Když se lano přetrhne, je to katastrofa. Přistávat na letadlové lodi USS Abraham Lincoln si troufnou jenom ti nejlepší piloti

Paluba dlouhá 333 metrů, ocelový drát o průměru necelé čtyři centimetry a pilot, který v okamžiku dosednutí nesnímá ruku z plynu. Na USS Abraham Lincoln se právě teď, v Arabském moři, odehrává jedna z nejtěžších disciplín vojenského letectví.

F/A-18E Super Hornet i Zdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických
                   

V únoru 2026 na palubě Lincolnu operovaly víceúčelové bojové letouny F-35C eskadry VMFA-314 a v březnu téhož roku velitelství námořních sil potvrdilo zranění člena posádky při letových operacích, které nesouviselo s bojem. Carrier landing není archivní romantika z Top Gunu. Je to každodenní provoz, ve kterém se chyba měří na metry a sekundy, a kde i rutinní přistání vyžaduje od pilota rozhodnutí, které odporuje každému pozemnímu instinktu: letět do paluby s motorem na odletovém výkonu.

Proč pilot přistává „na plyn“, ne na brzdy

Nejkritičtější okamžik carrier landingu není brzdění. Je to dosednutí. Pilot sjíždí po sestupové dráze k palubě s hákem vysunutým pod trupem a s motory nastavenými tak, aby mohl okamžitě odletět. Pokud hák nezachytí žádný ze čtyř ocelových drátů napnutých přes palubu, situace zvaná bolter, letoun musí mít dost energie na to, aby se znovu vznesl. Teprve když pilot ucítí prudké zpomalení a potvrdí zachycení, stáhne plyn.

Tohle je zásadní kontrast oproti jakémukoli pozemnímu přistání. Na dráze v Čáslavi nebo v Náměšti pilot po dosednutí brzdí. Na Lincolnu po dosednutí zrychluje a doufá, že ho zastaví drát.

107 metrů na zastavení 22 tun

USS Abraham Lincoln je jaderná letadlová loď třídy Nimitz. Její letová paluba měří přibližně 333 metrů (1 092 stop). Zní to hodně, jenže prostor pro zachycení letounu je zlomek této délky. Hydraulický systém Mk-7, který na lodích třídy Nimitz stále slouží, dokáže zastavit letoun o hmotnosti přibližně 22,7 tuny (50 000 liber) na vzdálenosti kratší než asi 107 metrů (350 stop). F-35C s plnou výzbrojí se do tohoto limitu vejde, ale s minimální rezervou.

Pod palubou se odehrává fyzika, kterou člověk na povrchu nevidí. Ocelový kabel o průměru přibližně 3,8 cm (1,5 palce) přenáší kinetickou energii přistávajícího letounu přes záchytné kabely do hydraulických motorů ukrytých v útrobách lodi. Háky se po každých 300 zachyceních posílají na generální opravu a testují se silou až přibližně 907 kN (200 000 liber). Správné nastavení hmotnostního parametru je přitom klíčové. Posádka Lincolnu to v oficiálních materiálech shrnula jedním slovem: chyba v nastavení znamená katastrofu.

A přesná veřejná statistika selhání? Neexistuje. Námořní letecký systémový příkaz NAVAIR v roce 2023 přiznal, že bezpečnostní data záchytných systémů jsou roztříštěná mezi hlášení o nebezpečí, údržbové záznamy a další zdroje. Víme ale, že sesterská loď USS Nimitz dosáhla v roce 2023 350 000. zachyceného přistání. Selhání jsou vzácná vzhledem k objemu provozu, ale dost závažná na to, aby kolem nich běžely průběžné bezpečnostní revize a technické úpravy.

Osmnáct sekund, které rozhodují

Zhruba 1,85 km (jednu námořní míli) před lodí pilot poprvé uvidí „meatball“, žlutou světelnou kouli optického naváděcího systému IFLOLS, která mu ukazuje, jestli je na správné sestupové dráze. Po stranách svítí zelené referenční lišty. Koule nad nimi znamená příliš vysokou polohu, koule pod nimi příliš nízkou. Rudá záře signalizuje okamžité přerušení přiblížení.

