Severokorejské „tsunami“ torpédo má budit respekt jako jeho ruský atomový protějšek Poseidon, ale zřejmě jde jen o „levnou kopii“

Rusko zavedlo v roce 2023 do výzbroje ničivou zbraň nazývanou Posiedon (nebo také Doomsday), což je obří torpédo – nebo spíše podvodní dron – s jaderným pohonem a jadernou hlavicí o síle 2 megatuny, ale někdy i více. Stroj asi 20 metrů dlouhý má být schopen doplout pod hladinou kamkoliv na planetě a obřím výbuchem jaderné hlavice vyvolat vlnu tsunami. S tím, že má ve výzbroji podobnu zbraň, přišla také Severní Korea – jak se ale ukázalo, schopnostem té ruské se rozhodně rovnat nemůže. Jde spíše o „levnou kopii“.

Severokorejci mají mít 2 druhy torpéd

O ruské i severokorejské zbrani jsou stále velmi omezené informace, a v podstatě lze spíše jenom spekulovat o tom, co vlastně umí (pokud se tedy nechcete spolehnout na ruská a často nadsazená tvrzení). O ruské se předpokládá, že je 20 až 24 metrů dlouhá a má plynem chlazený jaderný reaktor, díky níž má de facto neomezený dosah. Pohybovat se může rychlostí kolem 100 uzlů a potopit se do hloubky 1 kilometru. To o severokorejské zbrani je pak známo, že existuje ve dvou verzích – Haeil-1 a Haeil-2, ale informací je známo naprosté minimum.

A ačkoliv severokorejská propaganda mluví o podobné zbrani, je to v podstatě nemožné – téměř jistě nemá jaderný pohon, a tedy ani neomezený dosah. Z informací severokorejské agentury KCNA plyne, že poslední test jednoho z torpéd trval 71 hodin, a údajně mělo dosah 1 000 kilometrů. Má tedy evidentně nějaký druh konvenčního pohonu, který je podle všeho opravdu velmi úsporný, a na druhou stranu ne zrovna výkonný. Odborníci odhadují rychlost torpéda na nějakých 4,6 uzlů. Jasné také není, jak velkou hlavici torpéda nesou.

Severní Korea nemá jaderné ponorky jako nosiče

Severokorejská torpéda budou svou konstrukcí nejspíše menší než „nezastavitelné“ Poseidony. Rusko je navíc odpaluje z jaderné ponorky Belgorod, což je 184 metrů dlouhé plavidlo, Severokorejci ovšem žádný takový nosič k dispozici nemají – jejich největší plavidla jsou zhruba 76 metrů dlouhá, a s výjimkou jednoho jde o třídu Sinpo. Staví sice i starou čínskou ponorku Type 033, jejíž konstrukce pochází z 60. let 20. století, ale kvůli pohonu je relativně hlučná. Nyní tak nikdo neví, z jakého plavidla by Severokorejci chtěli torpédo odpalovat.

Ačkoliv nemá severokorejská zbraň velikost a schopnosti té ruské, nelze tvrdit, že není nebezpečná. Výbuch jaderné hlavice by vlnu tsunami vyvolat mohl, stejně jako zničit nějaké pobřežní město, kdyby torpédo explodovalo poblíž. Severokorejci přitom pravděpodobně mají i mnohem lepší raketové zbraně, které jsou schopné dopravit jaderné hlavice na mnohem delší vzdálenosti, a také přesněji. Jejich tvrzení o vlastnictví jaderného torpéda tak může být spíše hra, s jejíž pomocí se snaží upoutat pozornost na svůj jaderný arzenál.

Ten rozhodně není radno podceňovat, diktátorská země provádí opakovaně poměrně mnoho testů, přičemž i její nejsilnější atomovky doletí i přes půl světa. Jedná se o oblast, na níž se tamní vůdci zaměřují po dlouhá desetiletí – snad aby dali všem možným rivalům najevo, že by byl jakýkoliv vojenský střet velmi ničivý. A ačkoliv třeba Severokorejská ponorková flotila zaostává podobně jako letectvo a námořnictvo obecně, pozemní jednotky (nejenom pěchota, ale třeba i dělostřelectvo) jsou pro své počty velmi silné a prakticky jedny z nejsilnějších na světě.