<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	 xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" xmlns:szn="https://www.seznam.cz">

<channel>
	<title>dělo &#8211; ArmádníZpravodaj.cz</title>
	<atom:link href="https://armadnizpravodaj.cz/tag/delo/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://armadnizpravodaj.cz</link>
	<description>Aktuální události, historie, výzbroj a technika</description>
	<lastBuildDate>Tue, 11 Aug 2026 20:10:38 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=5.7.10</generator>

<image>
	<url>https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2025/02/cropped-apple-touch-icon-32x32.png</url>
	<title>dělo &#8211; ArmádníZpravodaj.cz</title>
	<link>https://armadnizpravodaj.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Pak 41 děsilo tankisty Rudé armády, ale jenom chvíli. Němci zúžili hlaveň děla a střela letěla neuvěřitelnou rychlostí</title>
		<link>https://armadnizpravodaj.cz/historie/delo-pak-41-desilo-tankisty-rude-armady/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Zdeněk Horvát]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 12 Aug 2026 07:07:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie]]></category>
		<category><![CDATA[2. světová válka]]></category>
		<category><![CDATA[dělo]]></category>
		<category><![CDATA[Německo]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://armadnizpravodaj.cz/?p=359338</guid>

	
					<description>Německé protitankové dělo Pak 41 dokázalo vystřelit projektil rychlostí přes 1 200 metrů za sekundu, o polovinu víc než standardní Pak 40. Jenže válku nevyhrává střelnice.
</description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Na východní frontě roku 1941 čelil Wehrmacht nepříjemnému zjištění. Sovětské tanky T-34 a KV-1 měly pancíř, který běžná protitanková děla dokázala prorazit jen za příznivých podmínek, na krátkou vzdálenost a pod vhodným úhlem. Odpovědí měla být zbraň postavená na principu, který patentoval německý inženýr Hermann Gerlich už ve dvacátých letech: hlaveň, jejíž vývrt se od nábojové komory k ústí postupně zužuje. U Pak 41 to znamenalo přechod ze 75 milimetrů na pouhých 55 milimetrů u ústí. Střela s tvrdým wolframkarbidovým jádrem a deformovatelnými límci byla průchodem hlavní doslova stlačena na menší průměr, čímž se dramaticky zvýšil tlak na její čelní plochu. Výsledek? Úsťová rychlost odhadovaná americkými válečnými materiály na 1 200 až 1 260 m/s, zatímco standardní Pak 40 se stejnou bojovou hmotností kolem 1 420 kilogramů posílal svou střelu APCBC rychlostí asi 771 m/s.</p>



<h2 id="h-hlave-kter-nebyla-rovn">Hlaveň, která nebyla rovná</h2>



<p>Gerlichův princip nebyl žádná novinářská zkratka. Šlo o <a rel="nofollow" href="https://patents.google.com/patent/US2003185A">patentovaný technický koncept</a>, který počítal s hlavní o větším průřezu u závěru a postupným zmenšováním směrem k ústí. U Pak 41 ale nešlo o jednoduchý kužel. Americký válečný zpravodajský materiál popisuje tři odlišné úseky vývrtu: první válcovou drážkovanou část, druhou kuželovou nedrážkovanou část a třetí krátkou válcovou nedrážkovanou část těsně u ústí.</p>



<p>Střela měla speciální konstrukci: tvrdé wolframkarbidové jádro obklopené deformovatelnými přírubami. Ty se průchodem kuželovou sekcí postupně stlačovaly, čímž se zmenšoval průřez projektilu a rostl tlak plynů na jeho zadní stěnu. Fyzika za tím stojící je přímočará: menší čelní plocha při stejné energii znamená vyšší rychlost. A vyšší rychlost znamená plošší dráhu letu, kratší čas do cíle a devastující průbojnost.</p>



<h2 id="h-pro-se-sov-t-t-tankist-b-li-opr-vn-n">Proč se sovětští tankisté báli oprávněně</h2>



<p>Čísla mluví jasně. Podle <a rel="nofollow" href="https://www.ibiblio.org/hyperwar/Germany/HB/HB-7.html">americké válečné příručky</a> dosahoval Pak 41 průbojnosti 130 milimetrů homogenního pancíře na vzdálenost přibližně 914 metrů (1 000 yardů) při dopadu 30° od normály. Pro srovnání: KV-1 měl čelní pancíř 90 milimetrů, boky 75 milimetrů. U T-34 to bylo 50 milimetrů čelo a pouhých 20 milimetrů boky. Pak 41 tedy dokázal prorazit čelo KV-1 s výraznou rezervou, a to byl v roce 1941 nejtěžší sovětský tank v běžném nasazení.</p>



