Japonsko si trouflo otestovat Tomahawky a Moskva zuří. Kreml pohrozil odvetou, přidala se i Severní Korea

Nad hladinou Tichého oceánu se 29. července 2026 odehrál okamžik, který japonskou obranu posunul z papírových plánů do tvrdé reality. Z paluby torpédoborce třídy Kongó s označením JS Čókai odstartovala řízená střela BGM-109 Tomahawk a úspěšně zasáhla cvičný cíl. Šlo o první veřejně potvrzenou ostrou střelbu této zbraně v japonských rukou. Tokio tím světu ukázalo, že jeho zbrojní obrat posledních let už není jen rozpočtová položka, ale funkční schopnost zasáhnout pozemní cíl stovky kilometrů daleko. A reakce na sebe nenechaly čekat.

Co přesně Japonsko odpálilo a proč je to tak citlivé

Tomahawk není novinka. Americké námořnictvo tuto střelu používá od osmdesátých let a její bojové nasazení sahá od Perského zálivu přes Balkán až po Sýrii. Japonský nákup ale představuje něco jiného, politický zlom.

Americká agentura DSCA schválila prodej až 400 střel ve variantách Block IV a Block V. Technické parametry mluví jasně:

• Dosah: přibližně 1 600 kilometrů v konvenční verzi
• Navádění: GPS s inerciální navigací, terénní korelace (TERCOM), digitální porovnávání scény (DSMAC)
• Klíčová vlastnost Block IV: obousměrné satelitní spojení umožňující přeprogramování za letu a přesměrování na nové GPS souřadnice; střela může reagovat na cíle, které se objeví až po odpálení
• Bojová hlavice: konvenční, přibližně 450 kg
• Rychlost: podzvuková, kolem 880 km/h

Právě ta flexibilita dělá z Tomahawku víc než pouhou „dalekonosnou střelu“. Je to nástroj přesného úderu, který operátor dokáže za letu přesměrovat na zcela jiný cíl. A Japonsko ho nezařazuje jen do obrany pobřeží. Tokijské ministerstvo obrany otevřeně mluví o schopnosti protiúderu, tedy o schopnosti zasáhnout území protivníka poté, co ten zaútočí na Japonsko. To je zásadní posun od dosavadní čistě pasivní doktríny, která se spoléhala výhradně na zachytávání nepřátelských raket.

Proč Moskva zuří a čím hrozí

Kreml nereagoval na samotný výstřel, ale na trend, který za ním vidí. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová už na brífinku 1. července 2026 označila poskytování japonského území pro americké systémy středního a kratšího dosahu za „přímou hrozbu“ pro ruské dálněvýchodní hranice. Na začátku září pak přitvrdila: rozmístění amerického pozemního raketového systému Typhon na japonském území, byť pod záminkou cvičení, je podle ní „absolutně nepřijatelné“.

Tady je důležité rozlišovat. Tomahawk odpálený z lodě a systém Typhon na pevnině nejsou totéž. Typhon, oficiálně označovaný jako Mid-Range Capability, je mobilní pozemní odpalovací systém americké armády, který vyplňuje mezeru mezi taktickými raketami kratšího dosahu a hypersonickými zbraněmi. Může nést právě Tomahawk nebo protilodní střelu SM-6. Jinými slovy: Tomahawk je „co letí“, Typhon je „odkud to létá ze země“. A právě pozemní varianta znervózňuje Moskvu víc, protože zkracuje reakční čas a přibližuje americkou údernou schopnost k ruskému Dálnému východu.

Konkrétní „kompenzační protiopatření“, jimiž Kreml hrozí, ovšem zůstávají záměrně mlhavá. Žádný seznam zbraní, žádný harmonogram, žádné konkrétní místo rozmístění. Moskva si ponechává manévrovací prostor, od vojenských cvičení přes přesuny jednotek až po další militarizaci Kurilských ostrovů.

