Rusové by si neměli zahrávat. Estonsko dostalo raketomety, které dosáhnou na Petrohrad i Baltskou flotilu

Země s necelým půldruhým milionem obyvatel buduje něco, co ještě před pár lety vypadalo nemyslitelně: schopnost zasáhnout řízenými střelami cíle hluboko na ruském území, včetně námořní infrastruktury Baltské flotily. Nejde o symbolické gesto. Estonsko systematicky nakupuje dvě odlišné rodiny raketometů od dvou různých výrobců, staví servisní zázemí a navyšuje zásoby munice. Výsledkem má být flotila osmnácti odpalovacích zařízení s dosahem přesahujícím 290 kilometrů, v případě některých typů munice i 300 kilometrů. Z estonského severovýchodu, konkrétně z prostoru Narvy, to vzdušnou čarou ke Kronštadtu na ostrově Kotlin vychází na něco přes sto kilometrů. Petrohrad leží o kus dál, ale stále v dosahu.

Dva systémy, dva kontinenty, jedna strategie

Estonsko nesází na jednu kartu. Americký M142 HIMARS od Lockheed Martin tvoří páteř úderné kapacity už od loňska, kdy země převzala prvních šest odpalovačů. Dne 11. dubna 2026 estonské investiční centrum RKIK oznámilo kontrakt na další tři kusy s dodáním v roce 2027. Celkem tedy devět HIMARS.

Paralelně běží jihokorejská větev. V prosinci 2025 Estonsko podepsalo s firmou Hanwha Aerospace smlouvu na šest raketometů K239 Chunmoo v hodnotě přibližně 6 miliard korun. A 11. května 2026 objednávku rozšířilo o další tři kusy, na celkových devět. První dodávky mají dorazit ve druhé polovině roku 2027.

Proč dvě platformy najednou? Logika je trojí:

• Diverzifikace dodavatelů – závislost na jediném výrobci v době, kdy válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky, je riziko, které si malá země nemůže dovolit.
• Rychlé navyšování kapacity – paralelní nákupy zkracují cestu k osmnácti odpalovačům.
• Průmyslová stopa – Lockheed Martin v Estonsku buduje servisní centrum HIMARS pro celý baltský region, Hanwha zase vrací část hodnoty zakázky do estonského průmyslu.

Co přesně tyto systémy umí

HIMARS je šestikolový nosič s jedním kontejnerem pro šest řízených raket kalibru 227 mm nebo jednu taktickou balistickou střelu ATACMS. Estonské materiály ho popisují jako systém schopný přesných úderů za hranici 300 kilometrů. Na Ukrajině se od léta 2022 osvědčil při ničení muničních skladů, velitelských uzlů a logistických center. Pentagon tehdy veřejně hodnotil jeho nasazení jako zásadní pro narušení ruského zásobování.

Chunmoo je těžší, stojí na podvozku 8×8 a nese dva zásobníky. Každý pojme buď šest řízených raket ráže 239 mm s dosahem do 80 kilometrů, nebo jednu taktickou balistickou střelu CTM-290 ráže 607 mm s dosahem 290 kilometrů. Právě CTM-290 dělá z Chunmoo nástroj hlubokého úderu srovnatelný s HIMARS.

Pro srovnání: Rusko disponuje vlastní kategorií těžkých raketometů v linii BM-30 Smerč a jeho modernizované verze Tornado-S ráže 300 mm s udávaným dosahem kolem 120 kilometrů u starší munice, u novějších řízených střel údajně výrazně více. Funkčně jde o ekvivalent třídy, ale filozofie nasazení se liší. HIMARS i Chunmoo kladou důraz na přesnost a mobilitu jednoho nosiče, zatímco ruská doktrína tradičně pracuje s masivní salvou celé baterie.

Kronštadt a Petrohrad: proč právě tyto cíle

Estonsko-ruská hranice probíhá u dvojměstí Narva–Ivangorod. Odtud je to ke Kronštadtu na ostrově Kotlin zhruba něco přes sto kilometrů vzdušnou čarou. Petrohrad leží od hraničního prostoru řádově v nižších stovkách kilometrů, podle zvoleného bodu a způsobu měření.

Kronštadt přitom není jen historická námořní pevnost. Podle studie švédské obranné výzkumné agentury FOI zde sídlí velitelství Leningradské námořní základny, která spadá pod Baltskou flotilu. Celkové velitelství flotily je sice v Kaliningradu, ale Kronštadt představuje klíčový námořní uzel ve Finském zálivu: přístavy, opravárenské kapacity, kotvící lodě. Právě ten je nyní v dosahu estonských raketometů.

Válka na Ukrajině přitom ukázala, že ani moderní ruská protivzdušná obrana není neprůstřelná. Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 popsalo sérii úderů na ruské prostředky PVO včetně odpalovače systému S-400 na Krymu. Přesné údery dokázaly „otevírat mezery“ v protivzdušném deštníku. Pro ruské velení v Leningradské oblasti to znamená nepříjemný precedent: cíle, které dosud vnímali jako relativně bezpečné, najednou bezpečné nejsou.

Estonsko v evropském kontextu

Devět HIMARS a devět Chunmoo, to zní skromně vedle Polska, které v rámci projektu Homar-K pořizuje celkem 290 modulů Chunmoo. Norsko podepsalo kontrakt na šestnáct kusů. Jenže Estonsko má 1,3 milionu obyvatel a rozlohu menší než Morava. Na velikost země a délku hranice s Ruskem je osmnáct přesných odpalovačů dlouhého dosahu mimořádně ambiciózní investice.

Česká republika šla jinou cestou. Raketomety RM-70 vyřadila z výzbroje už ke konci roku 2010 a od té doby modernizaci dělostřelectva staví na hlavňových systémech, konkrétně na samohybných houfnicích CAESAR ráže 155 mm. Koncepce výstavby AČR 2035 sice obecně zmiňuje potřebu přesného působení na velkou vzdálenost, ale konkrétní projekt zavedení raketometů typu HIMARS nebo Chunmoo ve veřejných dokumentech nefiguruje. Estonská cesta ukazuje, že i malá země může budovat schopnost hlubokého úderu, pokud se rozhodne, že ji potřebuje.

Víc než nákup zbraní

Estonsko nestaví jen arzenál. Buduje infrastrukturu. Dne 19. března 2026 estonské ministerstvo obrany oznámilo dohodu s Lockheed Martin o vybudování servisního centra HIMARS, které bude obsluhovat systémy všech pobaltských států. Estonsko se tím stává regionálním uzlem údržby, ne jen koncovým uživatelem.

K tomu přibývá munice. Dubnový kontrakt na další tři HIMARS zahrnuje i nákup dalších řízených střel. U Chunmoo jsou potvrzené tři rodiny munice: řízené rakety CGR-080, střely středního dosahu CTM-MR a taktické balistické střely CTM-290. Protilodní balistická varianta CTM-ASBM se v debatách objevuje, ale estonský nákup ji v dohledaných primárních zdrojích nepotvrzuje.

Celý projekt má jasnou logiku: zdražit Rusku jakoukoli formu nátlaku v prostoru Finského zálivu natolik, aby se nevyplatila. Osmnáct mobilních odpalovačů rozptýlených v estonském terénu, schopných zasáhnout cíle od Kronštadtu po okolí Petrohradu, mění kalkulaci rizika na ruské straně. Nejde o to, že by Estonsko mohlo Rusko porazit. Jde o to, že útok na člena NATO s touto výzbrojí by Rusko stál víc, než si dosud muselo připouštět.