<p>Přitom samotné dělo nebylo žádný kolos. Bojová hmotnost Pak 41 činila podle amerických údajů zhruba 1 420 kilogramů (3 136 liber), prakticky totéž co Pak 40. Jenže Pak 40 nabízel s běžnou municí průbojnost výrazně nižší. Wehrmacht tak měl v rukou lehkou zbraň s výkonem těžkého děla. Na papíře zázrak.</p>



<h2 id="h-wolfram-opot-eben-a-konec-snu">Wolfram, opotřebení a konec snu</h2>



<p>Jenže papír a bojiště jsou dvě různé věci. Pak 41 trápily tři problémy najednou, a každý z nich by sám o sobě stačil k odsouzení celého konceptu.</p>



<ul><li><strong>Wolfram.</strong> Jádro střely vyžadovalo wolframkarbid, tedy materiál, jehož vlastní německá produkce nedosahovala ani 250 tun ročně. Americký <a rel="nofollow" href="https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1943v02/d574">diplomatický dokument z roku 1943</a> odhadoval minimální německou průmyslovou potřebu wolframu na 4 300 tun ročně. Po uspokojení základního průmyslu už nezbývala rezerva pro protitankovou munici. Spojenecké preventivní nákupy na Pyrenejském poloostrově a námořní blokáda situaci dále zhoršovaly.</li><li><strong>Životnost hlavně.</strong> Válečné americké odhady uváděly 500 až 600 ran, pozdější sekundární přehledy asi 600 až 1 000 ran. Pro srovnání: konvenční Pak 40 vydržel násobně víc. Kuželový vývrt se opotřebovával tak rychle, že zaměřovač Pak 41 měl rovnou čtyři dálkové stupnice, aby obsluha mohla kompenzovat klesající úsťovou rychlost s přibývajícím počtem výstřelů.</li><li><strong>Sériovost.</strong> Podle sekundárních přehledů bylo vyrobeno zhruba 150 kusů. Do konce roku 1943 byla většina stažena z fronty a sešrotována.</li></ul>



<h2 id="h-od-ku-elov-hlavn-k-modern-mu-pu">Od kuželové hlavně k modernímu „šípu&#8220;</h2>



<p>Gerlichův princip nezmizel beze stopy. Britové s ním experimentovali po svém: adaptér Littlejohn, nasazovaný na ústí dvouliberního kanónu, fungoval na stejném principu stlačení střely, ale jako dodatečná úprava existující zbraně. Byl praktičtější, i když méně ambiciózní.</p>



<p>Skutečným dědicem myšlenky „malý průřez, obrovská rychlost&#8220; se ale stala podkaliberní munice APFSDS s odhazovacím sabotem, kterou dnes používají všechny moderní tankové armády. Penetrátor z ochuzeného uranu nebo wolframové slitiny letí v odhazovacím sabotovém pouzdru a po opuštění hlavně se pouzdro odhodí. Moderní americké střely APFSDS dosahují úsťových rychlostí kolem 1 555 až 1 650 m/s, tedy ještě víc než Pak 41. Klíčový rozdíl: veškerý výkon je přesunut do střely a sabotu, hlaveň zůstává konvenční, snadno vyměnitelná a s normální životností.</p>



<p>Pak 41 byl geniální odpověď na špatně položenou otázku. Wehrmacht se ptal, jak dostat z lehkého děla průbojnost těžkého. Správná otázka zněla jinak: jak to udělat tak, aby to fungovalo i po tisící ráně a bez materiálu, který nemáte.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz/historie/delo-pak-41-desilo-tankisty-rude-armady/">Pak 41 děsilo tankisty Rudé armády, ale jenom chvíli. Němci zúžili hlaveň děla a střela letěla neuvěřitelnou rychlostí</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz">ArmádníZpravodaj.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		
	<enclosure length="124470" url="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2026/08/pak43-41-delo-800x450.jpg" type="image/jpeg"/>
	<szn:image>https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2026/08/pak43-41-delo-800x450.jpg</szn:image>
	</item>
		<item>
		<title>Sovětské výsadkové dělo ASU-85 mělo ničit západní tanky v týlu nepřítele, ale éra BMD ho smetla</title>
		<link>https://armadnizpravodaj.cz/pozemni-technika/vysadkove-delo-asu-85-melo-niciti-tanky/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Aleš Kratochvíl]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 06 May 2026 09:02:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Pozemní technika]]></category>
		<category><![CDATA[dělo]]></category>
		<category><![CDATA[dělostřelectvo]]></category>
		<category><![CDATA[protitanková zbraň]]></category>
		<category><![CDATA[Sovětský svaz]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://armadnizpravodaj.cz/?p=342055</guid>

