Americké námořnictvo v rozkladu. Nejdražší válečná loď světa stála stovky miliard, ale asi „půjde ke dnu“

V dubnu 2026 vystoupil ministr námořnictva John Phelan na konferenci Sea-Air-Space a oznámil něco, co v americkém obranném establishmentu vyvolalo otřes: jeho úřad zahájil přezkum celé třídy Ford, konkrétně budoucích letadlových lodí CVN-82 a CVN-83, které měly nést jména USS William J. Clinton a USS George W. Bush. Phelan nemluvil o vyřazení již sloužícího Fordu, ten je aktivní a právě se vrátil z rekordně dlouhého nasazení. Mluvil o tom, zda má Amerika posílat další desítky miliard dolarů do lodí, jejichž design vznikal v jiné éře a jejichž stavba se opakovaně prodražuje. Slovo „rozklad“ v tomto kontextu neznamená, že se flotila rozpadá. Znamená, že systém, který ji má budovat, přestal fungovat tak, jak by měl.

Třináct miliard za loď, která stále není hotová

USS Gerald R. Ford (CVN-78) vstoupila do služby v roce 2017 jako první americká letadlová loď nové generace. Kongresem stanovený cenový strop na její pořízení činí 13,224 miliardy dolarů. Už to z ní dělá nejdražší válečnou loď v dějinách. Jenže cena je jen začátek příběhu.

Podle výroční zprávy ředitelství pro operační testování a hodnocení (DOT&E) za fiskální rok 2024 zůstává řada klíčových zkoušek nedokončená. Elektromagnetický katapultní systém EMALS, který měl nahradit zastaralé parní katapulty, sice během 262denního nasazení zvládl 8 725 startů, ale jeho spolehlivost se podle zprávy DOT&E výrazně nezlepšila a loď stále vyžaduje technickou podporu zvenčí. Záchytný systém AAG je na tom podobně. Živé testy tempa letových operací, takzvaná sortie generation rate, nebyly dokončeny a dosud dosažené výsledky se ke stanoveným požadavkům nepřiblížily.

Na papíře měla třída Ford přinést revoluci: vyšší tempo operací, o patnáct procent menší posádku a úsporu odhadem čtyř miliard dolarů na provozních nákladech za padesát let životnosti oproti starší třídě Nimitz. V praxi tyto sliby zatím zůstávají neprokázané.

Systém, který „prostě nefunguje“

Phelan ve svém únorovém projevu na konferenci WEST nešetřil slovy. Americký obranný akviziční systém označil za „rozbitý“ a mluvil o dekádách špatného řízení. Nejde přitom o izolovaný problém jedné lodě, jde o systémovou poruchu celého námořního stavitelství.

Vládní účetní úřad GAO na to upozorňuje roky. Už v roce 2017 publikoval zprávu, v níž kritizoval, že námořnictvo u následných lodí třídy Ford pracuje s nespolehlivými a netransparentními odhady nákladů. Doporučoval častější a přesnější kalkulace. Námořnictvo doporučení přijalo jen částečně. Výsledek? Náklady rostou loď od lodi:

• CVN-78 (Gerald R. Ford): 13,224 mld. USD
• CVN-79 (John F. Kennedy): 13,196 mld. USD
• CVN-80 (Enterprise): 14,248 mld. USD
• CVN-81 (Doris Miller): 15,211 mld. USD

A to jsou jen pořizovací ceny. Skutečné celoživotní náklady nikdo spolehlivě nespočítal, právě to GAO kritizuje nejostřeji.

K tomu se přidává tlak na průmyslovou základnu. Newport News Shipbuilding, jediná americká loděnice schopná stavět jaderné letadlové lodě, zaměstnává přes 26 000 lidí. Mateřská firma HII ve svých výsledcích za rok 2025 otevřeně přiznává, že její budoucnost závisí na stabilitě vládních programů a priorit. Pokud by se program třídy Ford zásadně omezil, dopad na pracovní místa a průmyslové know-how by byl citelný.

