Legendární „Vejtřaska“ byla pro armádu nenahraditelná a patří mezi nejdéle vyráběné české vozy

Období komunistické diktatury zdaleka nepatří k těm nejpříjemnějším v českých a československých dějinách. Přesto se našim konstruktérům v této době podařilo sestavit legendární vůz.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Praga V3S neboli „vejtřaska“ je legendou mezi vojenskými neobrněnými vozidly. Vejtřaska totiž ve své době hravě strčila do kapsy všechny své konkurenty, a to i konkurenční Tatru 128, která jí předcházela. A přestože světlo světa poprvé spatřila před téměř sedmi dekádami, konkrétně v roce 1953, nachází využití dodnes. Vyrobeno jí bylo přes 130 000 kusů a teprve v 21. století ji začala být nahrazována Tatrou 810. Ačkoliv za její konečnou výrobou stojí automobilka Praga, má s Tatrou mnoho společného, i v průběhu dalšího vývoje pro ni byla jistou inspirací.

Ikona československého strojírenství

Zprvu zvládali Sověti Spojeným státům vojensky konkurovat, ale postupem času se nůžky mezi vyspělým západem a zaostávajícím východem jen a jen rozevíraly. Sovětský svaz tak držel v ruce jen dva trumfy – obrovský potenciál lidské síly a atomové zbraně. Přesto se objevilo několik konkurenceschopných zbraní, které byl východní blok schopen masivně produkovat. A Praga V3S mezi ně rozhodně patřila.

V3S, asi nejzajímavější a nejkvalitnější automobil své kategorie, který byl vyroben v zemích bývalého východního bloku, přitom nespadl z nebes. Jeho kořeny spadají jednak do období první republiky, jednak do Sovětského svazu, a to konkrétně do roku 1952, kdy byl zhotoven první prototyp, a už o rok později začala jeho sériová produkce. Pro urychlení vývoje byla použita například upravená kabina vozu Tatra 805 a pohon měl zajišťovat vyvíjený vzduchem chlazený pětiválec Tatra 908 o zdvihovém objemu 6,2 litru.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zmíněnému prototypu předcházelo pochopitelně několik pokusů, přičemž ten vítězný byl předložen v září 1951 a byl srovnáván s vozem ZiS-151. Oproti tomu však vyšel vítězně ve většině směrů, a tak byl o několik dní později stanoven jeho novým výrobcem národní podnik Auto Praga. Následovaly však komplikace s motorem od Tatry, který během zkoušky praskl a navíc dodával výkon pouze 90 koní, tedy 66 kW. Nahrazen byl tedy vodou chlazeným šestiválcem N5T, ale pouze po dobu zkoušek. Tatra měla později dodat výkonnější agregát T912.

Při zkouškách soupeřila V3S s dalším vozy

Ačkoliv vypadala vejtřaska nejslibněji, podstoupila terénní zkoušky spolu s vozy ZiS-151, Studebaker US6 a Tatra 128. Bohužel však došlo k neštěstí, neboť jeden prototyp s motorem Tatra 908 vzplanul kvůli vadné elektroinstalaci a zcela shořel. Do boje se tak pustil úplně první prototyp a prověřena byla i možnost tažení houfnic 105 a 122 mm, a protiletadlového kanónu 37 mm. Ze 125 km dlouhého okruhu pak vyšla V3S poměrně slibně, žádala si však několik úprav.

Mezi ty patřilo doplnění závěrek diferenciálu zadních náprav, přidání navijáku nebo přemístění palivových nádrží na rám; původně byly pod sedadly. Při dalších zkouškách už oproti konkurentům vynikal zejména skvělou průjezdností nebo nízkým měrným tlakem. Asi jediné, v čem neobstála, byla „broditelnost“ v hloubce až 2 metrů, což nešlo konstrukčně zajistit, a tak byl požadavek později zmírněn na 0,8 m.

V3S patří mezi nejdéle vyráběné vozy

Po sérii dalších testů podstoupily dva vozy Praga V3S testy v Sovětském svazu, kde však hodnotící komise doporučila pokračovat ve vývoji. I proto vzniklo roku 1953 pouze 185 vozů, zatímco masivní sériová výroba se rozběhla o rok později. A plány s ní byly veliké. Například v roce 1956 požadovala vojenská správa téměř 8 tisíc vozů s valníkem a přes 2 tisíce se skříní, aby pokryla tzv. mírový stav. Jenže pro případ válečného stavu vznikl požadavek na dalších téměř 29 tisíc kusů vejtřasky, z čehož mělo být 17 300 uloženo v armádních rezervách a zbytek sloužit v civilu.

iZdroj fotografie: Pixabay

Počty však rostly i nadále a V3S postupně nahrazovala Tatru 805 a střední obrněné transportéry původem z 2. světové války. Od 60. let 20. století byla výroba přesunuta do Letňan, konkrétně do podniku Avia, kde probíhala až do roku 1964, později však sjížděla V3S také ve Vinoři, a to až do roku 1988. Poslední přesun byl nakonec do Bratislavských automobilových závodů, kde začala produkce v druhé polovině 1989 a skončila o rok později. Za dlouhých 37 let produkce vzniklo a 130 000 tohoto legendárního vozidla.

Zdroj: Autorský text

Diskuze Vstoupit do diskuze
68 lidí právě čte
Zobrazit další články