	
					<description>Patnáctitunové samohybné dělo, které nikdy neseskočilo padákem, a přesto mělo rozhodovat boje hluboko za frontovou linií.
</description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Když koncem padesátých let sovětští konstruktéři dokončovali Objekt 573, řešili konkrétní problém: výsadkové vojsko VDV umělo obsadit letiště, most nebo velitelské stanoviště, ale proti obrněncům, které protivník pošle jako odpověď, nemělo téměř nic. Lehounké ASU-57 s tříapůltunovou hmotností a otevřenou kabinou bylo spíš symbolem odvahy než reálnou protitankovou hrozbou. ASU-85 mělo být něčím zásadně jiným, plně krytou, nízkou samohybkou s 85mm kanonem D-70, schopnou z přepadového postavení zasáhnout střední tank na kilometr. Jenže doba, pro kterou vzniklo, se změnila rychleji než jeho životní cyklus.</p>



<h2 id="h-d-lo-kter-p-ist-valo-na-leti-ti">Dělo, které přistávalo na letišti</h2>



<p>Nejrozšířenější představa o sovětském výsadkovém stroji je padák a volný pád. U ASU-85 to neplatilo. <a rel="nofollow" href="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4f/FM30-102%281977%29.pdf">Americký vojenský manuál FM 30-102</a> z roku 1977 ho výslovně klasifikuje jako „air-landable&#8220;, tedy dopravitelné vzduchem, nikoli padákově vysaditelné. Transportní letoun An-12 odvezl jediný kus, větší An-22 dva. Celý scénář nasazení stál na předpokladu, že výsadkáři nejdřív padáky nebo vrtulníky obsadí letiště a teprve pak přistanou těžší stroje s technikou.</p>



<p>To je zásadní detail. ASU-85 nebylo „padákový tank&#8220;, ale palebná páteř druhé vlny, té, která přiletí, až je přistávací dráha zajištěná. V logice konce padesátých let to dávalo smysl. Sovětská doktrína hlubokého úderu počítala s tím, že výsadek v týlu nepřítele naruší zásobovací trasy, obsadí klíčové uzly a zabrání přísunu posil. Studie americké <a rel="nofollow" href="https://www.ausa.org/sites/default/files/LWP-2-Threat-to-the-Rear-Real-or-Myth.pdf">Association of the United States Army</a> z roku 1989 popisuje sedm sovětských výsadkových divizí jako vážnou hrozbu, nikoli propagandistickou kulisu.</p>



<h2 id="h-proti-emu-m-lo-st-let">Proti čemu mělo střílet</h2>



<p>Kanon D-70 ráže 85 mm nebyl univerzální zbraní, ale v přepadové palbě na vzdálenost kolem jednoho kilometru představoval pro dobové západní tanky skutečné nebezpečí. Americký FM udává účinný protitankový dostřel 950 až 1 150 metrů. Polské sekundární zdroje uvádějí průbojnost až 192 mm na kilometr, číslo, které starší americké hodnocení nepotvrzuje v takové výši, ale i střízlivější odhad stačil na boční pancíř M48 Patton nebo raných verzí Centurionu.</p>



<p>Klíčové je slovo „přepad&#8220;. ASU-85 měřilo na výšku jen 2,1 metru, profil nízký jako u klasického stíhače tanků. Posádka čtyř mužů střílela z pevné kasematy bez věže, což znamenalo omezenou boční palbu, ale také menší siluetu a jednodušší konstrukci. Proti čelním partiím novějších hlavních bojových tanků šedesátých let už ale šlo spíš o zbraň příležitosti než jistého zabijáka.</p>



<h2 id="h-zm-na-pravidel-p-chod-bmd-1">Změna pravidel: příchod BMD-1</h2>



<p>V roce 1969 vstoupilo do služby <a rel="nofollow" href="https://man.fas.org/dod-101/sys/land/row/bmd-1.htm">BMD-1</a> a logika celé kategorie se převrátila. Nové vozidlo vážilo 13,3 tuny, o dvě tuny méně než ASU-85, a přitom umělo víc:</p>



<ul><li>Bylo skutečně padákově vysaditelné, bez nutnosti přistávací dráhy.</li><li>Převáželo pět výsadkářů, tedy celé bojové družstvo.</li><li>Neslo 73mm kanon ve věži a protitankovou řízenou střelu AT-3 s dosahem tři kilometry a průbojností 410 mm, v modernějších verzích až 520 mm.</li><li>Bylo obojživelné.</li></ul>



<p>ASU-85 proti tomu nabízelo jedinou funkci, přímou palbu z kanonu. Žádnou pěchotu, žádné střely, žádnou věž. BMD nepřeválcovalo starší dělo silnějším pancířem; oba stroje měly ochranu jen proti střepinám a lehké munici. Převálcovalo ho koncepcí. Jedna platforma spojila dopravu výsadku, palebnou podporu a protitankový zásah na vzdálenost, o které se kasematové dělo nemohlo ani pokusit.</p>



