Co přesně Medveděv řekl, a co ne

Podle přepisu na Interfaxu Medveděv napsal, že vůči „neonacistickému Kyjevu“ už žádná pravidla neplatí. Jako jedinou hranici výslovně uvedl úmyslné zabíjení civilistů. Zbytek (infrastruktura, doprava, energetika, průmysl, sklady, mosty) je podle této logiky legitimní terč bez omezení.

Kommersant doplňuje důležitý kontext: nejde o žádný zlom ani překvapení. Medveděv tuto linii drží dlouhodobě, jeho výroky se postupně přitvrzují a slouží jako rétoricko-propagandistická kulisa pro reálné údery. Tentokrát ale zašel dál než kdy předtím, otevřeně zpochybnil samotný princip pravidel války.

Proč „žádná pravidla“ odporují mezinárodnímu právu

Medveděvova formulace zní jednoduše: nebudeme úmyslně zabíjet civilisty, ale jinak je dovoleno všechno. Problém je, že mezinárodní humanitární právo funguje úplně jinak. Podle Mezinárodního výboru Červeného kříže platí minimálně tři další zásady:

• Rozlišování – útočník musí rozlišovat mezi vojenskými a civilními cíli.
• Proporcionalita – i útok na vojenský cíl je protiprávní, pokud očekávané civilní škody jsou nepřiměřené vojenské výhodě.
• Zákaz nerozlišujících útoků – nelze použít zbraně nebo metody, které nemohou být zaměřeny na konkrétní vojenský cíl.

Říct „nezabíjíme úmyslně“ tedy nestačí. Útok na rafinerii uprostřed města, na most používaný civilisty nebo na energetickou síť zásobující nemocnice může být protiprávní i tehdy, když nikdo nezemře; stačí, že útočník věděl o nepřiměřených civilních dopadech a provedl ho stejně. Medveděvův výrok ve skutečnosti neříká „dodržujeme právo s jednou výjimkou“. Říká „právo neuznáváme, ale jednu věc dělat nebudeme“. To je zásadní rozdíl.

Co se skutečně stalo na zemi

Noc z 19. na 20. června 2025 přinesla doložené údery. Podle RFE/RL ruské drony a střely poškodily rafinerii v Kremenčuku, jeden člověk byl zraněn. Ruské ministerstvo obrany téhož dne tvrdilo, že drony Geraň-2 zasáhly i mosty u Šachova a Vladimirovky v okupované části Doněcké oblasti a výcvikový tábor v Dněpropetrovské oblasti; tato tvrzení ale nejsou nezávisle potvrzena a je třeba k nim přistupovat obezřetně.

V Záporoží městská rada oznámila dočasně ztížený provoz na Preobraženském mostě s odklonem dopravy přes Nový most a hráz DniproHES. Omezení klíčového přechodu přes Dněpr okamžitě zatěžuje náhradní trasy a komplikuje život statisícům lidí.

Tyto údery nejsou izolované. Zpráva OHCHR dokumentuje devět velkých koordinovaných vln útoků na ukrajinskou energetiku jen mezi březnem a srpnem 2024. Další čtyři velké koordinované údery přibyly mezi prosincem 2024 a květnem 2025. Dopady nejsou jen technické; zasažena je pitná voda, kanalizace, topení, nemocnice, školy i celá regionální ekonomika. Přesně tohle je ono „peklo“, které Medveděvova rétorika legitimizuje.

Jak reaguje Západ, a co to znamená pro Česko

Přímou reakci konkrétně na Medveděvův post se v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo. Širší odpověď ale existuje. Summit NATO v Haagu 24. a 25. června 2025 znovu potvrdil dlouhodobou podporu Ukrajině. Český ministr zahraničí Jan Lipavský po summitu hovořil o potřebě zesílit tlak na Rusko a o tom, že silnější Ukrajina znamená slabší Rusko.

Pro české domácnosti platí, že přímý energetický šok z jednotlivého útoku na ukrajinskou infrastrukturu je omezený. Evropská komise uvádí, že po ukončení tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu k 31. prosinci 2024 nevznikly v regionu bezpečnostní problémy dodávek. Nepřímý dopad je ale reálný: každá další vlna ničení zhoršuje životní podmínky na Ukrajině a UNHCR dál eviduje miliony vysídlených lidí, včetně pokračující potřeby ochrany uprchlíků v Česku.

Rétorika, nebo skutečný posun?

Medveděv nemá přímé velení nad ruskými ozbrojenými silami. Jeho výrok není doložený bojový rozkaz, ale veřejný politický signál z nejvyšších pater režimu. Jenže právě v tom spočívá jeho nebezpečnost. Neříká armádě „udělejte tohle“. Říká veřejnosti, médiím a velitelům: „Cokoliv uděláte, je v pořádku.“ Vytváří prostor, ve kterém se masivní údery na civilní infrastrukturu nemusí nikomu vysvětlovat.

Ruská armáda přitom tento prostor už aktivně využívá. Klouzavé bomby FAB-500 a FAB-1500 s navigačními sadami UMPK umožňují letectvu zasahovat cíle ze vzdálenosti 30 až 90 kilometrů levně a ve velkém množství. Proti mostům, skladištím a energetickým uzlům jsou devastující.

Medveděvova slova nejsou prázdná hrozba. Jsou veřejnou legitimizací toho, co se už děje, a pozvánkou k tomu, aby se to dělo ve větším měřítku a bez jakýchkoli zábran.

Článek „Žádná pravidla, kyjevský režim čekají těžké časy.“ Medveděv dal rozkaz a rozpoutal peklo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Medveděv řekl, a co tím myslel

Na první pohled to vypadalo jako další z řady výhrůžek. Medveděv použil formulaci o ztrátě imunit a naznačil, že Zelenského lze „odstranit“. V kontextu jeho starších výroků to zní jednoznačně: už v květnu 2024 na platformě TASS prohlásil, že Zelenskyj má být po kapitulaci „dopaden a postaven před soud“, případně „likvidován jako terorista“, pokud by ho nebylo možné dopadnout. Fyzicky násilná rovina v jeho slovníku tedy existuje a nelze ji ignorovat.

