Během velké krize ve 30. letech 20. století vznikla v Letňanech nákladní dvoutuna, která ničím neoslňovala. Klasická hranatá kabina ze dřeva potažená plechem, výkony nevybočující z řady tehdejších vozidel. Jenom odolnost, ekonomičnost provozu a nezáludnost ji dělaly výjimečnou. Její 1. série s pouhými 94 vozy byla vyráběna celé 3 roky, a teprve v roce 1938 nastal zlom.

Odolný dělník pro první republiku

Praga RN (Rychlý Nákladní) nevznikla jako vojenský speciál, ale jako dostupný a levný nákladní automobil pro motorizaci průmyslu a hospodářství první republiky. Od začátku se počítalo i s dieselovým pohonem, takže byl vedle benzínového šestiválce s výkonem 52 koní (později 72 koní) k dispozici i úsporný naftový čtyřválec s 40 koňmi (později 60 koňmi).

GAZ-69 „Gazík“ byl milovaný povoz s nadčasovou konstrukcí, s níž může sloužit dodnes. Povedla se i díky Američanům, ale v boji propadla

To byl od konstruktérů velmi chytrý tah, jelikož armády tehdy přecházely na naftu, a počítalo se tedy s jejich zájmem, jelikož byl diesel také úspornější. Zatímco benzínová verze RN si řekla o 25 l na 100 km, RND o „pouhých“ 14,5 l na 100 km. Název vozu rychlý možná dnes mnohé pobaví – vždyť maximální rychlost byla pouhých 60 km/h; u dieselu dokonce jenom 40 km/h!

iZdroj fotografie: Adam Hauner / Creative Commons / CC BY

Co však měla Erena, jak se RN přezdívalo, doslova v DNA, byla jednoduchost, odolnost a potenciál k různým úpravám. K technickému zdokonalení, které vydrželo až do konce výroby, došlo v roce 1937, kdy od 3. série dostal motor další karburátor a instalovány byly širší pneumatiky a pomocná převodovková brzda. Díky tomu se zvýšila nosnost na 2,5 tuny. O rok později došlo i k „faceliftu“, který se nezměnil do konce výroby.

Do armády vstoupila až po válce 

Před 2. světovou válkou se RN a RND do výzbroje vojska nedostala. Během ní pak probíhala její výroba v Letňanech až do 25. března 1945, kdy byla továrna poškozena americkým bombardováním. Výroba byla obnovena až v červnu 1946, kdy byla přestěhována do Vysočan. Válečné série 11 a 12 byly potom vybaveny generátorem na dřevoplyn.

Kde udělali soudruzi chybu? Tatra 128 měla vládnout nejhoršímu terénu, ale často nezvládla ani silnice. Zakázku přinesla korupce a vyhrožování

Od před a válečné výroby se lišily kapalinovými brzdami a posíleným rámem, takže Erena dokázala uvézt 3 tuny nákladu. Teprve v roce 1948 si jí konečně všimli i vojáci. Československo totiž zbrojilo jako šílené a armádě se nedostávalo nákladních aut. Vznikl proto armádní speciál s vylepšeným šasi, tažným zařízením a zvýšenými bočnicemi. Na korbu se pak vešlo až 24 vojáků a v kabině přibyla možnost úpravy na lůžko a výstup na střeše.

iZdroj fotografie: Lukáš Malý / Creative Commons / CC BY

Do roku 1953 obdržela armáda 4 274 kusů, kdy vedle valníků přišly do výzbroje i radiovozy nebo pojízdné dílny. U vojáků se však Ereny dlouho neohřály. Už v letech 1958 až 1960 byly vyřazeny a nahrazeny jinou pragováckou legendou – V3S. Protože za ně však nebyla náhrada, v civilním sektoru jezdily až do 70. let, než se rozšířila Avie A30.

Pionýrská jugoslávská rapsodie

Velmi důležitou, a u nás téměř neznámou roli, hrála Praga RN při rozvoji motorismu v Jugoslávii. V roce 1938 vyhlásilo jugoslávské království soutěž na nový národní nákladní automobil. Test spočíval v projetí 6 000 km velmi těžkými a zaostalými cestami této balkánské země, kde Erena uspěla na výbornou a do roku 1940 bylo dodáno 800 vozů.

Legendární „Vejtřaska“ byla pro armádu nenahraditelná a patří mezi nejdéle vyráběné české vozy

Po útoku nacistů ovšem veškerá výroba skončila a byla obnovena až v roce 1947 ve slovinském Mariboru pod značkou TAM Pionir, kde pokračovala až do roku 1962 a celkem dala vzniknout 18 200 vozidel s mnoha nástavbami. V mnoha částech bývalé Jugoslávie slouží tyto kopie i po více než 50 letech od konce výroby dodnes.

iZdroj fotografie: Puczmeloun / Creative Commons / CC BY

U nás bylo do roku 1953 celkem vyrobeno 23 747 kusů RN, a rovněž 16 288 RND, jejichž produkce běžela až do roku 1955. Vedle Eren se jim říkalo i Randály, to pro jejich hlučný motor a lomození převodovku při špatném podřazení. Mnoho se jich dochovalo dodnes a lze je často vidět i na televizních obrazovkách. Velmi pochybná „sláva“ pak čekala Erenu v roce 1973, kdy si ji ke svému hrůznému činu vybrala Olga Hepnarová.