Od laserového paprsku k satelitní navigaci

Copperhead byl průlomový, ale měl zásadní slabinu: někdo musel cíl nepřetržitě osvětlovat laserem. V dešti, kouři nebo prachu designátor selhával. Obsluha navíc musela být dostatečně blízko cíle, což ji vystavovalo nepřátelské palbě. Západní vývoj proto zamířil dvěma směry současně.

První větev vsadila na bodovou přesnost bez nutnosti osvětlení. Výsledkem se stal granát Excalibur, zavedený do služby v roce 2007. Ráže 155 mm, dostřel až 40 km, navedení kombinací inerciální navigace a GPS, odchylka od cíle (CEP) pod dva metry. Klíčová vlastnost: „vystřel a zapomeň“. Střelec zadá souřadnice, vystřelí a nemusí se o granát dál starat.

Druhá větev se zaměřila na obrněné cíle. Německý SMArt 155 (označení DM702 v Bundeswehru) a švédsko-francouzský BONUS fungují odlišně: nad cílovou oblastí vypustí dvě senzorově naváděné submunice, které samostatně vyhledávají obrněná vozidla a zasahují je shora. BONUS pokrývá plochu až 32 000 m² a z hlavně délky L52 dosáhne 35 km. Obě munice jsou autonomní a nezávislé na GPS.

Ukrajinská lekce: přesnost nestačí

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, přinesla tvrdou konfrontaci teorie s realitou. Excalibur tam byl nasazen a zpočátku vykazoval zásahovost kolem 70 %. Jenže Rusko odpovědělo masivním elektronickým bojem. Podle studie britského institutu RUSI účinnost Excaliburu do srpna 2023 spadla na pouhých 6 %. Ruské systémy radioelektronického boje (REB) dokázaly narušit GPS signál natolik, že granáty za desítky tisíc dolarů míjely cíle.

Tato zkušenost zásadně přeorientovala západní vývoj. Samotná přesnost přestala být dostatečným měřítkem kvality; rozhodující se stala odolnost navedení v prostředí, kde protivník aktivně ruší satelitní signály.

Nová generace: 150 km a bez GPS

Americká armáda dnes pracuje na dvou klíčových programech. Prvním je XM1155/ERAP (Extended Range Artillery Projectile), u kterého rozpočtové dokumenty americké armády pro fiskální rok 2026 výslovně uvádějí požadavek na dostřel 150 km a fungování v prostředí s degradovaným nebo zcela nedostupným GPS signálem. V červnu 2026 získala firma General Atomics kontrakt na letové demonstrace; cíl pro dosažení počáteční operační způsobilosti (IOC) je fiskální rok 2030.

Druhým programem je Scorpio-XR od BAE Systems, který má nabídnout dvojnásobek dosahu současných přesně naváděných 155mm granátů, tedy zhruba 80 km.

Klíčovou technologií pro extrémní dostřely je náporový motor (ramjet). Na rozdíl od klasického raketového motoru nepotřebuje nést oxidační činidlo, protože stlačuje nasávaný vzduch vlastním dopředným pohybem střely. Norská firma Nammo, která ramjet pro dělostřeleckou munici vyvíjí společně s Boeingem, uvádí optimální práci v nadzvukové oblasti kolem Mach 3 (přibližně 3 700 km/h). Granát tak po výstřelu neztrácí energii jen pasivně, ale aktivně si ji doplňuje. Nammo sama hovoří o „hybridu mezi řízeným dělostřeleckým granátem a řízenou střelou“; hranice mezi těmito kategoriemi se skutečně stírá.

Kde je Rusko, a kde zůstává

Rusko disponuje granátem Krasnopol systému 2K25. Jde o poloaktivně laserově naváděnou střelu ráže 152 mm s dostřelem 3 až 20 km a uváděnou pravděpodobností zásahu 0,7 až 0,8. Exportní materiály Rosoboronexportu potvrzují kompatibilitu s laserovými designátory a schopnost zasáhnout cíl prvním výstřelem bez registrační palby.

Jenže Krasnopol trpí stejnými omezeními jako Copperhead před čtyřiceti lety: vyžaduje designátora v blízkosti cíle, je citlivý na počasí, kouř a terén. V otevřených zdrojích se k polovině roku 2026 nepodařilo doložit sériový ruský 152mm nebo 155mm granát s GPS/INS navedením a schopností „vystřel a zapomeň“ srovnatelnou s Excaliburem.

Důvody nejsou jen v západních sankcích na elektroniku. Ruská doktrína dlouhodobě preferovala jiný přístup: masovou palbu, raketomety a právě silný radioelektronický boj. Investice šly do rušení nepřátelské přesné munice, nikoli do vlastní. Paradoxně tak Rusko vytvořilo prostředí, které degraduje západní GPS-naváděné granáty, ale samo nemá čím je nahradit.