Jenže aktuální výrok zazněl na právním fóru, obklopený právnickým jazykem. A hned vedle hrozby stál jiný argument: Medveděv tvrdil, že na ukrajinské straně „není s kým jednat“, protože většina vrcholných orgánů je podle něj vyčerpaná nebo sesazená. Současně ale dodal, že parlament formálně zůstává a lze přes něj „najít právní způsob“ k zachycení případných dohod. Jinými slovy: ostrá slova pro publikum, a vedle nich konstrukce scénáře, v němž Moskva Zelenského jednoduše obchází.

Ruský narativ versus ukrajinské a evropské právo

Celá Medveděvova argumentace stojí na předpokladu, že Zelenskému skončil mandát a s ním i legitimita. Tento předpoklad ale neobstojí ani v ukrajinském, ani v evropském právním rámci.

Ukrajinský zákon o právním režimu válečného stavu výslovně zakazuje konání prezidentských i parlamentních voleb během stanného práva. Oficiální web ukrajinského prezidenta uvádí, že hlava státu vykonává své povinnosti do nástupu nově zvoleného prezidenta a po celou dobu mandátu požívá imunitu. A stanné právo na Ukrajině běží nepřetržitě, naposledy bylo prodlouženo dekretem č. 342/2026 z 27. dubna 2026, tedy necelé dva měsíce před Medveděvovým vystoupením.

Totéž potvrzují evropské instituce. Materiál Rady Evropy k poválečným volbám na Ukrajině výslovně říká, že zákon o válečném stavu „předepisuje prodloužení pravomoci prezidenta Ukrajiny, pokud jeho ústavní mandát vyprší během stanného práva“. Předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy Tiny Kox k tomu dodal, že dokud platí stanné právo a ústava v nynější podobě, volby prostě nejsou možné. Medveděvův argument o „propadlém mandátu“ je tedy politický nástroj, nikoli nesporné právní pravidlo.

Komu je vzkaz určen

Medveděvova rétorika míří na několik publik současně. Domácímu ruskému divákovi nabízí obraz tvrdosti a nekompromisnosti. Západním hlavním městům posílá psychologický tlak, signál, že Moskva považuje Zelenského za odstranitelnou překážku. A ukrajinskému politickému prostředí adresuje vzkaz, že Kreml zkouší budovat scénář „bez Zelenského“, v němž by případné dohody fixoval přes jiný orgán.

NATO ve svém přístupu k informačním hrozbám popisuje právě takové koordinované manipulační aktivity státních aktérů jako součást hybridního působení. Medveděvův výrok do tohoto rámce zapadá přesně: kombinuje hrozbu, delegitimizaci a nabídku alternativního kanálu v jednom balíčku.

Česká diplomacie a Aliance přitom drží opačnou linii. České ministerstvo zahraničí označilo v únoru 2025 ruské řeči o Zelenského nelegitimitě za „neopodstatněné nesmysly“. NATO už v den zahájení invaze v únoru 2022 výslovně uvedlo, že stojí při „legitimním, demokraticky zvoleném prezidentovi, parlamentu a vládě“ Ukrajiny. Specifickou reakci na výrok z 24. června 2026 se nám nepodařilo dohledat, ale oficiální linie je jednoznačná.

Rétorika, nebo reálná hrozba?

Samotný výrok není důkazem bezprostředně chystaného útoku. Ale Zelenskyj žije v trvale vysokém riziku, které není jen teoretické. AP v květnu 2024 popsala zmařený ruský plán na jeho atentát, Reuters v červnu téhož roku informoval o čistce ve státní ochrance po odhalení spiknutí uvnitř bezpečnostních struktur. Zelenského pohyb je kvůli bezpečnosti tajen.

Jak tedy rozlišit reálnou hrozbu od eskalační rétoriky? Základní filtry jsou prosté: zda k výroku přibydou konkrétní kroky, zda přicházejí oficiální varování od ukrajinských služeb nebo spojenců, zda se mění veřejně patrný bezpečnostní režim a zda jde o novou informaci, nebo o přebalení starého narativu. V tomto případě jde hlavně o to poslední: starý argument o vypršeném mandátu dostal nový právnický kabát na prestižním fóru.

Medveděvův výrok z Petrohradu není ani prázdná věta, ani operační komuniké. Je to vrstvené politické sdělení, jehož skutečná váha neleží v hrozbě fyzické likvidace, ale v pokusu právnicky připravit scénář, v němž Rusko tvrdí, že Zelenského lze obejít, a případné dohody uzavřít s někým jiným.

Článek Medveděv naznačil, že Zelenskyj ztratil imunitu a může být „odstraněn“. Možná tím ale vzkázal něco úplně jiného se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři témata, jeden vztek

Medveděvův příspěvek nebyl izolovaný výkřik k jednomu dronovému útoku. Šlo o strukturovaný text nazvaný „tři novosti týdne“, ve kterém spojil tři zdánlivě nesouvisející témata do jednoho rámce. Prvním byly ukrajinské údery na ruská města, které označil za „masivní teroristické útoky“. Druhým byla debata v Nizozemsku o možných kapacitách pro ruské válečné zajatce; právě v tomto kontextu prohlásil Haagské konvence za neaktuální. A třetím bylo americko-íránské memorandum podepsané 17. června ve Versailles, u něhož tvrdil, že Írán „neprohrál“ a Hormuzský průliv zůstává strategickou pákou Teheránu.

