Ačkoliv už dnes nejsou staré systémy protivzdušné obrany příliš účinné, lze je po úpravě proti některým cílům využít, a navíc tak značně šetřit náklady.
Sovětské systémy protivzdušné obrany byly po desetiletí považovány za jedny z nejlepších na světě, a v různých konfliktech se jim to také podařilo dokázat. Zvláště obávaný byl v 60. až 80. letech 20. století systém S-125 Něva, který poté začal přirozeně zastarávat a na nejmodernější letouny již nestačil. Jeho schopnosti však bylo možné značně vylepšit, o což se pokusilo i Polsko, které představilo výsledek označovaný jako S-125 Newa SC.
Dokázal i nemožné, sestřelil F-117
Systém S-125 se dostal do výzbroje mnoha sovětských spojenců a opakovaně prokázal, že je dobrý. Vždyť zničil i „neviditelný“ americký bombardér Lockheed F-117 Nighthawk. Odpalovací systém je většinou umístěn na statickém stanovišti se 4 střelami, z nichž každá měří přes 6 metrů a nese zhruba 60 až 70 kg těžkou hlavici, což záleží na typu střely. Využívá přitom dva typy radarů, které jsou buď na dodávce nebo přívěsu. Ovšem v 90. letech 20. století bylo jasné, že už jde o značně stárnoucí zbraň, takže vznikaly její modernizace.
Rusko například připravilo modernizaci Pechora-2, ale velmi zajímavý a povedený je polský pokus zvaný Newa CS zhruba z přelomu století. TheDrive uvádí, že asi nejviditelnější změnou je umístění odpalovacího systému na podvozek tanku T-55, čímž vznikl ze statické zbraně, kterou bylo třeba v případě přesunu složitě skládat a rozkládat, vysoce mobilní systém. Radar byl pak umístěn na podvozku Maz dříve používaném pro rakety Scud, popisuje MilIn.
Modernizovaný systém je mnohem schopnější
Polsko změnilo mnohé části systému z analogových na digitální, čímž se stala z Newa SC zbraň s mnohem lepšími schopnostmi. Military-Wiki uvádí, že střely zvládnou zasahovat cíle do vzdálenosti 25 km a výšky od 20 metrů do 18 kilometrů. Zvláště cenná je přitom nízká výška, protože je tak možné systém používat i proti nízko letícím řízeným střelám, s čímž mohly mít staré verze veliký problém, a také jsou oproti nim spolehlivější a přesnější.
Ani přes tyto schopnosti však nelze ani polskou modernizaci z roku 2001 označit na dnešní poměry za moderní zbraň, což je ale pochopitelné. Za mnohem sofistikovanější ve stejné třídě lze považovat třeba NASAMS a IRIS-T, případně ruskou modernizaci 9K37 Buk na Buk-M3. Na druhou stranu může být výhodou modernizované Newa SC a podobných systémů nízká cena; právě proto je má ostatně ve výzbroji celá řada chudších států.