7 000 ocelových kuliček promění ruské drony v prach. Ukrajina rozjíždí výrobu 100 tisíc „brokovnicových“ raket

V továrně Thales Belgium ve valonském Herstalu se od padesátých let minulého století vyrábějí 70mm rakety. Jedna z nejnovějších variant, řízená střela FZ275 LGR s protidronovou hlavicí FZ123, teď píše novou kapitolu celé raketové rodiny. Při explozi v blízkosti cíle vyvrhne 6 500 až 7 000 ocelových kuliček, které vytvoří hustý tříštivý mrak, princip připomínající obří brokový výstřel. Proti relativně křehkému dronu typu Šáhid stačí poškodit motor, vrtuli nebo řídicí plochy. Přímý zásah není potřeba. Podle švédské SVT systém už sbírá bojovou zpětnou vazbu přímo z Ukrajiny a plán počítá se 100 000 kusů 70mm munice ročně od roku 2028, přičemž část montáže má probíhat na ukrajinském území.

Od nápadu k bojišti za dvanáct měsíců

Rychlost vývoje je na zbrojní průmysl neobvyklá. Protidronová verze FZ275 nevznikla od nuly, inženýři v Herstalu postavili novou hlavici FZ123 na existující raketové platformě, kterou závod vyrábí přes sedmdesát let. Evropská unie přispěla financováním přes program ASAP, v jehož rámci Thales Belgium získal grant GUEPARD ve výši 9,6 milionu eur na navýšení výrobních kapacit. Ukrajinská armáda dodávala průběžnou zpětnou vazbu z reálného nasazení. Výsledek: dvanáct měsíců od prvního nápadu po hotový výrobek.

Produktový manažer Thales Belgium Olivier Heuschen v reportáži SVT popsal, jak právě kombinace zralé technologie, unijních peněz a válečné urgence umožnila obejít obvyklý víceletý vývojový cyklus. Klíčové bylo, že nebylo třeba navrhovat nový motor ani naváděcí systém, stačilo vyvinout hlavici optimalizovanou proti dronům a ověřit ji v boji.

Kolik raket a za kolik peněz

Kolem plánované produkce kolují dvě čísla, která je třeba odlišit. SVT uvádí cíl 100 000 kusů ročně od roku 2028. Breaking Defense ale cituje vedení Thales Belgium s ambicí 20 000 řízených raket ročně do stejného data. Vyšší číslo podle všeho zahrnuje celé 70mm portfolio, tedy i neřízené varianty a další typy hlavic, nejen samotné naváděné FZ275 LGR.

Ekonomický argument je přitom možná důležitější než samotný počet. Thales uvádí, že cena jedné řízené 70mm střely se pohybuje kolem desetiny toho, co stojí klasická protivzdušná raketa vyšší třídy. Proti Šáhidu, jehož výrobní náklady se odhadují na desítky tisíc dolarů, dává taková kalkulace smysl. Střílet na levný dron drahou raketou za miliony korun je ekonomicky neudržitelné, a přesně tuto past má „brokovnicová“ střela obejít.

Hlavní praktická brzda přitom neleží v politice ani v technologii. Sám Thales označuje za největší překážku dalšího navyšování výroby nedostatek výbušnin v Evropě. Bez dostatečných zásob energetických materiálů nepomůže ani sebelepší montážní linka.

Ukrajinská výroba: joint venture, ne soběstačnost

Průmyslová osa projektu se budovala postupně:

• Listopad 2024 — memorandum o společné výrobě protidronových střel mezi Thales Belgium a ukrajinskou obrannou firmou, včetně budoucího transferu technologií.
• Únor 2025 — dohoda o vybudování společného podniku mezi Ukrainian Defense Industry a Thales International SAS, pokrývající nejen munici, ale i radary, elektronický boj a komunikační systémy.
• Červenec 2025 — kontrakt zaznamenaný v pololetní zprávě Thales, který výslovně mluví o dodávkách 70mm munice Ukrajině a o přesunu finální montáže části komponentů z Belgie na ukrajinské území.

To je výrazný posun od memorand ke konkrétní industrializaci. Přesný ukrajinský závod ani lokalita ale ve veřejných materiálech pojmenované nejsou. A důležité je, co z toho neplyne: plná technologická nezávislost. Ukrajina získává finální montáž a část komponentového řetězce, nikoli kompletní domácí výrobu bez belgického partnera.

Jedna vrstva, ne zázračná zbraň

FZ275 LGR vstupuje do už existující vícevrstvé obrany. Americký přehled dodávek v rámci kontaktní skupiny pro Ukrajinu (UDCG) ze září 2024 uvádí systémy VAMPIRE, jednotky NASAMS s municí i mobilní palebné skupiny. Belgická střela má doplnit právě tu nejlevnější vrstvu, blízkou obranu proti pomalým, nízko letícím dronům, kde je plýtvání drahými interceptory nejbolestivější.

Srovnání s americkým systémem VAMPIRE od L3Harris je nasnadě: obě řešení staví na 70mm laserem naváděné munici, obě cílí na nízkonákladovou obranu proti bezpilotním prostředkům. VAMPIRE má deklarovaný dosah do šesti kilometrů a je nasaditelný na pozemních i námořních platformách. FZ275 se od něj liší hlavicí optimalizovanou právě na tříštivý účinek proti dronům.

Potenciálně je střela kompatibilní i s leteckými nosiči včetně stíhaček, ale veřejné zdroje nepotvrzují, že by ukrajinské F-16 měly integraci hotovou a bojově ověřenou. Zatím jde o pozemní a případně námořní nasazení.

Co to znamená pro Evropu

Projekt není čistě ukrajinsko-belgická záležitost. Evropský program ASAP existuje právě proto, aby navýšil kontinentální kapacity na munici a střely, pomohl doplňovat zásoby a podpořil dodávky pro Ukrajinu. Thales zároveň přestavuje výrobu v Herstalu do režimu výroby na sklad, ne jen na objednávku, protože poptávka roste i z Blízkého východu. I kdyby válka na Ukrajině skončila dříve, než linka dosáhne plné kapacity, výrobní investice by nemusela přijít vniveč.

Pro český kontext: české firmy STV Group a Explosia mají v programu ASAP vlastní projekty v jiných liniích, ale jako přímí partneři thalesovského ukrajinského programu nefigurují. Technologie samotná by nicméně dávala smysl i pro ochranu aliančních základen, jako blízká obranná vrstva proti dronům, ovšem jen v kombinaci se senzory, laserovým označováním cílů a velením.

Sto tisíc raket ročně nezastaví válku samo o sobě. Ale pokud se podaří výrobu skutečně rozjet, Ukrajina získá něco, co dosud bolestně chybělo: ekonomicky únosný způsob, jak ničit levné drony, aniž by na každý Šáhid musela vystřelit raketu za miliony.