Na palubě stojí Landing Signal Officer, zkušený pilot, který sleduje přilétající stroj a vysílá rádiové korekce. Asi 18 sekund před dosednutím zazní „Roger, ball“, potvrzení, že LSO přebírá vizuální kontrolu. Od této chvíle je pilot na optice a hlase. Pokud LSO vyhodnotí přiblížení jako nebezpečné, nařídí wave-off. Pilot nemá právo odmítnout.

V noci zmizí horizont, moře i paluba. Pilot F-35C, který operoval na lodi třídy Nimitz, to v rozhovoru pro Naval Aviation News přirovnal k jízdě přibližně 290 km/h (180 mil v hodině) s bombou na zadním sedadle a noční verzi k téže situaci poslepu. Při nočních operacích kategorie Case 3 se letoun přibližuje čistě podle přístrojů a řízení z lodi; vizuální kontakt s palubou přichází až v posledních vteřinách, kdy pilot čte jen slabou záři naváděcího systému.

Rok dřiny, než smíte zkusit první trap

Carrier qualification není jednorázová zkouška odvahy. Je to konec dlouhého filtru. Landing Signal Officers uvádějí, že příprava studentů trvá zhruba rok, než dosáhnou úrovně, na které mohou carrier landing vůbec zkusit. Předtím absolvují povinné FCLP (Field Carrier Landing Practice), opakovaná simulovaná přistání na pozemní dráze s vyznačenou palubou. Tuto dovednost přitom musejí obnovovat piloti všech úrovní zkušeností, nejen nováčci.

Samotná kvalifikace počítá jen bezpečně ohodnocená přistání. Minimální prahy se liší podle výcvikové komunity:

  • Základní CQ období: 4 denní a 1 noční bezpečné přistání
  • Jiné komunity (např. USMC): 10 denních a 4 noční trapy plus touch-and-go

Kdo nezvládne bezpečné hodnocení, nekvalifikuje se. A kdo se kvalifikuje, musí to opakovat znovu a znovu.

Kolik lidí na světě tohle umí? Program F-35 evidoval k březnu 2026 přes 3 320 vycvičených pilotů všech variant, ale jen část z nich létá palubní verze B a C. Klasické přistání na drát systémem CATOBAR ovládá ještě užší komunita soustředěná v US Navy, americké námořní pěchotě a francouzském námořním letectvu, jehož letouny Rafale M historicky přistávaly i na amerických nosičích. Čeští piloti, kteří budou létat na objednaných F-35A, se s tímto světem nepotkají: jejich stroje jsou pozemní varianta bez háku a zesíleného podvozku.

Když selže všechno ostatní

Vrstvy ochrany na letadlové lodi jsou navrženy tak, aby selhání jedné neznamenalon konec. LSO může kdykoli nařídit přerušení přiblížení. Pilot drží výkon pro okamžitý odlet. Pokud letoun nemá funkční hák nebo podvozek, poslední nouzovou vrstvou je barricade, záchytná síť napnutá přes palubu, kterou Lincoln testuje v rámci certifikace letové paluby společně s nácviky havarijních a záchranných scénářů.

Přesná spolehlivost barricade není veřejně dokumentovaná. Ale její existence říká něco podstatného o filozofii palubního letectví: každý systém počítá s tím, že ten předchozí selže.

Na palubě Lincolnu v Arabském moři právě teď sedí piloti, kteří prošli roky filtrování, stovkami simulovaných přistání a přísným hodnocením, které nepočítá pokusy, ale jen bezpečné výsledky. Strach nepopírají, řídí ho. A pokaždé, když dosednou, drží plyn na maximum, dokud je drát nezastaví.

Jak je složité přistát na letadlové lodi?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Stanislav Havel

Zobrazit další články