NATO se učí, Rusko nebude mít na východním křídle šanci. Obyčejná bojová vozidla CV90 se proměnila v lovce dronů

Žádný nový speciální protiletadlový komplet, žádná miliardová akvizice. Stačil lehký optický modul o hmotnosti kolem deseti kilogramů, připevněný na věž sériového bojového vozidla pěchoty, které estonská armáda provozuje už roky. Dne 20. května 2025 na střelnici cvičení Hedgehog/Siil předvedla estonská posádka CV9035, jak pasivní senzor najde dron, předá souřadnice střelci a ten ho srazí 35mm kanonem. Bez radaru, bez rušičky, bez jediného elektromagnetického pulsu, který by prozradil pozici vozidla. Pro NATO je to víc než technická kuriozita, je to návod, jak rychle a levně vrstvit obranu východního křídla proti hrozbě, kterou válka na Ukrajině trvající už více než čtyři roky vynesla na absolutní vrchol priorit.

Piraya: deset kilogramů, které mění pravidla

Klíčem k proměně „obyčejného“ obrněnce v lovce dronů je systém Piraya od estonské firmy Marduk Technologies. Jde o čistě pasivní optický senzor, který pracuje v infračerveném i viditelném spektru, automaticky detekuje, klasifikuje a sleduje bezpilotní cíle, a přitom sám nic nevysílá. Malé kvadrokoptéry dokáže odhalit na vzdálenost do dvou kilometrů, větší pevnokřídlé drony až na tři až pět kilometrů.

Při cvičení Siil 2025 byl modul poprvé ostře propojen přímo s věží CV9035. Jakmile Piraya zachytila cíl, data putovala rovnou do palebného řetězce; střelec ve věži dostal sledovaný objekt na displej a mohl okamžitě pálit z 35mm automatického kanonu Bushmaster III s efektivním dostřelem do dvou kilometrů. Výsledek: šest zničených kvadrokoptér a několik větších bezpilotních letounů. Jeden zásah padl přesně na hranici dvoukilometrového dosahu kanonu.

Proč je pasivita tak důležitá? Ruský obranný průmysl sám popisuje nástroje jako Čerjomuchа nebo Bulat, které fungují na principu zachycení rádiových signálů; hledají datové spoje dronů, směr k operátorovi, elektromagnetické stopy protivzdušných systémů. Každý radar či rušička, která musí vysílat, se tak stává potenciálním terčem. Piraya tomuto riziku uniká. Proti čistě optickému systému nemá ruská strana v rádiové doméně co zachytit.

Co znamená „obyčejné“ vozidlo

Estonské CV9035 není žádný prototyp z laboratoře. Jde o standardní bojové vozidlo pěchoty o hmotnosti 34 tun s tříčlennou osádkou a prostorem pro sedm pěšáků, maximální rychlostí 72 km/h a pancéřovou ochranou dimenzovanou pro frontovou linii. Estonská armáda ho provozuje jako páteř svých mechanizovaných jednotek.

Právě v tom spočívá síla estonského přístupu. Zatímco jiné státy NATO investují do specializovaných platforem (Německo vyvíjí systém Skyranger 30 na podvozku obrněnce Boxer jako dedikovaný mobilní prostředek PVO, Polsko buduje vrstvený komplex Pilica+ s radary, velitelskými stanovišti a raketami CAMM), Estonsko ukázalo, že protidronovou schopnost lze přidat k tomu, co už v garáži stojí. Rychle, levně a bez čekání na nový výrobní program.

Srovnání přístupů v kostce:

NATO se učí, ne jen cvičí

Siil 2025 nebyl izolovaná estonská akce. Cvičení Hedgehog probíhalo od 5. do 23. května 2025 s důrazem na integraci spojeneckých jednotek do estonské divize. Skutečný digitální základ se ale stavěl už dříve.

V březnu 2026 proběhlo v Rutje cvičení Digital Shield 2.0, které propojilo estonské a spojenecké senzory a velitelská stanoviště do jednotné datové sítě v reálném čase. Testoval se koncept centralizovaného řízení palby, přes které lze koordinovat interceptorové drony i rakety. Estonská armáda výslovně uvedla, že datové prostředí je podobné ukrajinskému systému Delta, bojově ověřenému nástroji pro sdílení informací na frontě.

