Modernizace nebude, zájem navíc upadl

Kdyby chtělo české ministerstvo obrany ještě před několika lety při výběru nové bojové helikoptéry udělat chybu, vsadilo by na Eurocopter Tiger, pro který byla tehdy v plánu veliká modernizace označovaná jako MkIII. Nakonec ale vybralo americké Bell AH-1Z Viper a nejspíše udělalo dobře. Německo, Francie a Španělsko se totiž rozhodly od nákladné modernizace odstoupit a Tigery vyřadit, třeba v Německu postupně do roku 2038, uvádí AeroTime.

iZdroj fotografie: Uživatel Bidgee / Creative Commons / CC BY-SA

Během provozu měly vrtulníky Tiger veliké problémy s údržbou a závadami. Např. v roce 2020 měla německá flotila helikoptér operační připravenost pouhých 26 %, uvádí DefenceToday. Mezi nejčastější problémy patřily poruchy motoru, softwarové závady a problémy s údržbou. Vrtulníky provozuje také Austrálie, která se jich rozhodla zbavit už do roku 2025 a nahradit je americkými AH-64 Apache hlavně kvůli enormním nákladům na jejich údržbu.

Vyzbrojit lze Tiger poměrně slušně

Eurocopter Tiger není zase tak starý stroj; první let absolvoval v roce 1991 a do výzbroje armád začal pronikat v roce 2003, uvádí Military-History. Jde o dvoumotorový vrtulník klasické konstrukce s ocasním rotorem, který má 2člennou osádku, vzletovou hmotnost 6 tun a maximální rychlost 315 km/h. Vyzbrojený je kanonem ráže 30 milimetrů a může nést výzbroj složenou z různých raket, jednat se může o neřízené Hydra 70, protitankové AGM-114 Hellfire, PARS 3 LR nebo HOT-3, ale také o střely Mistral a Stinger proti vzdušným cílům.

Co přinese modernizace českých vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, a nakolik jsou adekvátní náhradou za sovětské Mil Mi-24

Jelikož se Tiger příliš nepovedl, je velikou otázkou, jakou mají evropské země kromě AH-64 možnost. Německo se chce spoléhat na víceúčelové vrtulníky Airbus H145M, uvádí DefenseNews, což sice není bitevní vrtulník, ale lze ho vyzbrojit a používat jako lehký útočný vrtulník, a navíc zvládá odpalovat i protitankové střely Spike LR. V Evropě pak vzniká italský bojový vrtulník AW249 Fenice, který je lehčí než třeba AH-1Z Viper Viper, ale dostupný bude až za několik let.

Článek Evropský vrtulník Tiger je naprostý propadák a modernizovat ho nemá smysl. Lepší je vsadit na AH-1Z Viper jako AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velký stroj s výzbrojí a výsadkem

Bitevní vrtulník začali ruští konstruktéři vyvíjet v 60. letech 20. století, ale vydali se jinou cestou než tehdejší západní rivalové. Chtěli vytvořit jakési „létající bojové vozidlo pěchoty“, které mělo nést silnou výzbroj sestávající z kulometu nebo kanonu a různých typů střel, případně pum. Zároveň však mělo mít prostor pro poměrně velký výsadek nebo zraněné vojáky. I proto je Mil Mi-24 tak mohutný. Do výzbroje sovětské armády se pak dostal v roce 1972.

📷🇨🇿 Czech-supplied Mi-24 attack helicopters in the service of Ukrainian Air Force. #UkraineRussiaWar #CzechRepublic pic.twitter.com/bhC6xmhRRZ

— MilitaryLand.net (@Militarylandnet) July 9, 2022

Jedním z důvodů, proč se Česko rozhodlo vrtulníků ve prospěch Ukrajiny vzdát, byla jejich zastaralost, kterou šlo oproti strojům dnešních standardů pozorovat ve všech směrech. Vedle toho na ně ale není dostatek náhradních dílů, které jsou vyráběny v Rusku, a Česko navíc kupuje nové víceúčelové i bitevní vrtulníky z USA. Ukrajina tak získala narychlo relevantní pomoc, jíž může použít k podpoře pozemních jednotek. České stroje byly přitom opakovaně zachyceny, jak pálí po ruských jednotkách na bojišti, což je jejich hlavní bojový úkol.