Český kontext: CAESAR a otázka chytré munice

Armáda České republiky zavádí houfnice CAESAR 8×8 CZ. Podle armádního časopisu A Review je systém schopen střílet munici BONUS a zvažuje se integrace Excaliburu, střel Vulcano a SMArt 155. Veřejný doklad o dokončené akvizici kterékoliv z těchto naváděných munic ale v otevřených zdrojích zatím chybí.

Česká republika se zároveň výrazně podílí na dodávkách munice Ukrajině. Ročenka Ministerstva obrany za rok 2024 uvádí 500 000 kusů munice ráže 155 mm v rámci české muniční iniciativy a celkem 1,5 milionu kusů velkorážové munice dodané přes Česko v témže roce. Konkrétní typy munice resort z bezpečnostních důvodů nezveřejňuje, nelze tedy potvrdit ani vyloučit, že dodávky zahrnují naváděné střely.

Technologický náskok Západu v dělostřelectvu nerozhodne válku sám o sobě. Rozhoduje ale v tom, kdo dokáže rychleji reagovat na protivníkova protiopatření: přejít na odolnější navedení, kratší dobu letu, jiné senzory. Výhodu dává celý ekosystém, ne jediný granát. A právě v šíři tohoto ekosystému Rusko zaostává nejvíc.

Článek 40 let vývoje chytrých granátů: Od laseru na 16 km po náporový motor na 150 km. Rusové stále zůstávají pozadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně vzniká a kde

Nový podnik se jmenuje Fuchs Electronics Europe. Vlastní ho z 51 % jihoafrický Reunert prostřednictvím své divize Fuchs Electronics a ze 49 % CSG. Sídlit bude v areálu ZVS holding v Dubnici nad Váhom, tedy nikoli na zelené louce, ale uvnitř existující muniční základny, kde se už dnes vyrábějí 155mm granáty, prachové náplně i mechanické rozněcovače typu KZ 984.

Reunert do partnerství přináší to podstatné: kompletní technologické know-how, designovou autoritu a produktové portfolio elektronických rozněcovačů kompatibilních se standardem STANAG 4187 pro ráže 105 až 155 mm. Fuchs Electronics vyrábí varianty s více možnostmi nastavení, časové i proximity varianty a disponuje zkušenostmi s induktivním nastavováním přímo z řídícího systému houfnice. CSG na oplátku dodává výrobní infrastrukturu, průmyslové zázemí, znalost evropského regulatorního prostředí a, což je klíčové, hotový odběratelský řetězec.

Co firmy nezveřejnily: investiční objem, roční kapacitu rozněcovačů, počet nových pracovních míst ani přesné datum zahájení výroby. Potvrzený je tříletý náběhový horizont, po němž má být podnik finančně soběstačný. Podle sekundárních zdrojů je založení ještě podmíněno regulatorními a schvalovacími kroky.

Proč Slovensko a proč teď

Otázka, proč závod nevznikne v Česku, kde CSG sídlí, má prozaickou odpověď: velkorážová muniční vertikála skupiny stojí na Slovensku. ZVS holding v Dubnici zaměstnává přes 970 lidí, od ledna 2026 tam běží nová linka na dalekonosnou 155mm munici s kapacitou 70 tisíc kusů ročně a CSG do lokality investovala za poslední roky téměř 100 milionů eur. Doplnit elektronický rozněcovač tam, kde už stojí zbytek řetězce, je logisticky i ekonomicky nejkratší cesta.

Načasování souvisí s tím, co se děje v evropském obranném průmyslu od roku 2022. Válka na Ukrajině odhalila, jak tenké jsou zásoby 155mm munice v evropských armádách. Evropská komise přes program ASAP cílí na výrobní kapacitu dva miliony 155mm granátů ročně. Každý z těch granátů potřebuje rozněcovač. A právě elektronické rozněcovače patří k úzkým hrdlům řetězce, v celé EU je dnes vyrábí jen hrstka firem, nejviditelněji německý Junghans Defence se závody v Německu a Francii.

CSG sama v tiskovém prohlášení uvádí, že se díky novému podniku stane „jedním z mála“ výrobců elektronických rozněcovačů v Unii. Nejde tedy o evropský unikát, ale o vstup do velmi úzkého klubu, a hlavně o přesun know-how z Jižní Afriky dovnitř evropské muniční vertikály.

Co to mění pro CSG a její zákazníky

Dosavadní pozice CSG v 155mm segmentu byla silná, ale neúplná. Skupina v prvním čtvrtletí 2026 oznámila, že její vlastní velkorážová kapacita přesáhla 800 tisíc kusů ročně. Jenže granát bez rozněcovače je jen kus kovu. Závislost na externím dodavateli kritické komponenty znamená riziko, cenové, dodací i geopolitické.

