Armády NATO potřebovaly za studené války silné a kvalitní dělostřelectvo, jímž pomocí by se mohly bránit případnému útoku zemí Varšavské smlouvy. Děla vyvíjela i Francie, neboť se snažila být soběstačná, což je obecně její politika. Jako nejlepší z této doby hodnotí Armádní Zpravodaj houfnici AMX-30 AuF1, někdy též označovanou CN 155 AuF1.

Francie chtěla houfnici ráže 155 mm

Francouzské armádě bylo již v 60. letech 20. století jasné, že potřebuje nové silné dělostřelectvo, protože v té době používala děla ráže 105 mm, připomíná DefenseMagazine, ale standardem NATO se tehdy stávala děla ráže 155 mm. Na začátku 70. let proto padlo rozhodnutí takovou zbraň získat. Měla mít podobu otočné věže v rozsahu 360 stupňů posazené na podvozku tanku AMX-30; a podařilo se, do výzbroje vstupovala AMX-30 AuF1 od roku 1977.

iZdroj fotografie: Ludovic Hirlimann / Creative Commons / CC BY-SA

Houfnice využívá dělostřeleckou hlaveň ráže 155 mm o délce hlavně 39 ráží. To byl v té době standard, stejnou měla třeba americká M109 Paladin. Zbraň se nakonec osvědčila, požita byla třeba ve válce v bývalé Jugoslávii. Její dosah je se standardními projektily 23 km a s raketově poháněnými 28 km, uvádí Military-History, což je v současnosti nedostačující, upozorňuje Armádní Zpravodaj – moderní houfnice pálí na téměř dvojnásobnou vzdálenost.

AMX-30 AuF1 má automatické nabíjení

Houfnice AMX-30 AuF1 má automatický systém nabíjení a v jejím vnitřku je zásoba munice na 42 ran. Obsluha ji může střílet kadencí až 8 ran za minutu, ovšem v případě, že musí používat ruční nabíjení, je rychlost maximálně 3 rány za minutu. K obsluze je přitom nutná osádka 4 vojáků, uvádí Wikipedia, kteří mají k dispozici také těžký kulomet k obraně na krátkou vzdálenost. Vozidlo, i když je těžké až 43,5 tun, se zvládne pohybovat na silnici rychlostí až 60 km/h.

Nejspíše je zcela roznese a předčí: jihokorejská houfnice s dostřelem až 70 km vyzve německou RCH 155 a francouzskou CAESAR

Houfnic AMX-30 AuF1 bylo vyrobeno kolem 400 a kromě Francie je má ve výzbroji Saúdská Arábie, v minulosti pak také Irák a Kuvajt. „Mateřská země“ však nejspíše plánueje do konce roku 2026 zbývající kusy přeřadit do rezervy, neboť je nahrazují kolové houfnice CAESAR. Ty sice nechrání osádku, ale jsou pohyblivější, přesnější a hlavně mají mnohem delší dosah.