<h2 id="h-dlouh-do-v-n-a-polsk-epizoda">Dlouhé dožívání a polská epizoda</h2>



<p>Přechod nebyl jednorázový zlom. ASU-85 mizelo z liniových útvarů postupně, od roku 1969 ho BMD začalo nahrazovat, ale z aktivní služby odcházelo až od poloviny osmdesátých let do hlubokých mobilizačních rezerv v běloruském a ukrajinském vojenském okruhu. Formálně bylo z ruských inventářů vyškrtnuto teprve v první polovině roku 1993, v chaosu porozpadového účetnictví.</p>



<p>Zajímavou kapitolou je polská služba. Polsko patřilo k mimořádně úzké skupině odběratelů, souhlas Moskvy přišel pod tlakem štábu Varšavské smlouvy kvůli posílení 6. pomořské výsadkové divize. Dvacet pět kusů sloužilo u 35. divizionu samohybného dělostřelectva přibližně od poloviny šedesátých do poloviny sedmdesátých let. Dnes je jeden z nich <a rel="nofollow" href="https://muzeum.skarzysko.pl/encyklopedia/item/514-asu-85-awiadesantnaja-samochodnaja-ustanowka.html">vystaven v muzeu ve Skarżysku-Kamienné</a>, další kusy najdete ve varšavském Muzeu polské vojenské techniky a v poznaňském Muzeu obrněné techniky. V Česku ani na Slovensku se nám veřejně přístupný exemplář nepodařilo dohledat.</p>



<h2 id="h-srpen-1968-a-afgh-nsk-prach">Srpen 1968 a afghánský prach</h2>



<p>ASU-85 se dostalo i na československé území. Při invazi v srpnu 1968 vytěžovaly transportní An-12 svou kapacitu přepravou mužstva a bojových prostředků včetně těchto samohybek. Cílem bylo obsadit strategická místa a zamezit odporu ČSLA, v Milovicích tehdy stála 13. tanková divize, ale rozkaz zůstat v kasárnách ozbrojený střet zablokoval. Ke konfrontaci, pro kterou bylo ASU-85 navrženo, tak paradoxně nikdy nedošlo.</p>



<p>V Afghánistánu v osmdesátých letech se ukázal jiný problém: gumové bandáže pojezdových kol se na ostrém skalnatém podkladu rychle opotřebovávaly. Vozidlo navržené pro evropský výsadek na dobytém letišti bylo v horské protipovstalecké válce mimo svůj svět.</p>



<p>ASU-85 nebylo slepou větví od první chvíle. Bylo sevřeno mezi dvěma změnami najednou, růstem ochrany západních tanků a nástupem lehkých protitankových střel na pásových vozidlech. Obě ho předběhly dřív, než stačilo zestárnout přirozeně.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz/pozemni-technika/vysadkove-delo-asu-85-melo-niciti-tanky/">Sovětské výsadkové dělo ASU-85 mělo ničit západní tanky v týlu nepřítele, ale éra BMD ho smetla</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz">ArmádníZpravodaj.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		
	<enclosure length="123116" url="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2026/05/asu-85-muzeum-800x450.jpg" type="image/jpeg"/>
	<szn:image>https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2026/05/asu-85-muzeum-800x450.jpg</szn:image>
	</item>
		<item>
		<title>Video: i dron hozený z ruky může zničit nejsilnější ruskou houfnici 2S7M Malka, ačkoliv se dobře ukrývá pod stromy</title>
		<link>https://armadnizpravodaj.cz/udalosti/dron-z-ruky-znicil-2s7m-malka/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Vít Lukáš]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 13 Sep 2024 04:28:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Události]]></category>
		<category><![CDATA[2S7M Malka, samohybné dělo]]></category>
		<category><![CDATA[dělo]]></category>
		<category><![CDATA[dělostřelectvo]]></category>
		<category><![CDATA[dron]]></category>
		<category><![CDATA[ruská armáda]]></category>
		<category><![CDATA[ruské dělostřelectvo]]></category>
		<category><![CDATA[Rusko (Ruská federace)]]></category>
		<category><![CDATA[Ukrajina]]></category>
		<category><![CDATA[ukrajinská armáda]]></category>
		<category><![CDATA[válka na Ukrajině]]></category>
		<category><![CDATA[video]]></category>
		<category><![CDATA[zničení techniky ve válce na Ukrajině]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://armadnizpravodaj.cz/?p=267124</guid>

	
					<description>Ačkoliv je 2S7M Malka nejsilnějším dělostřeleckým systémem ve výzbroji ruské armády, v obraně ztrácí stejně jako mnoho jiných a zásah dronem obvykle nepřežije.
</description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jednou z efektivních metod ničení dělostřelectva je nasazení <a href="/tag/sebevrazedny-dron/">sebevražedných dronů</a>, jelikož se proti nim osádky děl v podstatě nemohou bránit. Sice se obvykle snaží zbraň zamaskovat, ale asi žádné maskování není tak dokonalé, aby <strong>nebylo možné objekt o velikosti těžké samohybné houfnice objevit</strong>. Zvláště pak, když musí průběžně střílet na cíl, což minimálně prozradí oblast, kde se nachází a kde by po ní tedy průzkumníci měli pátrat.</p>



