Čísla, která mluví za vše

V evropském přehledu programů F-35, který Lockheed Martin aktualizoval k květnu 2026, vypadá pořadí takto:

Dánsko se řadí na šesté místo. Před ním stojí jen státy s výrazně většími ozbrojenými silami nebo populací. Za ním zůstává Německo, ekonomický hegemon Evropy s osmdesátimilionovou populací, které si objednalo o osm strojů méně. Polsko, třetí nejlidnatější člen NATO v Evropě, má plánovaných 32 kusů a první tři letouny přiletěly do základny Łask teprve v květnu 2026. Česko se svými 24 objednanými stroji zatím F-35 vůbec neprovozuje a nadzvukové letectvo stále stojí na pronajatých Gripenech, jejichž počet navíc klesne ze 14 na 12.

Proč se Rusko musí ohlížet na sever

Tvrzení, že se Rusko bude Dánska obávat, není o tom, že by Kodaň mohla vést samostatnou válku s Moskvou. Jde o něco jiného, a pro ruské vojenské plánovače nepříjemnějšího. Severní Evropa se proměňuje v hustě propojenou síť uživatelů F-35. Norsko už převzalo kompletních 52 strojů a stalo se prvním státem, který naplnil celou objednávku. Nizozemsko dosáhlo plné operační kapacity v roce 2024 a buduje třetí peruť. Finsko zavádí 64 kusů. A uprostřed toho Dánsko posiluje na 43 letounů.

Pro Rusko to znamená, že od severního Norska přes dánské úžiny až po Balt operuje stále více stealth strojů schopných vzájemně sdílet data, koordinovat útoky a pronikat protivzdušnou obranou. Dánské F-35 už v dubnu 2025 vstoupily do pohotovostní role QRA, tedy okamžité reakce na narušení vzdušného prostoru. V únoru 2026 operovaly společně s americkými a kanadskými silami v severním Atlantiku, v prostoru kolem Grónska, které se v posledních letech stalo jedním z nejcitlivějších bodů arktické geopolitiky.

Rusko má vlastní odpověď páté generace, Suchoj Su-57. Exportní varianta Su-57E podle materiálů Rosoboronexportu deklaruje nízkou radarovou zjistitelnost, schopnost trvalého nadzvukového letu bez forsáže (supercruise), maximální vzletovou hmotnost 34 tun, bojové zatížení 7 500 kg, přeletový dolet 4 000 km a praktický dostup 18 800 metrů. Jenže právě tady začíná problém. Ruské veřejné materiály jsou v detailech výrazně méně transparentní než západní. Počet skutečně vyrobených a bojeschopných Su-57 zůstává nízký (odhaduje se na nižší desítky kusů) a sériová výroba opakovaně naráží na problémy s motory i avionikou. Oproti tomu F-35A nabízí ověřenou stealth koncepci very low observable, rychlost Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h), bojový rádius přes 1 093 km, dolet přes 2 200 km, nosnost zbraní 8 160 kg a motor Pratt & Whitney F135-PW-100 s tahem přibližně 178 kN na přídavném spalování. Klíčová výhoda ale neleží v tabulkových číslech, spočívá v senzorové fúzi, síťovém propojení a v tom, že každý dánský F-35 komunikuje s desítkami dalších aliančních strojů v reálném čase.

Cena ambicí: co stojí stealth flotila

Budování takové síly není levné a Dánsko se tomu nevyhnulo. Dánský nejvyšší kontrolní úřad Rigsrevisionen v červnu 2026 zveřejnil zprávu, podle které ministerstvo obrany téměř deset let podceňovalo skutečné náklady programu. Původní odhad činil 57,1 miliardy dánských korun (zhruba 195 miliard Kč), ale reálné výdaje mají být asi o 14 miliard korun vyšší, tedy přibližně o 48 miliard Kč. Parlament přitom nebyl informován dostatečně transparentně.

