Obrněné automobily tohoto typu jsou dnes téměř zapomenutým kusem výzbroje. BA-10 patřil ve své době mezi to nejlepší na světě.
O sovětských zbraních se toho v meziválečné době ve světě moc nevědělo, a mnozí většinou věřili, že to jsou podřadné kopie západní techniky. Ovšem opak byl v některých případech pravdou. Redakce ArmdáníZpravodaj.cz se shoduje, že lze přesně do této skupiny zařadit obrněný střední automobil Broněavtomobil 10 neboli BA-10. Svým způsobem se jednalo o vrchol konstrukce klasických obrněných automobilů.
Obrněnec na americkém základě
V roce 1930 se podařil Fordu „obchod století“. Do SSSR prodala licenci svého nákladního vozu AA, a ten nelenil. Spojil se s firmou Tmketen, která vyvinula konverzní sadu, díky níž šlo přestavět americký 4×4 na 6×4. Ve Spojených státech s tím nepochodil, ale doma to byl absolutní úspěch, a roku 1934 začal verzi AAA vyrábět v Nižním Novgorodu v továrně GAZ.
Podvozek měl i velký vojenský potenciál a brzy na něm vznikly obrněnce BA-3 a BA-6, a vývojem z nich pak v roce 1938 také BA-10. Ten lze označit za vrchol klasických obrněných konstrukcí. Jeho základem byla civilní šasi a motor, na němž vznikla jednoduchá hranatá pancéřová nástavba, nejčastěji nýtovaná, a stroj byl často vybaven jenom kulomety.
Výhodou byla nízká cena, nepotřeba speciálního výcviku posádek a rychlý vývoj i výroba. Nevýhodou ovšem chabé pancéřování, nízká průchodnost terénem a nedobré jízdní vlastnosti kvůli přetížení podvozku. Téměř všech těchto nedostatků se však tvůrci BA-10 z Ižovského závodu v Leningradě s úspěchem vyhnuli a stvořili opravdu schopný stroj.
BA-10 byl lehký tank na kolech
Podvozek GAZ-AAA byl pro BA-10 zkrácen o 70 cm na délku 4,65 m, což vedlo ke snížení hmotnosti celého vozidla a vylepšení jízdních vlastností. Jeho šířka zůstala 2,07 m a výška byla poměrně hodně 2,19 m, ovšem vážil jenom 5,14 tun. Pancéřování korby pak dosahovalo síly od 6 mm na zádi po 15 mm na přídi, a navíc bylo zkosené. Velkou úsporu váhy umožnilo, že byla korba svařovaná – nýty k ní bylo připevněno jenom vnitřní vybavení.
To notně zvyšovalo s bezpečnost posádky. BA-10 poháněl benzinový motor GAZ M1 s výkonem 36 kW (50 koní), s nímž dosahovalo rychlosti na silnici až 55km/h, ovšem v terénu méně, zatímco železniční verze pak dokonce zvládla až 90km/h. Dojezd byl se dvěma nádržemi na 54,5 litrů až 300 km na silnici a 200 km v terénu. Pohyb v terénu přitom podporovaly i rezervní pneumatiky umístěné na bocích, které pomáhaly překonat výmoly.
Hlavní zbraní BA-10 bylo 45mm tankové dělo model 1932/38 (20-K), do něhož měli vojáci fragmentační a průraznou munici. Doplňovaly ho pak dva kulomety DT ráže 7,62 mm, jeden ve věži a druhý v trupu. Pro dělo byla zásoba 49 granátů a pro kulomety 2 049 nábojů. Překvapivě bylo dbáno i na bezpečnost a pohodlí posádky, která měla ve vozidle dost místa.
Všemi oblíbený frontový dříč
Během let 1938 až 1941 bylo vyrobeno 3 392 obrněných vozů BA-10, a existovala i specializovaná verze pro pohyb po kolejích a jejich ochranu. V prototypu zůstala verze s dieslovým motorem a s polopásem, což byl typ vozidla technicky náročný, ale německý transportér Sd.Kfz.251 se ukazoval jako velmi schopný. Výroba BA-10 nebyla ukončena dobrovolně, po obklíčení Leningradu byl odseknut proud podvozků do města, což ji přerušilo.
Poprvé byly BA-10 nasazeny v boji s Japonci u Chalchyn Golu v roce 1938, a v letech 1939 až 1940 potom v zimní válce. V obou případech se velmi osvědčily. V terénu jim pomáhala i jednoduchá „vychytávka“ – kovový pás spojující zadní kola dokázal značně zlepšit pohyb v terénu. Kvality BA-10 ocenili také Finové, kteří jich několik desítek ukořistili a aktivně využívali. Po začátku Velké vlastenecké války se však situace začala obracet v neprospěch BA-10.
V prvních dnech války bylo nepřítelem zničeno nebo ukořistěno 1 100 vozidel BA-10. Němci je zařadili do výzbroje pod označením Panzerspähwagen Ba 10 203(r), ale jak zjistili i oni, technicky rychle stárla. Nedostatečný byl především pancíř, pročež byla stažena z první linie do týlové služby. Několik jich dokonce měla ve službě ROA v roce 1945 v Čechách. Poslední boj vedla BA-10 s Japonci v srpnu 1945, ale Finové své miláčky vyřadili až v roce 1952.