Společný jmenovatel? Medveděv kreslí obraz světa, ve kterém rozhoduje síla a schopnost eskalovat, ne dodržování pravidel. Ukrajina, Írán, Nizozemsko, všechno mu slouží jako důkaz téže teze: mezinárodní řád je podle něj jen dočasná kulisa. A právě tato rétorika ho odlišuje od dřívějších výpadů. Tentokrát nepracuje s obecným zastrašováním. Přímo říká, co je „přijatelné“.

Proč zrovna teď

Načasování není náhodné. Podle hodnocení ISW ze 17. června 2026 Rusko do značné míry selhává v obraně vlastního týlu proti ukrajinským úderům. Moskva musela omezit vzdušný prostor v okolí hlavního města. Ukrajinské drony a rakety zasahují cíle hluboko na ruském území s rostoucí intenzitou a přesností. A ruská protivzdušná obrana to nedokáže spolehlivě zastavit.

Širší obraz je ještě nepříjemnější. ISW už začátkem června popisovalo klesající výkonnost ruského opotřebovacího modelu: narůstající ekonomický tlak, problémy s náborem nových vojáků a zhoršující se schopnost udržet vleklou válku za přijatelnou cenu. Nejde o totální kolaps fronty. Jde o kumulaci tlaků, které se sčítají a které Kreml nedokáže přebít jedním tahem. A právě v takových chvílích Medveděv přitvrzuje. Čím víc je Rusko zasažitelné doma, tím víc kope kolem sebe.

Slova, která právo nezmění, ale signál vysílají

Jakkoli dramaticky Medveděvova slova znějí, jedno je třeba říct jasně: mezinárodní humanitární právo tím nezaniká. Haagské a ženevské konvence zavazují smluvní strany k jejich dodržování „za všech okolností“, jak uvádí komentář Mezinárodního výboru Červeného kříže ke společnému článku 1 Ženevských úmluv. Jeden příspěvek na sociální síti, byť od místopředsedy Rady bezpečnosti, nemůže vypnout pravidla, která platí pro desítky států.

Jenže právní platnost je jedna věc. Politický signál druhá. Medveděvova rétorika normalizuje tvrdší vedení války v ruském veřejném prostoru. Maže verbální brzdy. A děje se to ve chvíli, kdy OSN za samotný květen 2026 evidovala na Ukrajině 2 037 civilních obětí a ruské útoky na civilisty veřejně označila za „jasné porušování humanitárního práva“. Slova nejsou bomby. Ale vytvářejí prostředí, ve kterém se bomby shazují snadněji.

Co na to Česko a Evropa

K tomuto konkrétnímu Medveděvovu příspěvku se nám nepodařilo dohledat samostatné oficiální české ani unijní vyjádření. Veřejná linie ale zůstává jednoznačná. Česko pokračuje v podpoře Ukrajiny; ministr Lipavský opakovaně mluví o pokračování muniční iniciativy, v jejímž rámci bylo v roce 2025 dodáno téměř 1,6 milionu kusů velkorážové munice. Vládní program humanitární asistence Ukrajině na období 2026–2030 explicitně říká, že podpora Kyjeva posiluje i českou bezpečnost. Rada EU mezitím pokračuje v sankcích, odsuzuje ruské útoky a posílá Kyjevu další finance z programu Ukraine Facility.

Pro české občany má válka i praktický rozměr. Ministerstvo zahraničí varuje před cestami na celé území Ukrajiny a uvádí, že v blízkosti fronty, na okupovaných územích a v příhraničí s Ruskem může být konzulární pomoc fakticky nemožná.

Medveděv může na sociálních sítích prohlašovat, že pravidla skončila. Pravidla ale trvají, a spolu s nimi i důkazy o tom, kdo je porušuje. Každý jeho výbuch je především přiznání, že válka nejde podle plánu.

Článek Medveděv se rozlítil do červena a otevřeně vyhlásil konec pravidel vůči Kyjevu. „Brečí“, že Rusko válku nezvládá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Medveděv řekl, a co z toho plyne

Medveděvův příspěvek reagoval na ukrajinské dronové údery z 16. a 18. června 2026, které dvakrát zasáhly moskevskou rafinérii v Kapotni. Podle AP šlo o jeden z největších útoků na Moskvu od začátku plnohodnotné invaze, s požáry, poškozenými zpracovatelskými jednotkami a narušeným leteckým provozem nad hlavním městem. Ukrajinské ministerstvo obrany přitom rafinérii už v květnu 2026 veřejně označilo za součást infrastruktury, která živí ruský vojenský potenciál.

Medveděv ve svém textu zmínil právní doktrínu rebus sic stantibus, zásadu „zásadní změny okolností“, jako důvod, proč se Rusko údajně nemusí cítit vázáno dosavadními pravidly. Výslovně jmenoval Haagské úmluvy a prohlásil, že „už nejsou potřeba“. Jedinou výjimkou ponechal zákaz úmyslného zabíjení civilistů.

Právě tady je háček. Mezinárodní humanitární právo, jak ho shrnuje Mezinárodní výbor Červeného kříže, nezakazuje jen úmyslné vraždy civilistů. Zakazuje i nerozlišující útoky, útoky na civilní objekty a údery s nepřiměřenými civilními následky. Když si Medveděv nechá jen zákaz „vědomého“ zabíjení, otevírá argumentační prostor pro cokoli, co Kreml označí za „vedlejší škody“ nebo „vojensky nutný cíl“, ať už energetiku, dopravu, nemocnice, nebo obytné čtvrti.

Právní fasáda, která nic nekryje

Odkaz na rebus sic stantibus zní učeně, ale právně neobstojí. Tato zásada je kodifikovaná v článku 62 Vídeňské úmluvy o smluvním právu a je záměrně formulovaná jako úzká výjimka, nikoli jako univerzální klíč k odhození závazků. Nelze ji uplatnit na okolnosti, které si stát sám spoluvytváří, a Rusko je stranou, která v únoru 2022 zahájila plnohodnotnou invazi. Představa, že agresor může odhodit humanitární pravidla s odůvodněním, že se mu situace změnila, je právní absurdita. Medveděv to ale nepíše pro mezinárodní tribunály. Píše to pro domácí publikum a pro propagandistický rámec, v němž se jakýkoli budoucí úder dá ospravedlnit.

