Intenzivně využívané dělostřelectvo potřebuje nejenom dostatek nového vybavení a střeliva, nutné jsou i náhradní díly na již existující systémy.
Vybavení moderní armády sestává z řady systémů a techniky, často složité a vyžadující neustálou údržbu, bez níž by přestala správně fungovat a vojáci by se stali téměř bezbranní. K tomu ovšem potřebuje nejenom dodávky munice, nových zbraní a paliva, ale také hromady náhradních dílů. Pokud ovšem jejich spotřebu plánovači neodhadnou, může to vyvolat nemalé problémy. Ne nadarmo nese jeden styl války označení „opotřebovávací“.
Životnost dělostřeleckých hlavní je omezená
Jak může vypadat podcenění dodávek náhradních dílů pro zbraně, lze dokladovat na situaci ruského dělostřelectva. Ruská armáda je totiž už do dob SSSR doslova závislá na jeho podpoře, bez níž typická strategie odstřelování a vyčerpání protistrany nefunguje. Je k tomu zapotřebí nejenom munice, ale také náhradní dělostřelecké hlavně, jejichž zásoby jsou malé a Rusko nemusí mít dostatek speciálních strojů na výrobu nových, uvádí Defence-Blog. Výsledkem může být i přerušení palby, pakliže je nebude možné nahradit.
Dělostřelecké hlavně se opotřebují během intenzivního používání rychle. BreakingDefense uvádí, že pokaždé, když vojáci ze zbraně vystřelí, působí na hlaveň jak střel, tak její pohonná látka, a výsledkem může být, že se nakonec stane nepoužitelnou nebo nepřesnou, a v krajním případě se může dokonce roztrhnout, což je velmi nebezpečné pro obsluhu. I moderní houfnice s opravdu kvalitními hlavněmi, mezi nimiž lze jmenovat německé PzH 2000, potřebují výměnu po asi 4 500 výstřelech, a u mnohých zbraní je hodnota jenom poloviční.
Ani západní zbrojní průmysl nemá kapacity
Nutno přiznat, že s opotřebením výzbroje se potýkají i jiné ozbrojené síly. Třeba ukrajinské houfnice M777 dodané jejím ozbrojeným silám spojeneckými zeměmi zvládají s jednou hlavní vypálit asi 2 500 ran. U západních děl je přitom kvalita hlavní důležitější, neboť je strategie jejich použití založena na vyšší přesnosti než u děl sovětského a ruského typu. Cbc uvádí, že i v dodávkách pro Ukrajinu naráží západní zbrojovky na limity svých kapacit.
Problém se ovšem nemusí týkat jenom dělostřelectva, postiženy mohou být i další klíčové zbraně, a to tanky. Forbes např. uvádí, že má ukrajinská armáda více poškozených tanků Leopard 2, než kolik jich utrpělo „zranění“ v boji. Někdy i desítky jich stojí jenom proto, že na ně technici nemají dostatek náhradních dílů a sehnat je nelze. Stává se, že opraváři řeší nedostatek dílů kanibalizací některých poškozených strojů, aby jich mohli zprovoznit alespoň část.