Fuchs Electronics Europe tuto závislost odstraňuje. A nejen pro CSG: podle dostupných informací má nový podnik fungovat jako nezávislý dodavatel, otevřený i dalším evropským výrobcům munice. Model „agnostického dodavatele“ dává ekonomický smysl, rozněcovač je standardizovaná komponenta a čím širší zákaznická základna, tím rychlejší návratnost.

Pro český kontext je projekt relevantní nepřímo, ale reálně. Česká armáda přechází na houfnice CAESAR ráže 155 mm a s nimi na munici podle standardů NATO. Přímý kontrakt českého státu na rozněcovače z Dubnice sice zveřejněn nebyl, ale fakt, že klíčová komponenta vzniká v rámci české zbrojní skupiny, posiluje vyjednávací pozici i dodavatelskou jistotu.

Co zatím chybí a co sledovat

Oznámení má charakter strategického záměru, nikoli hotového projektu. Firmy neprozradily:

• Kapacitu — kolik rozněcovačů ročně linka zvládne
• Investici — celkový capex ani podíl jednotlivých partnerů
• Termín — kdy přesně výroba začne; známý je jen tříletý náběh
• Zaměstnanost — kolik lidí nový provoz přidá k současným 970+ v ZVS

Podle nás budou klíčové dvě věci. Za prvé, zda se podaří dodržet tříletý harmonogram v prostředí, kde obranné projekty běžně nabírají zpoždění. Za druhé, zda Fuchs Electronics Europe skutečně získá zakázky i mimo skupinu CSG, což by potvrdilo, že nejde jen o interní optimalizaci, ale o reálnou novou evropskou kapacitu.

Jedno je nicméně jasné už teď: v Dubnici nad Váhom roste muniční ekosystém, který pokrývá cestu od prachové náplně přes tělo granátu až po elektroniku v jeho špičce. A právě ta elektronika rozhoduje o tom, jestli střela za desítky tisíc eur zasáhne cíl tak, jak to velitel potřebuje.

Článek CSG bude vyrábět elektronické rozněcovače pro 155mm granáty. Závod postaví na Slovensku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtvrt miliardy eur za deset měsíců

Czechoslovak Group kontrakt oznámila prostřednictvím tiskové zprávy 23. dubna 2026. Hodnota: téměř 250 milionů eur, v přepočtu zhruba 6 miliard korun. Dodávky mají proběhnout do deseti měsíců. Odběratelem je blíže neurčený „evropský zákazník“, financování zajišťuje „země západní Evropy“ — CSG obě entity výslovně odděluje, což naznačuje donorový model, kdy jeden stát platí munici pro druhý. Ani počet dodaných kusů, ani přesný typ granátu firma nezveřejnila; odkazuje na „citlivou povahu projektu“.

Nejde přitom o osamocený výstřel. Pouhý týden předtím, 16. dubna, CSG oznámila jiný evropský kontrakt na velkorážovou munici za téměř 300 milionů eur. A v samotném oznámení z 23. dubna firma připomíná, že nová zakázka navazuje na „několik dalších velkých dohod od začátku roku“, včetně kontraktu dceřiné Excalibur International na desítky tisíc kusů dělostřelecké a minometné munice pro západoevropského člena NATO v hodnotě stovek milionů eur.

Proč „gigant“ není nadsázka

CSG za rok 2025 vykázala tržby 6,7 miliardy eur a zaměstnává přes 14 tisíc lidí. Její akcie se obchodují na Euronext Amsterdam, investor relations materiály firmu popisují jako druhého největšího evropského výrobce střední a velkorážové munice a největšího světového výrobce malorážové munice podle tržeb. To jsou tvrzení firmy samotné, ale čísla kontraktů je podpírají.

V evropské 155mm lize ovšem CSG není sama. Rheinmetall se označuje za největšího světového výrobce dělostřelecké munice a v nové německé továrně cílí na 100 tisíc projektilů ročně s výhledem na dvojnásobek. KNDS právě spustil další automatizovanou linku na 155mm granáty v Belgii. Nammo se odlišuje technologicky, ramjetovými řešeními s extrémním dostřelem. CSG je v první lize, ale hraje se o pozice.

Kde se munice skutečně vyrábí

Přestože CSG nese v názvu „Czechoslovak“ a top management sídlí v Praze, veřejně dohledatelné těžiště 155mm výroby leží jinde. Klíčovým uzlem je slovenská ZVS Holding, závody v Dubnici nad Váhom a ve Snině, kde v roce 2025 slavnostně otevřeli novou linku na těla dělostřelecké munice. Plán počítal s produkcí 360 tisíc kusů 155mm těl ročně do roku 2026. Španělská FM Granada v rámci MSM Group zase vyrábí modulární prachové náplně včetně typu M4A2 pro 155mm systémy.

