit nelze, ale trend je zřejmý: aliance se učí od těch, kdo mají frontovou zkušenost.
Praktický přesah pro české mechanizované jednotky je přímočarý: učit posádky pohybu mimo předvídatelné trasy, práci v rozptylu, organickému využití vlastních malých dronů pro přehled o situaci a těsnému propojení s prvky elektronického boje. Hohenfels ukázal, že to není otázka budoucnosti. Je to otázka příštího cvičení.
Cvičení v Bavorsku neprokázalo, že obrněnce jsou mrtvá technika. Prokázalo, že éra pohodlného přesunu po otevřených cestách pod nekrytou oblohou skončila. Kdo se nepřizpůsobí, zaplatí, zatím simulovanými zásahy, na frontě životem.