Třicet metrů délky, rakety, protivzdušná obrana a cena přes tři miliardy korun. Dva čluny, které mají v Černém moři dělat práci mnohem větších lodí.
Britská a norská vláda 19. listopadu oznámily společné financování dvou rychlých úderných člunů pro ukrajinské námořnictvo. Londýn je nazývá „advanced fast attack boats“, Oslo „advanced fast patrol boats“; už samotný rozdíl v názvosloví prozrazuje, že jde o hybrid mezi hlídkovým a útočným plavidlem, který se nedá zařadit do jedné škatulky. Klíčové je ale něco jiného: britská strana výslovně mluví o „schopnostech na úrovni fregaty“, ne o fregatě samotné. O třicetimetrovém trupu, který má nést raketovou výzbroj, pokročilou protivzdušnou obranu a sebeobranné systémy, tedy kombinaci, kterou běžně čekáme od lodí čtyřikrát až pětkrát delších.
Co znamená „zavařit jako fregata“
Skutečná britská fregata Type 31 třídy Inspiration měří 138,7 metru, má výtlak 5 700 tun, posádku kolem sta lidí, letovou palubu pro vrtulník a vertikální odpalovací systém Mk41. Starší Type 23 k tomu přidává protiponorkovou výbavu a střely Sea Ceptor. Nové ukrajinské čluny nic z toho mít nebudou, nemají výdrž na otevřeném oceánu, velkou zásobu munice ani univerzálnost, kterou fregata nabízí.
Jenže v Černém moři se nebojuje na otevřeném oceánu. Bojuje se v relativně úzkém prostoru, blízko pobřeží, kolem obchodního koridoru, kde rozhoduje rychlost, schopnost udeřit a zmizet a donutit protivníka držet odstup. Přesně to britská námořní doktrína označuje jako „sea denial“, tedy odepření kontroly prostoru. A přesně to Ukrajina v posledních letech předvedla i bez západních válečných lodí, když kombinací protilodních střel, námořních dronů a asymetrických úderů vyřadila zhruba třetinu ruské Černomořské flotily. Dva nové čluny mají tuto schopnost posílit konvenčním způsobem: raketami, protivzdušným deštníkem a rychlostí.
Proč čluny, a ne fregaty
Odpověď má tři vrstvy. První je cena. Celý program stojí přes 100 milionů liber, zhruba 3,2 miliardy korun, a Británie s Norskem si náklady dělí napůl. Jedna moderní fregata přijde na násobek této částky a její stavba trvá roky.
Druhá vrstva je logistika. Turecko na základě Úmluvy z Montreux blokuje průchod válečných lodí úžinami Bospor a Dardanely po dobu konfliktu. Není to teorie: Británie už Ukrajině převedla dvě minolovky (Černihiv a Čerkasy), které dodnes kotví v britských přístavech, protože se do Černého moře jednoduše nedostanou. Menší plavidla mají v tomto ohledu jiné možnosti.
Třetí vrstva je historická. Současný balík není nápad z roku 2026. Navazuje na rámcovou dohodu z listopadu 2021, která počítala s mnohem ambicióznějším programem:
- Osm raketových člunů společné výroby
- Moderní fregata pro ukrajinské námořnictvo
- Minolovky a podpůrná infrastruktura
Válka tyto plány přeformátovala. Fregata zůstala na papíře, ale potřeba úderných plavidel se naopak znásobila. Dnešní dva čluny jsou pragmatickou válečnou verzí širšího záměru: menší, rychlejší na dodání a kompatibilnější s realitou černomořského bojiště.
Co přesně budou čluny chránit
Norská vláda výslovně uvádí, že plavidla mají chránit černomořský obilný koridor. A tady přestává jít o námořní techniku a začíná jít o globální potravinovou bezpečnost.
Od září 2023 prošlo koridorem přes 200 milionů tun nákladu, z toho více než polovina obilí. Ukrajinská vláda v lednu 2026 hlásila 168,9 milionu tun, z toho 100 milionů tun zrna. Jenže data FAO z letošního podzimu ukazují dramatický propad: kombinované černomořské zásilky v září 2026 klesly z 7,8 milionu tun na méně než půl milionu tun meziročně. Koridor je pod tlakem a každé plavidlo, které zvýší náklady ruské strany na jeho narušení, má přímý dopad na ceny obilí, krmiv a olejnin na evropských trzích, včetně českého.
Co zatím nevíme
Přesné typy raket, radarů ani senzorů zveřejněny nebyly. Norská vláda jen obecně říká, že čluny dostanou systémy a komponenty od „řady evropských dodavatelů“, což naznačuje mezinárodní dodavatelský řetězec, ale konkrétní firmy nejmenuje. Termín zahájení stavby ani datum předání Ukrajině rovněž nezazněly.
Zajímavá je otázka návaznosti na starší projekt. Na výstavě DSEI 2021 vystavil Babcock International model plavidla označovaného jako P-50U, postaveného na platformě Protector. Babcock byl tehdy určeným průmyslovým partnerem britsko-ukrajinského námořního programu. Aktuální oznámení ale Babcock ani P-50U nezmiňuje, takže zda jde o stejnou konstrukci, nebo o zcela nový design, zatím nelze potvrdit.
Dvě lodě válku neotočí. Ale o to nejde
Dva třicetimetrové čluny samy o sobě strategický zlom nepřinesou. To by bylo naivní očekávat. Jejich hodnota je jinde: v dalším zvyšování ceny, kterou Rusko platí za pokusy operovat blízko ukrajinského pobřeží a koridoru. Malý trup, vysoká rychlost a kombinace útočných i obranných systémů z nich dělají obtížnější cíl než pomalou obchodní loď, a zároveň hrozbu, kterou ruské velení nemůže ignorovat. Ukrajina už dokázala, že v Černém moři nemusí mít velké lodě, aby dokázala zavařit. Teď k tomu dostane další nástroj.