Na frontě Rusku chybí, ale do Libye posílá nejnovější tanky T-72B3M z roku 2025 upravené dle zkušeností z Ukrajiny

15. května 2026 se na záběrech z cvičení elitního praporu Omar Almokhtar objevily nejméně tři kusy T-72B3M ve standardu vzor 2025, s továrně instalovanou ochranou proti FPV dronům, elektronickým bojem a rozšířeným reaktivním pancéřováním Relikt. Nejde o staré sovětské stroje s přivařenou klecí. Jde o nejnovější konfiguraci, kterou Uralvagonzavod vyvíjel pod tlakem ukrajinského bojiště a kterou Rusko současně ztrácí v zákopech u Pokrovsku. A přesto ji posílá do Libye.

Co je na sérii vzor 2025 skutečně nové

Označení „vzor 2025″ není mediální nálepka. OSINT databáze Oryx, která vizuálně dokumentuje ztráty ruské techniky na Ukrajině, už tuto sérii vede jako samostatnou kategorii, což znamená, že je rozpoznatelně odlišná od starších variant B3M.

Klíčový rozdíl oproti předchozím sériím spočívá v tom, že protidronová ochrana není improvizací z fronty, ale součástí tovární konfigurace. Podle oficiální zprávy Rostecu z května 2025 prošel T-72B3M za tři roky války zhruba dvěma sty konstrukčních úprav. Sériově se instalují:

• systémy elektronického boje proti dronům,
• sítě zachycující FPV drony,
• gumou zesílená ochrana zádi věže a motorového prostoru,
• rozšířené bloky ERA Relikt na střeše věže a korbě.

Zástupce Uralvagonzavodu na veletrhu IDEX 2025 v únoru zmínil i sériové zavádění systému aktivní ochrany Arena-M. Na libyjských záběrech se ale jeho přítomnost potvrdit nedá, buď tam není, nebo ho zakrývá další výbava.

Tanky, které Rusko nemá nazbyt

Dodávka do Libye vypadá paradoxně ve chvíli, kdy ruská armáda sama naráží na výrobní strop. Studie publikovaná v European Journal of International Security v roce 2026 dochází k závěru, že skutečná produkce modernizovaných T-72B3 byla výrazně nižší, než naznačovaly oficiální odhady. Rusko stojí hlavně na opravách poškozených strojů a na vytahování starších T-72 a T-80 ze skladů, jejichž zásoby se rychle tenčí.

Série vzor 2025 je přitom na Ukrajině reálně nasazovaná a reálně ztrácená. Oryx už eviduje konkrétní vizuálně potvrzené ztráty právě této nejnovější varianty.

Několik kusů odeslaných do Libye tedy neznamená, že Moskva dosáhla přebytku. Znamená to, že část omezené produkce vědomě vyčleňuje pro spojence, kterého považuje za strategicky cennějšího, než odpovídá počtu odeslaných tanků.

Proč zrovna Libye stojí za ty tanky

Východní Libye pod kontrolou maršála Chalífy Haftara plní pro Moskvu trojí roli. Je oporou pro Libyjskou národní armádu, která v květnu 2026 předvedla na velkém cvičení přes 25 000 vojáků. Je logistickým uzlem, základna Al Khadim slouží podle OSINT analýzy All Eyes on Wagner jako tranzitní bod pro ruské operace ve Středoafrické republice a dalších afrických státech. A je potenciální námořní branou: v lednu 2026 zakotvila v přístavu Tobruk sankcionovaná ruská loď Mys Zhelaniya, kterou analytici spojují s vojenským nákladem pro Africa Corps.

Libye není jediným hráčem, který Haftarovi dodává zbraně navzdory platnému embargu OSN. Reuters v dubnu 2026 informoval o pravděpodobné přítomnosti čínských a tureckých bojových dronů u jeho sil. Rozdíl je v tom, co Rusko posílá: ne drony nebo munici, ale nejnovější standard těžké obrněné techniky s úpravami odvozenými přímo z probíhající války.

Operace EU NAVFOR MED IRINI přitom embargo dál monitoruje, jen v březnu 2026 sledovala 62 podezřelých letů a kontrolovala 25 letišť a 16 přístavů. Účinnost vymáhání má ale zjevné limity.

Evropský rozměr: migrace a stabilita

Pro Česko a EU není libyjská vojenská rovnováha abstraktní záležitost. Podle diskusního podkladu Rady EU z února 2026 směřovalo 89 % nelegálních odjezdů na centrální středomořské trase právě z Libye, v roce 2025 šlo o více než 66 000 vstupů do Itálie a na Maltu. Z východní Libye navíc přes východní středomořskou podtrasu dorazilo na Krétu a Gavdos dalších téměř 17 000 lidí.

Posilování Haftarova bloku moderní technikou nemusí automaticky znamenat nárůst migrace. Může ale brzdit sjednocení libyjských institucí a stabilizovat ruské logistické trasy na jižním břehu Středozemního moře, tedy přesně v prostoru, kde se pro EU překrývá bezpečnost, zbrojní embargo a migrační politika.

Co z toho plyne

Celkový rozsah dodávky T-72B3M do Libye zveřejněn nebyl. Veřejně doložené jsou nejméně tři kusy. Ale pointa není v počtu. Moskva i při prokazatelně omezené výrobní kapacitě a rostoucích ztrátách na Ukrajině vědomě alokuje nejnovější techniku spojenci, který jí drží dveře do Afriky a pozici ve Středomoří. Několik tanků v libyjském písku vypovídá o ruských prioritách víc než tucet kremelských prohlášení.