Rusové si vytipovali, kde budou zabavovat lodě. Putin chce ochromit Evropu, ale jeho vlastní vědí admirálové, že to nepůjde

Kreml při cvičení Tichomořské flotily veřejně ukázal, kde by chtěl zabavovat evropské lodě. Jenže mezi výhrůžkou a skutečnou námořní kampaní leží propast, kterou Moskva zatím nedokáže překlenout.

Křižník třídy Atlant i Zdroj fotografie: TASS
                   

Dne 12. srpna 2026, při závěrečné fázi rozsáhlého cvičení Tichomořské flotily, vystoupil Vladimir Putin s prohlášením, které mělo znít jako ultimátum: pokud Evropa bude dál zadržovat ruská plavidla, Rusko odpoví „zrcadlově“, začne kontrolovat, zadržovat a případně zabavovat lodě států, které Moskva označuje za nepřátelské. Velitel Tichomořské flotily Viktor Liina hlásil připravenost. Jako podklad předložil čísla: od 24. dubna do 6. srpna jeho lidé u Jižních Kuril evidovali 1 001 lodí, z toho 379 pod vlajkami „nepřátelských“ zemí. Jenže mezi hlášením o připravenosti a skutečnou schopností systematicky zabavovat cizí obchodní lodě leží právní, logistická a eskalační mezera, kterou si i ruská domácí debata přiznává.

Kde přesně Rusko vytipovalo prostor pro odvetu

Prostor, o kterém Moskva mluví, není globální oceán. Je to pásmo výlučné ekonomické zóny podél Jižních Kurilských ostrovů, území, které Rusko kontroluje, ale o které se už desítky let přetahuje s Japonskem. Tichomořská flotila tam má odpovědnost, situační přehled a vojenskou přítomnost. Právě proto si Kreml vybral tuto zónu: může tam mluvit z pozice domácího hráče, aniž by musel okamžitě testovat NATO v Baltu nebo Atlantiku.

Cvičení, při kterém Putin hrozbu vyslovil, zapojilo podle ruských zdrojů kolem 60 hladinových lodí, ponorek a podpůrných plavidel, asi 30 letounů a přes 13 000 vojáků. Jako demonstrace síly to funguje. Jako základ pro systematickou kampaň proti evropskému obchodu je to jiná otázka.

Co znamená „ochromit Evropu“ a proč to Rusko nezvládne

Putinova hrozba nemíří na totální námořní blokádu. Tak daleko ani Kreml nezachází. Realistický scénář vypadá jinak: zdražení pojistného pro rejdaře, zdržení kontrolami, tlak na ochotu lodních společností plout v blízkosti ruského území a hrozba ozbrojených incidentů. I omezený bezpečnostní incident v oblasti Korejského průlivu, jednoho z nejrušnějších úžin světa s více než dvěma sty tranzity denně, by měl okamžitý psychologický a pojistný efekt.

Jenže i v ruské domácí debatě, jak ji zachytily Vedomosti, zaznívají zásadní pochybnosti. Experti blízcí námořní komunitě otevřeně formulují otázky, na které Kreml veřejně neodpověděl:

  • Co přesně dělat s lodí po jejím převzetí? Kam ji odvést?
  • Jak řešit právní režim nákladu, který patří třetím stranám?
  • Kdo zajistí kořistní posádku, která převzatou loď dovede do přístavu?
  • Jak reagovat, pokud obchodní loď doprovází válečné plavidlo NATO?

Světový lodní provoz je příliš rozsáhlý na to, aby Rusko ke každému zásahu přidělilo válečnou eskortu. A po převzetí cíle musí následovat odvedení do přístavu, zásobování, opravy, pojištění a ochrana proti protiakci. Bez prováděcího plánu je hrozba spíš politický signál než hotový operační postup.

Evropa má silnější karty a už je hraje

Klíčová asymetrie celé situace spočívá v tom, že Evropa nemusí hrozit. Už koná. Na sankčním seznamu EU figuruje přes 670 plavidel ruského stínového loďstva. Unijní deklarace z prosince 2025 výslovně říká, že lodě bez státní příslušnosti nemají na volném moři ochranu svobody plavby jako řádně registrovaná plavidla a že pobřežní státy mohou po lodích v teritoriálním moři nebo výlučné ekonomické zóně požadovat údaje o pojištění. To je konkrétní právní páka, kterou Moskva ve své rétorice o „zrcadlové odvetě“ obchází.

A nejde jen o papírové sankce. Vysoká představitelka EU Kaja Kallasová v červnu 2026 veřejně oznámila, že operace EUNAVFOR MED Irini změnila pravidla nasazení a začala lodě fyzicky prohledávat. Evropa tedy přešla od sankcí k reálným kontrolám na moři, ve Středomoří, tedy v prostoru, kudy ruské stínové lodě skutečně plují.

Pokud by Rusko eskalovalo, NATO a členské státy EU mají k dispozici kombinaci národních námořnictev, právních protiopatření a případně eskort rizikových plaveb. Důležité je, že Evropa může Rusku zvedat cenu námořního obchodu v reálných úžinách, v Baltu, Severním moři, Středomoří, častěji a systematičtěji, než Rusko dokáže totéž oplácet u Kuril. Ruské lodě plující z Baltu do Středomoří procházejí úzkými průlivy a přístavy pod kontrolou členských států NATO. Každá z těchto lodí je potenciálním cílem inspekcí, zákazů vstupu do přístavu nebo zadržení. Moskva nic takového v opačném směru nabídnout nemůže.

Co to znamená pro Česko

Česká republika nemá námořnictvo a podle obranné strategie z roku 2023 ani nemá ambici je budovat. Přesto se do unijních námořních operací zapojuje, personálně a institucionálně, včetně operace Irini. V případě eskalace by česká role spočívala v politickém rozhodování, zpravodajství, logistice a alianční podpoře.

Ekonomický dopad by ale přišel nepřímo. Podle dat ČSÚ tvořila Jižní Korea v roce 2024 přes dvě procenta celkového českého dovozu, Japonsko necelá dvě procenta, převážně elektronika, automobily a díly. V roce 2025 připadalo na Koreu dokonce 5,5 procenta českého dovozu ze zemí mimo EU. Námořní napětí v severním Pacifiku by přes pojistné, zdržení a komponentové řetězce dopadlo i na české spotřebitele. Ne prázdnými regály, ale vyššími cenami.

Konvoje jako bod zlomu

Nejnebezpečnější scénář nastane ve chvíli, kdy obchodní lodě začnou doprovázet válečná plavidla. I ruská domácí debata připouští, že konvoje by prudce zvýšily riziko vojenské eskalace a změnily charakter světového obchodu. Paradoxně právě toto riziko je nejsilnější brzdou Putinovy hrozby, protože Moskva ví, že první skutečně zabavená evropská loď by mohla spustit řetězec, který by Rusko na moři prohrálo dřív, než by stihlo vyhlásit vítězství.

Putin u Kuril předvedl politické divadlo s reálnými kulisami. Lodě tam má, přehled o provozu také. Ale mezi demonstrací síly a funkční námořní kampaní proti evropskému obchodu leží propast, kterou nezaplní ani tisíc evidovaných lodí na radaru Tichomořské flotily.

Jak je reálně, že Rusko něco zkusí na moři?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Stanislav Havel

Zobrazit další články