Účinnost těžkého dělostřelectva v klasickém konfliktu představuje jednu z rozhodujících rolí. Ovšem je nutné, aby děla měla velký dostřel a dostatečnou přesnost.
Ve válce o Ukrajinu se ukazuje, jak je i v dnešní době dělostřelectvo rozhodující pro výsledek konfliktu. Proto také Ukrajina západní země žádá o moderní samohybné houfnice. Ty produkované zeměmi NATO mají většinou mnohem delší dosah a mnohem lepší přesnost než naprostá většina ruského dělostřelectva. Ve světě ale existují systémy, které se těm západním vyrovnají a mohou je i v něčem překonat. Toto jsou některé z nich.
Čínská PLZ-05 dostřelí velmi daleko
Vývojem vlastních zbraňových systémů se Čína zabývá již dlouho a její samohybná houfnice na pásovém podvozku PLZ-05 představuje světovou špičku. Její hmotnost je až 45 tun a čtyřčlenná posádka je uvnitř chráněna proti střepinám a ručním zbraním. Do služby byla uvedena v roce 2008, jedná se tedy o moderní systém. Její ráže je 155 milimetrů a má délku hlavně 52 ráží, ale existuje i varianta s délkou 54 ráží. To je jeden z důvodů, proč má tato zbraň velký dostřel.
Samohybná houfnice je vybavena automatickým nabíječem odvozeným od ruské samohybné houfnice Msta. S ním za prvních 15 sekund dokáže vypálit až čtyři střely. Při nepřetržité střelbě je rychlost palby až pět ran za minutu. Výrobně jde ale o údajně velmi nákladnou houfnici, kterých má čínská armáda maximálně 320 kusů, podle některých údajů ale dokonce až 500 exemplářů.
Jižní Korea silná děla potřebuje
Vzhledem k neobyčejně silnému a početnému severokorejskému dělostřelectvu není divu, že Jižní Korea se severokorejskou převahu v počtech snaží vyrovnat kvalitou svých zbraní. V roce 1999 zavedla do výzbroje pásovou samohybnou houfnici K9 Thunder, která dnes existuje v modernizované verzi A1 a připravuje se další modernizace. Jde o jeden z ekonomicky i technicky nejúspěšnějších dělostřeleckých systémů na světě.
Korejcům se ho daří exportovat i do západních zemí, protože ve výzbroji ho má třeba Norsko nebo Finsko a řada dalších států. Systém používá dělo ráže 155 milimetrů s hlavní o délce 52 ráží. Nejdelší dostřel je 40 kilometrů, ale se speciálním střelivem až 54 kilometrů. Dělo může díky velmi promyšlenému systému mechanické manipulace s granáty střílet vysokou rychlostí šest až osm ran za minutu během prvních tří minut palby.
Nové elektronické systémy řízení palby se speciálními počítačovými operačními systémy zajišťují zbrani i vysokou přesnost. Zbraň dokáže pálit i bez spuštěného hlavního motoru. O K-9 Thunder jsme psali zde.
Ruských 2S35 zatím není mnoho
Ačkoli se často mluví o tom, že moderní západní děla ta ruská nasazená na frontě v rusko-ukrajinském konfliktu překonávají, i Rusko má ve výzbroji systém s označením 2S35 Koalicija-SV, který se jim vyrovná. Tato houfnice byla vyvinuta v JSC Central Research Institute Burevestnik (Petrel), což je výzkumná a vývojová divize podniku Uralvagonzavod se sídlem v Nižním Novgorodu. Vývoj začal v roce 2006.
Prototyp na upraveném pásovém podvozku T-72/90 byl představen až během vojenské přehlídky ke Dni vítězství v Moskvě v květnu 2015. To už byla první zkušební série 12 kusů předána v březnu k vojskovým zkouškám. Automatický nabíječ s pneumatickým pěchem umožňuje kanónu pálit až osm ran za minutu.
