Ukrajinci vyvinuli elektrický stroj, který táhne 10tunová děla bažinami i vodou. Rusové se s ním brzy setkají

Na frontě, která se po více než čtyřech a půl letech války táhne přes mokřady, říční nivy a rozblácené polní cesty, rozhoduje o životě a smrti často jediná věc: kdo dokáže dostat munici a děla na pozici, aniž by přitom přišel o lidi. Právě tuhle rovnici se pokouší přepsat česko-ukrajinský projekt UNEX UGV, dálkově řízený pozemní robot, který nemá posádku, nemá motor na naftu a nemá problém vjet do vody. Ukrajinské ministerstvo obrany ho oficiálně kodifikovalo v dubnu 2025 a od té doby se platforma posouvá od testů k reálnému nasazení. Koncem září 2026 ministerstvo oznámilo první logistickou misi s amfibickým UGV na trase přesahující 40 kilometrů po souši i vodě. Konkrétní typ stroje v té zprávě nejmenuje, ale UNEX je v tuto chvíli jedinou kodifikovanou amfibickou platformou tohoto druhu v ukrajinské výzbroji.

Co přesně UNEX umí, a co zatím zůstává tvrzením

Suchá hmotnost stroje se pohybuje kolem 2,2 tuny. Na korbě uveze až 1 700 kilogramů nákladu, má světlou výšku 600 milimetrů, překoná překážku do jednoho metru a stoupání 40 stupňů. Na souši jede rychlostí do 20 km/h, na vodě kolem pěti. Základ jeho průchodnosti tvoří velké ultranízkotlaké pneumatiky, které podle ministerstva obrany vyvíjejí na podklad nižší tlak než noha pěšáka. Díky tomu projede bažinou, mokřadem, pískem, přes padlé stromy i příkopy a dokáže vyjet z vody na led.

Veřejně doložený armádní test z července 2026 potvrdil, že UNEX utáhl sovětskou houfnici D-30 ráže 122 mm o hmotnosti 3,2 tuny a zároveň nesl vlastní náklad 1,2 tuny. Houfnice D-30, mimochodem stále hojně používaná oběma stranami konfliktu, má dostřel kolem 15 kilometrů a v bojové poloze váží přibližně 3 150 kilogramů. Hranice tažné kapacity 10 tun pochází z výpovědi vedoucího projektu ve videu pro ukrajinský server Militarnyi a přebrala ji sekundární média. Nejde tedy o laboratorně ověřený parametr, ale o deklaraci výrobce, a je fér to tak číst. I tak je ale prokázaný výkon s D-30 pozoruhodný: jeden bezpilotní stroj přesune dělo i část munice najednou, bez tahače, bez zásobovacího vozu, bez jediného vojáka na trase.

Proč je elektrický pohon taktická výhoda, ne módní výstřelek

Plně elektrický pohon neznamená, že je UNEX silnější než dieselový tahač. Znamená, že je tišší a chladnější. V prostředí, kde obě strany masově nasazují termovizní drony a kde zvuk motoru prozradí konvoj na kilometry, je nízká tepelná a akustická stopa reálná výhoda. Stroj se pohybuje v teplotním rozmezí od −30 do +45 °C.

Slabinou je výdrž. Veřejné materiály se rozcházejí: technická brožura uvádí až pět hodin, prezentace z brněnského veletrhu IDET mluví o více než třech hodinách na vodě, sekundární přepisy z Militarnyi pracují s údajem „až tři hodiny“ a dojezdem 120 kilometrů. Nabíjení z 40kW stanice trvá necelé tři hodiny, z běžné sítě až šest. Pro krátké logistické mise „poslední míle“ to stačí. Pro delší operace je to limit, a výrobce to ví, pracuje na přídavném generátoru, který má výdrž prodloužit na 12 až 14 hodin. Dokud ten nebude hotový, zůstává čistě bateriový provoz disciplínou: mise se musí plánovat s ohledem na energetické zázemí.

Jak si stojí vedle konkurence z NATO, Izraele a Ruska

Srovnání s příbuznými platformami ukazuje, kde UNEX vyniká a kde má mezery.

Estonský THeMIS od Milrem Robotics je asi nejznámější logistický UGV v NATO, ale s nosností 750 kilogramů hraje v lehčí lize. Rheinmetall Mission Master CXT nabízí amfibické schopnosti a dojezd 255 kilometrů, ovšem na hybridním pohonu. Izraelský REX Mk III od IAI má nosnost 1 250 kilogramů a dojezd 300 kilometrů v hybridním režimu. Ruský Kurjor, jak uvádí Jane’s, operuje s nosností kolem 200 kilogramů; jde o výrazně lehčí třídu, která odpovídá spíš přepravě munice pro pěchotu než tažení dělostřelectva.

UNEX tedy papírově vede v nosnosti a jako jediný kombinuje plně elektrický pohon s plnou obojživelností. Konkurenti ho ale předčí ve výdrži a dojezdu, což je přímý důsledek hybridního pohonu.

Česká stopa a americký zájem

UNEX není čistě ukrajinský produkt. Za projektem stojí česko-ukrajinská spolupráce, výroba probíhá na Ukrajině i v České republice a pražská firma UGVR Machinery figuruje jako klíčový partner. Na brněnském veletrhu IDET 2025 byl stroj prezentován jako příklad úspěšné bilaterální obranné spolupráce.

Zajímavější je ale americká linka. V březnu 2026 UNEX vyhrál soutěž americké armády xTech Edge Strike: Ground, a to ve spolupráci s americkou firmou Mountain Horse Solutions. Vítězství mu otevřelo přístup na platformu G-TEAD Marketplace, kde americká armáda nakupuje inovativní technologie. To není jen marketingový úspěch, je to signál, že platformu berou vážně i za oceánem.

Poslední míle se mění z úkolu pro lidi na úkol pro stroje

UNEX nezměnil válku sám. Ale zapadá do trendu, který ji mění zásadně. Podle dat ukrajinského ministerstva obrany provedly pozemní roboty v lednu 2026 přes 7 500 logistických a evakuačních misí. V srpnu už jich bylo přes 25 000. Od začátku roku do září 2026 celkem asi 112 000 misí. Prezident Zelenskyj v dubnu 2026 stanovil cíl nejméně 50 000 UGV za rok a k červenci bylo nasmlouváno přes 22 000 kusů.

Každá taková mise potenciálně chrání život vojáka, který by jinak musel řídit tahač po cestě v dosahu ruských dronů a dělostřelectva. Přesný počet nasazených kusů UNEX ani konkrétní jednotky veřejně známé nejsou, a v probíhající válce to dává smysl.

Frontová logistika patří k nejsmrtelnějším řemeslům moderního bojiště. Ukrajina ji systematicky přesouvá na stroje, které nemají strach, nepotřebují spánek a při zásahu nepřijdou o život. UNEX je jedním z nich: tichý, mokrý a těžko zastavitelný.