„Létající“ tank T-80 existuje i v pomalejší verzi UD bez plynové turbíny: měl být budoucností SSSR, ale slyšet je o něm stále

Tank T-80 byl tehdy navržen jako velmi rychlý stroj se speciálním pohonem, který byl také jeho slabinou. Velmi úspěšnou verzí se později stala T-80UD.

Tank T-80UD na cvičení v Rusku i Zdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA
                   

V 70. letech 20. století se konstruktéři sovětských tanků snažili postavit nový stroj, který by se svými schopnostmi vyrovnal tehdejší nové generaci Západních tanků. Oproti dosavadním obrněncům v arzenálu měl mít nejenom lepší ochranu, ale i vyšší rychlost. A tak vznikla řada tanků T-80 s plynovou turbínou, díky níž dosahovaly některé verze rychlosti až 80 km/h. Značnou nevýhodou ovšem bylo, že byl tento pohon velmi žíznivý i drahý, a proto nakonec vznikla i varianta s dieselovým motorem známá jako T-80UD.

Po rozpadu SSSR zůstala výroba T-80UD na Ukrajině

T-80UD vstoupily do výzbroje sovětské armády v roce 1987, a už krátce poté byly zvažovány jako hlavní bitevní tanky na několik dalších desetiletí. K tomu už ale nedošlo, neboť následoval rozpad Sovětského svazu, a protože byl tank UD dílem známého Charkovského tankového závodu, zůstala výrobní kapacita na Ukrajině. Do té doby vyrobené tanky si mezi sebou podělily Rusko a Ukrajina, ale federace se nakonec soustředila na jiné typy, hlavně na T-90. Ukrajinci sice na tanku pracovali, ale hlavně pro účely exportu, a mj. se stal základem pro nejlepší ukrajinský tank T-84 Oplot.

Největším exportním úspěchem bylo dodání 340 kusů T-80UD do Pákistánu, což ve své době bylo i důvodem, proč si nakonec Indie pořídila ruské T-90. Oproti starším T-72 měly mnohá vylepšení, a to například v oblasti ochrany. Dostaly kompozitní pancéřování, což jim na přelomu 80. a 90. let minulého století zajišťovalo spolu s reaktivním pancířem Kontankt-5 velmi slušnou míru odolnosti. Díky dieselovému motoru se pak jeho dojezd prodloužil na více než 500 kilometrů, ačkoliv jeho rychlost klesla na 60 km/h.

Ani T-80UD nemá dobře uloženou munici

I když vypadá T-80UD velmi podobně jako T-72, je oproti němu mnohem sofistikovanější. Používá však shodné tankové dělo s hladkým vývrtem ráže 125 centimetrů, které dokáže mj. odpalovat řízené střely 9M119 Refleks. Celkem uveze až 45 nábojů, ale trpí typickým problémem sovětských tanků se špatným uložením munice. Jelikož má automatický nabíječ, stačí k jeho obsluze 3členná osádka. Oproti T-72 rovněž disponuje mnohem lepšími systémy řízení palby nebo detekce nepřítele, stejně jako dalšími vylepšeními.

Tanky T-80UD přitom nejsou záležitostí historie, objevují se i v současné válce na Ukrajině na straně napadené země. Rusko je má také, ale pravděpodobně je nasazuje jenom zřídka, protože na ně nemá náhradní díly produkované Ukrajinou. Již zmíněný Pákistán by navíc mohl teoreticky poskytnout dříve nakoupené stroje zpět Ukrajině, ale podle všeho ne přímo, ale přes prostředníka, který by je od něj koupil. Pákistán by pak mohl tvrdit, že nebyl tím, kdo tanky na Ukrajinu poslal.

Pákistánské tanky T-80UD

Kam v ukrajinském konfliktu řadíte kvalitou stroje T-80UD?

Diskuze Vstoupit do diskuze
82 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články