Celá skupina přitom mluví o ambici překročit roční kapacitu jednoho milionu kusů velkorážové munice. To už není jen obchodní úspěch, to je budování evropské průmyslové základny v segmentu, který byl před rokem 2022 chronicky podinvestovaný. Evropská obranná agentura tehdy otevřeně přiznala schopnostní i výrobní mezery. Od té doby EU spustila program ASAP na rychlé navýšení produkce, EDA podepsala rámcové smlouvy na společné nákupy 155mm a NATO uzavřelo miliardové kontrakty na doplnění aliančních zásob.

Válka na Ukrajině jako akcelerátor, ne jediný motor

Poptávku po 155mm munici bezpochyby roztočil konflikt na Ukrajině. CSG ale ve výsledcích za rok 2025 přímo píše, že i případné příměří by vedlo spíš k přesunu objednávek, od Ukrajiny ke státům NATO doplňujícím vlastní zásoby, než k útlumu. Evropské armády roky čerpaly ze skladů a teď je potřebují naplnit znovu. Vertikální integrace CSG, od vstupních surovin přes nitrocelulózu a TNT až po hotovou munici testovanou v systémech Zuzana, Krab, M109 či Nora B-52, ji staví do pozice dodavatele, který umí škálovat.

Na burze se to ale zatím neprojevilo tak, jak by investoři z IPO čekali. K 28. dubnu 2026 se akcie CSG na pražské burze obchodovaly za 468,50 Kč, téměř 23 procent pod upisovací cenou 608 Kč. Série kontraktů posiluje příběh plného orderbooku, ale bez zveřejněných marží a detailního rozkladu backlogu trh zjevně čeká na víc než tiskové zprávy.

Dvě čtvrtmiliardové zakázky za jediný duben ukazují, že CSG se v evropské 155mm munici přepnula z regionálního dodavatele do systémového hráče. Otázka už nezní, jestli umí získat velké kontrakty. Zní, jestli je dokáže plnit v tempu, které evropské přezbrojování vyžaduje.

Článek Český zbrojní gigant CSG získal kontrakt za 6 miliard na munici, která mění pravidla dělostřelecké války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schytal to stovky kilometrů vzdálený „muničák“

Muniční sklad je nesmírně důležitý jak pro jednotky v týlu, kde působí hlavně protivzdušná obrana a letectvo – které může být též její součástí, ale stejně tak se účastnit útoků – tak rovněž pro jednotky na frontě. V „muničáku“ může být munice do dělostřeleckých systémů, tanků nebo BVP, a stejně tak pěchotních zbraní, ať jde o útočné pušky nebo granáty.

Ukrajinci ukradli Rusům carský tank, který jim měl prolomit pozice. Nasadí ho proti nim

Jednat se může o ruční, protitankové i jiné, potvrzuje Wikipedia, zatímco pro letectvo to budou zase různé pumy k bombardování pozemních cílů, střely vzduch-vzduch apod. Zkrátka v něm může být cokoliv, co potřebují vojáci doplňovat, aby mohli bojovat. A pokud nemají, dostávají se pochopitelně do nevýhody, která jim může prohrát boj, nebo na něj ani nedojde.

Armádní Zpravodaj zjistil od OSINT analytika „Dnipro Osint“, se v tomto případě jednalo o dělostřelecký muniční sklad ve vesnici Mizhhirya, což je asi 23 km východně od Simferopolu, a zhruba 125 km od hranic s Ukrajinou, ačkoliv bojová linie sahající k řece Dněpr je vzdálená nejméně 220 km, potvrzuje LiveUAmap. Útok též potvrdil 07. ledna 2026 velitel Bezpečnostní služby ozbrojených sil Ukrajiny, Robert Brovdi, známý jako „Maďar“.

Američané použili neznámou zbraň, tvrdí Madurovi strážci. Ani nemuseli střílet, těsně před útokem vše selhalo, vojáci si „trhali hlavy zevnitř“

Ze satelitního snímku to nicméně vypadá, že nebyla ani jedna ze tří zasažených budov zničena, ale jenom jim zůstaly otvory ve střechách. Armádní Zpravodaje se domnívá, že nebyly v té době naplněny municí, takže údery dopadly mimo ni, případně sloužily k jinému účelu. Ukrajinci tak alespoň připomněli ruské armádě, jak daleko na ně umí udeřit.