Proč zrovna Medveděv, a proč pořád dokola

Kdo sleduje ruskou politiku od roku 2022, zná ten vzorec. Medveděv, kdysi prezentovaný jako liberálnější tvář Kremlu, se po zahájení invaze proměnil v nejhlasitějšího jestřába ruského establishmentu. Podle hloubkového profilu nezávislého média Meduza šlo o vědomou strategii: setřást pověst měkkého politika, prokázat loajalitu a vyhnout se podezření, že stojí na špatné straně kremelského spektra. Státní a provládní média dostala doporučení jeho výroky pravidelně přebírat a vyrábět z nich obsah.

Výsledkem je muž, který:

• opakovaně naznačoval možnost jaderného úderu,
• v létě 2025 mluvil o „preventivních úderech proti Západu“ (Kreml se od toho formálně distancoval, ale výrok úplně neshodil),
• v dubnu 2026 veřejně zpochybnil roli USA jako prostředníka v mírovém procesu, zatímco oficiální kremelská linie ji hodnotila pozitivně,
• v květnu 2025 vyprovokoval amerického zmocněnce Keitha Kellogga natolik, že jeho komentář o třetí světové válce veřejně označil za „nezodpovědný“.

Přezdívka „alkoholik“ koluje internetem roky a živí ji styl jeho příspěvků, vulgární, přestřelené, působící jako psané v afektu. Meduza ovšem výslovně uvádí, že pro teorii o alkoholismu jako příčině jeho výlevů neexistuje důkaz. Co existuje, je systémová role: Medveděv říká nahlas to, co Kreml ne vždy formuluje oficiálně, a tím posouvá hranici toho, co má ruské publikum považovat za myslitelné.

Ventil extrému v ruském mocenském stroji

Zajímavý je kontrast. Ještě 2. února 2026 Medveděv v rozhovoru pro Reuters mluvil o tom, že Rusko „nechce globální konflikt“, a agentura ho popsala jako seniorního bezpečnostního činitele v orgánu, který připomíná „moderní politbyro“. O čtyři a půl měsíce později tentýž člověk odhazuje Haagské úmluvy.

Není to schizofrenie. Je to funkce. Medveděv v ruském systému funguje jako ventil: testuje, kam až lze veřejnou rétoriku posunout, aniž by to formálně zavazovalo Putina. Když reakce Západu přijde, Kreml se může distancovat: „to je jeho osobní názor.“ Když nepřijde, nová hranice se tiše usadí jako normál.

Červnový výrok je přitom tvrdší než cokoli předchozího. Nejde o neurčitou hrozbu jaderným úderem ani o vulgární nadávku na adresu Zelenského. Je to téměř programové prohlášení: pravidla války pro nás neplatí, jediné, co nebudeme dělat, je střílet civilisty schválně. A i ta výjimka je formulovaná tak, že nechává prostor pro „neúmyslné“ ničení civilních životů v jakémkoli měřítku.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro nás

Přímý právní dopad Medveděvův příspěvek nemá; jeden člověk nemůže postem na sociální síti zrušit mezinárodní právo. Bezpečnostní dopad je ale nepřímý a reálný. Taková rétorika legitimizuje další eskalaci, vytváří rámec pro ospravedlňování úderů na civilní infrastrukturu a zvyšuje toleranci k zastrašování zemí, které Ukrajinu podporují, Česko nevyjímaje.

Bezprostřední oficiální reakce Kyjeva ani západních vlád na tento konkrétní výrok se v otevřených zdrojích zatím neobjevila. Historicky ale Západ Medveděvovy výpady neignoruje, jen je nečte jako závaznou doktrínu. Spíš jako varovný signál, kam se kremelské myšlení posouvá.

Medveděv není šílenec křičící do prázdna. Je to vysoce postavený funkcionář, který vědomě a opakovaně posouvá laťku toho, co je v Rusku řečeno nahlas. A každý takový posun znamená, že příští krok, ať už rétorický, nebo vojenský, bude o něco snazší ospravedlnit.

Článek Zoufalec a alkoholik zase v ráži: „Zabíjení civilistů je přijatelné,“ míní Medveděv, a zavrhuje veškerá pravidla i Haagské úmluvy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Noc, kdy hořela Moskva

Ukrajinské drony zasáhly moskevskou rafinerii podruhé během jediného týdne. Hustý černý dým stoupal nad městem, úřady hlásily zásahy budov v Moskevské oblasti a provoz na moskevských letištích byl narušen zpožděními a uzávěrami. Podle AP šlo o jeden z největších útoků na ruskou metropoli od roku 2022. CNN s odkazem na ruskou agenturu TASS útok označila za největší za dva roky. Le Monde šel ještě dál, podle francouzského listu to byl největší dronový úder na Moskvu od začátku plné invaze.

Útok přitom nebyl izolovaný. Ukrajina ve stejnou dobu zasahovala i další ruské cíle, včetně ropného depa v Rostovské oblasti. Volodymyr Zelenskyj po útoku vzkázal jasně: když bude hořet Ukrajina, bude hořet i Moskva. Strategie dlouhého dosahu na ruskou energetickou infrastrukturu se tím nejen potvrdila, ale eskalovala.

Rétorika, která se stupňuje měsíc po měsíci

Medveděvovy výroky je třeba zasadit do kontextu celého roku 2026. V březnu Rusko tvrdilo, že sestřelilo 250 ukrajinských dronů mířících na hlavní město, tehdy šlo podle Reuters o největší pokus o útok na Moskvu minimálně za rok. V květnu přišel další masivní noční úder, opět popisovaný jako rekordní. A v červnu rafinerie hořela znovu.