Překročení rozpočtu ale nevypovídá o selhání programu jako takového. Náklady nerostou jen kvůli letounům samotným, ale kvůli celému ekosystému kolem nich: náhradní díly, simulátory pro výcvik pilotů, speciální hangáry a infrastruktura na základně Skrydstrup, personální rozšíření a takzvané sady pro zahraniční nasazení. Dánsko navíc oficiálně počítá i s pořízením bezpilotních spolubojových letounů (Collaborative Combat Aircraft), dronů, které budou operovat po boku pilotovaných F-35 jako průzkumné a úderné doprovody. To je koncept, který zatím v Evropě nemá mnoho uživatelů.

Důležitý kontext: Dánsko vstoupilo do vývojového programu F-35 už v roce 1997, tedy jako jeden z partnerů první hodiny. Díky tomu se dánské firmy zapojily do výroby komponentů, vývoje softwaru i údržby. Hodnota dánských průmyslových zakázek dosáhla ke konci roku 2018 přibližně 483 milionů dolarů (asi 11,5 miliardy Kč). Nejde tedy o pouhý nákup hotového produktu z katalogu, ale o hlubokou průmyslovou integraci.

Harmonogram: kdy bude flotila kompletní

Zbývající stroje z původní objednávky 27 kusů mají být dodány v průběhu roku 2026, přičemž plná operační kapacita této části flotily je očekávána od roku 2027. Dalších 16 letounů, politicky schválených v říjnu 2025, bylo podle sekundárního zdroje odkazujícího na pentagonský FY2027 Selected Acquisition Report finalizováno s americkým Joint Program Office k 21. dubnu 2026. Nové stroje mají být rozděleny do výrobních lotů 20, 21 a 22 v poměru 8, 6 a 2 kusy. Celá flotila 43 letounů by měla být kompletní do roku 2030.

Jeden detail stojí za zmínku: třetí dánský stroj z výrobního lotu 17 byl poškozen přímo na montážní lince v důsledku požáru 270voltové baterie. Podle dostupných informací to ale nijak neovlivnilo rozhodnutí o rozšíření flotily, protože poškozený letoun patřil do původní objednávky a politické schválení nákupu dalších 16 kusů padlo nezávisle.

Co to znamená pro český kontext

Pro Česko je dánský příběh zrcadlem i varováním zároveň. Zrcadlem proto, že i relativně malý stát dokáže vybudovat silnou stealth flotilu a stát se klíčovým uzlem alianční obrany. Varováním proto, že české F-35 zatím existují jen na papíře, objednávka 24 kusů je podepsaná, ale letouny dorazí až v dalších letech. Mezitím české nebe hlídá tucet pronajatých Gripenů. Dánsko ukazuje, že samotný nákup je jen začátek: bez investic do infrastruktury, výcviku, simulátorů a personálu zůstane i nejmodernější letoun jen drahou ozdobou hangáru.

Severní Evropa se tiše, ale systematicky mění v nejhustší koncentraci stealth letounů páté generace na světě mimo Spojené státy. Dánsko se 43 stroji F-35A v tomto bloku není statistou, je plnohodnotným hráčem, který už dnes létá ostré mise od Baltu po Grónsko. A právě to je důvod, proč ruští plánovači musí na svých mapách počítat s další červenou značkou na severu.

Článek Malá země buduje jednu z nejsilnějších flotil F-35 v Evropě. Dánska se bude právem obávat i Rusko, které má Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedna skořápka, mnoho rolí

Klíč k pochopení celého konceptu leží ve vnějším tvaru podu. Terma při vývoji Multi-Mission Podu zachovává identickou vnější geometrii, jakou má už schválený kanónový pod s 25mm rotačním kanónem GAU-22/A. Tento kanón od General Dynamics má kadenci 3 300 ran za minutu, váží přibližně 50 kilogramů a je standardní výzbrojí všech tří variant F-35; u verze A je uložen interně, u verzí B a C právě v externím podu.

Zachování stejného tvaru znamená, že aerodynamika a radarový podpis zůstávají vůči původnímu kanónovému podu nezměněny. Odpadá tak podstatná část letových zkoušek a certifikačních prací, které by jinak nový pod vyžadoval. Podle Termy samotný kanónový pod spolkl přes 100 000 inženýrských hodin a do července 2022 firma dodala více než sto kusů. Budovat něco takového od nuly podruhé by stálo roky a miliardy.