Není ovšem jasné, jaké zbraně k tomu ukrajinští vojáci použili. Vzhledem ke vzdálenosti to redakce Armádního Zpravodaje odhaduje na drony FP-1 s doletem až 1 600 km, ale pokud mají nést 120kg hlavici, bude do nejspíše ve stovkách kilometrů, shoduje se Militarnyi. Tento dron je k úderům na Krymu používán opakovaně a ruská PVO ho neumí efektivně zachytit.

Satelitní snímek potvrzuje zásah 3 budov v dělostřeleckém muničním skladu ve vesnici Mizhhirya na Krymu (zveřejněno 13. ledna 2026, ale k útoku došlo asi o týden dříve)

Článek Satelitní snímek: velký ruský dělostřelecký „muničák“ to opakovaně schytal. Ukrajinci ho s přesností trefili na stovky kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Munice Vulcano je pro více ráží

Vulcano je rodina dělostřelecké munice, která vznikla ve spolupráci italské společnosti Leonardo a německé Diehl Defence. První z nich ji popisuje jako neřízenou nebo naváděnou munici pro dělostřelecké systémy ráží 76, 127 a 155 milimetrů, a Armádní Zpravodaj zaznamenal i zprávy, že je vyvíjena její odnož použitelná pro tankové kanony západní ráže 120 milimetrů. Má se každopádně jednat o tu nejlepší nejpřesnější munici současnosti.

iZdroj fotografie: Diehl Defence

Munice ráže 155 milimetrů je určena pro houfnice, například PzH 2000, CAESAR a mnoha dalších. U těch s délkou hlavně 39 ráží má mít přitom dosah 36 km, a u délky 52 ráží až 50 km. Naváděná munice pak 55, respektive 70 kilometrů. Armádní Zpravodaj se domnívá, že neexistuje ve světě žádná obdoba schopná takovýchto výkonů. Díky satelitnímu navádění a dalším druhům by přesnost na jakoukoliv vzdálenost měla být menší než 3 metry.

Vulcano je také munice pro námořnictvo

Ráže 127 a 76 milimetrů je pak určena pro námořní děla používaná například na torpédoborcích, fregatách či korvetách. DefenceTurkey uvádí, že nenaváděná verze u relativně malého 76mm děla má dosah 30 kilometrů, a naváděná pak 40 kilometrů. Větší 127mm dělo pak dokáže zasáhnout cíle až do vzdálenosti 80 kilometrů. Projektily jsou naváděné prostřednictvím GPS a také infračerveným hledačem, takže jsou velice přesné.

Video: Kyjevská brigáda rozmetala ruskou obrněnou techniku. I když ji vojáci ukryli, neměli šanci

Tvůrci munice Vulcano také pracují na verzi určené pro tankové kanony ráže 120 mm, uvádí Edr, pro něž musí být značně upravená. Mají zcela jiný typ hlavně, protože jsou hladké a nemají vývrt, a rovněž nemají takovou elevaci jako u houfnice nebo námořní zbraně, což se pochopitelně projevuje na dosahu. I přesto by měl být tankový granát Vulcano schopen nepřímé palby s vysokou přesností do vzdálenosti asi 10 km, což by záleželo na elevaci hlavně daného tanku. Jde vzdálenost, na jakou dnes tanky nejsou schopné útočit.

Článek Vulcano: Nejpřesnější dělostřelecká munice současnosti, která nemá ve světě obdoby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko je ve velkém závislé na Severní Koreje

Od počátku války se ukazovalo, jak moc dělá kvantitativní převaha – zatímco ruská armáda mohla pálit v nejsilnější dny asi 60 tisíc dělostřeleckých granátů denně, ta ukrajinská sotva šestinu. Tento poměr však postupně klesal, jak možnosti agresora, včetně výroby, klesaly, zatímco obránci dostávali podporu ze Západu, a to hlavně v rámci české muniční iniciativy.

Video: Když taktika zvítězí, Pokrovsk může být pro Rusy pastí. Ukrajinští vojáci vytvořili blokády, aby je obklíčili

V roce 2025 má být jenom přes ni dodáno dokonce 1,8 milionu kusů munice, z toho 800 tisíc západní ráže 155 mm. Již v dubnu 2025 přitom oznámil ministr zahraničí, Jan Lipavský, že klesla účinnost ruského dělostřelectva o 50 % na poměr 1:2 oproti původnímu 1:10. Zdá se ovšem, že se karta obrátila, jelikož západní země mohutně investovaly do rozvoje.

Armádní Zpravodaj to i tak považuje za překvapivé, jelikož ještě koncem července 2025 se nechal právě Mark Rutte slyšet, že Rusko vyrobí 4krát více dělostřelecké munice než NATO. A po ani ne čtyřech měsících je tomu údajně naopak: „Už teď obracíme příliv munice. Až donedávna Rusko vyrábělo více munice než všichni spojenci NATO dohromady. Ale už ne,“ zdůraznil v projevu k zástupcům obranného průmyslu během konference v Bukurešti.

