NÁZOR: Ve válce na Ukrajině mají děla zásadní roli, a kdyby se Ukrajincům podařilo vyvinout vlastní taženou houfnici, nemusela by se tolik spoléhat na dodávky ze zahraničí.
Po okupaci Krymu a první ruské invazi v roce 2014 na východě Ukrajiny bylo vedení ukrajinské armády jasné, že potřebuje mj. kvalitní dělostřelectvo. Spustilo proto vývoj moderní samohybné houfnice 2S22 Bohdana, jejíž prototyp poprvé představilo v roce 2018, uvádí Army-Technology. Těsně před ruskou invazí v únoru 2022 pak skončily keké zkoušky, a dnes již úspěšně bojuje. Pro Ukrajince by ale bylo výhodné, kdyby dokázali vyrábět i další typy děl.
Ukrajina by mohla být soběstačnější
Samohybná houfnice 2S22 Bohdana je umístěná na různých platformách, a mimo jiné i na podvozku Tatra 815-7, i když jak upozorňuje MilIn, nemusí jít o konečné řešení. Ačkoliv jsou tatrovácké podvozky kvalitní a vojáci jsou s nimi spokojení, nejsou nejlevnější a dodací lhůty jsou údajně dlouhé. I tak ale běží výroba děl naplno a Ukrajina jich je údajně schopna vyrobit až 8 měsíčně. Armáda by pak měla v současné době disponovat zhruba 30 kusy.
Na základě samohybné houfnice by přitom mohla vzniknout i tažená, uvádí EPravda. Řešení by to bylo dobré, na tento typ zbraní jsou totiž dělostřelci zvyklí, ve výzbroji mají třeba sovětské 2A65 Msta-B ráže 152 mm, a v rámci pomoci dostali také americké M777 ráže 155 mm. Moderní ukrajinská tažená houfnice by přitom mohla nahrazovat stará děla a umožnila Ukrajině soustředit se na munici západní ráže. Není navíc pochyb, že by měla lepší parametry než starší děla, a hlavně by se Ukrajinci stali více soběstačnými.
Detaily tažené houfnice zatím nikdo nezná
Ačkoliv nejsou o vývoji ukrajinské tažené houfnice známy jakékoliv podrobnosti, lze předpokládat, že by mohla v maximální míře využívat komponenty ze samohybné 2S22 Bohdana. Je otázkou, zda i hlaveň o stejné délce, i když výrobně by to bylo nejjednodušší, a nemuselo by dojít k vývoji jiné. Kdyby tomu tak skutečně bylo, zůstaly by nejspíše stejné i základní parametry, tedy dosah 42 kilometrů s klasickou municí, a ještě větší s raketově poháněným projektilem. Tím se navíc Bohdana směle vyrovná moderním západním dělům.
Tažená ukrajinská houfnice by měla oproti samohybné zásadní výhody, a to nižší náklady na pořízení i značně jednodušší konstrukci, takže by jich bylo možné vyrábět více. Na druhou stranu se ukazuje, že lokalizace dělostřelectva, protibateriová palba a nebezpečí ze strany dronů je tak veliké, že mají samohybné houfnice výhodu v tom, že mohou vystřelit a okamžitě změnit pozici, což je u tažené mnohem komplikovanější. Vývoj nového děla navíc nějakou dobu trvá a nelze asi čekat, že by se na Ukrajině objevilo během nějaké krátké doby.