Ukrajinská rozvědka odhalila, že je ruský Iskander-M horší, než Rusové tvrdí. Z logického důvodu doletí max. 390 km

Ruská státní agentura TASS roky uváděla, že balistická střela 9M723 systému Iskander-M ničí cíle „na vzdálenost až 500 km“. Toto číslo přebíraly západní databáze, analytické think-tanky i vojenské příručky. Jenže ukrajinská vojenská rozvědka HUR na konci srpna 2026 zveřejnila na portálu War&Sanctions aktualizovanou technickou analýzu, která tuto hranici posouvá výrazně níž. Starší verze střely označená 9M723-1 má podle HUR maximální dosah zhruba 390 km. Nejde o drobnou korekci, je to o více než pětinu méně, než Moskva dekády tvrdila.

Proč zrovna 390 km: motor jako úzké hrdlo

Klíč k pochopení limitu leží v pohonné sekci střely. Dolet jakékoli rakety určuje poměr mezi hmotností paliva, mrtvou hmotností konstrukce a váhou bojové hlavice, jak připomíná i NASA ve svém základním průvodci raketovou fyzikou. Starší 9M723-1 měla motor a zásobu pohonných hmot dimenzované na určitý objem motorové sekce. A ten prostě na 500 km nestačil.

Důkaz přišel paradoxně od samotného Ruska. HUR totiž současně odhalila existenci modernizované verze střely s označením 9M723-2, přisuzované novému komplexu Bora-M. Tato varianta má podle rozvědky větší motor i větší odpalovací zařízení a dosahuje až 550 km. Pokud Rusko potřebovalo fyzicky zvětšit pohonnou sekci, aby se dostalo nad 500 km, starší konfigurace na tuto hranici logicky nemohla dosáhnout. Číslo „až 500 km“ tak bylo přinejmenším nadsazené, a podle analytiků Defense Express mohlo být záměrně udržované i kvůli někdejší Smlouvě o likvidaci raket středního a kratšího dosahu (INF), která zakazovala pozemní střely s doletem nad 500 km.

Horší na papíře, nebezpečnější v praxi

Nižší dosah starší verze by mohl vypadat jako dobrá zpráva pro Ukrajinu. Není. A to hned z několika důvodů.

Kyjev leží pouhých zhruba 90 km od běloruské hranice. I střela s dosahem 390 km tedy ukrajinské hlavní město bez problémů zasáhne při odpalu z běloruského území nebo z okupovaných oblastí. Navíc Rusko podle HUR už nasadilo i modernizovanou 9M723-2 s dosahem 550 km, poprvé při jednom z kombinovaných raketových útoků na Kyjev v létě 2026. Přesné datum nebylo veřejně upřesněno.

Iskander zůstává kvazibalistickou zbraní s terminální rychlostí přesahující pětinásobek rychlosti zvuku a schopností manévrovat v závěrečné fázi letu. Podle The Washington Post patří ruské balistické střely mezi nejtěžší cíle pro ukrajinskou protivzdušnou obranu; spolehlivě je v ukrajinské službě zachytává prakticky jen americký systém Patriot PAC-3, kterých má Kyjev omezený počet. Kratší dosah staré verze tedy sice zužuje možné odpalovací prostory a pomáhá zpravodajcům při hledání odpalovačů, ale na samotné ohrožení měst to má minimální vliv.

Srovnání se Západem: ATACMS zaostává, PrSM dohání

Pro zasazení do kontextu stojí za srovnání s americkými protějšky. Starší americká balistická střela ATACMS (MGM-140) má podle CSIS dosah do 300 km, tedy méně než i „oslabený“ Iskander. Teprve nový americký systém PrSM (Precision Strike Missile) překonává hranici 500 km a stává se tak skutečným konkurentem modernizované verze 9M723-2. Evropské armády zavedený pozemní balistický ekvivalent stejné kategorie v současnosti nemají.

Sankční mapa: 140 součástek, 35 podniků, 108 jmen

Vedle samotného dosahu přinesla HUR ještě jinou, možná strategicky důležitější informaci. Na portálu War&Sanctions zveřejnila detailní databázi výroby Iskanderu-M: identifikovala 140 komponentů, 35 výrobních podniků a 108 konkrétních osob zapojených do produkce. Širší databáze pracuje dokonce s více než 170 nalezenými součástkami, 82 ruskými a dvěma běloruskými podniky a 121 kusy zahraničního průmyslového vybavení, od obráběcích center po specializovanou elektroniku.

Jeden detail je obzvlášť výmluvný: u klíčového bloku zpracování letových informací je podle HUR ruských jen 5 ze 43 identifikovaných součástek. Zbytek pochází ze zahraničí. To ukazuje na pokračující závislost ruského zbrojního průmyslu na dovážené elektronice, a zároveň to poskytuje sankčním orgánům konkrétní cíle. Přítomnost zahraniční součástky ve střele sice sama o sobě nedokazuje vědomou dodávku výrobce do Ruska, ale vytváří stopu, kterou lze sledovat.

Co to znamená pro Česko a NATO

Na české území Iskander-M nedosáhne ani v modernizované verzi. Nejkratší vzdálenost mezi Běloruskem a Českem činí přibližně 603 km, tedy více než dosah i nové 9M723-2. Starší britský parlamentní podklad navíc uváděl, že ani 500km varianta z Kaliningradu by téměř nedosáhla na žádný cíl v ČR. Pro východní křídlo NATO (Polsko, Pobaltí, případně Švédsko) ale Iskander zůstává relevantní hrozbou, zejména z kaliningradské enklávy. Čeští vojáci nasazení v předsunutých pozicích aliance se tak s touto zbraní potenciálně mohou setkat.

Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a Iskander-M zůstává jedním z hlavních nástrojů ruských nočních balistických úderů. Slabší papírové parametry starší verze neznamenají slabší hrozbu; Rusko totiž mezitím dotlačilo stejnou rodinu střel k delšímu dosahu, a tím komplikuje jak ukrajinskou obranu, tak lov odpalovačů v ruském týlu.