Italský vrtulník AW249 Fenice mohl být vhodnou a levnější alternativou pro AČR namísto „Viperů“, ale čekat na něj nešlo

Střely S5 odpaluje Mi-24 z dálky

Vrtulník Mil Mi-24 má v přední čísti zabudovaný kulomet nebo rychlopalný kanon, a na externích nosnících má pak nejčastěji raketnice s neřízenými střelami S5, jichž může nést až 128. Taktika ukrajinských pilotů je přitom taková, že se strojem letí co nejníže nad zemí, aby se tak vyhnuli radarům, a těstě před odpalem vrtulník mírně zvednou, odpálí střely v oblouku a stahují se pryč, aby je nedostihla ruská protivzdušná obrana. Znamená to ale, že jsou rakety nepřesné, a tak spíše slouží k pokrytí nějakého území a morální podpoře jednotek na zemi.

Mi-24 může ale nést i protitankové střely, i když starších konstrukcí, jejichž použití je tak dnes omezené. Vedle toho pak může shazovat i pumy, ale jejich svrhávání těsně nad bojovou linií nebo za ní by bylo extrémně riskantní, a podle všeho tak Ukrajinci české vrtulníky takto nepoužívají. Názory na ně se přitom různí – zatímco někteří je považují za „staré křápy“, které už dávno neměly být ve výzbroji jakékoliv země, která se hlásí k Západu, jiné si jich cení pro relativní jednoduchost, odolnost i palebnou sílu. Zastaralé nicméně jsou, o tom žádná.

Americké bitevní vrtulníky AH-1Z Viper pro AČR jsou velkou posilou, letectvo získává snáze opravitelné moderní stroje světové úrovně

Asi všechny moderní vrtulníky jsou dnes výrazně lepší, ostatně i sama Ruská federace využívá například Kamov Ka-52 Alligator, ačkoliv ho zdaleka nemá v počtech, jaké by chtěla nebo potřebovala. Vrtulníky Mil Mi-24 (ani jemu podobné) tak nejspíše ze scény ještě hodně dlouho nezmizí. A možná, že až do Česka dorazí další vrtulníky z USA, pošle ministerstvo obrany na podporu napadené zemi i zbylé stroje, které již používat neplánuje.

Článek České vrtulníky Mil Mi-24 na Ukrajině stále válí: jsou to sice „staré křápy“, ale vojáky dokáží podpořit střelami i morálně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nástupce vrtulníku A129 Mangusta

Italská společnost Leonardo má s konstrukcí bitevních vrtulníků zkušenosti, resp. jedna z jejích bývalých společností, která je dnes součástí koncernu, sestrojila první evropský stroj tohoto typu. Konkrétně šlo o útočný vrtulník Augusta A129 Mangusta. Do služby v italských ozbrojených silách vstoupil v roce 1990, ale nepodařilo se ho exportovat. Na jeho základě však vznikl turecký vrtulník T129 ATAK s tureckou avionikou a výzbrojí.

Como os quedais si os digo que el prototipo #2 del AW249 NEES está en cordoba haciendo ensayos en vuelo? Pues imaginad mi cara ayer cuando veo esto sobre Palma del Río pic.twitter.com/nQU3PCDfup

— Santi Blánquez (@SantiBlanquez) August 2, 2023

V roce 2018 objednala italská armáda nástupce Mangusty, přičemž požadovala větší stroj s větší autonomií, prvky stealth a schopností spolupracovat s drony. První prototyp AW249 Fenice se ale o 2 roky opozdil a na nebe se tak poprvé vznesl až v srpnu 2022; v současnosti existují jeho dva prototypy, které prochází testy. I když by mohl být Fenice levnější a téměř stejně silně vyzbrojený jako americký Viper, reálně by byl ke koupi až za několik let.