EU má plán pro Ukrajinu, aby nemusela platit za Gripeny E. Zakázku za více než 1/4 bilionu korun chce zaplatit

Kapacity navýšila například Amerika, která jen v novém závodu vyrobí 100 tisíc granátů pro dělostřelectvo ročně, zatímco Velká Británie měla jejich produkci zněkolikanásobit. Jisté kroky pak provedla také Francie, která se snaží být při jejich výrobě zcela soběstačná, a svou troškou přispěje také třeba česká STV Group, z jejíchž linek sjíždí pouzdra granátů.

A teď konkrétní čísla – z velké části jsou pochopitelně klasifikovaná a jde pouze o odhady, ale v roce 2024 mělo být Rusko schopno vyprodukovat asi 3 miliony dělostřeleckých granátů ročně, uvádí CNN, a výrobu jistě rozšířilo, ačkoliv jiné zdroje uvádí o 50 % vyšší číslo. Lze tak odhadovat, že by mohlo NATO v továrnách vyprodukovat až k 5 milionům kusů granátů ročně.

Video: Ukrajinští speciálové překvapili ruskou skupinu u Charkova a pokropili ji lehkým kulometem. Ani nestihla klást odpor

Na druhou stranu to nejsou jediná vypovídající čísla. Armádní Zpravodaj připomíná, že je ruská armáda ve velké míře závislá na severokorejských dodávkách – v červenci 2025 se ukázalo, že obdrželo možná až 12 milionů dělostřeleckých granátů za cca 1,5 roku. Ve srovnání sil NATO vs. Rusko by však měly mít západní země navrch i v opotřebovávací válce.

Článek NATO se po desetiletích konečně vzchopilo a vyrábí více munice než Rusko. Opotřebovávací válku by nevyhrálo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Česko pomohlo řešit ukrajinský handicap

Česká muniční iniciativa začala na jaře 2024 jako reakce na kritický nedostatek velkorážové munice na Ukrajině, který tamní armádu značně znevýhodňoval. Ta ruská tehdy dokázala za den vypálit zhruba 10krát více dělostřeleckých projektilů, což se na bojišti značně projevovalo. V roce 2024 nakonec Česko díky iniciativě dodalo Ukrajině 1,5 milionu kusů velkorážové munice, uvádí Ukrinform, z toho bylo 500 000 ráže 155 milimetrů.

Ukrajinské speciální jednotky ukázaly totální dominanci: 3násobnou přesilu Severokorejců beze ztrát rychle pobily (video)

Program pokračoval také roce 2025, kdy má být dle očekávání dodáno zhruba 1,8 milionů kusů munice, z toho 800 000 ráže 155 milimetrů, uvádí Interfax. Z malé České republiky to udělalo doslova velkorážovou velmoc stojící po boku USA a Velké Británie. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že většinu dodávek platí jiné státy – naše země ji pouze shání po světě, a poté ji v českých zbrojovkách nechává kontrolovat, případně repasovat. Je to přitom velký přínos i pro českou ekonomiku, protože peníze za tyto práce zůstávají v Česku.

Poměr dělostřelby se výrazně změnil

Dodávky z české muniční iniciativy jsou pro Ukrajinu důležité, jelikož snížily poměr vystřelených granátů z 1:10 snížit na 1:2, což obráncům značně pomohlo. Nakolik je množství dodané munice důležité a rozsáhlé lze dokladovat například na tom, že americká armáda provedla jako významnou pomoc v roce 2023 dodávku 300 000 kusů dělostřeleckých granátů.

Těžká ztráta pro ruské letectvo: Vrtulník Ka-52 šel k zemi i s posádkou. Má pro něj strategický význam

Nejdůležitější je samozřejmě munice ráže 155 milimetrů. Wikipedia uvádí, že jde o standardizovanou dělostřeleckou munici zemí NATO, na níž ukrajinské ozbrojené síly postupně přecházejí. Nejen z důvodu dodávek houfnic od spojenců, ale také výrobou své houfnice 2S22 Bohdana. Z čísel je jasné, že Česká republika dokázala sehnat munici i další, pravděpodobně sovětského typu ráže 122 milimetrů, případně západního typu ráže 105 milimetrů.

Článek Česká republika je jedním z největších dodavatelů munice na Ukrajinu. Na světové poměry malá země pomáhá nevídaně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

STV bude vyrábět přesnější munici

Výroba kovaných těl dělostřelecké munice patří mezi její důležité součásti. STV Group jich bude ročně produkovat kolem 100 tisíc, a použije je samozřejmě při vlastní kompletací v jejích závodech vyráběné munice. Odpovídat budou standardní ráži NATO 155 mm, ale i sovětské ráži 152 mm a 122 mm. Již v roce 2024 společnost deklarovala, že by chtěla produkovat asi 200 tisíc kusů velkorážové munice ročně, tedy dělostřelecké, minometné a tankové.