Ford v akci: symbol problému i důkaz, že loď funguje

Paradox celého příběhu spočívá v tom, že USS Gerald R. Ford je zároveň důkazem problémů i důkazem, že platforma není nepoužitelná. Loď byla v roce 2026 nasazena mimořádně dlouho, tak dlouho, že senátor Tim Kaine napsal Phelanovi dopis, v němž varoval před důsledky prodlouženého nasazení: odkládaná údržba, opotřebení, zátěž pro posádku i pro loděnice, které na ni čekají s plánovanými opravami.

Ford tedy slouží. Létá z ní, startuje z ní, plní úkoly. Ale cena tohoto výkonu, finanční, lidská i průmyslová, je vyšší, než kdokoli plánoval. A právě to je jádro Phelanova přezkumu: ne otázka „funguje to?“, ale „vyplatí se to dál dělat stejně?“

Donald Trump přitom ke třídě Ford nikdy neskrýval skepsi. Už v roce 2019 na palubě USS Wasp veřejně prosazoval návrat ke starým parním katapultům a kritizoval elektromagnetický katapult. Data DOT&E jeho kategorický odsudek nepotvrzují, EMALS není automaticky horší, jen je méně vyzrálý, než se čekalo. Trumpova nedůvěra k programu ale vytváří politický prostor pro radikální změny.

Co přijde místo dalších Fordů?

Rozpočtové dokumenty pro fiskální rok 2026 stále počítají s 612 miliony dolarů na předběžné nákupy pro CVN-82, s plánovaným zadáním stavby kolem roku 2030 a dodáním kolem roku 2040. CVN-83 zatím nemá ani předběžné financování. Čím dál je loď od fyzické stavby, tím snáze ji lze odložit nebo zrušit.

Americké právo přitom stále vyžaduje minimálně jedenáct operačních letadlových lodí a zakazuje vyřadit jaderný nosič před jeho prvním doplněním paliva. Úplný odklon od supernosičů tedy není na stole. Na stole je ale otázka, zda CVN-82 a CVN-83 budou vypadat jako Ford, nebo jako něco zásadně jiného.

Phelan sám naznačil směr: na Sea-Air-Space mluvil o takzvané TRUMP-Class battleship, novém velkém bojovém plavidle zaměřeném na raketovou palbu, protivzdušnou obranu a velení. Podle rozpočtových dokumentů, které přinesl DefenseScoop, má první kus stát 17,47 miliardy dolarů, tedy víc než samotný Ford. Phelan přiznal, že čísla se ještě „hýbou“, mimo jiné kvůli otázce jaderného pohonu.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika nestojí a nepadá s jednou americkou letadlovou lodí. NATO staví obranu střední Evropy primárně na kolektivní obraně, pozemních a leteckých silách a jaderném odstrašení. Ale americká námořní síla je tmel, který drží celý systém pohromadě, schopnost rychle přesouvat jednotky přes oceán, držet námořní linie a reagovat na více krizí současně.

Rozpočet Pentagonu pro rok 2026 klade důraz na Čínu a průmyslovou základnu. Při briefingu k rozpočtu novináři nedostali okamžitou odpověď na otázku, zda zůstane samostatná položka European Deterrence Initiative. To neznamená, že Amerika opouští Evropu. Znamená to, že priority se přeskládávají, a pokud americké loďařství nedokáže doručovat lodě včas a za rozumnou cenu, bude mít méně kapacity pro všechny.

Skutečný příběh třídy Ford není o lodi, která se potápí. Je o zemi, která po utracených stovkách miliard zjišťuje, že její průmyslový a akviziční aparát nedokáže vyrábět symboly námořní převahy tempem, které svět vyžaduje. A to je pro spojence znepokojivější než jakákoli jednotlivá loď.