Ukrajina má ve výzbroji asi 40 typů dělostřeleckých systémů z celého světa. V podstatě je to příležitost, jak je testovat

Konstruktéři dělají zbraně tak, aby splňovaly požadavky vojáků a byly co nejodolnější. I přesto však platí, že nemohou žádné testy nahradit zkušenosti z reálného boje.

M109 Paladin, 155mm samohybná houfnice i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

O užitečnosti a síle dělostřeleckých zbraní dnes nejspíše žádní vojáci nepochybují, protože ač byly v minulosti upozaďovány, ukazují se jako důležité. Ve světě existuje mnoho děl, raketometů a minometů, ale jenom některé se mohly ukázat v boji, kde se projeví nejenom jejich přednosti, ale třeba i skryté slabiny, o nichž vojáci ani konstruktéři do té doby nevěděli. Může to tedy být šance, jak je otestovat a následně zdokonalit a připravit na další boj.

Ukrajina má 40 typů dělostřeleckých zbraní

Zřejmě jediná armáda, která se aktuálně může na testování v boji podílet vysokou měrou, je ta ukrajinská. Focus totiž uvádí, že by měla disponovat zhruba 40 typy různých dělostřeleckých zbraní od houfnic a děl přes raketomety a minomety. To na jednu stranu znamená velikou komplikaci, protože je nutné na každý typ vycvičit extra obsluhu, vyškolit údržbáře a zajistit rozdílné náhradní díly nebo různé typy střeliva, což je doslova noční můra logistiky. Na stranu druhou jsou praktické zkušenosti z boje pro konstruktéry požehnáním.

Výstřel z houfnice PzH 2000 iZdroj fotografie: Armáda Itálie / Creative Commons / CC BY
Výstřel z houfnice PzH 2000

Dobrým příkladem využití získaných zkušeností je nasazení německé houfnice PzH 2000 považované za jednu z nejlepších na světě. EurAsianTimes uvedl, že se na ní v boji projevilo značné opotřebení, a to hlavně proto, že z ní ukrajinští dělostřelci byli schopni vypálit až 300 ran denně, na což nebyla stavěna. A problém byl i s alternativní municí, která sice měla správnou ráži 155 mm a bylo ji možné použít, ale ne bez rizika. Na houfnici navíc nikdo nemá dostatek náhradních dílů; stejné problémy se objevily i u francouzské houfnice CAESAR.

Také navádění GPS při rušení nefunguje

Jiným typem testování může být potom nasazení raketometu M142 HIMARS, který se zprvu ukázal velice efektivní, ale to skončilo v okamžiku, kdy začal být rušen signál GPS používaný k navádění jeho střel. V případě účinného rušení začaly střely míjet cíle až o 15 metrů, uvádí TheDefensePost, a podobný problém se týkal také GPS navádění dělostřeleckých granátů M982 Excalibur. Konstruktéři nyní hledají způsoby, jak se s rušením vypořádat.

Francouzská houfnice CAESAR

„Houfnice CAESAR se rychle rozpadají a nejsou vhodné pro vojenské akce na Ukrajině,“ myslí si francouzský ex-výsadkář Xavier Moreau

Ukrajina by navíc v budoucnu mohla testovat i nové systémy, příkladem mohou být německé samohybné houfnice RCH 155. ArmyRecognition uvádí, že jich dostane 54 kusů, ale není jasné kdy, nicméně bude ukrajinská armáda jejich prvním uživatelem. Ze stejné zkušenosti bude těžit i český Excalibur Army, která by měla dodat samohybné houfnice DITA, uvádí MilIn. I v tomto případě budou Ukrajinci prvním známým uživatelem.

Ukázka schopností houfnice DITA

Jak výhodné je otestovat zbraně na Ukrajině?

Diskuze Vstoupit do diskuze
138 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články