Izraelci vymysleli, jak zachránit nohy vojáků v obrněncích. Miny jim je lámaly, i když pancíř vydržel

Izraelská firma Plasan začátkem června 2026 představila systém LAPS, který má v obrněnci aktivně zvednout nohy vojáků dřív, než je zasáhne podlaha vymrštěná výbuchem miny.

Exploze pod BVP i Zdroj fotografie: Izraelské obranné síly
                   

Zní to paradoxně: vozidlo výbuch ustojí, pancíř drží, posádka přežije, a přesto si chirurgové v polní nemocnici připravují dlahy na rozlámané kotníky a holeně. Jenže přesně takhle vypadala realita posledních dvaceti let asymetrických válek. Mina nebo improvizovaná nálož pod podvozkem nemusí prorazit dno, aby zmrzačila. Stačí, že prudce vymrští podlahu vzhůru. Chodidla, která na ní stojí, dostanou ráz jako od kladiva zespodu. Plasan se rozhodl tento problém přestat řešit jen silnějším pancířem a místo toho zasáhnout v posledních milisekundách uvnitř kabiny, tam, kde se rozhoduje o zlomenině.

Podlaha jako kladivo: proč pancíř nestačí

Vojenští inženýři tomu říkají „deck slap“. Při výbuchu pod podvozkem se dno vozidla na zlomek sekundy vymrští směrem nahoru. I když ocel nebo kompozit nepraskne, přenese obrovské zrychlení na vše, co je s podlahou v kontaktu. Nohy vojáka sedícího v přepravním prostoru jsou první na ráně.

Studie publikovaná v časopise Military Medicine, která analyzovala podvozkové výbuchy v Iráku a Afghánistánu v letech 2010–2014, dává čísla, jež mluví jasně. Mezi přeživšími s vážnými zraněními tvořily zlomeniny chodidel 13 procent všech poranění stupně AIS 2 a vyšších, zlomeniny holenní a lýtkové kosti dalších 11 procent. Přes 90 procent raněných s tímto stupněm závažnosti utrpělo alespoň jednu skeletální zlomeninu. U padlých byla tibie vůbec nejčastější evidovanou závažnou zlomeninou. Jinými slovy: vozidlo splnilo svůj úkol a udrželo posádku naživu, ale dolní končetiny zaplatily cenu, kterou pancíř nedokázal pokrýt.

Co dělá LAPS jinak než dosavadní ochrana

Dosud se problém řešil vrstvením pasivních prvků. V-tvarované dno odklání tlakovou vlnu do stran. Plovoucí podlaha odděluje podlahovou desku od trupu. Energeticky absorbující sedadla prodlužují dobu působení rázu, aby klesly špičkové síly na páteř. Speciální opěrky nohou pohlcují část energie. Plasan sám tyto vrstvy dlouhodobě nabízí, od podvozkových kitů přes sedadla řady TERRA až po opěrky T-BAR.

LAPS přidává nad všechny tyto pasivní vrstvy jednu aktivní. Podle firemních materiálů Plasanu systém funguje ve třech krocích:

  • Detekce – senzory zaznamenají podvozkový výbuch.
  • Diskriminace – řídicí logika vyhodnotí, zda jde o skutečný blast, a ne o běžný ráz z terénu či nárazu, čímž eliminuje falešné aktivace.
  • Zdvih – mechanismus integrovaný do struktury sedadla aktivně zvedne nohy ohrožených vojáků dřív, než podlaha dorazí k chodidlům.

Celý děj se má odehrát „v řádu milisekund“. Přesnou reakční dobu ani typ pohonu Plasan veřejně nespecifikoval, ale okno je jasně dané fyzikou: jde o interval mezi detekcí výbuchu a momentem, kdy deformovaná podlaha narazí do chodidel. Výrobce navíc tvrdí, že LAPS nepřidává vozidlu významnou hmotnost ani objem, a dokonce může umožnit nižší siluetu vozidla, protože část ochrany přebírá aktivní systém místo dalších centimetrů pasivního pancíře.

