Pentagon chce do pole tisíce autonomních systémů schopných zasáhnout tank ze vzdálenosti přes 60 kilometrů, mimo jakýkoli vizuální kontakt posádky.
Na podzim 2023 vystoupila tehdejší náměstkyně ministra obrany Kathleen Hicks s projevem, ve kterém představila iniciativu s názvem Replicator. Nemluvila o jednom novém superdronu. Mluvila o mechanismu, jak americký obranný průmysl donutit k něčemu, co mu historicky nejde: rychle a ve velkém dodat tisíce malých, chytrých a postradatelných zbraňových systémů. Cíl? Vyrovnat masovou výhodu protivníka, především Číny, nikoli jedním převratným strojem, ale množstvím. „Small, smart, cheap, and many,“ shrnula Hicks. A právě tahle logika mění pravidla hry pro každý tank na budoucím bojišti.
Co je Replicator a proč nejde o jeden dron
Replicator není zbrojní program v klasickém smyslu. Není to nová stíhačka ani nový torpédoborec. Je to akcelerační iniciativa Pentagonu, která využívá existující rozpočty, pravomoci a průmyslové kapacity k tomu, aby se autonomní a poloautonomní systémy dostaly do výzbroje v řádu měsíců, ne let. Horizont první fáze: 18 až 24 měsíců, cíl tisíce kusů napříč doménami, vzduch, moře, země.
Jedním z konkrétních systémů, které do tohoto rámce zapadají, je barážující munice Switchblade 600 od firmy AeroVironment. A právě na ní se ukazuje, proč se charakter obrněného boje mění zásadněji, než by naznačoval pouhý pohled na jeden létající projektil.
60 kilometrů a tank vás nevidí
Podle aktuálního oficiálního datasheetu má Switchblade 600 prokázaný dosah přes 60 kilometrů. S takzvaným forward pass, předáním řízení bližšímu operátorovi nebo uzlu, se dosah posouvá nad 90 kilometrů. Munice nese protipancéřovou hlavici, disponuje elektrooptickými a infračervenými senzory, vydrží ve vzduchu přes 40 minut a dokáže zasáhnout cíle mimo přímou viditelnost. Operátor může útok v poslední chvíli odvolat a munici přesměrovat na jiný cíl.
Novější verze Block 2, na kterou americká armáda v únoru 2026 zadala objednávku za 186 milionů dolarů, přidává automatické rozpoznávání cílů a odolnější komunikační kanály. Zaměřuje se výslovně na obrněné a vysoce hodnotné cíle.
Pro posádku tanku to znamená zásadní posun. Hrozba nepřichází z protějšího kopce, kde stojí nepřátelský tank s viditelnou věží. Přichází z desítek kilometrů, z místa, které posádka nemá šanci spatřit. Varování se přesouvá z očí velitele na senzory, síť a protivzdušnou obranu. A pokud ta chybí, tank se stává cílem, který o svém ohrožení neví.
Attritable neznamená levný jako FPV
Slovo „attritable“, v překladu zhruba „postradatelný“ nebo „ztrátový“, je klíčové pro pochopení celé logiky. Neznamená ale totéž co „levný“. Switchblade 600 není frontový FPV dron za pár set dolarů, jaké Ukrajina nakupuje v miliardových tendrech po tisících kusů od desítek výrobců. Je to standardizovaná vojenská munice s vlastním řídícím systémem, integrovanými senzory a schopností operovat na vzdálenostech, o kterých se FPV dronům nezdá.
Pro ilustraci cenové hladiny: tchajwanský balík 720 kusů menšího Switchblade 300 včetně řídících stanic, výcviku a logistiky byl americkou agenturou DSCA oceněn na 60,2 milionu dolarů. Hrubým dělením vychází horní strop kolem 83 tisíc dolarů na kus, a to u menší varianty. Switchblade 600 bude dražší. „Attritable“ tedy znamená: dost levný na to, abyste jich mohli ztratit stovky ve srovnání s cenou stíhačky nebo torpédoborce. Ne dost levný na to, abyste je házeli do boje jako jednorázové FPV.
Právě tady je podstata Replicatoru. Nejde o to vyrobit nejlevnější dron. Jde o to vyrobit jich dost na to, aby masa autonomních systémů převážila tradiční výhodu protivníka v počtu konvenčních platforem.
Tank nekončí, ale tankový duel ano
Říct, že tanky jsou mrtvé, by bylo přehnané, a fakta to nepotvrzují. Česká armáda v roce 2024 schválila nákup tanků Leopard 2A8 s dodávkami mezi lety 2028 a 2031. Náčelník generálního štábu Karel Řehka při té příležitosti řekl, že tanky mají na moderním bojišti „nezpochybnitelné místo“. Koncepce výstavby AČR 2035 drží projekt hlavního bojového tanku pro 73. tankový prapor a současně rozvíjí protidronovou obranu, C-RAM a koncept spolupráce osádkových a robotických prostředků.
Co ale končí, nebo přinejmenším zásadně slábne, je představa tankového duelu jako středobodu obrněného boje. Představa, že se dvě tankové formace střetnou na dohled a rozhodne přesnost střelby, tloušťka pancíře a rychlost otáčení věže. Smrtonosný zásah se přesouvá do hloubky bojiště, mimo optický kontakt posádky. A tank, který nemá kolem sebe vrstvenou protivzdušnou a protidronovou ochranu, je zranitelnější než kdykoli předtím.
Pentagon škáluje útok i obranu současně
Zajímavé je, že Pentagon si tuto dynamiku uvědomuje z obou stran. V září 2024 ministr obrany Lloyd Austin podepsal memorandum o Replicatoru 2, který se už nezaměřuje na útočné drony, ale na obranu proti malým bezpilotním systémům u klíčových základen a koncentrací sil. Stejná instituce tedy současně škáluje útočnou i obrannou stranu dronové války.
NATO jde podobným směrem. Nová politika integrované protivzdušné a raketové obrany z února 2025 výslovně pokrývá hrozby od malých, nízko a pomalu letících dronů až po hypersonické střely. Na východním křídle Aliance běží iniciativa Eastern Sentry, která přidává protivzdušnou obranu, průzkum a inovativní technologie. A AeroVironment mezitím dodává Switchblade nejen americké armádě, ale i Litvě, Rumunsku a Švédsku, s kontraktem plněným do poloviny roku 2026.
Zda Pentagon skutečně splní cíl tisíců systémů do léta 2025, jak na podzim 2024 tvrdil, zatím veřejně ověřit nelze. Průmyslové škálování ale běží a zakázky přibývají. Směr je jasný, a pro tankové posádky bez vrstvené ochrany znepokojivý.