Ponorky Projektu 955 mají být přímou konkurencí západních plavidel. Rusko dokázalo vyrobit skutečně špičkový podmořský nosič nukleárních zbraní.
V polovině 90. let 20. století se ruské námořnictvo nacházelo v největší krizi ve svých dějinách. Finanční krize byla tak obrovská, že nebylo nejen na provoz lodí všech tříd, ale dokonce ani na platy námořníků. Kreml potřeboval zvednout morálku a zároveň ukázat, že námořnictvo má stále budoucnost. Roku 1996 byl proto položen kýl ponorky s balistickými raketami 4. generace, která měla Rusku vrátit hrdost a ve světě si získat respekt. Cesta k tomu však byla složitá.
To nejlepší ze sovětské školy
Historie Projektu 955 se začala psát již roku 1978, kdy byly zahájeny práce na konceptu ponorky pro 21. století. Na konci 80. let 20. století se pak přešlo k samotným projekčním pracím. Těmi byla pověřena Centrální konstrukční kancelář „Rubín“ v tehdejším Leningradu (dnes Petrohrad), pod vedením mladého konstruktéra Vladimíra Anatolijiče Zdornova. Původní projekt měl být sovětsky grandiózní.
Nová třída totiž měla přímo vycházet z megalomanské třídy Akula, dosud největší ponorky na světě. Po pádu sovětské říše se však propozice změnily. Ponorka se vrátila ke klasické jednoduché koncepci jednoho tlakového trupu. Zároveň se zmenšily i rozměry. Do ponorky však měly být včleněny nejmodernější technologie, včetně pohonu pump-jet, technologie snižující hluk a modernější detekční zařízení.
Trable ponorky však odrážely Rusko 90. let. Plavidlo se mělo jmenovat Petrohrad. To však neprošlo a loď se tedy měla jmenovat Moskva. Tak byl ovšem pojmenován v nedávnu potopený křižník, a tak se nakonec první jednotka třídy Borej stala Jurijem Dolgorukim. Kýl byl položen v roce 1996. Ihned začaly spory o výzbroj. Ponorka měla původně nést rakety Bark. Jejich vývoj byl však po třech neúspěšných startech ukončen.
Borej jako Šípková Růženka
Bylo třeba najít novou hlavní zbraň pro pýchu ruské maríny. Někteří odborníci navrhovali přestavět ponorku na nosič řízených střel. Nakonec bylo rozhodnuto přezbrojit plavidlo na mezikontinentální střely Bulava, které vycházely z pozemních raket Topol-M. Projekt byl tedy v rychlosti přepracován. Podle konstruktérů měl nyní Jurij Dolgorukij nést 16 Bulav. Problémy Ruska však dolehly i na tyto plány.
Roku 1997, po pouhém roce stavby, byl celý projekt na neurčito zastavena. Důvody? Záporožské ocelárny na Ukrajině nebyly dále schopny dodávat speciální ocel, mnozí jiní dodavatelé úplně zkrachovaly a především státní kase došly peníze. Potřebných 26 miliard rublů (dnes zhruba 20 miliard korun) ruská státní kasa prostě neměla. Ponorka, která byla rozpracována z pouhých 2–3 %, byla v loděnicích Sevmaš v Severodvinsku zakonzervována.
Na lepší časy se začalo blýskat roku 2003, kdy se práce opět rozeběhly. Stavba však narazila na další problém. Mnoho odborníků opustilo skomírající loděnice a hledalo si práci jinde. Mnohé nenahraditelné profese proto musely být znovu vyškoleny, aby se práce mohly zdárně a kvalitně dokončit. Teprve roku 2008 byl K-535 Jurij Dolgorukij slavnostně spuštěn na vodu a roku 2013, celých 17 let od založení trupu, byla ponorka slavnostně přijata do služeb Severní floty.