Co všechno může Multi-Mission Pod nést, Terma popisuje v široké škále:

• elektronický boj a sebeochrana,
• zpravodajské a průzkumné senzory,
• skryté nesení munice,
• dodatečné rušičky a klamné cíle,
• generátory energie pro budoucí systémy,
• zbraně řízené energií.

Proč až teď a proč právě Dánové

Terma není v programu F-35 žádný nováček. Firma se do něj zapojila už v roce 2004 a kromě kanónového podu dodává i další komponenty. Právě dlouholetá zkušenost s jedinou certifikovanou externí zástavbou jí dává výhodu, kterou žádný jiný výrobce veřejně nenabízí. Ve veřejně dostupných zdrojích se nepodařilo najít konkurenční koncept, který by pro F-35 stavěl na opětovném využití už schváleného podu.

Proč to nepřišlo dříve? Odpověď je v samotné filozofii F-35. Letoun páté generace byl od počátku navržen tak, aby nesl zbraně, palivo i senzory interně, právě proto, aby si udržel nízkou radarovou odraznost. Oficiální materiály Lockheed Martin výslovně zdůrazňují, že interní nesení eliminuje aerodynamický odpor externích závěsníků a zachovává nízkou pozorovatelnost. Tlak na specializované externí moduly přichází až nyní, když platforma dozrává a operátoři zjišťují, že potřebují víc než jednu konfiguraci pro různé scénáře.

Podle Army Recognition, který cituje výroky Dana Jurty z FlightGlobal, Terma v první polovině roku 2026 vedla předběžná jednání s americkým Joint Program Office. Prioritou v těchto rozhovorech je přežitelnost, tedy schopnost letounu přežít v prostředí moderní protivzdušné obrany. Jurta hovořil o fyzické integraci nové schopnosti v řádu měsíců, nikoli let, právě díky už kvalifikované struktuře podu.

Co to znamená pro české F-35

Tady je zásadní háček. Česká republika v lednu 2024 podepsala kontrakt na nákup 24 letounů F-35A, tedy verze s interním kanónem GAU-22/A. Varianta A žádný externí kanónový pod nepotřebuje a nemá ho. Multi-Mission Pod v současné podobě vychází výhradně z podu pro F-35B a F-35C.

Pro české letectvo by tedy musela vzniknout samostatná integrační a certifikační cesta, schválená americkou stranou a programovou kanceláří JPO. Nic takového zatím veřejně doloženo není. Česká republika navíc není partnerskou zemí programu F-35, ale nakupuje přes mechanismus Foreign Military Sales, což přidává další administrativní vrstvu.

To neznamená, že se koncept modulárních podů nemůže časem rozšířit i na verzi A. Znamená to ale, že cesta od dánského nápadu k českému letišti je podstatně delší, než by se mohlo zdát.

Kompromisy, které nikdo neobejde

Každý externí pod na letounu s nízkou pozorovatelností je kompromis. Proti čisté konfiguraci s interní výzbrojí se zvýší radarový průřez i aerodynamický odpor; přesná čísla jsou utajená, ale fyziku neošidíte. Terma argumentuje tím, že vůči původnímu kanónovému podu zůstává podpis stejný. Jenže kanónový pod sám o sobě už nízkou pozorovatelnost zhoršuje oproti „čistému“ trupu.

Srovnání s klasickými externími pody na starších strojích, jako jsou zaměřovací kontejnery LITENING na F-16 nebo Eurofighteru Typhoon, ukazuje podstatný rozdíl v přístupu. Tyto pody se věší na standardní závěsníky jako samostatné funkční celky. Terma naopak nabízí koncept, kde vnější obal zůstává konstantní a mění se jen vnitřní náplň, což je z hlediska certifikace a integrace do avioniky F-35 zásadně jiná kategorie.

Zbývá také otázka rychlosti. I kdyby fyzická zástavba trvala měsíce, cesta k operačnímu nasazení u F-35 bývá výrazně delší. Zpráva amerického úřadu DOT&E za fiskální rok 2025 dokumentuje opakované sklouzávání harmonogramů při zavádění nových schopností. Software, testování, schvalování, to všechno zabere čas, který se měří spíš v letech.

