Francie vyvíjí bojový podmořský dron velikosti ponorky, ruské námořnictvo si nic nedovolí. Ochrání celé flotily

Dne 3. listopadu 2026 podepsala francouzská zbrojní agentura DGA kontrakt s Naval Group na stavbu něčeho, co firma sama nazývá „mini bezosádkovou bojovou ponorkou“. Nejde o miniaturní průzkumný prostředek, jaký si většina lidí představí pod slovem dron. Jde o stroj delší než deset metrů a těžší než deset tun, rozměrově srovnatelný s malou ponorkou. A jeho úkolem nebude jen pozorovat. Podle Defense News sahá spektrum plánovaných misí od zpravodajství a sledování až po „ofenzivnější neutralizační akce“. Jinými slovy: Francie buduje stroj, který má pod vodou najít, sledovat a v krajním případě pomoci zneškodnit hrozbu, aniž by riskovala životy posádky.

Tři roky příprav, než se začalo stavět

Projekt nevznikl přes noc. Naval Group vyvíjí vlastní experimentální podmořský dron od roku 2016. Firemní testbed, označovaný jako DDO, prošel v roce 2023 zásadním přepracováním: nová hydrodynamika, větší kapacita pro nesení užitečného zatížení, přes pět tisíc přepracovaných dílů. Kvalifikaci získal v září 2023.

Stát vstoupil do hry ve stejném roce. V květnu 2023 zadal studii hlavních scénářů nasazení a architektury systému. V prosinci téhož roku následovala rámcová dohoda DGA a první kontrakt zaměřený na autonomní rozhodování a bezpečnou navigaci. Na konci roku 2024 přibyly další zakázky na energetický systém, sonarovou sestavu a předběžný i detailní návrh dronu. Francouzský rozpočet na rok 2026 pak na demonstrační oceánský podmořský dron vyčlenil zhruba 750 milionů korun v závazkových autorizacích a přibližně 425 milionů korun v platebních prostředcích. To už není výstavní maketa. To je rozpočtově viditelný zbrojní program.

Proč zrovna teď a proč proti Rusku

Načasování není náhodné. NATO spustilo v lednu 2025 operaci Baltic Sentry kvůli ochraně podmořských kabelů a potrubí v Baltském moři a výslovně zmínilo nasazení námořních dronů. V dubnu 2026 šlo britské ministerstvo obrany ještě dál: veřejně pojmenovalo ruské speciální jednotky GUGI a jejich aktivity kolem podmořské infrastruktury v britských vodách i širším atlantickém prostoru.

Ruská podhladinová hrozba není abstraktní. GUGI mapuje kabely, potrubí, komunikační uzly. Moskva disponuje i strategickým programem Poseidon, jaderně poháněným podmořským prostředkem určeným k zásahu pobřežních cílů na velkou vzdálenost. Jenže Poseidon je strategická zbraň jiné kategorie. V segmentu víceúčelových autonomních podmořských dronů pro průzkum, protiponorkový screening a ochranu infrastruktury jsou dnes čitelně napřed Spojené státy, Británie a nově právě Francie.

Síťové nasazení více takových prostředků kolem flotily nebo nad kritickou infrastrukturou dramaticky zvyšuje pravděpodobnost včasného odhalení a sledování jakékoli skryté operace. A právě vědomí, že vás někdo pod hladinou vidí, je nejúčinnější forma odstrašení.

Jak má dron fungovat a co umí jeho „mozek“

Klíčem k celému konceptu je autonomie. Naval Group vyvinula systém Steeris, který kombinuje řídicí stanici na lodi s palubní umělou inteligencí dronu. Operátor na lodi pracuje s digitálním dvojčetem, virtuální kopií dronu a jeho mise. Pokud se spojení přeruší, dron pokračuje v úkolu v rámci předem definovaného zadání. Jakmile se spojení obnoví, data se sesynchronizují.

Důležitá je ale jedna věta, kterou v rozhovoru pro firemní Naval Review řekla Aurore Neuschwanderová z Naval Group: člověk musí zůstat v rozhodovacím řetězci. I „autonomní“ bojový dron má lidské mantinely. Steeris přitom není jen ovladač jednoho stroje, je navržený pro řízení misí více dronů současně v rámci lodního svazu a je kompatibilní s několika standardizačními dohodami NATO. Právě tady se rodí ta „ochrana celé flotily“: ne jeden stroj jako štít, ale síť autonomních hlídek rozmístěných daleko před drahými loděmi a ponorkami s posádkou.

Francie není sama, ale patří ke špičce

Bylo by přehnané tvrdit, že Francie vede závod osamoceně. Americký Boeing Orca měří 15,5 metru, zvládne mise dlouhé měsíc a má deklarovaný dolet přes dvanáct tisíc kilometrů. Britský Excalibur, představený v květnu 2025, je dvanáctimetrový kolos o hmotnosti 19 až 25 tun, který už prochází mořskými zkouškami s profily zahrnujícími protiponorkový boj i operace na mořském dně. Británie navíc v prosinci 2025 oznámila program Atlantic Bastion, hybridní síť autonomních plavidel, umělé inteligence a klasických lodí k obraně podmořských kabelů.

Francouzský UCUV má veřejně potvrzené minimum přes deset metrů a deset tun, ale konkrétní dolet, hloubku ponoru, rychlost ani akustický podpis Paříž nezveřejnila. V parametrické transparentnosti tedy zaostává za Američany i Brity. Na druhou stranu má za sebou vlastní testbed vyvíjený osm let a přechází rovnou do stavby operačního demonstrátoru se státním financováním. V evropském kontextu je to spolu s britským Excaliburem nejkonkrétnější program svého druhu.

Co to znamená pro bezpečnost Evropy

Mořské zkoušky demonstrátoru mají začít v roce 2028. To není datum zavedení do služby; sériová výroba, počet kusů ani termín operačního nasazení zveřejněny nebyly. Realisticky lze při hladkém průběhu očekávat zařazení do výzbroje spíš v první polovině třicátých let.

Pro střední Evropu včetně Česka je relevance nepřímá, ale reálná. Podmořské datové kabely a energetické tepny v Baltském a Severním moři jsou kritické i pro spojence, kteří nemají vlastní pobřeží. Zatím neexistuje oznámení, že by se UCUV měl nasazovat právě v těchto vodách, ale systém Steeris už Naval Group provozuje v rámci operace Baltic Sentry na jiné platformě. Interoperabilita s NATO je od začátku součástí návrhu.

Tradiční ponorky ze hry nevypadnou. Všechny tři západní programy (americký, britský i francouzský) mluví o smíšené síle, kde bezosádkové systémy rozšiřují pokrytí a přebírají rizikové, vytrvalostní mise. Dominance se posouvá od jedné platformy k síti platforem. A právě v tom je skutečný posun: ne jedna robotická ponorka, která změní pravidla, ale desítky autonomních hlídek, které pod hladinou vytvoří prostor, v němž se skrytá operace stává neúnosně riskantní.