Se standardními náboji má mít podle ruských údajů dostřel 40 kilometrů a s upravenými s přesným naváděním až 80 kilometrů. Rychlost střelby, alespoň na začátku palby, má být ale až neuvěřitelných 20 ran za minutu. Houfnice má být vybavena vysoce automatizovaným systémem, který posádce ulehčuje ovládání zbraně, tříčlenná posádka se prakticky nemá střeliva ani jak dotknout, protože všichni tři sedí v korbě stroje a věž je bezposádková.
Těžký severokorejský obr
Jedním z nejobávanějších děl ve výzbroji severokorejské armády jsou houfnice Koksan, které mají ráži 170 mm domácí výroby, jež svým dostřelem přes 50 km držela v 80. letech světové prvenství. Velké obavy vzbuzuje zejména proto, že by mohlo střílet granáty a rakety s chemickými hlavicemi.
Nejde o nějaký moderní systém, první verze se začaly vyrábět již v 70. letech, ale ty současné prošly řadou modernizací. Bližší informace jsou známé o starší verzi M-1978, protože tu používal Irák a Američané získali minimálně jeden kus. Méně se ví o modernizované verzi M-1989. Ale na přehlídkách se objevují kusy i s dalšími modifikacemi.
Jisté je, že může nést až 12 granátů přímo ve své korbě. Efektivní dostřel zbraně má být 49 kilometrů, maximální až 70 kilometrů. Pokud se Severní Koreji podaří nebo podařilo vyrábět střelivo s raketovým pohonem, mohla by dostřelit až do 100 kilometrů. Samozřejmě velkou otázkou by pak zůstávala přesnost takové střelby. Systém má mít i malou rychlost palby jen dvě rány za pět minut.
Type 99 slouží jenom v Japonsku
O japonských zbraních se ve světě často mnoho neví, protože je používají jen místní ozbrojené síly, i když jsou velmi kvalitní. To je i příklad samohybné houfnice na pásovém podvozku s označením Type 99. Vývoj Type 99 SPG proběhl mezi lety 1985 a 1992 v Japonských ocelárnách a firmě Mitsubishi s cílem nahradit stárnoucí Type 75. Do výzbroje Japonských pozemních sil se dostala v roce 1999 a nebyla nikdy exportována.
Houfnice Type 99 je hlavním prvkem vzájemně kompatibilní rodiny vozidel 99 se společnou podvozkovou platformou. Jedná se o vozidla muniční, velitelská a mobilní radary, které s houfnici tvoří jeden komplexní dělostřelecký systém. Hlavní zbraní Type 99 SPG je dělo ráže 155 milimetrů a délce hlavně 52 ráží. Mělo by být schopno používat i munici NATO, takže jeho dostřel by měl se speciálním střelivem přesahovat 40 kilometrů.
Zbraňová věž se 155mm dělem se vyznačuje vysokou mírou automatizace a nejmodernějším IT systémem řízení palby. Houfnice je schopna bez omezení operovat v noci a posádce poskytuje základní CBRN ochranu. Je známo, že houfnice dokáže střílet neomezeně dlouho (podle počtu munice v zásobníku) vysokou rychlostí až šesti ran za minutu. Po první tři minuty je ale Type 99 schopna vystřelit 18 ran v minutě. Dostřel se podle munice liší, se standardními HE-FRAG (tříštivotrhavými) náboji je to 30 km, s raketou asistovanými (RAP) to činí 40 km.
Zbraň má být velmi drahá, údajně je nejdražší svého druhu ve světě. Vyrobena byla jen v počtu 117 kusů (jiné prameny hovoří o 111 kusech), které jsou všechny ve výzbroji japonských sil sebeobrany. Hmotnost dosahuje 40 tun, délka 11,3 m, posádku tvoří čtyři vojáci, k obraně z bezprostřední blízkosti mají na věži k dispozici jeden kulomet 12,7 mm. Motor byl původně benzinový, ale po modernizaci již má klasický diesel motor o výkonu „pouhých“ 600 koní. Přesto dosahuje na silnici rychlosti 50 km/h a jeho max. dojezd je 500 km.
Které jiné dělo by se rovnalo moderním zbraním NATO?
Zdroj: MilitaryWatchMagazine
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 37370
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 32206