S každým útokem Medveděv přitvrzoval:

• Na počátku roku mluvil o „zabijáckých kyjevských klaunech“ a o tom, že Zelenskyj je nelegitimní a „bude pryč“.
• Po haagském verdiktu v polovině června vyzval k ničení ukrajinských ozbrojených sil a flotily „bez ohledu na to, kde by se nacházely“.
• Opakovaně používá formulace o „zničení nepřítele“ a „zbytečnosti jednání“.
• Paralelně provozuje anglickou verzi svého kanálu, nejtvrdší sdělení jsou tedy cíleně určena i zahraničnímu publiku.

Označení „nácek“ v titulku není oficiální charakteristika, ale hodnoticí nálepka odvozená přímo z Medveděvovy vlastní rétoriky. Člověk, který soustavně mluví o „neonacistickém režimu v Kyjevě“, o „gangréně“, o „ruinách a šedém popelu“ a naznačuje, že jeden „kyjevský klaun žil na tomto světě dost dlouho“, se sám staví do pozice, kde dehumanizace protivníka přechází do otevřeného volání po jeho likvidaci. Ironie je nasnadě, jazyk, který používá, připomíná právě to, z čeho obviňuje druhou stranu.

Proč Moskvu dráždí právě tohle

Kreml snáší útoky na periferii lépe než ránu do srdce. Moskva je symbolem nedotknutelnosti ruské moci, a když nad ní stoupá kouř z hořící rafinerie, ten obraz se drolí. Právě proto je reakce tak prudká.

Medveděv přitom není osamělý hlas. Už 2. června 2026 mluvil Kreml o „jiném paradigmatu“ války, který prý vyvolaly ukrajinské „teroristické činy“. Rusko předtím varovalo před „systematickými údery“ na cíle v Kyjevě a doporučovalo cizincům opustit ukrajinské hlavní město. Medveděvova rétorika tedy není osobní výstřelek, zapadá do širší kremelské linie, která postupně posouvá veřejné ospravedlnění pro tvrdší vedení války.

Důležitý je mechanismus: Medveděv nebere urážku a nenechá ji viset ve vzduchu. Bere urážku a staví z ní argument. Když říká, že Kyjev je „neonacistický“, neříká to jen proto, aby urazil. Říká to proto, aby mohl v další větě tvrdit, že proti neonacistům nemusí platit mezinárodní právo. Když mluví o tom, že USA „nahradily mezinárodní právo řádem založeným na vlastních pravidlech“, odvozuje z toho, že ani Rusko se starými pravidly nemusí cítit vázáno. Z vulgarit dělá doktrínu.

Co to znamená pro Ukrajinu, a pro Evropu

Samotný Medveděv nevelí armádě a nevydává rozkazy k úderům. Sedí ale v Bezpečnostní radě Ruské federace a jeho slova nelze odbýt jako blábolení trollů na internetu. Když místopředseda bezpečnostní rady opakovaně naznačuje, že ukrajinský prezident by měl „zmizet“, a současně volá po válce bez zábran, posouvá tím hranici toho, co ruská moc veřejně normalizuje.

Pro Evropu, Česko nevyjímaje, to znamená jediné: rétorická eskalace z Moskvy neklesá, stoupá. Český prezident Petr Pavel se se Zelenským setkal v lednu 2026 v Kyjevě a mluvil o společné práci na mírových dokumentech. Přímou reakci české vlády na tento konkrétní Medveděvův výstup se nám veřejně dohledat nepodařilo, ale širší evropská podpora Ukrajiny zůstává pevná právě proto, že výroky typu „žádná pravidla“ berou západní hlavní města smrtelně vážně.

Ukrajina mezitím signalizuje, že ustupovat nehodlá. Drony létají dál, rafinerie hoří a Zelenskyj opakuje svůj vzkaz. Medveděv zuří. A právě ta zuřivost prozrazuje víc než cokoliv jiného: Moskva si na válku v bezpečné vzdálenosti od vlastních ulic už zvyknout nemůže.

Článek „Nácek“ Medveděv otevřeně: „Pro neonacistický Kyjev už nesmí platit žádná pravidla,“ zuří po tvrdé ukrajinské lekci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od ATACMS ke střele, která mění pravidla

Aby bylo jasné, co tisíc kilometrů znamená, stačí se podívat na to, co HIMARS umí dnes. Stárnoucí ATACMS doletí zhruba 300 kilometrů a do jednoho podu se vejde jediná střela. Základní verze PrSM (Increment 1), která loni v červenci dostala zelenou pro sériovou výrobu, zdvojnásobuje náklad na dvě střely v podu a prodlužuje dosah za hranici 400 km. Increment 2, poprvé letově testovaný letos v březnu, přidává vícemodový hledač schopný zasáhnout pohyblivé cíle včetně lodí.

Increment 4 je ale jiná liga. Nejde jen o silnější motor na stejném principu, jde o zcela novou pohonnou architekturu. Booster plus ramjet. Výsledek: střela, která má z mobilního odpalovače doletět dál než tisíc kilometrů, a přitom se vejde do stejného transportního kontejneru jako její předchůdkyně. Žádné nové nosiče, žádná nová logistika. Tohle je klíčové, protože HIMARS už Ukrajina má.

Co to znamená pro Rusko

Dnes končí ukrajinský hloubkový úder z pozemních odpalovačů někde kolem 300–500 km za frontovou linií. To stačí na sklady munice, velitelská stanoviště a letiště v relativně blízkém týlu. Ale ruská vojenská logistika se adaptovala: kritická infrastruktura se přesouvá hlouběji, mimo dosah.