Důležité je, co LAPS není. Není to náhrada V-dna, plovoucí podlahy ani absorbujícího sedadla. Je to další vrstva, která řeší úzký, ale kritický problém: kontakt nohy s podlahou v okamžiku výbuchu.

Komu je systém určen, a komu ne

Plasan v dostupných materiálech mluví výhradně o přepravovaných vojácích v zadním prostoru vozidla, nikoli o řidiči nebo veliteli. Důvod je logický: řidič má nohy na pedálech, velitel bývá vázán na ovládací prvky nebo věžové systémy. Aktivní zdvih nohou by u nich kolidoval s obsluhou vozidla. V přepravním prostoru, kde vojáci sedí a čekají na výsadek, je ergonomický prostor pro takový zásah nesrovnatelně větší.

Systém není svázán s jednou konkrétní platformou. Plasan ho prezentuje jako řešení pro obrněná bojová vozidla i taktické platformy obecně. Veřejný kontrakt na sériovou dodávku se zatím nepodařilo dohledat; po oznámení ze 4. června 2026 je LAPS ve fázi představení a pravděpodobné zákaznické integrace. Reálné nasazení bude záviset na kvalifikačních zkouškách na konkrétním typu vozidla.

Český kontext: Pandur, BVP-2, nebo CV90?

Pro českou armádu je otázka ochrany před podvozkovými výbuchy všechno, jen ne akademická. Ministerstvo obrany samo přiznává, že centrální statistiku všech zranění z afghánské mise nevede, ale hovoří o „tisících situací“, které vojáky ohrozily na životě či zdraví, včetně útoků pomocí IED. Konkrétní případy jsou veřejně doložené: v červenci 2014 zahynuli po výbuchu čtyři čeští vojáci a jeden byl těžce zraněn, v srpnu 2018 přišli o život další tři, v říjnu téhož roku výbuch převrátil vozidlo se šesti vojáky.

Pokud by se podobná technologie měla dostat do české služby, kandidáti se liší zásadně:

  • Pandur II 8×8 – kolový transportér s osádkou 3 + 7 výsadkářů, výrobce rodiny Pandur uvádí oddělenou nezávislou podlahu pro protiminovou ochranu. Právě oddělená podlaha je konstrukční logika kompatibilní s další aktivní vrstvou typu LAPS. Podle nás nejrealističtější kandidát pro případný retrofit.
  • BVP-2 – konstrukce ze 70. let, šestičlenný výsadek, minimální protiminová ochrana z výroby. Hluboký retrofit by byl technicky náročný a ekonomicky těžko obhajitelný u platformy, kterou AČR aktivně nahrazuje.
  • CV90 – první kusy má armáda převzít od roku 2026. U nově vyráběného vozidla je integrace ochranných systémů vždy levnější a snazší než u staré flotily. Pokud by se LAPS dostal do nabídky pro CV90, šlo by o logicky nejčistší cestu.

Veřejný plán na českou integraci LAPS neexistuje. Ale směr je zřejmý: nové platformy, nové ochranné vrstvy.

Fyzika posledních milisekund

Celá dosavadní filozofie ochrany před minami se soustředila na vozidlo: silnější dno, chytřejší tvar, pružnější podlaha. LAPS poprvé přesouvá těžiště ochrany z konstrukce vozidla na lidské tělo uvnitř kabiny. Neřeší, jak zabránit výbuchu nebo jak ho rozložit v pancíři. Řeší, jak v posledním zlomku sekundy přerušit kontakt mezi nohou a podlahou.

Jestli to v praxi funguje tak spolehlivě, jak Plasan slibuje, ukážou až kvalifikační zkoušky a první operační nasazení. Jedno je ale jasné už teď: dvacet let dat z Iráku a Afghánistánu říká, že samotný pancíř na ochranu nohou nestačí. A že problém, který LAPS řeší, je skutečný.

Za jak odolné považujete izraelské obrněnce?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Aleš Kratochvíl

Zobrazit další články