Termobarické raketomety TOS-1A patří mezi nejobávanější ruské zbraně. Zničení každého z nich je úspěch, dokáží totiž úplně zabít vše i v „bezpečí“ úkrytu.
Jednou z nejobávanější zbraní v ruském arzenálu je termobarický raketomet TOS-1A. A není čemu se čemu divit, protože ačkoliv jsou explozivní rakety salvových raketometů i klasická dělostřelba velmi účinné, mohou vojáci v krytech takové bombardování přežít. Pokud na ně ovšem míří TOS-1A, jejich šance jsou vlastně nulové, a obvykle zemřou za strašlivých bolestí. Zničení každého takového raketometu je proto velmi vítané.
Raketomet TOS-1A má jen malý dosah
Ačkoliv je TOS-1A velmi silnou zbraní, má zásadní slabinu, a tou je malý dosah raket – nejnovější typy sice dostřelí až do vzdálenosti 10 kilometrů, ale většina starších ne dále než 6 kilometrů. Raketomet se tak musí k frontě přiblížit na krátkou vzdálenost, a navíc je kvůli své nástavbě lépe viditelný. V takovém okamžiku se na něj mohou pochopitelně zaměřit všechny zbraně v okolí, a to včetně děl, řízených protitankových střel a dronů.
Co se v případě zásahu takového raketometu nabitého plnou salvou střel stane, dokládají jasně záběry ze zničení ruského TOS-A1 poblíž Vuhledaru. Zásah vyvolal mohutnou explozi, a během krátká chvíle následovaly další – nejspíše poté, co v odpalovačích explodovaly střely naplněné hořlavinou. Občas také létaly kusy střel do delší vzdálenosti. Co se s osádkou zbraně stalo, není ze záběrů jasné, ale pravděpodobně neměla příliš veliké šance takové ohnivé peklo přežít.
Výbuch hlavice z TOS-1A je strašlivý
Raketomety TOS-1 pochází ještě z dob Sovětského svazu, do výzbroje byly zařazeny v roce 1988. Jsou vlastně jakýmisi nástupci plamenometů, protože jsou určené hlavně k ničení opevněných pozic a zabíjení vojáků v úkrytech. K tomu slouží konkrétně střely s termobarickou hlavicí, které se od klasických explozivních liší. V místě cíle nejprve rozptýlí aerosolový oblak zápalné směsi, a ten pak zažehne. Vše v jeho dosahu nejen shoří, ale plamenná exploze vytvoří v okolí podtlak trhající živou tkáň na kusy, a to i u jedinců schovaných v úkrytech.
Jelikož se musí raketomet přiblížit na krátkou vzdálenost k místu bojů, snažili se ho konstruktéři udělat co nejodolnější. Umístili ho na podvozek tanku T-72, aby byla co nejlépe chráněna hlavně 3členná osádka, ale například protitankovým zbraním raketomet neodolá. Na podvozku je pak umístěn odpalovač na 24 střel, k místu bojů vozidlo většinou přijíždí na návěsu. Ale i na pásech dokáže vyvinout rychlost až 60 kilometrů v hodině a dojezd má až 500 km.