Borej nelze podceňovat
Mnoho systémů a údajů o Projektu 955 je stále v utajovaném režimu. Proto shrňme alespoň známá fakta. Ponorky měří 170 metrů, šířka dosahuje 13,5 metru a ponor mají 10 metrů. Výtlak ponorky má být 14 720 tun na hladině a 24 000 tun pod hladinou. Ponorka se skládá celkem z 1,3 milionu součástek. Třída Borej má klasickou dvoutrupou konstrukci: nad tlakovým trupem je lehký trup, který má tlumit veškeré hluky a je v něm senzorové zařízení, Ponorka je pokryta speciálním materiálem pohlcující sonarový signál a má mít i aktivní rušení sonarů protivníka.
Srdcem ponorek má být nukleární reaktor VM-5 s parním generátorem OK-605V s výkonem 190 megawatt. Pohání turbínu „Azurit“ se sníženou hlučností s výkonem kolem 50 000 koní. Ta roztáčí lodní šroub ukrytý v prstenci, tedy tzv. pump-jet. Takový pohon je daleko tišší, má větší přenos výkonu a nechává za sebou nižší tepelnou stopu. Rychlost plavidla na hladině je asi 15 uzlů (28 km/h) a ponoření zvládne 29 uzlů (54 km/h).
Pro zlepšení manévrovatelnosti má ponorka na zatažitelných kormidlech vodomety. Pro snížení hluku během rychlé plavby lze zatáhnout hloubková kormidla. Operační hloubka „devět set padesát pětek“ je 400 metrů. Maximální hloubka ponoru pak má být 480 metrů. Jedná se však o tajnou informaci a toto číslo je potřeba brát s rezervou. Pro případ nouze je na palubě i klasický dieselový generátor s výkonem 1 000 koní. Dosah ponorky je samozřejmě neomezený, zásoby pro osádku však omezují službu na moři na 90 až 100 dní.
Mocná i kontroverzní mezikontinentální raketa
Hlavní zbraní ponorek třídy Borej je balistická střela R-30 Bulava (Palcát). Třístupňová raketa na tuhá paliva má délku 11,2 metru, průměr 2 metry a váží 36, 8 tuny. Dolet je až 9 300 kilometrů. Raketa má být vybavena nejmodernějšími prvky sebeobrany, může vystřelovat falešné cíle a i v největších rychlostech má být schopna manévrování. Bulava by podle různých zdrojů měla nést 6–10 oddělitelných nezávisle naváděných hlavic (MIRV) o síle až 150 kilotun, tedy desetkrát silnější než zbraň použitá nad Hirošimou.
Produkt Moskevského institutu termální technologie raketa SLBM – R-30 Bulava / RSM-56 / 3M30 (kód NATO: SS-NX-30) je vyvíjen od roku 1998, první prototyp úspěšně odstartoval v roce 2004, když předchozí pokus v roce 2003 skončil výbuchem motoru. V roce 2005 prototypy při zkouškách uspěly, ale pak následovala celá série deseti nezdarů, která trvala až do roku 2010. Vychytávání technických příčin havárií při testech trvalo dlouho, a tak zařazení Bulav do výzbroje ruských ponorek došlo až teprve roku 2018.
I tak ale Bulava stále i v Rusku budí kontroverze a padlo mnoho návrhů vyzbrojit raději Boreje střelami s plochou drahou letu. Je totiž jasné, že systém Bulava nepatřil k nespolehlivějším, když se ze 40 startů povedla pouhá necelá třicítka. Na druhou stranu od roku 2010 už je její zkušební odpalování prakticky bez problémů. A tak ponorky Borej mají dnes na palubě 16 Bulav s deseti manévrujícími hlavicemi a klamnými cíli. Podle nepotvrzených zpráv by zdokonalená verze A mohla mít ve svých šachtách dokonce až 20 raket.