Terma přesto drží v rukou kartu, kterou nikdo jiný nemá: jedinou certifikovanou externí zástavbu pro F-35 a odvahu říct, že její obsah nemusí být navždy kanón. Jestli se z toho stane sériový produkt, rozhodne JPO. Ale samotný nápad, vzít to, co už funguje, a dát tomu nový účel, je přesně ten druh inženýrské pragmatičnosti, která v obranném průmyslu bývá vzácnější než nejnovější technologie.

Článek Dánové přišli s trikem, jak z F-35 udělat úplně jiný stroj. Stačí vyměnit jednu součástku pod trupem a nasadit modul Terma se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ministerstvo vědělo, parlament ne

Klíčové zjištění auditorů nemíří proti americkému výrobci Lockheed Martin. Míří proti dánskému ministerstvu obrany. Podle plné auditorské zprávy resort držel původní odhad 57,1 miliardy DKK až do ledna 2026, přestože signály o rostoucích nákladech dostával nejpozději od roku 2021. Už v letech 2021 až 2023 ministerstvo znalo vyšší výdaje na společné programové poplatky, servis i výcvik. Některé z těchto vícenákladů dokonce od roku 2023 tiše započítávalo do běžného rozpočtování, ale celkový odhad pro parlament neaktualizovalo.

Nejde o novinku. Už v říjnu 2017 dánský kontrolní úřad upozornil, že ministerstvo neprokázalo některé významné předpoklady a podcenilo nejistotu ve svém rozhodovacím podkladu pro nákup 27 kusů. Tehdejší varování zůstalo bez dostatečné odezvy. Výsledkem je devět let příliš optimistických čísel, která parlament používal při rozhodování o jedné z největších dánských vojenských investic v historii.

Problém, který nemá jen dánský pas

Dánsko není osamělé. Vzorec podhodnocených životních nákladů F-35 se opakuje s takovou pravidelností, že ho lze označit za systémový.

• Norsko: Oficiální audit Riksrevisjonen pracuje s odhadem 326 miliard norských korun, což představuje více než dvojnásobný nárůst oproti době rozhodnutí o nákupu.
• Velká Británie: Britská National Audit Office odhadla plný životní cyklus 138 strojů na 71 miliard liber do roku 2069, zatímco veřejně uváděné číslo bylo dlouho jen 18,76 miliardy liber.
• USA: Americký Government Accountability Office ve zprávě z dubna 2024 uvádí, že odhadované náklady na údržbu celé americké flotily F-35 vzrostly mezi lety 2018 a 2023 o 44 procent, z 1,1 na 1,58 bilionu dolarů.

Společný jmenovatel je vždy stejný. Politici schvalují nákup na základě pořizovací ceny, která vypadá zvládnutelně. Skutečný účet (personál, infrastruktura, software, náhradní díly, mezinárodní programové poplatky) přichází po kapkách v průběhu desetiletí. A každá kapka je větší, než předchozí odhad předpokládal.

Co za ty peníze Dánsko vlastně dostává

Lockheed Martin F-35A Lightning II je víceúčelový bojový letoun páté generace. Oproti dánským dosavadním F-16 Fighting Falcon, které postupně nahrazuje, přináší zásadní schopnostní skok:

Rychlostí F-16 vyhrává. Jenže v moderním vzdušném boji rozhoduje spíš to, kdo koho uvidí první a kdo dokáže zpracovat víc dat najednou. Právě v tom F-35 dominuje: senzorová fúze, pokročilé datové propojení v rámci aliance a schopnost operovat v prostředí silné protivzdušné obrany jsou vlastnosti, které žádný stroj čtvrté generace nenabízí. Alternativy jako švédský Saab Gripen E sice stojí méně a disponují moderním radarem AESA i systémem elektronického boje, ale stealth postrádají.

Dánsko tedy nekupuje jen nové letadlo. Kupuje jiný způsob vedení vzdušného boje. Otázka zní, za jakou cenu, a právě na tu odpověď parlament dlouho nedostával poctivá čísla.