Český zbrojní průmysl opět válí. Rozjíždí sériovou výrobu pro Američany, kteří oceňují české proudové motory do dronů

Výhodou vlastní moderní kovárny je, že umožní udržovat standardní hmotnost těchto těl, což je velmi důležité pro přesnost vlastní munice. Rozdíl má být maximálně v desítkách gramů, takže odpadá nutnost označovat váhové znaky na munici, což slouží dělostřelcům k nastavení jejich zbraní. Taková munice je mnohem přesnější, a to i na vzdálenost 40 km.

AČR bude potřebovat munici pro CAESAR

Minimálně část munice může používat česká armáda. Wikipedia uvádí, že jsou aktuálně v její výzbroji houfnice SpGH DANA využívající munici ráže 152 mm, ale dále má objednáno 62 francouzských samohybných houfnic CAESAR. Jde o dělostřelecké systémy, pro něž je vhodná munice ráže 155 mm, a právě STV Group chce být dodavatelem této munice pro AČR.

iZdroj fotografie: STV Group

Naopak česká armáda určitě nebude mít zájem o munici ráže 122 mm, protože zbraně s touto ráží ve své výzbroji nemá. Používá ji například sovětská tažená houfnice D-30 nebo samohybná 2S1 Gvozdika, kterou ovšem v minulosti disponovala, uvádí Wikipedia. V rámci odzbrojovacích dohod ale skončila část ve šrotu, a část byla vyvezena do Uruguaye.

Článek Český zbrojní průmysl má novou úlohu – bude vyrábět pouzdra pro dělostřelecké granáty, které tak budou přesnější i na 40 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Efektivita ukrajinského dělostřelectva stoupá

V současnosti probíhá druhé kolo české dělostřelecké iniciativy pro Ukrajinu, jelikož se to první ukázalo jako velmi účinné a zahraniční partneři o něj měli veliký zájem. Ministr zahraničí České republiky, Jan Lipavský, proto ohlásil, že by ji rád zopakoval, a již krátce poté se připojily jiné země, aby nákup zafinancovaly. Jde přitom o stěžejní součást západní pomoci.

Ruský zbrojní šéf: „Od západních tanků se nemá Rusko co naučit,“ a přisadil si, že T-90M překonává Abrams i Leopard 2

Již koncem dubna 2025 zajistila česká iniciativa dodávku zhruba 400 tisíc dělostřeleckých granátů různé ráže, hlavně 155 mm pro děla západní konstrukce, a 152 mm pro děla ruské, resp. sovětské konstrukce. Účinnost ruského dělostřelectva tím klesla asi o 50 %, ačkoliv to vzhledem k masivním dodávkám granátů ze Severní Koreje, z nichž ruská armáda profituje, nemusí být pravda – jednat se mělo o zhruba 12 milionů kusů munice.

Intenzita palby ukrajinského dělostřelectva nicméně zásadně stoupla, to je fakt. Dělostřelecké granáty ráže 155 mm jsou vhodné například pro americké houfnice M109 Paladin, ukrajinské 2S22 Bohdana, německé PzH 2000, polské AHS Krab, britské AS-90 a další. Ráže 152 mm jsou potom 2A19 Msta-S, 2S5 Hyacint-S, 2S3 Akatsiya, D-20 atd., uvádí Wikipedia.

Vážně Rusko nechce válku s Evropou? Buduje rozsáhlou síť opevnění u hranic s NATO. Soustředí tam 80 % všech stanovišť

Od dubna do srpna 2025 potom česká iniciativa zajistila dalších 600 tisíc dělostřeleckých granátů: „Mohu také oznámit, že k dnešnímu dni jsme prostřednictvím České muniční iniciativy dodali na Ukrajinu již v letošním roce milion nábojů velkorážové munice,“ uvedl Petr Fiala. Do konce roku by přitom země mohla dostat až 1,8 milionu granátů.

Článek Česká iniciativa zajistila Ukrajině v roce 2025 už 1 milion dělostřeleckých granátů. Tempo dodávek neustále stoupá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kotovská továrna patří k největším v Rusku

Kdo by chtěl požár v ruské továrně přisuzovat ukrajinským silám, tentokrát, stejně jako v mnoha dalších případech, si za to Rusové mohou sami. Alespoň tak to vidí předběžné vyšetřování tamních úřadů, podle nichž byly zanedbány pracovní postupy a bezpečnost, což způsobilo smrt tří lidí a zranění několika dalších, kteří skončili v nemocnici.