<h2 id="h-2s7m-malka-se-ani-v-lese-neskryla-dostate-n">2S7M Malka se ani v lese neskryla dostatečně</h2>



<p>Na videu níže můžete vidět, jakým způsobem zničil dron ruskou houfnici, i když ji její obsluha evidentně velice dobře zamaskovala v zalesněném terénu, kde byla i přesto vidět. <a href="https://mil.in.ua/en/news/russian-invaders-lost-pion-and-msta-s-self-propelled-artillery-systems/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">MilIn</a> uvádí, že se jedná o 2S7 Pion, ale spíše to byla jeho modernizovaná verze <a href="/tag/2s7m-malka/">2S7M Malka</a>, která <strong>je ve výzbroji ruské armády hojně zastoupena</strong> (starší verze naopak tolik ne). <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/2S7_Pion" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Wikipedia</a> uvádí, že je její hlavní výhodou vyšší kadence projektilů ráže 203 milimetrů – zatímco 2S7 Pion vypálí maximálně 1,5 rány za minutu, obsluha 2S7M Malka zvládne i 2,5 rány.</p>


<div class="related-post">
	<a class="related-post__link" href="https://armadnizpravodaj.cz/pozemni-technika/2s7m-malka-znicena-hlaven/">
		<div class="related-post__image"><img width="287" height="203" src="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2022/12/2s7m-malka-delostrelecky-system-rusko-287x203.jpg" class="attachment-category-post size-category-post" alt="2S7M Malka, dělostřelecký systém, Rusko" loading="lazy" /></div>
		<div class="related-post__title"><h1>Nejsilnější dělostřelecký systém světa 2S7M Malka „ztratil hlaveň“: ta explodovala a zabila obsluhu, pro Rusko je to velká ostuda</h1></div>

	</a>
</div>



<p>Proti podobným cílům jsou nejčastěji používány buď speciální vojenské sebevražedné drony nebo upravené kvadrokoptéry s výbušnou hlavicí. V tomto případě ale útočil proti dělu <strong>dron klasické konstrukce s křídly a tažnou vrtulí</strong>; voják ho dokonce vypustil hodem z ruky. Jedná se o nějaký neznámý druh FPV dronu a <a href="https://www.techtarget.com/whatis/definition/FPV-drone-first-person-view-drone" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">TechTarget</a> uvádí, že FPV je označení jakéhokoliv leteckého dronu, z něhož je obraz z kamery přenášen na displej nebo do brýlí operátora.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="Ураження САУ 2С7 «Пион» у Бєлгородській області." width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/XGdOtD9fuv8?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div><figcaption><em>Zničení 2S7M Malka</em></figcaption></figure>



<p></p>



<p></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz/udalosti/dron-z-ruky-znicil-2s7m-malka/">Video: i dron hozený z ruky může zničit nejsilnější ruskou houfnici 2S7M Malka, ačkoliv se dobře ukrývá pod stromy</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz">ArmádníZpravodaj.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/XGdOtD9fuv8" duration="28">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/XGdOtD9fuv8" />
			<media:title type="html">Video: dron hozený z ruky zničil nejsilnější ruskou houfnici 2S7M Malka</media:title>
			<media:description type="html">I když obsluha svoji samohybnou houfnici zamaskuje téměř dokonale, nemusí to stačit. Na její zničení stačí dron vypuštěný z ruky.</media:description>
			<media:thumbnail url="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2024/08/xgdotd9fuv8.jpg" />
			<media:keywords>2S7M Malka, samohybné dělo,dělo,dělostřelectvo,Dron,ruská armáda,ruské dělostřelectvo,Rusko,Ukrajina,Ukrajinská armáda,válka na Ukrajině,video,zničení techniky ve válce na Ukrajině</media:keywords>
		</media:content>
		<media:thumbnail url="https://armadnizpravodaj.cz/armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2022/12/2s7m-malka-delostrelecky-system-rusko-287x203.jpg" />
		<media:content url="https://armadnizpravodaj.cz/armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2022/12/2s7m-malka-delostrelecky-system-rusko-287x203.jpg" medium="image">
			<media:title type="html">2S7M Malka, dělostřelecký systém, Rusko</media:title>
		</media:content>
	<enclosure length="71184" url="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/2s7m-malka-strelba-800x450.jpg" type="image/jpeg"/>
	<szn:image>https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/2s7m-malka-strelba-800x450.jpg</szn:image>
	</item>
		<item>
		<title>Sice pochází z 2. světové války, ale pořád slouží dobře – také ukrajinští vojáci mají šrot z muzea, původně protitankové polní dělo BS-3</title>
		<link>https://armadnizpravodaj.cz/pozemni-technika/delo-bs-3-ukrajinci/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Vít Lukáš]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 27 Oct 2023 04:43:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Pozemní technika]]></category>
		<category><![CDATA[dělo]]></category>
		<category><![CDATA[dělostřelectvo]]></category>
		<category><![CDATA[polní dělo]]></category>
		<category><![CDATA[Ukrajina]]></category>
		<category><![CDATA[ukrajinská armáda]]></category>
		<category><![CDATA[ukrajinské dělostřelectvo]]></category>
		<category><![CDATA[válka na Ukrajině]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://armadnizpravodaj.cz/?p=222949</guid>