Na aliančním stupni pak NATO Allied Command Transformation rozvíjí iniciativu LCI-X (Layered Counter-UAS Initiative), která má převést protidronové koncepty z jednorázových demonstrací do opakovatelné a interoperabilní schopnosti. Nejde tedy o hotovou doktrínu, ale o systematický proces experimentování, a estonský test Pirayi na CV90 je přesně ten typ vstupu, který tento proces potřebuje.

Estonská vláda navíc v dubnu 2026 přijala zásadní rozpočtové rozhodnutí: zastavila program nákupu nových bojových vozidel za více než 500 milionů eur, protože ta by přicházela až v letech 2029–2030. Místo toho prodloužila životnost stávajících CV90 nejméně o deset let a přesunula prostředky na drony, protidronové systémy, palebnou sílu a situační povědomí. Každodenní lekce z Ukrajiny přesvědčily Tallinn, že rychlá adaptace existující techniky má vyšší hodnotu než čekání na dokonalou novou platformu.

Český rozměr: CV9030 MkIV a otevřené dveře

Česká republika má od roku 2023 objednáno 246 vozidel CV90 MkIV v sedmi variantách od BAE Systems. V srpnu 2025 byl veřejně představen první český kus, CV9030 MkIV, tedy varianta se 30mm kanonem, odlišná od estonské 35mm verze, ale postavená na stejné rodině a sdílející otevřenou, škálovatelnou elektronickou architekturu.

První dodávky do České republiky jsou podle Velitelství pozemních sil AČR plánované na konec roku 2026. Ve veřejně dostupných materiálech ale není potvrzeno, že by české stroje přijely rovnou s dedikovanou protidronovou nadstavbou typu Piraya. Platforma to technicky umožňuje (otevřená architektura CV90 MkIV je na integraci doplňkových systémů přímo stavěná), ale konkrétní konfigurace zatím veřejně oznámena nebyla.

Důležitý je vstup ČR do takzvaného CV90 User Clubu, sdružujícího armády provozující tuto platformu. Právě přes tento kanál mohou české ozbrojené síly čerpat z estonských zkušeností s Pirayou a dalšími protidronovými řešeními.

Český průmysl přitom na protidronové obraně pracuje vlastní cestou. Společnost RETIA nabízí systém ReCAS, vícesenzorový C-UAS komplet kombinující optiku, aktivní 3D radar, pasivní RF senzor, rušení i interceptorový dron. V AČR je zaveden i její pasivní optický systém ReTob pro detekci nízkoletících cílů. A v květnu 2026 podepsal Colt CZ Group memorandum s estonskou Frankenburg Technologies na vývoj levných protidronových střel, byť nejde přímo o integraci systému Marduk do CV90.

Proč to mění rovnováhu na východním křídle

Tvrzení, že ruské drony „nebudou mít šanci“, neznamená absolutní konec bezpilotní hrozby. Znamená ale výrazně zhoršené podmínky pro útočníka v konkrétní obranné bublině. Kombinace pasivního senzoru, který neprozradí vlastní pozici, okamžitého kinetického zásahu z kanonu obrněnce a síťového propojení více platforem vytváří vrstvu, kterou ruské drony dosud nemusely překonávat.

Estonský model ukazuje pragmatickou cestu: co jde rychle namontovat na existující obrněnec a zapojit do datové sítě, to má na moderním bojišti vyšší cenu než další holý podvozek bez protidronové vrstvy. Minimální časový náskok Estonska před Českem je už dnes zhruba rok a půl, a každý měsíc bez rozhodnutí o integraci podobného systému do českých CV90 tento odstup zvětšuje.

Východní křídlo NATO se neučí z učebnic. Učí se z Ukrajiny, z estonských střelnic a z dat proudících přes sdílené sítě. Kdo se naučí rychleji, bude mít nad drony navrch.