FrankenSAM: inženýři stloukli dohromady americké rakety a staré sovětské odpalovače. K překvapení všech to funguje skvěle

Název zní jako vtip z dílen, kde se lepí dohromady věci, které k sobě nepatří. Jenže za přezdívkou odkazující na Frankensteinovo monstrum stojí reálná americko-ukrajinská linie vojenské podpory, kterou Pentagon oficiálně eviduje v dodávkách materiálu. FrankenSAM není jeden konkrétní systém. Je to zastřešující označení pro několik hybridních řešení protivzdušné obrany, která propojují západní střely s odpalovači a radary sovětské výroby, jež Ukrajina zdědila. Vývoj nového protiletadlového systému od nuly trvá roky. Tady šli jinou cestou, a výsledek překvapil i ty, kteří ho navrhovali.

Proč vůbec lepit nesourodé části dohromady

Někdy v průběhu roku 2023 se ukrajinská protivzdušná obrana ocitla v situaci, kterou nelze řešit katalogovou objednávkou. Zásoby původních sovětských střel pro systémy Buk se tenčily, jak v říjnu 2023 popsal seniorní americký obranný činitel citovaný agenturou AP. Ukrajina měla desítky funkčních odpalovačů a radarů, ale ubývala munice, kterou do nich lze nabít. Západ zároveň nedisponoval zásobami kompatibilních sovětských raket. Měl ale něco jiného, tisíce přebytkových amerických střel vzduch-vzduch a moře-vzduch, které ležely ve skladech.

Otázka zněla jednoduše: dá se americká střela nacpat do sovětského odpalovače tak, aby výsledek dokázal něco sestřelit? Odpověď jednoduchá nebyla. Propojit odlišné radary, systémy navádění, řízení palby a munici dvou zcela odlišných technologických standardů je inženýrský problém, na který se normálně zakládají víceleté vývojové programy. Tady na to byly měsíce.

Tři větve jednoho monstra

Ve veřejně dostupných zdrojích se rýsují nejméně tři odlišné větve programu FrankenSAM:

• Buk + AIM-7/RIM-7 Sparrow – sovětské odpalovače Buk upravené pro americké střely Sparrow a Sea Sparrow. Tato větev má nejsilnější veřejnou identifikaci a je přímo zmíněna v oficiálním přehledu amerického ministerstva obrany, který eviduje dodávky „FrankenSAM iTEL and BUK systems“.
• Pozemní AIM-9M Sidewinder – varianta využívající střely Sidewinder v pozemní roli se sovětskými radary. Přesná podoba odpalovací platformy není v otevřených zdrojích jednoznačně popsaná.
• Patriot hybrid – testovaná kombinace komponent systému Patriot s ukrajinskými radary, cílená na vyšší segment obrany. O této větvi se mluví jako o rozpracované, nikoli plně nasazené.

Nad tím vším stojí to, co senátní zpráva k americkému rozpočtu na obranu pro rok 2025 popisuje jako modulární páteř řízení palby s otevřenou architekturou, doplněnou komunikačními věžemi, pasivními infračervenými kamerami a přívěsnými radary včasné výstrahy. Americká větev programu byla podle téže zprávy navržena, postavena a úspěšně otestována ostrou střelbou do osmi měsíců od zadání. Obsluhy potřebovaly méně než dva týdny výcviku.

Devět kilometrů, čtyři sta metrů

Oleksandr Kamyšin, tehdejší ukrajinský ministr strategických průmyslových odvětví, oznámil první bojový úspěch na briefingu v Davosu. V noci na 17. ledna 2024 jeden ze systémů portfolia FrankenSAM zasáhl dron Šahíd ze vzdálenosti devíti kilometrů a z výšky čtyř set metrů. Kamyšin neupřesnil, která konkrétní varianta střílela, pravděpodobně z důvodů operační bezpečnosti.

Devět kilometrů není číslo, které by konkurovalo západním systémům střední a vyšší vrstvy. IRIS-T SLM od Diehl Defence má efektivní dosah až šedesát kilometrů, NASAMS od Kongsbergu pracuje v pásmu krátkého až středního dosahu podle typu střely. Analytici The War Zone navíc upozornili, že pokud šlo o pozemní variantu AIM-9M, devítikilometrový zásah se pohyboval už na hraně očekávané obálky střely.

Jenže pointa není v tom, jestli FrankenSAM dorovná Patriot. Pointa je v tom, že z odpalovačů, které by jinak stály bez munice, vznikl další funkční kanál obrany proti dronům. Každý Šahíd, který spolehlivě odebere improvizovaný hybrid, je Šahíd, na který nemusí reagovat drahá střela IRIS-T nebo NASAMS.

Tempo přestavby a česká stopa

Podle údajů NYT citovaných serverem Espreso Global měla Ukrajina k dispozici sedmnáct dalších odpalovačů Buk čekajících na přestavbu, přičemž Oleksandra Ustinovová uváděla tempo pěti konverzí měsíčně. Jednoduchá matematika: zhruba tři a půl měsíce práce na celý balík. To je materiálně významné posílení jedné vrstvy protivzdušné obrany, i když rozhodně ne celostátní řešení.

Český kontext vede jinou linkou. Armáda ČR provozovala starší sovětský systém 2K12 Kub, čtyři baterie, které postupně nahrazuje izraelský SPYDER. Prezident Petr Pavel v květnu 2023 oznámil předání dvou systémů Kub Ukrajině. Veřejně doložená česká pomoc tedy směřuje ke Kubu, nikoli k Buku, a přímá účast českých firem na programu FrankenSAM není v otevřených zdrojích potvrzena.

Proč na to nepřišel nikdo dřív

Odpověď je prostá: nikdo to předtím tak zoufale nepotřeboval. FrankenSAM je produkt konkrétní nouze fiskálního roku 2023, akutní potřeby rychle a levně obnovit protivzdušnou obranu, dostupnosti západních přebytkových střel a americké schopnosti postavit otevřenou architekturu řízení palby. Kamyšin sám řekl, že místo čekání na vývoj nového systému, který by trval „roky a roky“, zvolili cestu integrace toho, co existuje.

Podle nás je skutečný průlom právě v tomto přístupu. FrankenSAM nenahradí Patriot ani IRIS-T. Ale z nouzových zásob a platforem, které by jinak zůstaly němé, vyrábí další použitelné vrstvy obrany. A každá taková vrstva tlačí útočníka k tomu, aby posílal víc dronů na jednu salvu, měnil trasy, výšky, načasování. Válka v éteru se tím komplikuje oběma stranám, jenže ta, která dokáže z garážového hybridu udělat bojový nástroj za osm měsíců, má v improvizaci náskok.