Obávaný ruský raketomet byl postrachem frontových jednotek – než ho našly a s velkou parádou odrovnaly

Ukrajinské dronové jednotky 18. dubna 2026 zničily v okupované části Záporožské oblasti ruský termobarický raketomet TOS-1A Solntsepyok, zbraň, která dokáže jednou salvou spálit plochu čtyř hektarů.

Ukořistěný TOS-1A i Zdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)
                   

Video ze zásahu se během hodin rozlétlo po internetu. Přes 1,3 milionu zhlédnutí na Telegramu, lakonický popisek „Pekelný plamenomet ‚Solntsepyok‘. Byl.“ a pod ním jména tří jednotek, které se na lovu podílely: 414. brigáda „Ptáci Maďara“, 412. brigáda „Nemesis“ a skupina Lasar’s Group. Zbraň navržená k tomu, aby vyvolávala paniku v zákopech, skončila sama jako kořist trpělivého dronového honu. Jak dlouho se konkrétní kus v sektoru pohyboval, veřejně známo není. Jisté je, že jakmile ho drony jednou chytily, bylo po něm.

Proč se TOS-1A bály celé zákopy

TOS-1A není klasický raketomet. Nejde o systém, který zasypává čtvercové kilometry střepinami z desítek kilometrů. Stojí na tankovém podvozku T-72, nese 24 odpalovacích trubic a jeho střely nejsou tříštivé, jsou termobarické. Při dopadu se nejprve rozptýlí aerosolový oblak paliva a teprve poté přijde detonace. Výsledkem je kombinace extrémní teploty a masivní tlakové vlny, která proniká do zákopů, bunkrů i budov.

Podle údajů ruského exportéra Rosoboronexportu pokryje plná salva plochu až 40 000 m², zhruba pás 200 × 400 metrů. Americká studie publikovaná v Infantry Magazine popisuje, že přetlak termobarického výbuchu způsobuje těžká zranění i vojákům ukrytým v krytech, kde by je konvenční střepinová munice nezasáhla. Psychologický efekt je přitom srovnatelný s fyzickým: jednotky na předním okraji vědí, co salva TOS-1A dokáže, a samotná přítomnost systému v sektoru mění jejich chování.

Achillova pata za čtyřicet tun

Jenže termobarická brutalita má svou cenu. Dostřel TOS-1A činí pouhých 400 až 6 000 metrů. To znamená, že čtyřicetitunový kolos musí přijet nebezpečně blízko k linii kontaktu, do vzdálenosti, kde ho vidí nejen protivníkovy drony, ale i běžné průzkumné prostředky. Systém je velký, pomalý a při přesunu nápadný. Ruská doktrína to řeší pravidlem „udeř a zmiz“: posádka má zasáhnout cíl a opustit pozici za méně než minutu.

V éře FPV dronů ale ani minuta nemusí stačit. Analýza serveru Defense Express upozorňuje, že drony dokážou operovat právě v tom pásmu, kde TOS-1A střílí, a navíc ho sledovat ještě předtím, než vůbec zastaví a zamíří. Krátkodosahový plamenomet se tak ocitá v paradoxu: aby mohl ničit, musí riskovat. A riziko na dnešním bojišti znamená být viděn.

Že si toho je vědoma i ruská strana, prozrazují její vlastní kroky. Státní korporace Rostec v listopadu 2025 oznámila dodávku TOS-1A s novým ochranným kompletem proti dronům. Samotná existence takové modernizace je nepřímým přiznáním, že systém je na frontě systematicky loven.

Drony jako hlavní zbraň bojiště

Zásah z 18. dubna není izolovaný úspěch. Podle ukrajinského ministerstva obrany zaznamenal program Army of Drones v roce 2025 celkem 819 737 video-potvrzených úderů, z toho 29 000 proti těžkým vozidlům. Prezident Zelenskyj uvedl, že přes 80 % nepřátelských cílů je dnes ničeno právě drony. Ukrajinská Rada národní bezpečnosti a obrany přitom popisuje FPV drony jako odpověď na chronický nedostatek dělostřelecké munice, levnější, dostupnější a v některých úsecích schopné vytvářet „kill zóny“, jimiž se těžká technika bez ztrát nepohne.

Všechny tři jednotky podílející se na zničení TOS-1A, 414. brigáda, 412. brigáda i Lasar’s Group, figurují mezi nejúspěšnějšími útvary celého bonusového programu. Nejde o náhodu. Jde o systém.

Co říkají čísla o ztrátách TOS-1A

Průběžná evidence projektu Oryx, který sleduje vizuálně potvrzené ztráty, uvádí za celou válku 36 ztracených kusů TOS-1A:

  • 27 zničených
  • 6 poškozených
  • 2 poškozené a ukořistěné
  • 1 ukořistěný

K tomu dalších 9 ztracených přebíjecích vozidel TZM-T, bez nichž je raketomet po vypálení salvy prakticky bezcenný. Veřejně ověřitelný rozpad ztrát po jednotlivých frontových sektorech neexistuje, takže kolik TOS-1A Rusko nasadilo přímo v Záporožské oblasti, nelze spolehlivě říct. Jisté je, že každá další ztráta zužuje tak specializovanou schopnost, kterou nelze snadno nahradit běžným dělostřelectvem.

Zbraň určená k lámání obrany se na dnešním bojišti sama stává obětí logiky, kterou nepředvídala. Termobarická salva potřebuje blízkost. Dron potřebuje jen trpělivost.

Jak se díváte na používání termobarických zbraní?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jindřich Svěcený

Armádní novinář specializující se na pozemní a námořní techniku. Více než tři desetiletí působil v USA, kde psal pro Defense News, Army Times či Military.com. Díky osobní účasti na cvičeních, testech techniky i rozhovorech s vojáky přináší čtenářům autentický pohled na armádu z obou stran oceánu.

Zobrazit další články