Ruská houfnice 2S35 střílí 8 ran za minutu. Na papíře je nejlepší na světě, ale ve válce hlavní slovo nemá

Když v lednu 2024 tehdejší ministr obrany Sergej Šojgu navštívil závod Uraltransmash v Jekatěrinburgu, ruská státní agentura TASS oznámila, že první várka houfnic 2S35 Koalitsiya-SV je v závěrečné fázi výroby. Deset ran za minutu, dostřel sedmdesát kilometrů, plně automatizovaná věž bez posádky. Čísla, která by z Koalitsiyi dělala nejschopnější samohybnou houfnici na planetě. Jenže mezi katalogovou stránkou a bojištěm leží propast, kterou Rusko zatím nedokázalo překonat. A válka na Ukrajině mezitím přepisuje pravidla tak rychle, že i špičkové dělo může být jen poznámkou pod čarou.

Co Koalitsiya slibuje na papíře

Koncepce 2S35 je skutečně ambiciózní. Tříčlenná posádka sedí v obrněné kapsli trupu, oddělená od bojového prostoru věže. Nabíjení, výběr typu munice, zaměřování – vše řídí automatika a digitální systém řízení palby. Už v roce 2020 konstruktéři z CNII Burevestnik a Uraltransmash v rozhovoru pro TASS tvrdili, že Koalitsiya překonává zahraniční analogy v dostřelu 1,3 až 1,7krát, v přesnosti 1,5 až 3krát a v kadenci 1,5krát. Součástí výbavy je režim takzvaného ohnivého náletu jedním dělem, princip MRSI, kdy jedna houfnice vypálí několik ran na různých elevacích tak, aby dopadly na cíl současně.

Hodnota „8 ran za minutu“ z titulku je přitom spíš starší, konzervativní veřejná zkratka. Novější ruské oficiální údaje z ledna 2024 mluví už o deseti ranách za minutu. Ať už je skutečná kadence jakákoli, samotný konstrukční záměr, izolovaná posádka, neosádková věž, vysoká automatizace, řadí Koalitsiyu mezi nejpokročilejší dělostřelecké systémy současnosti. Na papíře.

Kde je problém: pozdě, málo, bez důkazů

Státní zkoušky Rostec dokončil 20. října 2023, tedy rok a půl po začátku plnohodnotné invaze. V lednu 2024 se mluvilo o „první várce“. A pak ticho.

Nezávislá akademická studie publikovaná v European Journal of International Security v roce 2026 analyzovala ruskou obrannou výrobu prostřednictvím otevřených zdrojů a u Koalitsiyi konstatovala zanedbatelné zavádění do výzbroje. Alianční analytický materiál NATO z března 2026 šel ještě dál: 2S35 v něm figuruje jako chybějící článek ruského protibaterijního arzenálu, doslova jako „or the lack thereof“. Přesný počet kusů na frontě se z otevřených zdrojů ověřit nedaří, ale podle dostupných indicií jde spíš o jednotky až nízké desítky, nikoli o systém zavedený v objemu, který by měnil dělostřeleckou bilanci.

Mezitím hlavní pracovní houfnicí ruské armády zůstává starší 2S19 Msta-S. Rostec v červnu 2023 oznámil dodávku nové várky modernizovaných Msta-S do vojsk, s kadencí osm ran za minutu a prověřenou logistikou. Koalitsiya měla Mstu nahradit. Zatím ji ani nedoplnila.

Srovnání s konkurencí: kdo je skutečně na bojišti

Papírové parametry Koalitsiyi vypadají impozantně, ale západní konkurence není pozadu tolik, jak ruské zdroje naznačují.

PzH 2000 se kadencí Koalitsii vyrovná, Caesar Mk2 s municí Vulcano dosahuje stejného dostřelu sedmdesáti kilometrů. A oba systémy mají něco, co 2S35 postrádá: doloženou bojovou kariéru a výrobce, kteří zpětnou vazbu z fronty už zapracovali do nových verzí. Český kontext stojí za zmínku zvlášť: 26 kusů DANA-M2 skutečně dorazilo na Ukrajinu, devět houfnic DITA od Excalibur Army objednalo pro Ukrajinu nizozemské ministerstvo obrany. Nejsou to papírové sliby. Jsou to dodané zbraně.

Válka, kterou nevyhraje jedno dělo

Studie britského think-tanku RUSI z února 2025 přinesla číslo, které vysvětluje, proč ani nejlepší houfnice nemůže být rozhodující zbraní: taktické drony dnes způsobují 60 až 70 % poškozených a zničených ruských systémů. Současně ale autoři studie zdůrazňují, že drony bez dělostřelectva nestačí, nejúčinnější je jejich kombinace.

Dnešní bojiště odměňuje průzkumně-úderný řetězec: FPV dron najde cíl, data putují k dělostřelectvu, houfnice vystřelí a okamžitě mění pozici, zatímco elektronický boj kryje její přesun. V tomhle ekosystému rozhoduje počet dostupných hlavní, zásoba munice, rychlost přesunu a schopnost přežít pod neustálým dohledem nepřátelských senzorů. Několik málo technologicky vyspělých kusů, byť s fenomenální kadencí, tento systém nenahradí. Na ruské straně část protibaterijních úkolů navíc přebírají raketomety a střely Lancet, což samo o sobě ukazuje, že armáda se neupíná k jednomu luxusnímu dělu, ale hledá síť různých prostředků.

Proč papír nestačí

Koalitsiya-SV není podvod ani potemkinovská zbraň. Je to reálně vyvinutý systém s promyšlenou koncepcí. Její problém není technický, je průmyslový, logistický a časový. Rusko nedokázalo přetavit prototyp v masově vyráběnou a bojově určující kapacitu dřív, než se válka proměnila v soutěž senzorů, dronů a výrobní škály. A právě v téhle soutěži rozhoduje ne to, co umí vaše nejlepší dělo, ale kolik děl máte, jak rychle je opravíte a jak spolehlivě k nim dovezete granáty.

Koalitsiya-SV je lokální hrozba pro konkrétní úsek fronty, pokud dostane kvalitní munici a průzkumná data. Ale zbraň, která mění průběh války? Na to musíte existovat v tisících, ne v desítkách. A to je lekce, kterou nepřečtete v žádném katalogu.