Tálibán usadil ruský raketomet BM-27 Uragan na podvozek BMP. Vznikla improvizovaná bestie pro afghánské hory

Na videu je patrný trup BMP zbavený původní věže. Místo ní sedí otočná platforma se šestnácti odpalovacími trubicemi z raketometu BM-27 Uragan, vzadu doplněná dvojicí sklopných podpěr pro stabilizaci při palbě. Celé vozidlo je na záběrech převáženo na tříosém návěsu, což samo o sobě leccos napoví. Buď Tálibán šetří pásový podvozek při delších přesunech, nebo plně nedůvěřuje silniční mobilitě celé konstrukce. Ať tak či onak, vznikl stroj, který v afghánských horách dává taktický smysl: těžkou plošnou palbu na platformě schopné projet tam, kam se původní kolový nosič nikdy nedostane.

Co je BM-27 Uragan a proč budí respekt

Sovětský salvový raketomet 9K57 Uragan vstoupil do služby na konci sedmdesátých let jako nástroj plošné destrukce. Jeho odpalovací vozidlo 9P140 nese šestnáct trubic ráže 220 mm na těžkém osmikolovém podvozku ZIL-135LM o hmotnosti kolem dvaceti tun. Neřízené rakety dokáže vypálit salvou na vzdálenost zhruba 35 až 40 kilometrů, přičemž kompletní salva trvá přibližně dvacet sekund. Přebití celého bloku zabere asi patnáct minut.

Pro srovnání: americký M142 HIMARS nese jen šest raket v jednom kontejneru, ale řízené střely GMLRS dosáhnou podle singapurského ministerstva obrany na 70 kilometrů a celou dávku odpálí do 45 sekund. Těžší M270 pojme dvanáct raket a ve verzi ER GMLRS střílí podle Lockheed Martin až na 150 kilometrů, navíc umí odpalovat balistické střely ATACMS a PrSM. Zjednodušeně řečeno: Uragan znamená masivní objem neřízené palby, zatímco západní systémy sázejí na přesnost a větší dostřel s menším počtem raket. V afghánském kontextu, kde protivník nemá moderní protivzdušnou obranu ani přesné protiúdery, ale hrubá síla Uraganu pořád dokáže napáchat obrovské škody.

Proč právě podvozek BMP, a co to znamená pro hory

Původní nosič ZIL-135LM je mohutný kolový tahač konstruovaný pro roviny a zpevněné cesty. V afghánském terénu plném skalnatých údolí, nezpevněných stezek a prudkých stoupání je takový kolos těžko použitelný. Pásové bojové vozidlo pěchoty BMP naopak nabízí přesně to, co hory vyžadují: nízkou siluetu, schopnost překonávat příkopy a svahy a pohyb mimo jakoukoliv silnici.

Podle dostupných rozborů jde pravděpodobně o BMP-2D, verzi s přídavným pancéřováním, která má bojovou hmotnost kolem 14,3 tuny, motor o výkonu 224 kW (300 koní) a maximální silniční rychlost 65 km/h. Oproti základnímu BMP-1 nabízí robustnější konstrukci, ale ztrácí schopnost plavby, což v horském Afghánistánu nikoho trápit nemusí.

Logika úpravy je pragmatická. Tálibán zdědil po sovětské éře a po pádu předchozího režimu v srpnu 2021 rozsáhlé zásoby staré techniky; historicky se mluví o více než tisícovce kusů BMP-1 a BMP-2 a přibližně padesáti Uraganech dodaných do země. Kolik z toho je dnes provozuschopných a kolik slouží jen jako zdroj náhradních dílů, veřejně doložené není. Spojit dvě stárnoucí platformy do jedné funkční ale dává smysl právě tehdy, když máte dílenské zázemí, ale žádný průmysl schopný vyrábět nové systémy.

Funguje to, nebo je to jen propagandistická show?

Tady je potřeba být přesný. Na záběrech je vidět konstrukce, která kopíruje základní princip originálu: šestnáct trubic na otočné lafetě, dvojice zadních podpěr pro odlehčení pojezdu při palbě. To naznačuje, že tvůrci konverze si uvědomují dynamické zatížení, vibrace a tlakové účinky, které salva 220mm raket generuje. Nejde o klasický zpětný ráz jako u kanonu, ale o komplexní namáhání celé konstrukce.

Jenže veřejně doložená ostrá střelba chybí. Žádný záběr neukazuje odpal, žádný zdroj nepotvrzuje přesnost, rychlost přebití ani životnost podvozku při opakované palbě. Bez těchto dat nelze hovořit o „nasazeném bojovém systému“, spíše o technicky věrohodném demonstrátoru.

Podle nás je reálný přínos hlavně v mobilitě: schopnost přesunout těžkou raketovou výzbroj do pozic, kam se kolový nosič nedostane. Ale i bez jediného výstřelu má tahle konverze hodnotu jako odstrašovací signál. A právě to je možná hlavní důvod, proč ji ministerstvo obrany zveřejnilo.

Načasování není náhodné

Prezentace přichází v době, kdy napětí na afghánsko-pákistánské hranici eskaluje. Podle agentury AP Pákistán v roce 2026 provedl nové letecké údery na afghánském území, přeshraniční střety pokračují a obě strany posilují vojenskou přítomnost podél hranice. Experti OHCHR v březnu 2026 upozornili na civilní oběti a masové vysídlování.

V tomto kontextu veřejná ukázka těžkého raketometu, byť improvizovaného, vysílá dvojí signál. Navenek říká Pákistánu i dalším sousedům, že Tálibán disponuje schopností plošné palby na desítky kilometrů. Dovnitř demonstruje, že režim nejen převzal sovětské dědictví, ale umí ho „oživit“ a prezentovat jako fungující armádní majetek.

Podobné improvizace přitom nejsou ve světě ojedinělé. Studie Armament Research Services dokumentuje raketové systémy na podvozcích BMP-1 a MT-LB v Gruzii i v dřívějších afghánských konfliktech. Na Ukrajině se objevily improvizované raketomety na pásových MT-LB s námořními odpalovacími zařízeními. Princip je vždy stejný: vzít, co máte, a přizpůsobit to tomu, co potřebujete.

Co z toho plyne pro širší region

České ministerstvo zahraničí nadále varuje před cestami do celého Afghánistánu a popisuje bezpečnostní situaci jako vysoce rizikovou a nepředvídatelnou. Poslední čeští vojáci mise Resolute Support se z Afghánistánu vrátili 29. června 2021 a přímý dopad na českou bezpečnost dnes neexistuje. Nepřímo ale každá eskalace v regionu, ať už jde o přeshraniční střety s Pákistánem, nebo demonstraci těžké výzbroje, zvyšuje riziko destabilizace, která se přes migrační toky a teroristické sítě dotýká celé Evropy.

Tálibánská konverze Uraganu na podvozku BMP není důkazem sofistikovaného zbrojního průmyslu. Je důkazem něčeho jiného: že stará sovětská technika, trocha dílenské vynalézavosti a správné načasování propagandy dokáží vytvořit zbraň, jejíž skutečná síla spočívá stejnou měrou v hlavních jako v tom, že o ní svět ví.