Jevgenij Prigožin: ohlédnutí za brutálním „vojevůdcem“, který dokázal velké věci a s Putinovým posvěcením páchal nezměrné zlo

Česko ale potřebovalo nové stroje rychle, a dokonce i na Bell AH-1Z Viper čekalo téměř 4 roky. Vyšlo ti přitom jen tak tak, neboť starým Mil Mi-24/35 končí životnost a nejsou na ně náhradní díly, ty totiž jinak pochází z Ruska. Vedle toho je navíc aktuálně většina Evropy v pohotovosti z důvodu ruské agrese na Ukrajině, načež začaly mnohé země mohutně zbrojit.

Co přinese modernizace českých vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, a nakolik jsou adekvátní náhradou za sovětské Mil Mi-24

Jeden z prototypů italského bitevního vrtulníku AW-249 Fenice byl zachycen ve Španělsku, kde byl testován při vysokých teplotách. Italské letectvo počítá se zařazením prvních strojů do výzbroje v roce 2025, ale záleží samozřejmě na výsledcích testů. I opoždění prvního letu naznačuje, že budou reálně v sériové výrobě až později.

Vrtulník odolá i drsným podmínkám

Vrtulník Leonardo AW249 Fenice má být mnohem výkonnější než jeho předchůdce, dvojice jeho motorů má umožnit vzletovou hmotnost až 8 tun, kdežto u Mangusty je to jen 4,6 tun. Měl by být schopen provozu i v drsných podmínkách pouště nebo vysokých hor, a je konstruovaný i pro případné operace z paluby lodí. Jeho cestovní rychlost má být 259 km/h a ve vzduchu se má na plnou nádrž udržet až 3 hodiny.

Americké bitevní vrtulníky AH-1Z Viper pro AČR jsou velkou posilou, letectvo získává snáze opravitelné moderní stroje světové úrovně

AW249 Fenice bude vyzbrojený rychlopalným kanonem ráže 20 milimetrů a disponovat má zaměřovacím systémem od izraelské společnosti Rafael, díky němuž bude schopen používat řízené protitankové střely Spike. Vedle nich by však měl nést i infračervené střely vzduch-vzduch a neřízení rakety. Nosnost je stanovena na 1 800 kg, což je sice méně než 2 600 kilogramů u Českem kupovaných vrtulníků Bell AH-1Z Viper, ale i s tím jde pracovat.

Článek Italský vrtulník AW249 Fenice mohl být vhodnou a levnější alternativou pro AČR namísto „Viperů“, ale čekat na něj nešlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Viper je vrtulník pro americké mariňáky

Bell AH-1Z Viper je nástupce bitevního vrtulníku Bell AH-1W SuperCobra; do vzduchu se poprvé vznesl v roce 2000 a o 10 let později byl zařazen do výzbroje – primárně byl přitom navržen jako vrtulník pro americkou námořní pěchotu. Jeho výhodou je, že má přes 80 procent dílů společných s víceúčelovým transportním vrtulníkem Bell Bell UH-1Y Venom, který je americkými mariňáky rovněž používán, což usnadňuje jeho údržbu. I ty si přitom české letectvo objednalo, a to konkrétně v počtu 10 kusů, takže této výhody využije také.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Bell AH-1Z Viper se od sovětských strojů v mnohém odlišuje – a nejde jenom o moderní vybavení. Mil Mi-24 byl vrtulník určený i pro přepravu pěchoty, kdežto Viper je čistě bojový a s vysokou odolností. Je navíc výrazně menší. Zatímco sovětský stroj měl maximální vzletovou hmotnost 12 tun, americký jen 8,4 tun. I proto je hbitější a rychlejší, jeho maximální rychlost vychází na 370 km/h a jeho dosah 690 km, tedy asi o 1/3 více než u sovětského stroje.