Střela s dosahem přes 1 000 km by tuhle adaptaci znehodnotila. Podívejme se na mapu:

• Rostov na Donu, klíčový logistický uzel jižního směru, leží od Záporoží pouhých 350 km. Už dnes je teoreticky v dosahu.
• Voroněž, Kursk, Bělgorod, celé ruské zázemí podél hranice by spadalo hluboko do dostřelové obálky.
• Moskva, ze Sum je to vzdušnou čarou 569 km, z Charkova 655 km. Ze severovýchodní Ukrajiny by hlavní město bylo v dosahu. Ze Záporoží už ne, tam kalkulátory ukazují lehce přes 1 031 km.

Nejde o to, že by někdo plánoval střílet na Kreml. Jde o něco strategicky cennějšího: Rusko by ztratilo pocit bezpečí v hloubce, která ho dosud chránila. Každý sklad, každé letiště, každý velitelský uzel by musel počítat s tím, že mobilní odpalovač kdesi na ukrajinském území ho může zasáhnout. A rozptýlení logistiky na takové vzdálenosti stojí čas, peníze a operační kapacitu.

Průlom, nebo zbrojařské PR?

Tady je potřeba rozlišovat dvě věci. Technologický milník je reálný, Lockheed Martin ho oznámil s konkrétními detaily a armáda má na Increment 4 vlastní rozpočtovou linku. Zároveň ale platí, že 3. června 2026 proběhl pozemní test pohonu, nikoli letová zkouška hotové zbraně.

Časová osa z oficiálních rozpočtových dokumentů americké armády vypadá takto:

• Podzim 2026, první letové testy Lockheedovy nabídky
• Pozdní fiskální rok 2026, první projektová ocenění od armády
• 2027–2028, soutěžní srovnávací lety mezi uchazeči
• 4. čtvrtletí fiskálního roku 2028, demonstrace plného systému
• Následuje pětiletý kontraktní výkon směrem k operační způsobilosti

Pro srovnání: teprve Increment 1 loni v červenci prošel schválením pro sériovou výrobu. Increment 4 je o několik vývojových stupňů zpět. Mezi úspěšným pozemním testem pohonu a sériově vyráběnou střelou ve výzbroji leží roky testování, kvalifikace a výrobního náběhu.

Kdy by ji mohla dostat Ukrajina, a Česko?

Odpověď je střízlivá. Americká armáda si nejprve musí střelu zavést sama, a už u základní verze PrSM objednala první dodávku 400 kusů Incrementu 1. Teprve po americkém zavedení přichází na řadu exportní rozhodnutí. Veřejný harmonogram dodávek spojencům pro Increment 4 neexistuje.

Pro Ukrajinu to znamená horizont konce dekády, spíše později. Pro Česko je situace ještě vzdálenější. Armáda ČR vyřadila raketomety RM-70 z výzbroje už v roce 2010 a kompatibilní nosič typu HIMARS v inventáři nemá. Bez něj je jakákoli úvaha o PrSM čistě akademická.

Přesto má samotná existence programu strategický význam i dnes. Ruské operační plánování musí počítat s budoucností, ve které mobilní pozemní odpalovač dokáže zasáhnout cíl za tisíc kilometrů. A plánovat proti hrozbě, která ještě neexistuje, ale prokazatelně vzniká, je drahé. Právě v tom spočívá skutečná síla oznámení z 3. června: ne v hotové střele, ale v tom, že její příchod přestal být otázkou „jestli“ a stal se otázkou „kdy“.

Článek „Putin a Medveděv se teprve začnou bát.“ HIMARS s novou střelou zasáhne na 1 000 km a změní celou válku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Medveděv přiznal

Tři vrstvy jednoho záměru. Za prvé: Moskva se nemůže smířit s existencí nepřátelského sousedního státu napojeného na NATO. Za druhé: režim v Kyjevě musí být „demilitarizován“, tedy zbaven schopnosti ohrožovat Rusko. Za třetí: výsledek má Rusku zajistit bezpečnost na desetiletí dopředu. Nejde o posunutí frontové linie o pár desítek kilometrů. Jde o strategickou neutralizaci celé Ukrajiny.

Medveděvova rétorika přitom není osamělý výstřel. Vladimir Putin v prosinci 2025 na výroční tiskové konferenci řekl totéž institucionálnějším jazykem: ruské cíle budou dosaženy vojensky, pokud Kyjev nepřijme Moskvou diktované podmínky. Medveděv funguje jako zesilovač, říká nahlas to, co Putin balí do diplomatického obalu. Putinovi to nechává manévrovací prostor pro případná jednání, aniž by se měnilo jádro požadavků.

Fronta: ruský tlak bez rozhodujícího průlomu

Americká zpravodajská komunita ve výroční hrozbové zprávě ODNI z března 2026 konstatuje, že Rusko si během posledního roku udrželo „horní ruku“ v opotřebovací válce. Na konci března AP popsala známky jarní pozemní ofenzivy a den, kdy Rusko vypustilo téměř 400 dronů. U Pokrovska probíhá kolem padesáti bojových střetů denně. Tlak je reálný, masivní a nepřetržitý.

Jenže rozhodující průlom nepřišel. A právě tady se ukazuje, proč je Ukrajina navzdory menším zdrojům v silnější pozici, než by odpovídalo poměru sil:

• Zmařená březnová ofenziva. Kyjev v březnu 2026 oznámil, že ukrajinská obrana zhatila ruskou strategickou ofenzivu plánovanou na tento měsíc. Jde o ukrajinské oficiální tvrzení, ale zapadá do obrazu, který potvrzují i západní analytici: Rusko nemá kapacitu na rychlý zlom.
• Pokrovsk drží. Sedmý výsadkový sbor hlásí odražené útoky v prostoru Hryšyne–Myrnohrad. Ruský postup je draze placený a pomalý.
• Lyman pod tlakem, ale neupadl. Ukrajinské velení situaci označuje za těžkou, přesto mluví o logistické válce dronů, která Rusům odřezává zásobování.
• Jih: lokální zisky Ukrajiny. V Oleksandrivském směru ukrajinská armáda hlásí přes 400 km² znovuzískaného území a téměř celé vyčištění Dněpropetrovské oblasti.

