Nabíjecí automat T-64 a T-72 občas „sní“ ruku střelce. Český expert konstrukční slabinu sepsul a Rusové se mohli pominout

Dne 9. listopadu 2023 publikoval Tomáš Kolařík na serveru CZ DEFENCE text, který rozebíral nejzásadnější konstrukční rozdíl mezi sovětskými tanky řady T-64/T-72 a západním Leopardem 2. Nešel po výkonu kanonu, tloušťce pancíře ani rychlosti. Šel po tom, co se stane s lidmi uvnitř, když tank dostane zásah. Čtyři dny nato reagoval ruský vojensko-publicistický web TopWar článkem, který českou kritiku převyprávěl bod po bodu a zarámoval ji jako pokus Prahy ospravedlnit přechod na západní techniku. Debata se rozjela a ukázala, jak citlivé téma prestiž sovětské tankové školy dodnes je.

Karusel pod zadkem a ruce v dráze mechanismu

Abychom pochopili, o čem se vlastně mluví, je třeba nahlédnout dovnitř věže T-72M4CZ. Střelec sedí vlevo od kanonu, velitel vpravo. Pod nimi se otáčí karuselový zásobník s 22 kusy munice rozdělenými na střely a nábojky. Když střelec na pultu zvolí typ munice a stiskne tlačítko, karusel se pootočí na správnou pozici, hydraulický zvedák vyzvedne kazetu do roviny nabití a zasouvací řetěz pošle střelu i nábojku do závěru kanonu. Celý cyklus trvá šest až osm sekund.

Problém je prostor, respektive jeho nedostatek. Pohyblivé části mechanismu pracují v bezprostřední blízkosti dvou členů osádky. Americký odborný časopis ARMOR už v roce 1990 popisoval rané zprávy o tom, že autoloader T-64 dokázal „sežrat“ ruku střelce, pokud se dostala do dráhy závěru. Tentýž zdroj ale upozorňoval, že část těchto hlášení mohla být nadsazená a pozdější varianty mechanismu riziko výrazně snížily. Kolařík ve svém textu motiv utržené ruky nerozváděl. Mířil jinam.

Munice všude kolem, pancéřová přepážka nikde

Jádro české kritiky nebylo o jednotlivém úrazu při nabíjení. Bylo o tom, co se stane, když do věže pronikne protitankový projektil. U sovětské koncepce sedí osádka nad karuselem plným munice a další granáty jsou uložené přímo v bojovém prostoru. Průnik pancíře tak často spouští řetězovou explozi a záběry z Ukrajiny to potvrzují desítkami případů, kdy věž T-72 odletí desítky metrů od trupu.

Leopard 2 řeší totéž zásadně jinak. Munice je uložená v zadní části věže, oddělená od posádky pancéřovou přepážkou. Pokud dojde k detonaci, výbuchové panely odvedou energii ven a nahoru, pryč od osádky. Čtyřčlenná posádka má navíc větší vnitřní prostor a vzájemnou zastupitelnost; když vypadne nabíječ, může ho nahradit jiný člen. U T-72 porucha automatu znamená dramatický pád bojeschopnosti celého tanku.

České srovnání přitom netvrdí, že Leopard je nezničitelný. Tvrdí něco skromnějšího a důležitějšího: dává posádce výrazně vyšší šanci přežít zásah a dostat se z tanku živá.

Proč to Rusy tak rozhodilo

Reakce TopWar ze 13. listopadu 2023 nebyla oficiálním stanoviskem Kremlu ani ruského ministerstva obrany. Šlo o polemiku na vojensko-publicistickém webu. Přesto její tón prozrazoval, že Kolařík netrefil detail, ale nerv.

Český text totiž neútočil na jeden konkrétní typ nebo jednu závadu. Zpochybnil celou filozofii sovětského tankového designu: menší silueta, nižší hmotnost, tříčlenná osádka, to vše za cenu horšího přežití posádky. Autoloader nebyl podle Kolaříka primárně o rychlosti střelby; praktická kadence bývá srovnatelná s ručním nabíjením, někdy i nižší. Šlo o to, aby se tank vešel do menších rozměrů. A právě tento kompromis, přijímaný od šedesátých let jako geniální sovětské řešení, český autor označil za zásadní slabinu.

TopWar to zarámoval jako součást české snahy obhájit přezbrojení na techniku NATO. V komentářích se mísily výsměšné i obranné reakce. Jenže fakta z ukrajinského bojiště mluví jasně, a to i pro ruské čtenáře.

Od T-72M4CZ k Leopardům: česká cesta

Česká armáda provozovala modernizované T-72M4CZ jako páteř svých tankových sil. Ministerstvo obrany ale v prosinci 2024 při podpisu smlouvy na 14 kusů Leopard 2A4 výslovně uvedlo, že tyto stroje „již nesplňují podmínky moderního bojiště“ a jejich ochrana osádky je pro intenzivní boj značně omezená.

Časová osa přechodu vypadá takto:

• Květen 2023 – MO poprvé oficiálně zmínilo možnost připojit se k pořízení Leopardů 2A8.
• Červen 2024 – vláda schválila přistoupení k dohodě o společném nákupu Leopardů 2A8.
• Prosinec 2024 – podepsána smlouva na 14 přechodových Leopardů 2A4 z německých zásob.
• Jaro 2025 – 73. tankový prapor certifikoval první české střelce, nabíječe a velitele Leopardů 2A4 po zhruba tříměsíčním výcviku pod dohledem Bundeswehru.

Důvody přezbrojení jsou širší než jen ochrana posádky: interoperabilita s aliančními partnery, jednotná ráže 120 mm, dostupnost náhradních dílů a budování těžké brigády NATO. Ale když se čeští tankisté poprvé posadili do Leopardu, jedna věc jim podle dostupných rozhovorů udělala největší dojem: prostor uvnitř a vědomí, že munice není přímo pod nimi.

Stará debata, nová naléhavost

Spor o autoloader není nový. Už koncem šedesátých let, kdy Uralvagonzavod vyvíjel budoucí T-72 jako alternativu k problémovému T-64, byly obtíže s automatickým nabíjením dobře známé. Sovětští konstruktéři je vědomě přijali výměnou za menší a lehčí tank. Půl století to vypadalo jako rozumný kompromis.

Ukrajina ukázala jeho cenu. Ne v utržených rukách při nabíjení, ale v odletujících věžích a mrtvých osádkách. Kolařík to napsal, Rusové se ohradili, a čeští tankisté mezitím přesedlali do strojů, kde mají mezi sebou a municí kus pancíře.