	
					<description>NÁZOR: Využití nachází ve válce na Ukrajině i velmi staré zbraně. Někdy jsou řešením nouze, jindy se ale ukazuje, že jsou i dnes proti některým cílům velmi účinné.
</description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Ve válce na Ukrajině se občas musí obě strany uchýlit k používání zbraní, které pamatují dobu, kdy naprostá většina dnes žijících lidí ještě nebyla na světě. Armádní velení v Sovětském svazu totiž nerado staré zbraně vyhazovalo, a naopak je <strong>dávalo do skladů; protože co kdyby se ještě někdy hodily</strong>. A v některých případech se opravdu hodí, aby alespoň zaplnily mezery ve výzbroji, protože nic lepšího není. Ovšem nutno dodat, že za jistých okolností stále fungují velmi efektivně. Třeba jako dělo BS-3 známé i pod M1944, které pochází z 2. světové války.</p>



<h2 id="h-bs-3-dnes-poslou-proti-p-chot">BS-3 dnes poslouží proti pěchotě</h2>



<p>Ukrajinští vojáci zveřejnili na sociálních sítích fotografie, jimiž dokazují, že dělo BS-3 používají aktivně, a uvedl to také <a href="https://mil.in.ua/uk/news/zsu-ozbroyily-polovymy-garmatamy-bs-3/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">MilIn</a>. Pravděpodobně ho však nemají ze svých skladů, ale nejspíše jej dostali od některého ze spojenců. Nabíjí do něj přitom tříštivé granáty, které <strong>používají k ničení živé síle ruské armády nebo jiných měkkých cílů</strong>, ačkoliv v době svého vzniku sloužili dělo hlavně jako protitankové. Moderní tanky by ovšem nejspíše prostřelit nedokázalo, i když jiná situace může nastat u obrněných vozidel nebo bojových vozidel pěchoty.</p>



<blockquote class="twitter-tweet"><p lang="en" dir="ltr">September 2023<br>Old soviet M1944 (BS-3) 100mm anti-tank gun operated by 🇺🇦 <a rel="nofollow" href="https://twitter.com/hashtag/Ukrainian?src=hash&amp;ref_src=twsrc%5Etfw">#Ukrainian</a> forces. (Possibly some Air Assault unit) <a rel="nofollow" href="https://t.co/f1uqszRVDh">pic.twitter.com/f1uqszRVDh</a></p>— Aloha (@aloha9916) <a rel="nofollow" href="https://twitter.com/aloha9916/status/1715480317610299881?ref_src=twsrc%5Etfw">October 20, 2023</a></blockquote> <script async="" src="https://platform.twitter.com/widgets.js" charset="utf-8"></script>



<p>Web <a href="https://www.militaryfactory.com/armor/detail.php?armor_id=646" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">MilitaryFactory</a> pak uvádí, že základem děla se stal sovětský námořní kanon B-34, a jelikož musel odolat drsným podmínkám na moři, byl pro polní dělo velmi odolným základem. To <strong>vstoupilo do služby v Rudé armádě roku 1944</strong>, přičemž se ukázalo, že jsou jeho explozivní granáty ráže 100 mm účinné proti živé síle, ale byly pro něj vyvinuty i speciální protipancéřové. Ty zvládly na vzdálenost 1 600 m zastavit i nejodolnější německý tank Tiger II.</p>



<h2 id="h-vyst-el-i-10-ran-za-minutu">Vystřelí i 10 ran za minutu</h2>



<p>Polní dělo BS-3 je umístěno na podvozku s gumovými pneumatikami a vybaveno je ochranným štítem. Jeho hmotnost činí 3 650 kilogramů a délka přes 9 metrů, konstrukce je přitom navržena tak, aby bylo možné natáčet dělo do stran v úhlu až 58 stupňů, což mu v palebném postavení dává velikou flexibilitu. <strong>Jeho maximální dosah je 20,6 kilometrů</strong>, i když v protitankové roli je na takovou vzdálenost samozřejmě neúčinné. Až osmičlenná obsluha je pak schopná pálit z děla BS-3 až 10 ran za minutu, což je stále velice slušná kadence.</p>