Snadná pilotáž a operace v noci

Největší výhodou je pak moderní vybavení Bell AH-1Z Viper. Navržen byl tak, aby pilotovi a operátoroví zbraní co nejvíce usnadnil jejich práci a mnohé procesy byly automatizované. V kokpitu jsou multifunkční displeje z tekutých krystalů, pilotovat přitom mohou oba členové osádky. V boji jim pomáhá dvojice počítačů, a zajímavostí je, že osádka disponuje zaměřovacím systémem na přilbě, který jí poskytuje i infračervený pohled. Systém tak umožňuje účinně využívat vrtulník i v noci a za zhoršených povětrnostních podmínek.

Špičkové jsou i samotné zbraně, vrtulník je vybaven rotačním kanonem ráže 20 milimetrů se zásobou 750 nábojů, na 6 závěsnících pak může nést výzbroj o hmotnosti 2,6 tun. Obvykle jde o rakety Hydra 70 nebo jejich přesně naváděnou verzi označovanou jako APKWS II. Nejsilnější zbraní jsou však protitankové řízené střely AGM-114 Hellfire s dosahem až 11 kilometrů, jichž může nést až 16. Vrtulník Bell AH-1Z Viper nese i střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder na boj s jinými helikoptérami, letadly a drony.

Článek Americké bitevní vrtulníky AH-1Z Viper pro AČR jsou velkou posilou, letectvo získává snáze opravitelné moderní stroje světové úrovně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americké stroje se od sovětských liší

Česko se původně rozhodlo koupit jen 8 Venomů a 4 Vipery, ale Spojené státy nakonec za pomoc Ukrajině věnovaly další 2 Venomy a 6 Viperů s tím, že Češi zaplatí jenom jejich modernizaci – ta by měla zahrnovat hlavně instalaci moderního navigačního systému a elektroniky. Zda 20 nových helikoptér nahradí staré sovětské Mil Mi-24 adekvátně je obtížné říci, protože jde o stroje velmi odlišné koncepce, ale v celku je nejspíše značně předčí. Jejich nespornou výhodou ale je, že mají 85 procent společných dílů a podobné ovládání, což ulehčí logistiku a výcvik.

Mil Mi-24 je nejen bitevní, ale i transportní vrtulník, v zadní části má místo pro skupinu 8 vojáků. Zato americké Vipery jsou menší a žádný prostor pro nějaký výsadek nemají, a jejich obsluhu tvoří jenom pilot a operátor zbraní. Bell UH-1Y Venom jsou naopak spíše transportní vrtulníky, které unesou zhruba 3 tuny nákladu a mají prostor pro 10 vojáků na „zodolněných“ sedačkách. Přesto mohou být i vyzbrojeny, a to dokonce velmi zajímavými zbraněmi.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

V čem se budou stroje lišit, je například elektronika a podobné vybavení, jde totiž o vrtulníky zcela jiné generace. Velké rozdíly pak nejsou v rychlosti, ta je velmi podobná, přičemž přesahuje lehce přes 300 km/h. Ale například Viper má mnohem větší dosah, a to 690 kilometrů oproti 450 kilometrům u sovětského Mil Mi-24, což je nesporná výhoda. Díky vyspělé elektronice s ním jde také mnohem snáze létat za zhoršené viditelnosti, a jeho menší a užší trup je konstruován tak, aby ho nebylo snadné zasáhnout.

Viper zvládá nejmodernější americké zbraně

Rozdíl mezi bitevními stroji je ve výzbroji, i když například dělo mají oba. Sovětské vrtulníky většinou používají neřízené střely sovětského původu, případně staré a ne příliš přesné protitankové střely, kdežto Viper má k dispozici také neřízené střely, a sice Hydra 70 (které jsou účinné i jako pozemní systémy), anebo jejich naváděnou verzi APKWS. Vedle toho zvládá i americké protitankové střely AGM-114 Hellfire a nové AGM-179 JAGM s dosahem 8 km. Navíc dokáže odpalovat střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder.

To ho činí nebezpečným pro jiné vrtulníky i letadla, ale také Bell UH-1Y Venom může být vyzbrojen, i když ne tak silně jako bitevní Viper. Jednou z možností je instalace kulometů do dveří na každé straně, jednat se může například o M134 Minigun. Dále lze na vrtulník namontovat na každou stranu odpalovače neřízených střel Hydra 70, přičemž zvládají i jejich speciální laserem naváděnou verzi APKWS s dosahem 5 kilometrů a schopností ničit i slaběji obrněná vozidla.

