Protiletadlový systém Duster byl postrachem vietnamské pěchoty. Dokázal vojáky kosit po stovkách

Úkolem rychlopalného protiletadlového dělostřelectva je většinou sestřelování letadel a vrtulníků letících v nízkých nebo středních výškách. Již za druhé světové války se ale ukázalo, že protiletadlové zbraně jsou často velmi účinné i v pozemním boji. Zvláště protiletadlové systémy menších ráží se úspěšně nasazovaly proti pěchotě nebo neobrněným cílům. To samé udělali i Američané ve Vietnamu.

Protiletadlové dvojče na podvozku lehkého tanku

Jejich esem v rukávu byl původně protiletadlový komplet M42 Duster. V amerických ozbrojených silách nahradil M19, který byl s úspěchem používán za války v Koreji. Tehdy USA namontovaly na podvozek lehkého tanku M24 Chaffee dvě rychlopalná protiletadlová děla Bofors ráže 40 milimetrů. Byla velmi účinná proti vlnám severokorejské a čínské pěchoty. M42 měl stejnou výzbroj. Využíval jen podvozku novějšího tanku M41 Walker Bulldog.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Šlo o rychlý tank, vozidlo dokázalo jezdit po dobrých komunikacích rychlostí přesahující 70 kilometrů v hodině. Ve druhé polovině 50. let se ale začaly objevovat raketové protiletadlové systémy a tak byla většina ze 3 700 vyrobených exemplářů poslána do rezervy. Když se USA začaly angažovat ve Vietnamu, obávaly se severovietnamského letectva a jejich útoků z malých výšek. V nich tehdejší protiletadlové rakety nebyly příliš účinné. Proto sem Američané poslali Dustery.

iZdroj fotografie: Uživatel Sciacchitano / Creative Commons / CC BY-SA

Děla Dusteru chrlila lavinu střel do džungle

Útoky vietnamských letadel proti jednotkám USA ale byly velmi zřídkavé a vypadalo to, že Dustery nebudou mít práci. Obyčejní vojáci ale velmi rychle přišli na jiný způsob, jak je využít. V terénu porostlém džunglí se ukázaly nesmírně účinné proti pěchotě, která útočila na americké jednotky.

Často byly mnohem účinnější než klasické dělostřelectvo, jehož účinky snižoval hustý porost. M42 dokázal velmi rychle vychrlit velké množství 40milimetrových granátů, které po výbuchu v cíli vytvořily ze střepin smrtonosný mrak. Ten doslova kosil útočící pěchotu. Vietnamci mu proto přezdívali Ohnivý drak.

iZdroj fotografie: Uživatel theshipsgunner / Creative Commons / CC BY-SA

Proto byly Dustery velmi často nasazovány k obraně základem, odkud mohly z výhodné pozice ostřelovat případné vietnamské útočící partyzány. Vozidlo posádce poskytovalo ochranu proti palbě z ručních zbraní. Děla ráže 40 milimetrů měla ale dvě nevýhody. Minimální vzdálenost, kam mohla střílet, byla asi 30 metrů.

Granáty také při střelbě do podrostu mohly při nárazu do stromu předčasně explodovat. To se vyřešilo tím, že některé podvozky M 42 byly vyzbrojeny systémem M55 Quad tvořeným čtyřmi kulomety ráže .50. Spojení protiletadlových děl a kulometů v akci se ukázalo jako smrtící, obě zbraně se skvěle doplňovaly.

Účinná ochrana konvojů

Kromě obrany základen se M42 skvěle osvědčil jako doprovodné vozidlo zásobovacích konvojů. Vietkong nebo severovietnamští vojáci rádi partyzánským způsobem útočili na zásobovací trasy s cílem narušit logistiku amerických jednotek. Rychle jedoucí Duster mohl bez problémů nákladní automobily doprovázet a v případě potřeby je před útokem rychle a účinně ochránit. Dokázal zasáhnout a zničit i lehká vozidla.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

M42 ve Vietnamu sloužily až do roku 1971. Část z nich Američané předali jihovietnamské armádě, část se vrátila do USA. Zde byly především ve výzbroji Národní gardy. Definitivně byly vyřazeny v roce 1988. Vozidla byla ve výzbroji i dalších států. V Evropě je využívalo třeba Rakousko nebo německý Bundeswehr. Sloužily i v Libanonu, Japonsku nebo na Tchaj-wanu.

Jaký účinek může mít protiletadlové dělostřelectvo na pěchotu?

Zdroj: Warhistoryonline

Galerie