<div class="related-post">
	<a class="related-post__link" href="https://armadnizpravodaj.cz/pozemni-technika/zastava-m55-kamery/">
		<div class="related-post__image"><img width="287" height="203" src="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2022/12/jugoslavske-protiletadlove-delo-zastava-m55-287x203.jpg" class="attachment-category-post size-category-post" alt="Jugoslávské protiletadlové dělo Zastava M55" loading="lazy" /></div>
		<div class="related-post__title"><h1>Invence umí zázraky: stařičké jugoslávské dělo Zastava M55 dostalo průmyslové kamery a zabíjí jeden dron za druhým</h1></div>

	</a>
</div>



<p>Výroba děl BS-3 skončila v roce 1951, přičemž jich během těch několika let vznikly necelé 4 tisíce. Používal je nejen SSSR, ale i řada jeho spojenců, a mnoho jich má mít např. Severní Korea nebo Vietnam. Ruská armáda <strong>používala dělo ještě před několika lety na Kurilských ostrovech</strong> v roli zbraní proti vylodění. Nejsou to ale jediné letité zbraně na frontě, zvláště Rusko jich vytahuje čím dál více, a to dokonce i <a href="https://armadnizpravodaj.cz/pozemni-technika/tanky-t-55-ziskaji-cas-pro-t-90m/">60leté stalinovské tanky</a>, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali. Obě strany pak využívají třeba sovětské dělo MT-12 Rapira ráže 100 mm.</p>



<iframe loading="lazy" id="ivplayer" width="800" height="450" src="https://yewtu.be/embed/p8-md-f_Tuo?t=4" style="border:none;"></iframe>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz/pozemni-technika/delo-bs-3-ukrajinci/">Sice pochází z 2. světové války, ale pořád slouží dobře – také ukrajinští vojáci mají šrot z muzea, původně protitankové polní dělo BS-3</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz">ArmádníZpravodaj.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		
		<media:thumbnail url="https://armadnizpravodaj.cz/armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2022/12/jugoslavske-protiletadlove-delo-zastava-m55-287x203.jpg" />
		<media:content url="https://armadnizpravodaj.cz/armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2022/12/jugoslavske-protiletadlove-delo-zastava-m55-287x203.jpg" medium="image">
			<media:title type="html">Jugoslávské protiletadlové dělo Zastava M55</media:title>
		</media:content>
	<enclosure length="92124" url="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/10/delo-bs-3-800x450.jpg" type="image/jpeg"/>
	<szn:image>https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/10/delo-bs-3-800x450.jpg</szn:image>
	</item>
		<item>
		<title>Oberthovo sluneční dělo patřilo k nejpozoruhodnějším nacistickým projektům; původně mělo pomáhat, a nakonec i mazat celá města</title>
		<link>https://armadnizpravodaj.cz/historie/oberthovo-slunecni-delo/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Vít Lukáš]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 18 Aug 2023 16:59:16 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie]]></category>
		<category><![CDATA[dělo]]></category>
		<category><![CDATA[vesmír]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://armadnizpravodaj.cz/?p=206579</guid>

	
					<description>Obří zrcadlo ve vesmíru, s nímž by bylo možné sežehnout jakéhokoliv nepřítele během pár vteřin, patřilo k mnoha nacistickým velkolepým, avšak i šíleným, projektům.
</description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Vědci a konstruktéři v nacistickém Německu pracovali mj. na mnoha zbraních, s nimiž často předbíhali dobu. A některé se jim i podařily, například balistické rakety a proudová letadla. Ale stejně tak existují <strong>projekty, nad nimiž mnozí nevěřícně kroutí hlavou i dnes</strong>, a nejspíše je ani se současnými technologiemi nelze realizovat. Patří k nim i nacistické sluneční dělo, jehož projekt se zrodil v hlavě Hermanna Obertha, německého fyzika a průkopníka v oblasti raket.</p>



<h2 id="h-v-dec-pracuj-c-ve-st-edisku-peenem-nde">Vědec pracující ve středisku Peenemünde</h2>



<p>Obhert se narodil na území dnešního Rumunska, ale nakonec přijal německé občanství. Nebyl to přitom žádný snílek, ale respektovaný fyzik a raketový průkopník. Již <strong>ve 20 letech vypracoval návrhy letů do vesmíru</strong>, ale zabýval se i dalšími technologiemi. Za druhé světové války pracoval se středisku v Peenemünde, ačkoliv se nikdy přímo nepodílel na německém raketovém výzkumu, nýbrž přezkoumával různé patenty.</p>