Rachot na ruském letišti. Rusové vyzradili, že bylo zasaženo pět z jejich nejcennějších letadel, bombardérů Su-34

Armádní Zpravodaj připomíná, že je závod v Kotovsku jedním z největších výrobců střelného prachu v Rusku a specializuje se na výrobu bezdýmných prachů na bázi nitrocelulózy a souvisejících produktů pro vojenské i civilní použití. Reuters přímo uvádí, že produkuje střelný prach pro různé typy ručních zbraní, dělostřelecké a raketové systémy.

Není to přitom poprvé, co se továrna ocitla v plamenech – před několika týdny s tím pomohly ukrajinské jednotky, když na ni zaútočily pomocí dronů, jak uvedla Astra. Nakolik to ruskou výrobu zpomalí, není jasné, ale každý takový případ omezuje možnosti agresorské armády, a to zdaleka není jediný – průběžně „to bouchá“ i na mnoha dalších místech.

Partyzáni důmyslně sabotovaly ruské vlaky na východě Ukrajiny. Fronta rázem přišla o zásobování (video)

Rusko si ovšem nemůže dovolit žádné omezení produkce, jelikož zdaleka není dostatečná. To dokazují i mohutné dodávky z KLDR, které tvořily během 20 měsíců přes 6 milionů kusů munice pro dělostřelecké systémy, zatímco dodávky nejméně 1,5 milionu granátů zajištěné ČR pro ukrajinskou armádu snižují výhodu ruských systémů o celých 50 %.

Článek Dělníci v Rusku zapálili jednu z největších továren, na níž závisí výroba dělostřelecké munice. Armáda si to nemůže dovolit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výrobu munice si bude organizovat Ukrajina

V rámci společného projektu s ukrajinskou vládou Czechoslovak Group brzy dokončí výstavbu výrobní linky na výrobu 155mm dělostřeleckých granátů. Ty jsou v souladu se standardy NATO, a tedy vhodné pro všechny houfnice dodané na Ukrajinu v rámci západní pomoci. Armádní Zpravodaj však připomíná, že využívá i sovětské konstrukce ráže 152 mm a 122 mm.

Rusko masivně bombarduje druhou obrannou linii Ukrajiny. Za 3 týdny provedlo skoro 1 000 úderů. Shazuje i přes 5 000 pum měsíčně

Dělostřelectvo, ačkoliv ho mnozí považovali na dnešním bojišti za málo významné, hraje naopak obrovskou roli. Hned v prvním roce Rusko najelo na opotřebovávací válku a pálilo na nepřítele v některých dnech až 60 000 granátů, zatímco on jenom zlomek. Tempo však muselo postupně snižovat, a dnes je poloviční až třetinové, ale stále velmi intenzivní.

Vyrovnat tento nepoměr se podařilo ukrajinskému dělostřelectvu zejména díky české iniciativě, která zajistila ve spolupráci se zahraničními investory 1,5 milionu granátů v roce minulém, a tento to zopakovala – v dubnu uvedla ministryně obrany Jana Černochová, že bylo dodáno na Ukrajinu prvních 400 tisíc kusů, a že jich bude do září zajištěno nejméně 1,5 milionu.

Rusko dnes přiznalo ztrátu Suchoje Su-25, podrobnosti ale zatajuje. Mohl zrovna bombardovat ukrajinské pozice

Je třeba zdůraznit, že má Czechoslovak Group v tomto případě na starosti jenom samotnou výstavbu a zprovoznění výrobní linky – všechny ostatní organizační procesy jsou v kompetenci ukrajinské strany. „Místo výroby je v závěrečné fázi příprav na spuštění, ale v tuto chvíli nemůžeme poskytnout konkrétní datum,“ zaznělo během setkání se zpravodajci.

Továrna se bude nacházet v místě s nízkým rizikem raketových útoků – podle odhadu Armádního Zpravodaje co nejvíce na západě země, možná blízko hranic se Slovenskem nebo Maďarskem.

Izrael nečekaně zaútočil na Írán a rozpoutal válku: 200 letouny mu v noci zdevastoval tajnou výrobu atomovek a zabil generály

GSC má přitom dlouhou tradici ve výrobě HE (High Explosive) granátů k ničení měkkých i tvrdých cílů, dýmových a osvětlovacích granátů užívaných pro maskování nebo nasvícení bojiště, cvičné munice pro výcvik posádek dělostřeleckých jednotek, kompletních střel pro houfnice ráže 105 mm a 155 mm (v souladu s NATO standardy), modulárních hnacích náplní pro dosažení požadovaného dostřelu a přesnosti, ale zabývá se i mnoha dalšími oblastmi.

Článek Prestiž českého zbrojního průmyslu roste. CSG dokončuje výrobní linku na dělostřelecké granáty na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.