M113 porážel, koho mohl, a vojáci ho milovali i nenáviděli. Stačil mu hliníkový pancíř a geniální jednoduchost

Žádné jiné obrněné vozidlo poválečné éry nedokázalo tak dlouho balancovat mezi obdivem a frustrací těch, kdo v něm seděli. M113 nebyl nejlépe chráněný, nejsilněji vyzbrojený ani nejrychlejší. Byl ale dostatečně lehký na to, aby plaval i létal v nákladovém prostoru C-130, dostatečně prostorný na to, aby pojal jedenáct vojáků a jejich výstroj, a dostatečně jednoduchý na to, aby z něj mechanici v polních podmínkách udělali sanitku, velitelské stanoviště nebo minometný nosič. Právě tahle kombinace vlastností z něj udělala nejrozšířenější pásové obrněné vozidlo západního světa, a zároveň stroj, na který jeho posádky nadávaly pokaždé, když se ocitly pod palbou něčeho silnějšího než pušky.

Krabice na pásech, která změnila vietnamskou válku

Firma FMC Corporation, dnes součást BAE Systems, začala M113 vyrábět v roce 1960. Zadání znělo jasně: lehký, plovoucí, letecky přepravitelný obrněný transportér pro mechanizovanou pěchotu. Hliníková slitina 5083 držela hmotnost pod 12,3 tuny a chránila posádku před střepinami a puškovou palbou. Nic víc se od ní nečekalo.

Vietnam ale přepsal pravidla. Americká armáda tam M113 nasadila jako „bojový taxík“ pro eskortní, přepadové i útočné operace proti pěchotě Vietkongu a severovietnamským jednotkám. Oficiální armádní historie Mounted Combat in Vietnam popisuje, že se z transportéru stal de facto lehký tank. Po úpravě na verzi ACAV, s přídavnými kulomety M60 ráže 7,62 mm, ochrannými štíty pro střelce a těžkým kulometem M2 Browning ráže 12,7 mm na střeše, dokázal M113 ničit lehká opevnění, kulometná hnízda a pěchotní sestavy s překvapivou účinností. Formulace „porážel, koho mohl“ přesně sedí: proti pěchotě a lehce vyzbrojeným protivníkům byl smrtící, proti RPG-7 nebo protitankovým minám už ne.

Proč ho vojáci milovali, a proč ho proklínali

Láska k M113 stála na praktičnosti. Jednoduchý šestiválcový diesel Detroit Diesel 6V53T o výkonu 275 koní (205 kW) ve verzi A3 zvládl opravit i méně zkušený mechanik. Vnitřní prostor pojal dvoučlennou osádku a až jedenáct plně vyzbrojených vojáků. Dojezd kolem 480 km znamenal, že logistika nemusela řešit časté tankování. A spotřeba v terénu, zhruba 40 litrů za hodinu, byla proti Bradley s jeho 68 litry za hodinu přímo úsporná.

Nenávist měla jiné kořeny. Ve vietnamském vedru se hliníková korba rozpalovala tak, že vojáci raději riskovali jízdu na střeše než pobyt uvnitř. Miny byly trvalou hrozbou a hliníkové dno neposkytovalo dostatečnou ochranu; paradoxně tak pozice „nahoře“ mohla být bezpečnější než „uvnitř“. Střelec u kulometu M2 stál v raných verzích zcela odkrytý. A jakmile protivník vytáhl RPG, hliníkový pancíř o maximální tloušťce do 44 mm přestal být ochranou a stal se problémem: kumulativní střela ho prorazila snadno a sekundární střepiny z hliníku zraňovaly posádku uvnitř.

Odpověď na otázku, zda byl M113 spolehlivý, nebo nebezpečný, je tedy obojí současně. Mechanicky šlo o mimořádně spolehlivý stroj. Takticky šlo o vozidlo, které bylo nebezpečné ve chvíli, kdy se po něm chtělo víc, než pro co vzniklo.