Článek Co přinese modernizace českých vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, a nakolik jsou adekvátní náhradou za sovětské Mil Mi-24 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pedály se ovládají opačně

Pro české piloty to samozřejmě znamená, že se s novými americkými vrtulníky musí naučit létat. Stejně jako technici si musí osvojit údržbu. Čekají je některé významné změny. Již první tréninky, kterých se účastnili piloti a technici z Náměště nad Oslavou na základně americké námořní pěchoty Pendleton, jim ukázaly rozdílnost strojů AH-1Z. Například na pedály Viperu „šlape” pilot při snaze o změnu směru letu opačně, než je tomu u sovětského stroje.

Opačná je i práce s plynem, ale třeba řízení podle pilotů nevyžaduje tolik síly a je mnohem citlivější. Viper je pilotáží i technickými možnostmi naprosto jiný vrtulník než sovětský Hind, především je modernější. V této verzi se jeho první let uskutečnil v roce 2000, do výzbroje začal být zaváděn v roce 2010. Nyní ho sice v USA používá jen americká námořní pěchota, nové stroje tohoto typu se však stále vyrábějí. Naposledy objednané je má Bahrajn.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Uvažuje o nich i několik dalších států. Jde o osvědčený design, který vychází z bitevních dvoumotorových vrtulníků AH-1W SuperCobra. To byl pokračovatel původní jednomotorové AH-1 Huey Cobry, jež se proslavila již během války ve Vietnamu a byla prvním specializovaným bitevním vrtulníkem na světě. Viper si v souladu s konstrukční filosofií této rodiny vrtulníků ponechává značně úzký trup, což má ztěžovat možnost zasažení stroje.

Vrtulník je 17,8 metru dlouhý a jeho hmotnost činí 5,58 tuny. Má čtyřlistý rotor, který pohání dvojice motorů General Electric T700-GE-401C. Jeho maximální rychlost je 410 kilometrů v hodině a výškový dostup 6 kilometrů. Dokáže doletět do vzdálenosti 425 kilometrů, ale záleží samozřejmě na jeho zatížení. Má dvoučlennou posádku, pilota a střelce.

Rotační kanon i střely Hellfire

V přední části je vrtulník vybaven mimo jiné v otáčivé podvěšené věžičce trojhlavňovým rotačním kanonem M197 ráže 20 milimetrů. Nese si s sebou zásobu 750 nábojů. Dále má šest závěsníků na bočních křídlech (nosičích výzbroje) na uchycení dalších zbraní o hmotnosti až 2 600 kilogramů. Mohou ji tvořit například řízené protitankové střely Hellfire, kterých stroj unese až 16. Je možné sem „pověsit” i střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder na boj s jinými helikoptérami či letadly. Případně lze na závěsníky umístit neřízené rakety Hydra 70.

Při projektování stroje konstruktéři dělali vše pro to, aby se zlepšila jeho bezpečnost i odolnost a ochraňoval co nejvíce svoji posádku. Stroj má výmetníky dipólů i tepelných klamných terčů, které mají zmást různě naváděné protiletadlové střely i kategorie MANPADS. Díky čidlům je schopen varování posádky před radarovým zaměřením či osvícením zaměřovacím laserem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Má samotěsnící nádrže, které jsou schopny po průstřelu vzápětí utěsnit celý objem nádrže a zamezit unikání paliva. Trup a sedadla byly naprojektovány tak, aby byly co nejvíce odolné proti prudkým nárazům a v případě nouzového přistání či nehody se zvýšila šance posádky na přežití. Zvýšena byla i balistická odolnost trupu, především části kabiny, palivové nádrže a zástavby motorů, včetně odolnosti listů rotorů.

Článek Bitevní vrtulníky AH-1Z Viper se řídí jinak než sovětské Mi-24. Českému letectvu přinesou mnoho výhod se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.