Varovný signál pro Česko

Česká republika se 27. září 2023 rozhodla pořídit 24 kusů F-35A. Oficiální čísla české vlády pracují s několika vrstvami nákladů: samotná akvizice systému do roku 2034 má stát necelých 150 miliard Kč, celkové náklady včetně provozu pak přes 320 miliard Kč. Na seznamu strategických projektů Armády ČR přitom figuruje částka 105,90 miliardy Kč; rozdíl ukazuje, že i české materiály operují s různými definicemi toho, co přesně „cena F-35″ zahrnuje.

Pro srovnání: kapitola ministerstva obrany na rok 2026 činí 155,79 miliardy Kč. Samotná akvizice 24 letounů tak odpovídá zhruba 96 procentům jednoho ročního rozpočtu resortu. Rozloženo do let 2024 až 2034 to vychází na přibližně 13,6 miliardy ročně, tedy asi 8,8 procenta dnešního rozpočtu ministerstva obrany. Provoz po roce 2034 vláda odhaduje na 4,9 miliardy ročně.

Dánská zkušenost ukazuje, kde hrozí past. Pokud se české odhady provozních nákladů budou chovat stejně jako dánské, a americký GAO naznačuje, že růst je programově zakódovaný, může se konečný účet výrazně lišit od toho, co dnes slyší Poslanecká sněmovna.

Co doporučují auditoři

Dánský kontrolní úřad ve své zprávě formuluje doporučení, která mají univerzální platnost pro každého budoucího i současného provozovatele F-35. Sledovat a zveřejňovat plný životní cyklus na jednotné metodice od prvního schválení po konec služby. Započítávat personál, infrastrukturu, výcvik, software, rezervu i mezinárodní programové poplatky. A odhad každoročně aktualizovat podle reálných zkušeností jiných uživatelů. Dánsko samo tyto principy bude potřebovat znovu, jeho parlament v prosinci 2025 schválil nákup dalších 16 kusů F-35.

Dánsko už převzalo 23 z 27 letounů první objednávky, poslední čtyři dorazí do začátku roku 2027. Cesta zpět neexistuje. Existuje jen cesta k poctivějšímu počítání, a ta, jak ukazuje dánský případ, bolí víc než samotná cena letouny.

Článek F-35 jako bezedná jáma na peníze. Dánsko zaplatí o desítky miliard více, než bylo slíbeno se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výzvědný ruský letoun sám daleko neletěl

Ačkoliv bylo o incidentu informováno až 02. dubna 2025, došlo k němu o týden dříve. Piloti dánského královského letectva byli vysláni do vzduchu k neznámému ruskému letounu nad Baltským mořem a jejich úkolem bylo ho identifikovat a sledovat. Což se jim podařilo, jednalo se o ruský vojenský letoun Iljušin Il-20 Coot-A k získávání zpravodajských informací.

Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že ačkoliv vznikl ještě v dobách Sovětského svazu z turbovrtulového dopravního Iljušin Il-18 a jeho výroba probíhala v letech 1968 až 1976, byly později na jeho základě vytvořeny ještě další verze, konkrétně Il-20RT k telemetrickému měření raketových technologií, Il-20M k elektronickému a optickému průzkumu, a Il-22PP k zajištění elektronického boje, vysvětluje Wikipedia.

iZdroj fotografie: Forsvaret

Z fotografie sdílené dánským letectvem se přitom zdá, že se jednalo o verzi Il-22M. Piloti F-35 sledovali ruské letadlo, když letělo v dánské zájmové oblasti poblíž Bornholmu, a poté se vrátili na základnu v jižním Jutsku. K žádnému incidentu nedošlo, jelikož po celou dobu zůstalo v mezinárodním vzdušném prostoru, což je zcela běžná taktika.

„Dosáhli jsme milníku ve fázi zavádění F-35, kdy to už není jenom o vzdělávání a výcviku. Nyní se může letoun podílet na řešení operačních úkolů stíhacích letounů, na což jsem samozřejmě hrdý,“ uvedl k příležitosti Jan Dam, náčelník Velitelství vzdušných sil.

Článek Křest pro dánskou F-35: poprvé v historii vzlétla, aby vyprovodila ruský výzvědný letoun, který se raději nepřibližoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.