<div class="article-image-wrapper">
<figure class="wp-block-image size-large"><img loading="lazy" width="1000" height="563" src="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961.jpg" alt="Hermann Oberth v roce 1961" class="wp-image-206573" srcset="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961.jpg 1000w, https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961-320x180.jpg 320w, https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961-768x432.jpg 768w, https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961-730x410.jpg 730w, https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961-720x405.jpg 720w, https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961-800x450.jpg 800w" sizes="(max-width: 1000px) 100vw, 1000px" />
<a href="#" class="article-image-wrapper-display"><span class="article-image-wrapper-i">i</span><span class="article-image-wrapper-author">Zdroj fotografie: NASA</span></a></div><figcaption style="margin-top: .5em; margin-bottom: 1em; font-size: 12px"><figcaption><em>Hermann Oberth v roce 1961</em></figcaption></figcaption>


<p>S teoretickou myšlenkou využití slunečního svitu přišel již ve 20. letech 20. století. Původně se jednalo o nápad sloužící k ovlivnění počasí tak, aby se zvýšila úroda zemědělských produktů, čehož chtěl dosáhnout <strong>umístěním obřího vypouklého zrcadla ve vesmíru</strong>. S jeho pomocí by pak ozařoval nějakou část zemského povrchu. Domníval se, že v těchto místech by pak mohla díky světlu a teplu probíhat sklizeň až několikrát do roka.</p>



<h2 id="h-ob-zrcadlo-8-000-kilometr-vysoko">Obří zrcadlo 8 000 kilometrů vysoko</h2>



<p>Nacisté i samotný vědec si ale uvědomili, že takzvané Oberthovo zrcadlo by mohlo sloužit i jako zbraň. Pokud by bylo světlo soustředěno na jedno místo, mohlo by ho oteplit natolik, že by dokonce začal vřít oceán, a zapálit by šlo klidně celé město. Plány počítaly s tím, že by <strong>zrcadlo bylo tvořeno jakousi sítí kabelů či lan, na nichž by byly zrcadlové segmenty</strong>. Jeho plocha měla být 9 kilometrů čtverečních ve výšce více než 8 tisíc kilometrů, ale Oberth někdy mluvil i o mnohem větší ploše. Součástí by pak byla i stanice s lidskou osádkou.</p>



<p>Plány byly naprosto velkolepé a vědec dokonce navrhoval těžbu potřebného materiálu na Měsíci, aby což by celou konstrukci zlevnilo. Ovšem jak vidno, k ničemu takovému nakonec nedošlo, což ale neznamená, že by šel projekt úplně k ledu. Po druhé světové válce se jím zabývali američtí vědci, kteří ho označili za neproveditelný.</p>


<div class="related-post">
	<a class="related-post__link" href="https://armadnizpravodaj.cz/historie/nacisticky-zlaty-vlak/">
		<div class="related-post__image"><img width="287" height="203" src="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/nacisticky-zlaty-vlak-287x203.jpg" class="attachment-category-post size-category-post" alt="Nacistický zlatý vlak" loading="lazy" /></div>
		<div class="related-post__title"><h1>„Nacistický zlatý vlak“ s téměř 300 tunami zlata a jiného bohatství do cíle nikdy nedorazil, ani po téměř 80 letech ho nikdo nenašel</h1></div>

	</a>
</div>



<p>Němečtí vědci, které vyslýchali, odhadovali, že by bylo možné projekt uskutečnit během 50 až 100 let, kdežto samotný Oberth to ve 30. letech odhadoval na 15 let, a náklady měly být kolem 15 milionů říšských marek. <strong>Dodnes však žádná, byť vzdáleně podobná konstrukce, neexistuje</strong>, a nejspíše o ní ani nikdo reálně neuvažuje. I když je pravda, že malé „spalující“ zrcadlo testovali v 90. letech 20. století v Rusku.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz/historie/oberthovo-slunecni-delo/">Oberthovo sluneční dělo patřilo k nejpozoruhodnějším nacistickým projektům; původně mělo pomáhat, a nakonec i mazat celá města</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://armadnizpravodaj.cz">ArmádníZpravodaj.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		
		<media:thumbnail url="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961-150x150.jpg" />
		<media:content url="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961.jpg" medium="image">
			<media:title type="html">Hermann-Oberth-1961</media:title>
			<media:description type="html">Hermann Oberth v roce 1961</media:description>
			<media:thumbnail url="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/hermann-oberth-1961-150x150.jpg" />
		</media:content>
		<media:content url="https://armadnizpravodaj.cz/armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/nacisticky-zlaty-vlak-287x203.jpg" medium="image">
			<media:title type="html">Nacistický zlatý vlak</media:title>
		</media:content>
	<enclosure length="76114" url="https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/rusky-projekt-znamja-800x450.jpg" type="image/jpeg"/>
	<szn:image>https://armadnizpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/08/rusky-projekt-znamja-800x450.jpg</szn:image>
	</item>
	</channel>
</rss>