Obraz je tedy dvojí: Rusko umí válku prodlužovat a tlačit na více směrech současně. Ale neumí ji vyhrát rychle, a Ukrajina mu na klíčových úsecích dál vzdoruje, místy i vrací úder.

Diplomacie existuje, ale vázne

Medveděvovo prohlášení přišlo v období, kdy se paralelně mluvilo o příměří. Kyjev 1. dubna navrhl velikonoční příměří, ale konstatoval, že na ruské straně nevidí ochotu. O tři týdny později AP popsala snahu Ukrajiny rozhýbat zadrhnuté americké mírové úsilí prostřednictvím summitu Zelenskyj–Putin.

Estonská zahraniční rozvědka v únoru 2026 podle AP uvedla, že Moskva jen hraje o čas a ke skutečnému kompromisu není ochotná. Medveděvův výrok do tohoto rámce přesně zapadá: je veřejným ujištěním domácího publika i Západu, že ruské cíle se kvůli jednáním nezúží. Jednání nejsou mrtvá, ale průlom z nich nevyplývá.

Co to znamená pro Česko a NATO

Bezprostřední útok na NATO nehrozí. Estonská rozvědka říká, že Rusko letos ani příští rok na takový krok nemá zdroje. Zvyšuje se ale význam dlouhodobého odstrašení: Moskva plánuje posilovat síly u východního křídla Aliance a ODNI varuje před rizikem sabotáží proti spojencům.

Česká role přitom není symbolická. Generální tajemník NATO Mark Rutte 16. dubna v Praze uvedl, že přes českou muniční iniciativu už na Ukrajinu dorazily více než čtyři miliony kusů munice. Česko-ukrajinská bezpečnostní dohoda z července 2024 obsahuje závazek rychlé a trvalé pomoci při budoucím ruském útoku. A český „Ukraine Program“ na roky 2026–2030 počítá s miliardou korun ročně na vojenskou, humanitární i rekonstrukční pomoc.

Přiznání dlouhé války, ne signál vítězství

Klíč k Medveděvovu výroku je podle nás právě v tom, co nepřímo přiznává. Kdyby Rusko stálo před rozhodujícím průlomem, nepotřebovalo by veřejně ujišťovat, že bude bojovat „až do konce“. Tato rétorika je přiznáním, že válka bude trvat, a že rychlé vítězství, které Kreml v únoru 2022 očekával, je dávno pryč. Ukrajina vzdoruje armádě, která ji měla porazit za týdny. Po čtyřech letech stále drží klíčové úseky fronty, místy postupuje a diplomaticky zůstává v iniciativě.

Medveděvova slova ve Verchní Pyšmě nebyla hrozbou blížícího se ruského triumfu. Byla přiznáním, že Kreml se připravuje na válku bez konce, a že Ukrajina je důvodem, proč ji stále nevyhrál.

Článek „Až do úplného konce. Rusko válku na Ukrajině nevzdá,“ pohrozil Medveděv. A přiznal, o co skutečně Kremlu jde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NATO je silné, ale nemuselo by to stačit

Zda opravdu Rusové plánují vojenskou konfrontaci s Evropou, se lze jenom domnívat, ale mnozí politici jsou o tom přesvědčeni, a mimo to ruský prezident Vladimir Putin, ministra zahraničních věcí Sergej Lavrov nebo místopředseda bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv neustále „varují“ a vyhrožují, že jsou připraveni zasáhnout proti evropským státům i vojensky.

Putin může akorát trucovat, Ukrajina se území nikdy nevzdá. Nemůže

Armádní Zpravodaj se věnoval výčtu některých výhrůžek při hodnocení posledního návrhu „mírového plánu“ z rukou amerického prezidenta Donalda Trumpa, u něhož se nakonec ukázalo, že ho kompletně sepsali Rusové, a on ho pouze odprezentoval světu. Ačkoliv by mj. zavazoval právě Rusy, že nezaútočí v dalších 30 letech na Evropu ani NATO, nelze tomu věřit.

Aktuálně totiž porušují řadu mezinárodních dohod a nejednou vyhrožovali, že poruší další, např. pokud vstoupí ještě donedávna některé pobaltské státy do Severoatlantické aliance. Armádní Zpravodaj je v každém případě názoru, že je lepší být připraven než zaskočen. Aktuálně rozběhlé masivní zbrojení evropských zemí je přitom nejlepší prevencí, jak válce předejít.

Ukrajinci přechytračili Rusy a utajili před nimi FP-5 Flamingo. Speciální operace umožnila zrod zbraně, které by se měl Putin bát

Mnozí si to neuvědomují a odvolávají se na to, že je slabá německá, francouzská nebo polská armáda, a s tou ruskou se nemůže měřit – ano, to je pravda – logicky má Rusko se 150 miliony obyvatel a silně militarizovaným národem již od dob SSSR větší a silnější armádu než násobně menší země. Jenomže právě z tohoto důvodu jsou v NATO, což znamená, že pokud dojde k napadení jednoho z členů, přijdou mu na pomoc všichni ostatní.

GlobalFirePower nicméně potvrzuje, že má NATO, v některých směrech i násobně více, techniky i vojenského personálu, a co je důležité, ať jde o tanky, BVP, transportéry, houfnice nebo letadla, v naprosté většině případů jsou vyspělejší a schopnější než ty ruské, jejichž konstrukce má obvykle základ ještě v dobách SSSR. Jenomže ani to by Rusko nejspíše neodradilo.

