Tank Matilda byl královnou pouště. Stalin ale prosil Churchilla, ať mu místo něho pošle náklaďáky

Roku 1936 začínalo být jasné, že válka se blíží. Velká Británie nechtěla zůstat pozadu, a tak se pustila do vývoje nového pěchotního tanku. Ten měl rychlostí útočících pěšáků podporovat infanterii při útoku na obranné pozice nepřítele. Koncepce jeho nasazení tedy připomínala spíše Velkou válku. Vyvíjený byl od roku 1936 do roku 1938. Do srpna 1943 bylo vyrobeno celkem 2 987 vozidel. Byl to jediný britský tank, který zůstal ve službě po celou 2. světovou válku.

Výroba začala v lokomotivce

Požadavek A12 neboli výzvu na nový tank kategorie Infantry (pěchotní tank) vydalo ministerstvo obrany na podzim 1936. Vývojem tanku byl pověřen královský arsenál ve Woolwichy. Výrobu pak měla zajistit, vzhledem k předpokládané velikosti stroje, továrna na lokomotivy Vulcan. Nový tank přebral mnoho prvků ze starší konstrukce A7 a A11, tanků Valentine. Oproti nim byl lépe pancéřován a s modernější zbraní.

iZdroj fotografie: Uživatel Hohum / Creative Commons / CC BY-SA

V roce 1937 vyjel z bran továrny prototyp, který zvládl ujet 1 000 mil (1 500 km) bez velkých závad. V červnu 1938 bylo objednáno 140 kusů. Matilda II, jak se brzy neoficiálně a od roku 1941 i oficiálně stroji přezdívalo, měřil i s kanónem 5,613 metru, šířku měl 2,591 metru a výšku 2,515 metru. Hmotnost dosahovala 25–27 tun. Pancíři stroje mohl v době jeho vzniku konkurovat jen francouzský Char B1 bis.

Čelo, stejně jako věž Matildy, měly pancíř z válcované oceli o síle 75, později 78 milimetrů. Boky byly silné od 65 do 75 milimetrů. I zadní pancíř chránící motor měl 55 mm. Podlaha a strop pak měly sílu nejdříve 14 mm, později 20 mm. S tankem si na začátku války neporadil žádný běžný protitankový kanón. Unikátní bylo i rozmístění posádky. V trupu seděl pouze řidič. Velitel, střelec a nabíječ seděli v lité věži. Ta seděla na prstenci z kuličkových ložisek a její otáčení bylo hladké a plynulé. Mohla být ovládána jak elektricky, tak ručně.

Matilda má slabá místa

Pojízdná pevnost však měla i slabá místa. Achillovou patou byl pohon a podvozek stroje. Matilda byla poháněná dvěma dieselovými šestiválci AEC (výkon 2× 64,9 kW), později dvojicí benzinových motorů Leyland E 148/E149 či E164/E165 (výkon 2× 70,8 kW), které původně poháněly londýnské doubledeckery. Výkon v poli dosahovaný krátkodobě maximálně na úrovni pouhých 190 koní celkem na Matildu zřetelně nestačil.

Motory navíc byly konstrukčně dost nešťastně spojené a jejich opravy v poli byly velmi složité. Stejně tak manuální 6+1 stupňová převodovka Wilkinson na stlačený vzduch na efektivní přenos výkonu na pásy při dané hmotnosti tanku nestačila. Odpružení podvozku bylo konstrukčním omylem, tvořily ho vinuté pružiny a nebylo pohodlné, ani efektivní.

iZdroj fotografie: Uživatel Mike1979 Russia / Creative Commons / CC BY-SA

Na silnici Matilda zvládla rychlost 24 kilometrů v hodině. V terénu se ovšem ploužila maximálně 13 km, ale běžně jen 9 km/h. Naštěstí Britové používali k přepravě strojů podvalníky, a Matildy se proto do boje přepravovaly sice ne po své ose, ale zato velmi rychle. Kontroverzní byla i výzbroj. Hlavní zbraní tanku byl 40milimetrový původně protitankový kanón OQF Mk IX 2 pounder. Kadence byla slušných 22 ran v minutě a zásoba granátů v tanku činila 93 kusů.

Problém byl v tom, že pro dělo nebyl zaveden tříštivý náboj proti pěchotě. Pokud se na bojišti objevil protitankový kanón, posádka na něj musela střílet průbojnými náboji s malou účinností, nebo se musela snažit zasáhnout cíl kulometem. Původně byla Matilda vyzbrojena vodou chlazeným kulometem Vickers 7,7 mm. Později ho nahradil typ Besa 7,92 mm s 2 925 náboji.

Při vypuknutí války měli Britové pouze dva tanky Matilda. Výroba se v roce 1939 rozjela na plné obrátky, kromě Vulcanu i ve firmě London Midland & Scottish Railway Co., Horwich a ve Francii jich brzy byly přes dvě desítky. Němci si s jejich pancířem nevěděli rady. V protiútoku u Arrasu 21. května 1940 Matildy málem uspěly. Poté ovšem generál Erwin Rommel nasadil do obrany legendární protiletadlové kanóny 88 mm a spojenecký útok rozstřílel.

Rommel proti Královně pouště

Rommel se opět s Matildou setkal už za rok v pouštích Severní Afriky. To už se Matildy vyráběly v dalších strojírenských závodech v Británii, jako byl Harland and Wolf Ltd. v Belfastu, Ruston and Hornsby Ltd. v Granthamu, v North British Locomotive Co. Ltd. v Glasgow a ve společnosti John Fowler and Co., Ltd. v Leedsu. Matildy si v Africe zpočátku vedly velmi dobře a během operace Compass na konci roku 1940 téměř rozdrtily italskou armádu. Tanku se pro jeho tehdejší „neporazitelnost“ začalo přezdívat „Královna pouště“.

Poté se ovšem na scéně objevil Rommel, Afrikakorps a jeho „osmaosmdesátky“, známé také jako „acht-acht“. Uvádí se, že během jednoho dne bitvy o Tobruk se jimi Němcům podařilo zničit 64 Matild. Poté již následoval Matildin ústup ze slávy a poslední „královny“ byly v Africe vyřazeny z první linie na konci roku 1942. Část zbývajících Matild byla vybavena silnými reflektory a v roce 1944 a 1945 hlídkovaly na pobřeží La Manche jako obrana proti rychlým člunům Kriegsmarine.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Druhým největším uživatelem Matild byl Sovětský svaz. Do SSSR šlo 1 084 strojů, z nichž 918 dorazilo přes moře. Sověti z nich ale radost neměli. Matilda měla daleko menší bojovou hodnotu než tanky KV a T-34. Stalin požádal Churchilla, ať místo nich raději pošle náklaďáky, neboť Matildy v soubojích s německými obrněnci zřetelně tahaly za kratší konec. Více se osvědčily u dalšího z uživatelů, kterým se stali Australané. Ti dostali 409 Matild, jež měly chránit Austrálii proti japonské invazi.

Nakonec se však staly japonskou zhoubou například na Borneu. Australané sami vyvinuli verzi Matilda Frog s plamenometem. Změnu výzbroje ale zaznamenala i doma na ostrovech, kde se vyráběla i verze CS (combat support) s houfnicí 76 mm nebo jako ženijní a odminovávací verze. Matilda byl jediný britský tank, který vydržel ve službě po celou 2. světovou válku. Egypťané zbylé veterány dokonce používali až do roku 1955. Dodnes se v muzeích zachovalo kolem 60 strojů.