Bulavy pak doplňuje osm (respektive šest u nejnovější verze Borej A) torpédometů ráže 533 milimetrů. Ponorka pro ně může nést až 40 kusů munice od min přes torpéda USET-80 až po protilodní řízené střely RPK-6 Vodopad. Nad torpédomety se nachází šest vystřelovačů klamných cílů systému Bariéra. Ty dovedou simulovat sonarovou a zvukovou stopu ponorky a jsou určeny k tomu zmást systémy protivníka.
To nejlepší z ruské techniky
Borej je doslova přeplněn tím nejlepším, čím ruské technologie disponují. Ponorka je řízena bojovým a informačním systémem Okres. Ten dostává informace ze sonaru MGK-600B s dosahem až 300 kilometrů a možností sledovat až 30 cílů. Data z něj analyzuje systém Ajax-M, který má k dispozici rozsáhlou databázi s profily šumů a zvuků jednotlivých lodí, jež podle nich může identifikovat.
Lodě jsou vybaveny zakódovanou komunikací se satelity a jsou naváděny ruským satelitním pozičním systémem GLONAS. V případě jeho výpadku je na palubě i astronavigační systém umístěný na periskopu. Vysoce pokročilý kamerový systém pak dovoluje optické sledování okolí i v hloubce kolem 60 metrů. Posádku pak tvoří 107 mužů, z nichž je 55 profesionálními vojáky.
Vývoj třídy Borej nekončí. První tři lodě Projektu 955, tedy Jurij Dolgorukyj, Alexandr Něvský a Vladimír Monomach, měly pro ruské ponorky příznačný „hrb“ se sekcí pro mezikontinentální střely. Ta u verze Borej A úplně zmizela a trup je zcela hladký se zlepšenou hydrodynamikou. První dvě vylepšená plavidla-Kníže Oleg a Kníže Vladimír jsou již ve službě. Generál Suvorov by měl do služby vstoupit letos.
Jsou velké plány Kremlu reálné?
Po nesnázích se stavbou Jurije Dolgorukého se podařilo průběh stavby dalších ponorek třídy stabilizovat. K-550 Alexandr Něvský se od položení trupu roku 2004 dostal do služby v roce 2013. O rok později ho následoval K-551 Vladimír Monomach. První loď třídy Borej A K-552, Kníže Vladimír, se v Severodvinsku začala stavět v roce 2012, dokončena byla roku 2017 a v roce 2020 vstoupila do služby. O dva roky později se začalo pracovat na K-553 Kníže Oleg. Ve fázi přebírání do provozu je nyní Generál Suvorov.
V současné době se dokončují plavidla Car Alexandr III a Kníže Požarskij, která by se do služby měla dostat v tomto nebo příštím roce. Kýly dalších dvou ponorek – Dmitrij Donský a Kníže Potěmkin – byly položeny vloni a do služby by měly vstoupit v druhé polovině 20. let. Mluví se i o dalších čtyřech lodích třídy. Ty by ovšem měly být zlepšené verze Borej B nebo nově vyvíjené verze Borej K. Ta by měla být vyzbrojena střelami s plochou drahou letu a být specializovaná na tajné operace, což by znamenalo, že by měla být protějškem americké třídy Virginie.
Ponorky jsou rozdělovány rovnoměrně mezi severní a pacifickou flotilu. I protivníci z USNAVY potvrzují, že třída Borej je mnohem tišší než její předchůdci. Zaznamenali však, že hydraulická čerpadla jsou po delší době provozu poněkud hlasitější. Předpokládá se, že ponorky třídy Borej vydrží ve službě minimálně 40 let. Budeme se tedy ještě dlouho nejen na stránkách denního tisku, ale především v oceánech s touto prodlouženou rukou Kremlu setkávat. Více jsme psali zde.
Je třída Borej skutečnou konkurencí západních ponorek, nebo jen papírový tygr?
Zdroj: Vladimír Francev, Až ke dnu!, Praha, 2008.
Události
|
PŘEČTENÍ: 28759
Události
|
PŘEČTENÍ: 29723
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 23840