Rusko prohnalo nad Baltským mořem tři strategické bombardéry. NATO k nim startovalo ze dvou základen

Případný střet by byl proto náročný, ačkoliv by v něm NATO mělo dle Armádního Zpravodaje silně navrch. Cílem proto je, aby disponovalo takovou silou, že Rusko na konfrontaci už vůbec nepomyslí a obyvatelé Evropy si budou moci oddychnout, že pokud vyhrožuje, jde pouze o plané sliby. Je však potřeba počítat s takovou možností i za současného stavu.

Němci nechtějí Rusy podcenit a připravují se

Zmíněné je důvod, proč začala před více než dvěma lety skupina vysoce postavených důstojníků Bundeswehru pracovat na tajném dokumentu — Operačním plánu Německo (Operation Plan Germany, zkráceně OPLAN DEU). Ten popisuje jak strategii obrany, tak zajištění logistiky za využití silnici, železnic nebo vodních toků, systém podpory a ochrany konvojů apod.

Video: „Záře jako po jaderném výbuchu,“ popsali Rusové. Ukrajinci jim zničili vzácné letadlo, které vzniklo pouze ve 2 kusech

Součástí je rovněž využití soukromého sektoru, například nemocnic a výrobních podniků, ale také jiných ozbrojených složek, ať jde o policii nebo státní službu (ta je pouze v některých zemích Evropy). Jinými slovy, kromě 800 tisíc vojáků NATO by došlo k zapojení celé společnosti, což je koncept zastávaný již od studené války, kdy hrozila konfrontace se Sovětským svazem.

Němečtí důstojníci se domnívají, že by mohlo Rusko zaútočit na Evropu v roce 2029, přičemž v polovině roku 2025 vyjádřil šéf německé rozvědky obavy, že se může snažit během následujících let rozvrátit NATO a testovat, zda by Amerika přišla Evropě na pomoc. Aktuálně to tak ovšem nevypadá, Donald Trump je dlouhodobě názoru, že se o sebe má starat sama.

Plán nicméně odhalil i řadu nedostatků. Jedním z hlavních zůstává opotřebovaná infrastruktura, kdy potřebuje jenom v Německu opravu 20 % dálnic a více než čtvrtina mostů, zatímco přístavy u Severního a Baltského moře vyžadují investice ve výši 15 miliard eur (362,5 miliard korun), z nichž jsou 3 miliardy (72,5 miliard korun) určeny pouze na vojenskou modernizaci.

Satelitní snímek ukazuje, že Rusko už kompletně vyčerpalo zásoby transportérů MT-LB z klíčového skladiště

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že jenom Německo chce navýšit počet příslušníků v ozbrojených silách nad rámec požadavků Severoatlantické aliance, a do 16 let chce mít dokonce nejsilnější armádu v Evropě, která možná překoná i tu ruskou. Mohutně ale zbrojí také armáda polská nebo francouzská, a značné investice provádí prakticky celá západní Evropa.

Článek Němci jsou připraveni „dát Putinovi do nosu“. Vypracovali tajný plán na přesun 800 tisíc vojáků NATO na východní hranici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko navrhlo 72h příměří s Ukrajinou

Zatímco agresorská Ruská federace není schopna dodržet žádnou z dohod o příměří, naposledy v Černém moři, kde byl zákaz užívání vojenské síly, ale porušila ji po ani ne 14 dnech, k oslavám ke Dni vítězství konaných 09. května 2025 vyzývá Ukrajinu k oboustrannému příměří. Podle Reuters ho vyhlásil Vladimir Putin s tím, že bude trvat od 08. do 10. května 2025.

Polsku došla trpělivost a zdvihá Rusku prostředníček – jeho provokace na hranicích NATO už nebude tolerovat. Tvrdě proti nim zasáhne

Rusko by tak chtělo poklidný průběh oslav ke dni 2. světové války, ale redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že ačkoliv by to ocenilo, může to být zároveň příležitost, jak přesunout některé jednotky a zásoby, nebo důkladněji naplánovat útoky na ukrajinské pozice. Ruská armáda a prezident Vladimir Putin opakovaně ukazují, že se jim věřit nedá.

Trochu úsměvné je, že Rusko považuje vyhlášení příměří za směrodatné a jeho představitelé mají pocit, že Ukrajina neomezeně přijme vše, co jí nařizují. V opačném případě prý dojde k adekvátní a účinné odpovědi – je jasné, že je tím myšleno provedení drtivých útoků, např. bombardováním. Armádní Zpravodaj připomíná vyjádření ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského pro Politico s odvoláním na zdroje v ukrajinské agentuře Interfax.

„Náš postoj je velmi jednoduchý pro všechny země, které 9. května cestují do Ruska: nemůžeme nést odpovědnost za to, co se děje na území Ruské federace,“ a pokračoval: „Ona vám poskytuje bezpečnost; proto vám neposkytneme žádné záruky. Protože v těchto dnech nevíme, co Rusko udělá.“ Volodymyr Zelenský také varoval, že by Rusko mohlo zorganizovat provokace, včetně žhářství, bombových útoků a tak dále, jen aby mohlo obvinit Ukrajinu.

Ruské letectvo ztratilo letoun nad Černým mořem. Neustál ukrajinský kombinovaný útok na Novorossijsk. Pilot i operátor ale přežili

Redakce Armádního Zpravodaje dohledala také reakci Dmitrije Medveděva, který velice často a rád používá silná slova a vyhrožuje nejenom Ukrajině, ale celému NATO i Západu, ačkoliv je jasné, že kdyby toho Rusko bylo schopné, dávno by se odhodlalo k činům. „Zelenský chápe, že nikdo nemůže zaručit, že se ukrajinské hlavní město Kyjev dožije 10. května, pokud Ukrajina zaútočí na Moskvu během oslav vítězství ve druhé světové válce 9. května,“ cituje ho Reuters.

Článek Robert Fico odletí do Moskvy oslavit 80. výročí vítězství 2. světové války. A Rusko hned vyhrožuje Ukrajině, že zničí Kyjev se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.