K bojům poslouží dokonce 70 let stará sovětská protiletadlová děla S-60 z Polska: mají směšný dostřel i sílu, ale na drony stačí

Ačkoli mnoho zemí vyřadilo protiletadlové dělostřelectvo jako zastaralé, sovětské dělo S-60 stále slouží. Letitou zbraň možná čeká renesance díky dronům.

Dělo S-60 i Zdroj fotografie: Uživatel Bukvoed / Creative Commons / CC BY-SA
                   

V letech po druhé světové válce se jednotlivé armády v oblasti protiletadlové obrany stále spoléhaly na protiletadlová děla. Vývoj protiletadlových střel byl přitom v plenkách, ale bylo třeba chránit jednotky v poli nebo důležité objekty. Sovětští konstruktéři proto na začátku 50. let 20. století přišli se zbraní označovanou jako AZP S-60. Dostala se do výzbroje mnoha zemí a kupodivu může být i dnes velmi užitečná, a to i ve válce na Ukrajině.

S-60 je tak trochu okopírované německé dělo

V Sovětském svazu začali na kanonu ráže 57 milimetrů pracovat na konci 40. let a údajně se tamní konstruktéři velmi inspirovali v kvalitních německých protiletadlových zbraních z druhé světové války. Nechyběl jim ani systém schopný vypočítat nutné předsazení, aby projektily dokázaly své cíle zasahovat. Ve velkém bylo dělo S-60 nasazeno v 50. letech v sovětské armádě, ale SSSR ho vyvážel do mnoha zemí, stovky těchto kanónů mělo i Československo a Polsko. A právě druhá z těchto zemí se rozhodla, že je pošle na Ukrajinu i se zhruba 70 tisíci projektilů.

Děla S-60 iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
Děla S-60 v ruském muzeu

Zbraň je 4,66 tuny těžká a její obsluha vyžaduje 7 vojáků. Užívané granáty jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 4 kilometrů u základní verze, a pokud je zbraň vybavena radarem a munice je jeho prostřednictvím naváděna, je dosah až 6 kilometrů. V krátké dávce může dělo vypálit až 120 ran za minutu, a pokud pálí trvale, je rychlost 80 ran za minutu.

Stíhačku zasáhne jen náhodou, proti dronu je smrtící

Proti moderním bojovým letounům jsou děla S-60 téměř neúčinná, i když například Polsko je modernizovalo a na některé instalovalo moderní řízení palby. Přesto by byl zásah letadla spíše náhodou, což ale rozhodně neplatí o dronech. Například íránské Shahed 136 používané Ruskem létají rychlostí asi 185 kilometrů v hodině a protiletadlové dělo pro ně tedy představuje nebezpečí. Do zbraně lze nicméně nabít i protipancéřové projektily, které dokáží zneškodnit obrněná vozidla a bojová vozidla pěchoty, ale tanky nikoliv.

Zajímavostí je, že děla S-60 byla během ukrajinského konfliktu zaznamenána i na ruské straně, ale ne v roli protivzdušné obrany, ale jako zbraně pro nepřímou palbu s dostřelem přes 6 kilometrů. Existují i systémy od S-60 odvozené, například ZSU-57-2, což je samohybná verze na pásovém podvozku s dvěma hlavněmi, nebo ZIF-72 určený pro námořnictvo. Děla S-60 se účastnila válek třeba mezi arabskými zeměmi a Izraelem a ve velkých počtech je používal Severní Vietnam proti americkému letectvu. Nejde však o jediné staré dělo tohoto typu, Ukrajinci např. využívají jugoslávský kanón Zastava M55 obohacený o průmyslové kamery.

Nakolik užitečná mohou taková děla být?

Diskuze Vstoupit do diskuze
146 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články