Geniální jednoduchost: jeden box, desítky rolí

Skutečný důvod, proč M113 přežil v aktivní službě přes šest dekád, nespočívá v pancíři ani výzbroji. Spočívá v tom, že jednoduchý hliníkový box na pásech šlo přestavět na prakticky cokoliv. Vznikly velitelské verze M577, minometné nosiče M106 a M125, vyprošťovací vozidla M806, sanitní M113 s nosítky pro čtyři raněné, protivzdušné systémy M163 Vulcan s rotačním kanónem ráže 20 mm a desítky dalších variant. Celkem jich americká armáda eviduje nejméně 35, výrobce hovoří o více než 40.

Pro srovnání: britský konkurent FV432, později modernizovaný pod názvem Bulldog, nabízel ocelový pancíř a podobnou kapacitu deseti vojáků, ale nikdy nedosáhl takové šíře variant ani exportního rozšíření. Vážil 13,75 tuny, jel maximálně 52 km/h a sloužil především v britské armádě. M113 oproti tomu operoval v armádách více než 50 zemí.

Sovětský protějšek BMP-1 představoval jinou filozofii; šlo o bojové vozidlo pěchoty s kanónem ráže 73 mm a odpalovačem protitankových střel, tedy o kategorii výš. Jeho ocelový pancíř o tloušťce 19–23 mm ale paradoxně neposkytoval dramaticky lepší ochranu; čelní oblouk odolával střelám ráže 12,7 mm, zbytek korby už ne. M113 nikdy neměl ambici být BVP. Byl obrněný transportér, a v této roli neměl konkurenci.

Cena za jednoduchost: proč M113 nestačí modernímu boji

Každá platforma má strop. U M113 ho americká armáda oficiálně pojmenovala v roce 2007: nedostatečná ochrana, nulová rezerva pro novou elektroniku, problémy s hmotností, výkonem a chlazením při jakémkoliv pokusu o další modernizaci. Hliníkový box, který byl v šedesátých letech geniálně jednoduchý, se stal příliš malý a příliš lehký pro síťové velení, aktivní ochranu a moderní senzory.

Náhrada přišla v podobě programu AMPV (Armored Multi-Purpose Vehicle), který M113 v amerických obrněných brigádách postupně vytlačuje. Příznačné je, že AMPV nenahrazuje M113 jedním univerzálním vozidlem, ale celou rodinou pěti specializovaných variant. To samo o sobě dokazuje, kolik rolí M113 zastával.

Cenový rozdíl přitom ukazuje, proč M113 tak dlouho odolával nahrazení. Modernizace jednoho kusu na verzi A3 stála americkou armádu zhruba 270 tisíc dolarů, v přepočtu asi 6,5 milionu korun. Nový Bradley A3 vycházel na necelé 4 miliony dolarů za kus, tedy asi 96 milionů korun. Pro menší armády s omezeným rozpočtem byla volba jasná.

Na Ukrajině bojuje dodnes

Válka na Ukrajině, trvající už více než čtyři roky, dala M113 nečekanou druhou kariéru. Podle amerického souhrnného přehledu vojenské pomoci bylo na Ukrajinu dodáno více než 900 kusů M113 z amerických zásob. Austrálie přidala 28 modernizovaných M113AS4 s protiminovou ochranou a protistřepinovými vložkami. Česká republika M113 ve své armádě neprovozuje, ve veřejných přehledech techniky AČR se neobjevuje, ale české ministerstvo obrany se podílí na výcviku ukrajinských vojáků, kteří s těmito stroji operují.

Na ukrajinském bojišti se opakuje vietnamský vzorec: M113 je cenný jako rychlý přepravník pěchoty, evakuační vozidlo a nosič podpůrných systémů. V přímém střetu s moderními protitankovými zbraněmi, od ruských Kornetů po FPV drony s kumulativní hlavicí, je stejně zranitelný jako před šedesáti lety. Ale to nikdy nebyla jeho role.

Hliníkový box na pásech přežil tak dlouho právě proto, že nikdy nepředstíral, že je něčím víc. Byl levný, jednoduchý, prostorný a všudypřítomný. A v armádní logistice tahle kombinace poráží i těžký pancíř.