„Nácek“ Medveděv otevřeně: „Pro neonacistický Kyjev už nesmí platit žádná pravidla,“ zuří po tvrdé ukrajinské lekci

Místopředseda ruské Bezpečnostní rady, muž, který kdysi platil za liberálnější tvář Kremlu, už dávno mluví jazykem, který by slušel spíš válečnému štváči než bývalému prezidentovi. Po ukrajinském dronovém úderu na moskevskou rafinerii, podle zahraničních médií jednom z největších útoků na ruskou metropoli od začátku plné invaze, posunul svou rétoriku ještě o stupeň dál. Ve veřejně citovaných výstupech volá po ničení ukrajinských cílů bez ohledu na to, kde se nacházejí, označuje Kyjev za „neonacistický režim“ a naznačuje, že pro Ukrajinu už nemají platit dosavadní zábrany. Nejde přitom jen o urážky. Medveděv z nich systematicky staví pseudoprávní ospravedlnění pro válku bez limitů.

Noc, kdy hořela Moskva

Ukrajinské drony zasáhly moskevskou rafinerii podruhé během jediného týdne. Hustý černý dým stoupal nad městem, úřady hlásily zásahy budov v Moskevské oblasti a provoz na moskevských letištích byl narušen zpožděními a uzávěrami. Podle AP šlo o jeden z největších útoků na ruskou metropoli od roku 2022. CNN s odkazem na ruskou agenturu TASS útok označila za největší za dva roky. Le Monde šel ještě dál, podle francouzského listu to byl největší dronový úder na Moskvu od začátku plné invaze.

Útok přitom nebyl izolovaný. Ukrajina ve stejnou dobu zasahovala i další ruské cíle, včetně ropného depa v Rostovské oblasti. Volodymyr Zelenskyj po útoku vzkázal jasně: když bude hořet Ukrajina, bude hořet i Moskva. Strategie dlouhého dosahu na ruskou energetickou infrastrukturu se tím nejen potvrdila, ale eskalovala.

Rétorika, která se stupňuje měsíc po měsíci

Medveděvovy výroky je třeba zasadit do kontextu celého roku 2026. V březnu Rusko tvrdilo, že sestřelilo 250 ukrajinských dronů mířících na hlavní město, tehdy šlo podle Reuters o největší pokus o útok na Moskvu minimálně za rok. V květnu přišel další masivní noční úder, opět popisovaný jako rekordní. A v červnu rafinerie hořela znovu.

S každým útokem Medveděv přitvrzoval:

• Na počátku roku mluvil o „zabijáckých kyjevských klaunech“ a o tom, že Zelenskyj je nelegitimní a „bude pryč“.
• Po haagském verdiktu v polovině června vyzval k ničení ukrajinských ozbrojených sil a flotily „bez ohledu na to, kde by se nacházely“.
• Opakovaně používá formulace o „zničení nepřítele“ a „zbytečnosti jednání“.
• Paralelně provozuje anglickou verzi svého kanálu, nejtvrdší sdělení jsou tedy cíleně určena i zahraničnímu publiku.

Označení „nácek“ v titulku není oficiální charakteristika, ale hodnoticí nálepka odvozená přímo z Medveděvovy vlastní rétoriky. Člověk, který soustavně mluví o „neonacistickém režimu v Kyjevě“, o „gangréně“, o „ruinách a šedém popelu“ a naznačuje, že jeden „kyjevský klaun žil na tomto světě dost dlouho“, se sám staví do pozice, kde dehumanizace protivníka přechází do otevřeného volání po jeho likvidaci. Ironie je nasnadě, jazyk, který používá, připomíná právě to, z čeho obviňuje druhou stranu.

Proč Moskvu dráždí právě tohle

Kreml snáší útoky na periferii lépe než ránu do srdce. Moskva je symbolem nedotknutelnosti ruské moci, a když nad ní stoupá kouř z hořící rafinerie, ten obraz se drolí. Právě proto je reakce tak prudká.

Medveděv přitom není osamělý hlas. Už 2. června 2026 mluvil Kreml o „jiném paradigmatu“ války, který prý vyvolaly ukrajinské „teroristické činy“. Rusko předtím varovalo před „systematickými údery“ na cíle v Kyjevě a doporučovalo cizincům opustit ukrajinské hlavní město. Medveděvova rétorika tedy není osobní výstřelek, zapadá do širší kremelské linie, která postupně posouvá veřejné ospravedlnění pro tvrdší vedení války.

Důležitý je mechanismus: Medveděv nebere urážku a nenechá ji viset ve vzduchu. Bere urážku a staví z ní argument. Když říká, že Kyjev je „neonacistický“, neříká to jen proto, aby urazil. Říká to proto, aby mohl v další větě tvrdit, že proti neonacistům nemusí platit mezinárodní právo. Když mluví o tom, že USA „nahradily mezinárodní právo řádem založeným na vlastních pravidlech“, odvozuje z toho, že ani Rusko se starými pravidly nemusí cítit vázáno. Z vulgarit dělá doktrínu.

Co to znamená pro Ukrajinu, a pro Evropu

Samotný Medveděv nevelí armádě a nevydává rozkazy k úderům. Sedí ale v Bezpečnostní radě Ruské federace a jeho slova nelze odbýt jako blábolení trollů na internetu. Když místopředseda bezpečnostní rady opakovaně naznačuje, že ukrajinský prezident by měl „zmizet“, a současně volá po válce bez zábran, posouvá tím hranici toho, co ruská moc veřejně normalizuje.

Pro Evropu, Česko nevyjímaje, to znamená jediné: rétorická eskalace z Moskvy neklesá, stoupá. Český prezident Petr Pavel se se Zelenským setkal v lednu 2026 v Kyjevě a mluvil o společné práci na mírových dokumentech. Přímou reakci české vlády na tento konkrétní Medveděvův výstup se nám veřejně dohledat nepodařilo, ale širší evropská podpora Ukrajiny zůstává pevná právě proto, že výroky typu „žádná pravidla“ berou západní hlavní města smrtelně vážně.

Ukrajina mezitím signalizuje, že ustupovat nehodlá. Drony létají dál, rafinerie hoří a Zelenskyj opakuje svůj vzkaz. Medveděv zuří. A právě ta zuřivost prozrazuje víc než cokoliv jiného: Moskva si na válku v bezpečné vzdálenosti od vlastních ulic už zvyknout nemůže.