Kam tank nevkročí, tam nastupuje brazilský mini obrněnec EE-3 Jararaca, který nikdo nezná

Když se řekne brazilská obrněná technika, znalci si vybaví šestikolový Cascavel s devítcentimetrovou hlavní nebo transportér Urutu. Oba stroje vyráběla firma Engesa, oba se prodávaly po tisících a oba mají své místo v každé slušné encyklopedii. Jenže Engesa měla ještě třetího sourozence, lehký průzkumný vůz EE-3 Jararaca. Čtyři metry šestnáct na délku, necelých šest tun, tříčlenná osádka a jméno po brazilské jedovaté zmiji Bothrops jararaca. Stroj, který spadl do slepé skvrny zbrojní historiografie tak dokonale, že se ani seriózní zdroje neshodnou, kolik kusů vlastně vzniklo.

Obrněnec z mezery mezi džípem a tankem

Vývoj začal v roce 1977 s jasným zadáním: vyplnit prostor mezi neobrněným terénním vozidlem a těžším obrněným průzkumníkem. Prototyp se objevil v roce 1979, oficiální představení přišlo začátkem roku 1981 a sériová výroba běžela od roku 1982. Engesa záměrně sdílela komponenty s Cascavelem, aby snížila výrobní i servisní náklady.

Výsledek byl kompaktní čtyřkolka s pohonem všech kol, centrálním dohušťováním pneumatik a schopností jet dál i na prostřelených gumách. Maximální rychlost 102 km/h na silnici, stoupavost šedesát procent, boční náklon třicet procent, překážka čtyřicet centimetrů. Firemní brožura slibovala nasazení v otevřeném terénu i v městské zástavbě, všude tam, kde tank zabírá příliš místa a džíp nenabízí žádnou ochranu. Výzbroj se měnila podle zákazníka: od těžkého kulometu ráže 12,7 mm přes dvacetimilimetrový kanón až po protitankové řízené střely MILAN.

Proč ho nikdo nezná, a není to póza

Neznámost EE-3 není redakční nadsázka. Analytická firma Forecast International ve svém reportu z roku 1995 výslovně napsala, že některé prodeje v této třídě lehkých obrněnců prošly zcela mimo pozornost odborných periodik. A právě Jararaca je toho modelovým příkladem.

Důvodů je víc a navzájem se posilují:

• Malá série. Forecast uvádí 458 vyrobených kusů. Pro srovnání: Cascavelů vzniklo podle studie IPEA téměř dva tisíce.
• Žádná domácí adopce. Brazilská armáda si podle téže studie žádný kus neobjednala. Stroj bez domácího provozovatele ztrácí přirozenou publicitu.
• Roztříštěný export. Zákazníci byli malé nebo okrajové armády: Kypr, Gabon, Uruguay, Ekvádor. Irák odebral největší dávku, ale irácká technika se v otevřených zdrojích dokumentuje obtížně.
• Kolaps výrobce. Engesa se přetížila ambiciózním projektem tanku Osório, narazila na dluhy a na počátku devadesátých let vstoupila do konkurzu. Formální bankrot přišel v roce 1995. Jararaca nezanikla kvůli vlastní vadě, odnesla to spolu s celou firmou.

Nejpřesvědčivější důkaz zapomenutosti? Ani dva respektované zdroje se neshodnou v základních číslech. Forecast identifikuje nejméně osm provozovatelů včetně Brazílie, Íránu a Tuniska. IPEA pracuje s výrazně užším seznamem a brazilskou armádu jako uživatele vůbec neuvádí. Taková dokumentační mlha u vojenské techniky z osmdesátých let je neobvyklá, a říká víc než jakýkoli přívlastek.

Kde sloužil a kde možná bojoval

Nejlépe doložená provozní stopa vede do Jižní Ameriky. Uruguay převzal šestnáct až osmnáct kusů už v roce 1981, Ekvádor měl ještě v roce 2018 deset plně provozních Jararac. Na Kypru jich sloužilo třicet šest.

Irák objednal podle IPEA 280 kusů, zdaleka největší kontrakt. Americký rozpoznávací manuál pro operaci Desert Shield ze září 1990 Jararacu zahrnuje mezi iráckou techniku. Můžeme tedy mluvit o přítomnosti v kontextu íránsko-irácké války i války v Perském zálivu. Konkrétní ověřené bojové epizody přímo pro typ EE-3 ale otevřené zdroje nenabízejí. I to je součást jeho neviditelnosti.

Roli neznáme, ale koncept je nám blízký

Československá armáda provozovala v podobné průzkumné roli sovětský BRDM-2, kolový obrněnec s posádkou čtyř mužů, určený pro průzkum, chemicko-radiační detekci i protitankové úkoly. Technické muzeum v Brně uvádí stovky kusů v různých verzích. Západní protějšek představoval britský Ferret, po něm francouzský VBL. Právě do mezery po stárnoucím Ferretu chtěla Engesa vstoupit. Proti VBL byla Jararaca jednodušší, těžší a bez schopnosti překonávat vodní překážky plaváním, ale také levnější. Na přesyceném trhu lehkých obrněnců to nestačilo.

Dnes EE-3 Jararaca existuje hlavně v archivních PDF a na pár jihoamerických základnách. Je to stroj, který nedokázal být dost slavný na to, aby ho někdo zapomněl, protože ho většina světa nikdy neznala.