Severní Korea přilévá olej, a přitom sama testuje rakety

K ruským protestům se přidala Severní Korea. Podle agenturních přepisů státní agentury KCNA Kim Jo-čong, vlivná sestra severokorejského vůdce, pohrozila dalšími vojenskými opcemi v reakci na japonské zbrojení. Pchjongjang se přitom opírá o širší narativ: vadí mu nejen samotný test Tomahawku, ale i japonská účast na cvičení Balikatan 26 na Filipínách, kde Tokio v dubnu a květnu 2026 nasadilo protilodní střely Type 88 (88式地対艦誘導弾) s dosahem kolem 180 kilometrů.

Jenže právě tady narážíme na zásadní rozpor. Podívejme se, co samy protestující strany provozují a testují:

• Rusko disponuje střelou 3M-14 Kalibr, námořně odpalovanou řízenou střelou s odhadovaným dosahem 1 500 až 2 500 kilometrů, bojovou hlavicí o hmotnosti 450 kg a možnou jadernou způsobilostí. Kalibr je přímý ruský ekvivalent Tomahawku a Moskva ho masivně nasazuje ve válce proti Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky.
• Severní Korea provádí opakované balistické starty, naposledy v lednu 2026, kdy Tokio oficiálně protestovalo a označilo severokorejské odpaly za hrozbu pro Japonsko, region i mezinárodní společenství. Pchjongjang testoval mimo jiné mezikontinentální balistické rakety typu Hwasong-17 s odhadovaným dosahem přes 13 000 kilometrů a schopností nést jadernou hlavici. Pravidelně testuje i střely kratšího a středního dosahu, včetně manévrovacích střel KN-23 a KN-25.

Protest Moskvy a Pchjongjangu tak působí jako ukázkový dvojí metr. Oba státy dlouhodobě legitimizují vlastní odstrašení raketami s tisícikilometrovým dosahem (a některé z nich s jadernou způsobilostí), ale odmítají tutéž logiku ve chvíli, kdy ji získává jejich soused.

Proč Japonsko zbrojí právě teď

Tokio nežije v bezpečnostním vakuu. Japonské ostrovy se nacházejí v dosahu čínských pozemních střel CJ-10 s dosahem přibližně 1 500 kilometrů, které podle Pentagonu drží pod hrozbou infrastrukturu na Okinawě i na hlavních japonských ostrovech. K tomu se přidávají severokorejské balistické starty a ruské kapacity na Dálném východě.

Japonské ministerstvo obrany to říká otevřeně: samotná dosavadní protiraketová obrana přestává stačit. Nestačí jen zachytávat nepřátelské střely, je potřeba mít schopnost omezit další odpaly protivníka protiúderem. Tomahawk je odpověď na tento stav, nikoli jeho začátek.

Nejde přitom o izolovaný nákup. Japonsko buduje celou architekturu schopností úderu na dálku, prohlubuje obrannou spolupráci s Filipínami (premiér Koizumi při návštěvě Manily jednal o konkrétních platformách a transferech obranného vybavení) a posiluje vazby s NATO, které samo tvrdí, že vývoj v Indo-Pacifiku přímo ovlivňuje euroatlantickou bezpečnost.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Náměstkyně generálního tajemníka NATO při březnové návštěvě Tokia propojila indo-pacifickou bezpečnost s ruskou válkou proti Ukrajině a s čínskou podporou ruské obranné báze. Pro evropské spojence včetně Česka to neznamená automatické vyslání jednotek kvůli Japonsku. Znamená to ale větší tlak: pokud Spojené státy fixují síly i v Asii, evropští spojenci musí nést víc bezpečnostní zátěže doma.

České firmy přitom do regionu už míří. Velvyslanectví v Tokiu aktivně otevírá cestu českým podnikům do indo-pacifických obranných dodavatelských řetězců a ministerstvo zahraničí eviduje projekty ekonomické diplomacie zaměřené na obranný průmysl v Japonsku i na Filipínách. Přímý český podíl na programu Tomahawk veřejně potvrzen není, ale dveře do regionu se otevírají.

Jeden Tomahawk nad Pacifikem nezměnil rovnováhu sil v Asii přes noc. Změnil ale profil Japonska, ze země, která se sedm desetiletí spoléhala na americký štít, na stát, který poprvé veřejně předvedl vlastní schopnost úderné odpovědi. A právě to Moskvu i Pchjongjang znervózňuje víc než samotná střela.